Po třech letech, nutno podotknout dosti bizarních letech, se skupina HEIDEN vrací s novou nahrávkou. Odhaduji, že s velkou pravděpodobností potěší ty příznivce, jež byli s vyzněním předchozí kolekce „Země beze mě“ v lepším případě šokováni. Přiznám se, že ani já sám jsem ji na chuť nepřišel, ovšem o to víc jsem se těšil na novinkové CD „Andzjel“, znamenající určitý příklon k (post) black metalu. Ovšem až tak snadné to není. Aby byli HEIDEN i nadále zajímaví a přitažliví, museli do své tvorby dostat něco nového a nanejvýš lákavého. Tím vším je bezesporu osobitý koncept, o jehož vzniku jsem pohovořil s Kverdem (kytara, zpěv) a Einskem (bicí).
Kluci, od poslední nahrávky „Země beze mě“ utekly zhruba tři roky. Jak na ni nahlížíte s odstupem času? Každým vaším počinem jste se snažili vždycky někam posunout, ovšem naskýtá se otázka, jestli toto pod praporem HEIDEN nebylo až moc bokem…
Kverd: Ahoj Alle, „Zemi beze mě“ stále vnímám jako naše dosud nejsvobodnější album. Má specifickou atmosféru i neotřelý textový koncept. Společně s modrým albem jde o desku, z našeho pohledu, experimentální. Takto jsem to vnímal od úplného počátku. Jestli je to už od podstaty HEIDEN daleko? Možná že ano, ale stále obsahuje jasné stopy našeho hudebního DNA, takže do diskografie patří a má v ní pevné místo.
Hned poté následovalo období covidu, které dalo vesměs stopku veškerému kulturnímu životu. Byla vůbec příležitost, abyste album „Země beze mě“ představili naživo? Jak následně probíhala vaše spolupráce v tomto období? Byly to pro vás roky „ztracené“, nebo naopak svým způsobem „potřebné“?
Einsk: Jeli jsme k desce malé tour po klubech v rámci ČR a Slovenska chvíli po vydání. Pamatuji si velkou jízdu v Chebu, kde jsme ještě nikdy nehráli a užili si atmosféru, jakou nepamatuji nikde za poslední roky. Na Cheb vzpomínáme s láskou a vděčností. Během covidu jsme víceméně chystali nové skladby a téměř nezkoušeli. Já jsem se věnoval projektu SVARDENVYRD a chystali jsme průběžně nové skladby pro HEIDEN. Covid pauza byl pro nás impuls a dal nám prostor a čas promyslet, co bude s HEIDEN dál.
Určitě se naskýtá otázka spojená s vaším návratem k metalovějšímu vyznění. Rozhodli jste se tak na základě toho, že jste si řekli: „Už by to chtělo zas nějakou ostřejší nahrávku“, nebo vás k tomu přiměl čistě koncept, jenž si o takovéto zpracování sám říkal? Počítám, že zcela intimně ho patrně pojmout nešlo.
Kverd: Úplně na začátku jsme s kapelou seděli v hospodě a povídali si o tom, jak dál. Prezentoval jsem zbytku svoji představu velmi tiché, plochami prosycené, další HEIDEN nahrávky. Werlinga chtěla více temné atmosféry a Michal s Tomem zase tvrdší písně. Dlouho jsem o tom přemýšlel a hledal způsob, jakým by bylo možné to pojmout. Nakonec jsem ho našel a „Andzjel“ je výsledek. Myslím, že jsme se v něm všichni našli, na jeho tvorbě to bylo velmi znát. Téma samotné by určitě šlo vyjádřit mnoha způsoby, klidně mohlo být tiché, ale podstatou našeho fungování je týmový spirit, zápal a upřímnost. Přes to nejede vlak.
Zkuste nám nyní představit, kterak deska vznikala? Potkávali jste se rovněž ve zkušebně, nebo je tato forma práce už jen takovým „dobovým přežitkem“? Je pro vás častý osobní kontakt důležitý. Odráží se např. i toto na konečném výsledku?
