R.U.M. zine

„Jak se peče Břitva“? Proč někteří jedinci tuto anketu chválí a druzí ji nemohou přijít na jméno? Proč vyhrávají tihle a tamti? Proč nevítězí jiní? Tohle všechno jsou témata, která může odemknout pouze osoba nejkompetentnější – Láďa Oliva! Ten se touto „láskou“ zabývá už nějaký ten pátek. Sčítá, vypisuje, škrtá, vyhlašuje… Statistika možná nuda je, ale potřebujeme ji! Více už v následujícím rozhovoru…

Jak bys zatím zhodnotil tažení ankety Břitva? Cítíš třeba, že anketa získává větší kredit mezi hudebníky a publicisty?
Tažení Břitvy hodnotím pozitivně. Anketa je často i bez mého přičinění zmiňována a uváděna všude možně. Někteří hudebníci nebo pisálci dokonce tvrdí, že ji stavějí na úroveň žánrových Andělů. A třeba v již zaniklém pořadu Madhouse byla Břitva údajně zmiňována tolikrát, že to nelze spočítat. Ale samozřejmě existují i opačné hlasy. Radikální hardcoristi se k Břitvě staví převážně negativně, zatímco z vyšších pater metalové scény občas ke mně dolehne něco spíše nelichotivého, ve smyslu posměšků o amatérismu. Dokonce jsem z druhé ruky zaznamenal čísi názor, že nějaký rockový byznysmen je na Břitvu nasraný, protože kdyby neexistovala, dávno by něco na způsob výročních cen založil on, což by nejspíš pojal daleko komerčnějším způsobem, tedy aby to hrálo do not lidem kolem KABÁTU, ARAKAINU a podobně. Takže v tomto smyslu je existence neoficiálně zaměřené Břitvy současně překážkou tomu, aby se projektu výročních cen rockových chopil někdo jiný, kdo by tomu sice dal odér větší profesionality, ale za cenu většího příklonu k oficiálně provařeným, ale kvalitativně ne zrovna nejlepším jménům. (Celý příspěvek…)

Nadějnou kometou v rámci post-doom metalu je česká kapela MORGUE SON, která se loni vytasila s velmi podařeným materiálem „DecadAnce“. Osobně jsem na tuto skutečnost upozornil už v recenzi, přičemž samotným návdavkem budiž tento rozhovor. Na mé otázky odpovídala klávesistka Werlinga…

Na úvod přijměte gratulaci k podařenému albu, kterým „DecadAnce“ bezesporu je. Má deska nějaký celistvý koncept, a nebo jsou jednotlivé skladby samostatnými položkami?
Děkujeme! No co se konceptu týče, tak deska jako celek jednotnou myšlenku nemá. Každá skladba má tak trochu svůj vlastní „život“, ale existují samozřejmě určitá pojítka mezi nimi. Celá deska je orientovaná na člověka, na pocity a negativní věci co se lidí týče. Na oficiálních stránkách je také v sekci „Diskografie“ položka „Pohledem autora“, kde jsou objasněné jednotlivé myšlenky každé skladby.

Po poslechu desky jsem získal pocit, že vám je hodně blízká stará doom metalová škola, ale zároveň jste určitě chtěli, aby deska zněla současně a autenticky. Trefil jsem se v tomto příměru?
Pokud jde třeba o „staré“ MY DYING BRIDE tak nám jsou určitě hodně blízcí, jinak jde spíš o ztvárnění našich autentických pocitů a současné vyznění. Takže asi ano, trefil ses (Celý příspěvek…)

Jsem velice rád, že mohu na stránkých R.U.M.u přivítat kapelu PHANTASMA, která stála v devadesátých letech u zrodu pravého deathmetalového boomu v Česko-Slovensku. Přiznávám se, že jsem PHANTASMU měl už dávno zařazenou mezi spolky dávno pohřebené, ovšem jaké bylo mé překvapení, když jsem zjistil, že kapela nahrála nové CD a opětovně se má číle k světu. Více už však prozradí Andy, nadšený lídr, jenž si toho s kapelou tolik prošel…