Kverd: Vznikala ve zkušebně, domácích i profesionálních studiích. Mix a mastering probíhal ve Švédsku. Mimo zkoušky byly nahrávací sekvence občas docela divoké. Buď pozdě večer, anebo naopak velmi brzo ráno. Ostrému nahrávání předcházela zatím nejprofesionálnější předprodukce v naší historii – a stejně jsme pak mnoho věci ve studiu upravovali. Přestože byl tentokrát podíl „domácí práce“ větší než v minulosti, jde 100% o kolektivní výsledek.
Album „Andzjel“ brzy vyjde. Jak byste představili jeho koncept? Při jeho tvorbě jste byli fascinováni v prvé řadě krásami přírody konkrétního regionu, nebo je nezbytné do všeho dosadit i příběhy lidí, jejichž životy nebyly víceméně procházkou růžovou zahradou?
Kverd: Je to album o strachu a neustálém tlaku odevšad, o touze ochránit svůj způsob života. O pohledu do sebe, o cestě ke své podstatě, o kopcích, loukách, krvi a vzájemnosti. Nehledej v něm senzace, nejsou tam. Stejně se to má s Bílými Karpaty, tradicemi, zvyky a našeho vztahu k nim.
Proč se album jmenuje právě „Andzjel“? Patří do tamního nářečí?
Kverd: Protože to slovo perfektně vystihuje kombinaci něčeho „posvátného“ a přitom temného. Něčeho zcela prostého, ale zároveň jasně překračujícího běžný rámec fungování. Z místního nářečí pochází, ano.
Cítíte sounáležitost právě s lidmi, kteří v Bílých Karpatech žili a stále žijí? Je třeba i současný způsob života těchto lidí něčím specifický? Kdybyste mě protáhli některými místy v tomto regionu, poznal bych i z jedné návštěvy určité specifikum, které bych eventuálně nikde jinde nenašel?
Kverd: Život v těch vesnicích má svoje specifika, ale jak jsem uvedl výše, nehledej v tom žádné senzace. Čím víc si budeš myslet, že tam jsou, tím dál od vstřebání té nahrávky vlastně budeš. Místním turismus spíš dost vadí a ani já to nechci propagovat. Myslím, že by každý měl hledat odpověď v sobě, jestli s těmi místy souzní, nebo ne. My jsme to udělali prostřednictvím alba.
Když jsem se zabýval texty jednotlivých skladeb, přišlo mi, že se mezi řádky snažíte lidem sdělit i to, že si nyní nemáme nač stěžovat, že jednoznačně žijeme v blahobytu a luxusu (byť i s aktuálními patáliemi všeho druhu). Ale třeba jsem si z toho vzal něco, co tam úplně není… Nicméně máte dojem, že náš současný strach z „těžkých časů“ je dán i tím, že jsme doposud nezažili třeba to, co je vámi popsáno např. ve skladbě „Musím ti tolik říct“?
Kverd: Myslím, že onen strach je důsledkem toho, jak se život kolem nás extremizuje. Mluvil jsem o tom už před lety, nic se nemění, spíš se situace dál šponuje. Není mi z toho dobře a dá mi velkou práci starat se o svoji duševní hygienu.
Už jsem to výše zmínil; HEIDEN je kapela, která nikdy nestála na místě, snažila se dál a dál posouvat, to je jedině dobře. Každopádně je váš návrat k metalovějšímu zvuku nepochybně vykreslením toho, co je ve vás skutečně zakořeněno? Řekl bych, že „Andzjel“ ve skutečnosti sdružuje všechny žánrové propletence, kterými jste se napříč časem zabývali. Vnímáte to podobně?