Jak s odstupem času vzpomínáš na úplné začátky kapely PHANTASMA? Které formace vás nejvíce ovlivnily, a jak na vaši hudbu reagovalo blízké okolí? V oné době ještě death metal nebyl úplně běžným „hudebním zbožím“…
Na naše začiatky spomínam veľmi rád. Mal som asi 16 a bol rok 1990. Pamätám sa na našu prvú skúšobňu. Bola to garáž môjho otca, neďaleko paneláku, v ktorom som býval. Skúšali sme traja, ale bola to iná zostava ako je dnes, ktorá sa rokmi ešte viackrát menila. Našu hudbu najviac ovplyvnili DEATH, OBITUARY, PESTILENCE, ENTOMBED, EDGE OF SANITY,… LP a originálne kazety sme si vtedy dovážali hlavne z Maďarska. Pokúšali sme sa hrať už od začiatku metal, ale vždy sme sa veľmi snažili vyhýbať kopírovaniu, hrali sme iba vlastnú tvorbu. Ľudia boli dosť prekvapení a často nám chodili búchať na dvere, že čo tam robíme Neďaleko totiž boli ďalšie paneláky. Keďže sme v tých začiatkoch neboli veľmi zohratí, produkovali sme iba veľký rachot. Raz nás navštívil jeden pán a pýtal sa, či tam sypeme zemiaky Nikto nám to však nezakazoval. Neboli sme zase príliš hluční, teda vážnejšie problémy sme nemali.

Vaše první demo vyšlo ještě za dob Československa. Jak s odstupem času hodnotíš rozdělení obou republik? Určitě mi dáš zapravdu, že metalové scény se tento krok v podstatě vůbec nedotkl...
Podľa mňa bolo rozdelenie úplne zbytočné. A súhlasím s tým, že sa to metalovej scény vôbec nedotklo. Naďalej sa robili koncerty, chodili sme do Čiech hrať, metalová scéna rozdelenie republík nijako nepocítila. (Celý příspěvek…)

Jak bych jen tento rozhovor uvedl… Měl se původně týkat pouze kapely PANYCHIDA s ohledem na jejich podařené album „“Moon, Forest, Blinding Snow“, ale nakonec se z něho vyklubala poměrně dlouhá diskuze o tématech rozličných. Věřím, že se u tohoto rozhovoru budete příjemně bavit, jelikož Honza Vaněk (kytara) prožil skutečně obdivuhodný rok. Vzhůru za metalovým dobrodružstvím!

Tak Honzo, u rozhovoru se setkáváme v podstatě po roce. Co se u tebe za tu dobu změnilo? Prožil si nějaký hudební zážitek, který by se dal označit za výjimečný?
No tak to si mě zaskočil, já si teď takhle nic úplně zvláštního nevybavuju … i když vlastně odjel jsem celé evropské turné s TAAKE, HELHEIM a VULTURE INDUSTRIES jako crew. Prodával jsem merchandise a pomáhal s čím se dalo. Tak to byl opravdu velmi silnej zážitek, byť nejen hudební. Viděl jsem celou Evropu a zkusil opravdový turné, který je pro naše kapely asi dost nemyslitelný …

K tomu tématu cestování se ještě určitě dostaneme. Teď se ovšem podíváme na vaši aktuální desku „Moon, Forest, Blinding Snow“, která mě osobně hodně překvapila. Přiznávám, deska „Paganized“ mě moc nebrala, ale tady cítím jakousi promyšlenost, snahu o členitost skladeb-jednoduše mám dojem, že jste se stali naprosto dospělou kapelou! Jak vnímáš ten posun od „Paganized“ k „Moon, Forest, Blinding Snow“?
Asi tak nějak podobně jako dospívání. Já jsem rád, že ta deska takhle zní, nechtěl bych nahrát znova něco jako „Paganized“. Myslím, že jsem na to dost tlačil, aby to znělo trochu jinak … ale je to samozřejmě kolektivní dílo. Osobně bych byl rád, kdyby do budoucna ještě toho dudání trochu ubylo a zkusilo se něco novýho. Na druhou stranu, tohle je to, co lidi asi trochu čekaj. Každopádně nová deska je podle mě v tomhle směru vyvážená a ty rozjuchanější skladby jsou dobře doplněný těmi „moudřejšími“. A opravdu si nemyslím, že by to celkově nedrželo pohromadě, jak někde někdo napsal … (Celý příspěvek…)

V minulých letech jsem na stránkách R.U.M.u dával prostor také undergroundovým labelům, které jsem zpravidla představoval prostřednictvím rozhovorů. A jelikož jsem si na tuto svou činnost nedávno vzpomněl, řekl jsem si – proč nepokračovat! V tomto díle však nebudeme pochodovat v tuzemských vřesovištích, ale zabrousíme až na promrzlou Ukrajinu, kde svoje plány spřádá vydavatelství ARX productions a jeho lídr Alexej…

Alexeji, jak tě vůbec napadlo založit svůj vlastní label? Prozraď nám, se kterými největšími potížemi ses musel v začátcích nejvíce potýkat?
Ahoj! Tahle myšlenka mě napadla v roce 2007. V té době jsem byl úzce spjat s undergroundovou scénu v Doněcku a taktéž v Kyjevě. Hodně mě pak totiž naštvalo, že některá vydavatelství odmítla vydat mé přátele z hudebních kapel.  V roce 2008 jsem začal hledat kapelu pro své úplně první vydání, ovšem náhoda tomu chtěla a já jako první vydal kapelu ze zahraničí, což jsem měl nakonec i v plánu. Šlo o italskou kapelu ANCIENT SKIN (Death/Black), ovšem nebylo to úplně jednoduché. Vyvstal totiž jeden problém- licence a doklady. Proto jsem první CD vydal v Rusku přes mého přítele z Backfire Productions. I tak ale bylo pár problémů s dopravou tolika desek na Ukrajinu.

Podle jakého modelu si kapely vlastně vybíráš? Dostáváš hodně nabídek na vydání alb?
Na tuhle otázku se nedá jednoznačně odpovědět. JAK! Vždycky se všechno semele tak nějak přirozeně.. EGO DEPTHS a HEXENMEISTER jsem objevil přes mé kámoše z „DOOM-ART.RU“. Kapelu A DREAM OF POE (brzy vyjde deska „Insaniae And“) jsme zase našli na MySpace zcela náhodně. Jinak nemůžu úplně říct, že bychom dostávali mnoho návrhů na vydávání, ale po dobu své činnosti jich bylo více než jeden tucet…He-he… ale vážně… raději dávám nabídky já, než naopak.

Už si např. vydal desku kapele, kterou sis sám vybral? Z jaké nahrávky máš prozatím největší radost?
Mezi CD které které byly vydány ARX mohu vyzvednout pouze HEXENMEISTER – „…And Life In Insomnia“ a vycházející DREAM OF POE-“The Mirror Of Deliverance“. Ostatní kapely byly též dost dobré, ale pro mě ne tak zajímavé. (Celý příspěvek…)

„Naše nové album bude nejlepší, které jsme zatím udělali“. To jsou slova talentovaného umělce Antona Belova, jehož mistrovství je zakomponováno především do třech desek KAUAN, ale i dalších fungujících či brzo vzniknuvších projektů. Tento rozhovor se však přece jen více točí kolem stále ještě aktuálního alba „Avaa tuulen maa“, jenž tlustou čarou utíná metalovou minulost a nabízí post-rockově ambinentní hrátky s naprosto nezaměnitelnou tváří…

Ahoj Antone! Jak bys prozatím zbilancoval hudební dráhu KAUAN? Čekal si, že se tvoje kapela tak rychle dostane do podvědomí lidí? Např. tady v Česku se dá vaše poslední nahrávka docela pohodlně sehnat, což třeba o dvou předchozích deskách úplně neplatilo…
Ahoj! Když jsem s KAUAN začínal, nebyl jsem si zcela jistý tím, zda jakékoliv album tohoto projektu vůbec někdy vyjde. Totéž by se dalo říci o i o tom našem posledním albu…. Říkáš, že se dá v Česku poměrně lehce sehnat? To je skutečně super, protože o nás tím pádem ví mnohem více lidí, a když se jim naše hudba líbí, mohou si CD bez potíží koupit. Ale ty ses ptal i na novinky u KAUAN, takže… zrovna nahráváme nové album a pokud bych měl nejlépe popsat jeho koncept, použiju slova, která řekl náš zvukař, když slyšel promo. „Měl jsem obavy, že by to mohlo znít podobně jako předchozí desky, ale tohle je něco zcela nového. Jasně, hudba je stále od stejného autora, má podobnou myšlenku, ovšem jsou tu cítit nové vize, nová technika, ale co je úplně nejdůležitější, stoprocentně to jiskří od začátku až do konce.“ Už teď mohu tedy slíbit, že se posluchači mohou těšit na naše nejlepší album!

Tak to se máme rozhodně nač těšit. Nicméně já bych se ještě zastavil u CD „Avaa tuulen maa“, protože už na něm je cítit odklon od metalu směrem k jakémusi zvláštnímu druhu post-rocku. Jak cílená byla tato změna? Já osobně mám pocit, že se vám nyní otevírá širší spektrum hudebních možností…
Přesně. Uvědomil jsem si, že se metalu vzdaluju…vzdaluju se od těchto “uzavřených” stylů hudby s přesně definovaným počtem nástrojů. Hudební vize se dají zkrátka vyjádřit i jinými metodami, čímž samozřejmě neříkám, že metal nebo rock jsou chudé žánry. V mém hudebním jazyce se však kytary stávají stále více abstraktními, což mě nejenom baví, ale zároveň také naplňuje. (Celý příspěvek…)

Pro pořad Hard And Heavy na rádiu Beat jsem připravoval speciál o tuzemském metalovém undergroundu devadesátých let a ve svých vzpomínkách jsem se dostal až ke kapele CHIMERA. Pamětníci si možná ještě teď vybaví jejích úspěšné tažení českými (nejen českými) fanziny, které nakonec vyústilo v zařazení skladby „Always“ na reprezentativní sampler „Masters Of Czech Metal 2“. Z velkého potenciálu však nakonec sešlo, CHIMERA se ze scény potichu vytratila a dost dlouhou dobu to na žádné výrazné procitnutí nevypadalo. Ovšem! Jaké bylo mé překvapení, když jsem se dozvěděl o tom, že tato dříve velmi perspektivní formace stále funguje a ještě v naprosto neočekávaném složení. Kromě dlouholetého člena CHIMERY, Ryszarda Kowalczyka, tvoří kapelu ještě jeho dva synové, Wiktor a Jan. Na mé otázky odpovídal táta Ryszard a v neposlední řadě také syn Wiktor…

Přiznám se, že bylo pro mě velkým překvapením, že CHIMERA stále funguje! Naskýtá se otázka, proč je vaše tvorba pořád tak trochu „pod pokličkou“? Neměli jste někdy chuť vydat legitimní album?
Ryszard: Ahoj, na tom albu právě pracujeme.

Co vás Wiktore vlastně s bráchou přimělo k tomu, že jste se rozhodli hrát s vlastním tátou? Osobě to obdivuji, protože najít společnou „hudební řeč“ s těmi „staršími“…to je někdy skoro nemožné
Wiktor: Původně jsem zaskakoval za kytaristu Bohdana Ježka a nakonec jsem zůstal nastálo. Tento styl mě baví a zajímá, a taky jsem se chtěl něco nového naučit. Posloucháme podobnou hudbu, i když názory někdy máme odlišné… Rád si však poslechnu jejich rady, protože mají o 20 let víc zkušeností než já. (Celý příspěvek…)

Na konci minulého roku mě velice mile překvapila aktuální nahrávka od doom-rock-metalové formace FREE FALL. Když jsem takhle o Vánoce pouštěl nějaké české zástupce svému otci, povídá mi: „tak zas po nějaké době posloucháš normální písničky“? Možná trochu úsměvná otázka na má bedra, ovšem ne až tolik od věci. Aktuální deska „Double Meanings“ je skutečně hodně o „písničkách“… o písničkám vyvedených, vitálních a do moderního kabátku zabalených. Více však už Jindra Hráček (basa, zpěv).

Zdravím FREE FALL! Nemůžu se na úvod nezeptat na současnou situaci spojenou se sněhovým kolapsem! Jak se obecně snášíte poměrně rychlý nástup zimy? Metaloví hudebníci mají ve větší míře tohle období rádi, působí na ně inspirativně! Jak jsou na tom FREE FALL? Zrodil se v poslední době ve vašich hlavách nějaký zajímavý hudební nápad?
Ahoj.Pokud můžu mluvit za sebe, tak já si ze sněhem moc nerozumím.:-) Mám radši to období před, a to podzim.Ten je pro mě maximálně inspirativní. Mám už v hlavě pár motivů, které se pokusím nějak rozvinout a uvidí se, nakolik budou zajímavé a pokračování hodné. Ne vždy jsou všechny po „přetřídění¨“ takové, jaké bych si představoval. Tak uvidíme…

Nyní už k vaší novince „Double Meanings“, která mě skutečně velmi mile překvapila a osobně se přiznávám, že jsem rozhodně nečekal, že se mi bude až tolik líbit. Jakého posluchače, dle vás, by mohla vaše produkce zajímat?
Těší mě, že se ti naše nová deska líbí. Myslím si, že se kromě našich fanoušků, kteří nás poslouchají, se bude líbit těm, co mají rádi pestrou, temnou a pocitovou muziku.Každý si tam najde to svoje. (Celý příspěvek…)

Tak tu po čase máme opět kvalitní kybernetický masakr! Kapela MINORITY SOUND nedávno debutovala desku „Analysis“, a protože samotný výsledek není vůbec špatný, obrátil jsem se na dvě úhlavní persóny, jejichž úkolem bylo čelit nástrahám mých otázek. Rozhovoru se zúčastnili pánové Ota (basa, kytara, samply) a Aleš alias Gulash (kytara, zpěv)

Ahoj! Když se člověk podívá do vaší biografie, zjistí, že za vznikem MINORITY SOUND stojí jakási „koalice“ dvou metalových formací, jejichž produkce je samozřejmě úplně jinde. Jak k tomuto sloučení vlastně došlo? Kdo byl hlavním iniciátorem vzniku MINORITY SOUND?
Ota: Všechno to začalo poměrně nevinně. S bývalým bubeníkem MINORITY SOUND Davidem, jsme si jen tak blbli. Bydleli jsme tehdá kousek od sebe a měli jsme super zázemí u Davida v garáži. S Guleshem se znám už léta a odjezdili jsme společně dost koncertů. Já tehdá jako basák RITES OF UNDEATH a Gulesh jako kytarista RETURN TO INNOCENCE. A samozřejmě, že se u piva rozebíral i PAIN a elektrárny. Pak mi Gulesh poslal nějaké jeho věci, na kterých jsme začali stavět skutečné skladby a i když se vlastně žádná z nich nikdy nedodělala do hratelné podoby, tak to dalo první základy naší současné tvorby. Postupně odešel David a začali se nabírat noví muzikanti, a jak to skončilo už víš

Bylo vaším záměrem se cíleně věnovat electro/industrial metalu, a nebo jste vše nechali na vývoji, který vás nakonec zavedl až do těchto žánrových uliček?
Ota: Původní myšlenka byla udělat něco ve smyslu vyrovnané fůze psytrance a metalu. Některé skladby na „Analysis“ tak samozřejmě vyznívají, ale bohužel se tahle „tuc tuc“ látka strašně brzy vyčerpá. Rozhodně je těžké použít jí na celé album tak, aby to neznělo všechno stejně. Proto jsme se ponořili více do metalových vod. Na psytrance a důraznou elektronicky psychedelickou stránku však nikdy nezanevřeme. (Celý příspěvek…)

Pro mladší čtenáře „r.u.m.ová“ fáze dějepisu, pro starší nostalgické vzpomínání. Takhle nějak by se dal charakterizovat rozhovor, ke kterému jsem si přizval dva ex-čelny grindové mlátičky PERVERSIST. Co v současnosti dělají? Jak často vzpomínají na vlastní muzucírování? Jak moc se mají rádi? Tohle všechno (a dost možná ještě víc) se dozvíte z následujícího rozhovoru. Ze tmy na světlo opět vylézají Bárny a Whiskas!

Čágos banános! Dovolte mi otázku na úvod! Jak vzpomínáte na působení v kapele PERVERSIST? Převládají po letech pozitivní vzpomínky, a nebo byste našli i kousek čehosi trpkého?
Bárny: Zdar Alleši! Tož sem tam si zavzpomínáme a nějaké ty nostalgické žvásty utrousíme, nebudu tvrdit, že ne. Zpravidla vzpomínáme v dobrém na nějaké ty povedené akce, drobné úspěchy a veselé zážitky, no a jak už to tak bývá, i nějaké ty hořké pilulky se vykutálí. Ale rozhodně to nebude nic, co by se muselo nějak sáhodlouze rozmazávat.
Whiskas: Když jsme začali hrát, začal jsem i pít. Tudíž na nic nevzpomínám, neb si nic nepamatuji. A když už si na něco náhodou vzpomenu, tak maximálně na to, že jsem měl okno.

Vaše první demo „Flirting With Disaster“ vyšlo cca. před dvanácti lety! Schválně, kdy jste ho slyšeli naposled?
Bárny: Já ho poslouchal zrovna nedávno, nicméně, jak znám Whiskase, tak jestli jsem mu to nepustil náhodou já, tak to slyšel naposled před těmi dvanácti lety:).
Whiskas: To už je tak dlouho? Jak to mám asi tak poslouchat, když to před dvanácti lety někdo nechal vypálit akorát na kazety, a ty si asi nemám na čem pustit?! Můžu je pouštět akorát tak z okna. Nicméně věřím tomu, že je to určitě zásadní dílo lidové tvořivosti. To třískání do kusu kolejnice ve „Flirting…“ mě dodneška budí ze spánku. (Celý příspěvek…)