Einsk: Neustálý vývoj naší tvorby, byl vždy naprosto přirozený, i když z vnějšku některé změny působí příliš radikálně. Faktem je i to, že jak zněly skladby na zkušebně ve fázi příprav, pak ostře kontrastovalo s finální produkcí a zvukem posledních desek. Aktuální zvuk „Andzjel“ je odrazem i jakéhosi vnitřního uvědomění a návratu ke zvuku, který máme rádi. Já osobně jsem se za poslední tři roky vrátil k extrémnímu metalu, protože mi začal chybět. Hrozně si to užívám. Jak posluchačsky, tak hráčsky. Začal jsem i dokupovat CD starých klasik, co mi doma chybí a dělá mě to šťastným.
Jak často se vracíte k nahrávkám, které jste před lety vydali ještě pod značkou Naga Productions? Který titul se stal tím vůbec neúspěšnějším a ke kterému se i vy sami rádi vracíte?
Einsk: Naše desky vycházely u více labelů: Eclipse, Naga, BloodFireDeath, Epidemie a nyní Magick Disk Musick. Těžko porovnat a určit tu nejúspěšnější desku. Co se týče kritiky a hype, pak to byla „Dolores“. Ale z reakcí fanoušků, které se k nám dostávají, je to deska s labutí, tedy „A kdybys už nebyla, vymyslím si tě“. Je zajímavé se čas od času vrátit k vlastní muzice a při poslechu se vrátit v čase. Mám rád všechny naše desky, ale „Dolores“ nejvíc. Je temná a uhrančivá. Navíc se nám i povedl tehdy pěkný syrový zvuk.
Album bude k dispozici na CD i vinylu, rovněž slibujete bohaté zpracování, co se týče bookletu. Prosím, představte všechny lahůdky, jež na posluchače čekají. Ukazuje se, že jste zdaleka nerezignovali na fyzické formáty…
Einsk: Čím méně se fyzické nosiče prodávají, tím bohatší jsou aktuální edice a jejich provedení.???? Pro vydání alba „Andzjel“ vyjde u Magick Disk Musick černý vinyl limitovaný na 250 ks, super jewel case CD a trička s motivem „Andzjel“ od Cruely a triko s logem. Celé grafické zpracování je velmi elegantní a temné, snažili jsme se design co nejvíc propojit se zvukem a náladou desky. Kapelní fotky nám obstaral skvělý Tom Šrejber a vše k sobě skvěle pasuje. Nikdy jsme neměli ještě tak dobře propojený vizuál s muzikou. Vše je už nyní k dispozici v rámci předprodeje na našem eshop.heidenhorde.com.
Rovněž se naskýtá otázka spojená s koncerty. Plánujete koncertní šňůru na podporu alba? Kde všude bychom vás mohli zastihnout?
Einsk: Rádi bychom hráli, ale v koncertní činnosti nás momentálně velmi limitují naše rodičovské povinnosti. Všichni máme doma malé děti a nemůžeme intenzivně jezdit po klubech. Rádi bychom představili desku v rámci letních festivalů v roce 2023 a chystáme i pár koncertů v klubu. Máme nějakou představu, uvidíme, zda to vyjde.
Vím, že je to asi předčasná otázka, ovšem velmi by mě zajímalo, jestli i další skladby HEIDEN budou opětovně směřovat do (black) metalových vod? Můžeme se ve finále dočkat ještě ostřejších HEIDEN? Ptám se především proto, že si vaši hudbu za poslední roky oblíbilo trochu jiné obecenstvo a svým způsobem už i deskou „Andzjel“ budou dost možná překvapeno…????
Kverd: Ano, můžete čekat i ještě ostřejší skladby pod hlavičkou HEIDEN, ale kdoví, jak to všechno nakonec dopadne. Třeba bude ambient a třeba už nebude nic.
Děkuji za rozhovor, jsem moc rád, že jste zpět s novou nahrávkou, která rozhodně stojí za to! Pokud máte ještě nějaké info pro čtenáře Rumzinu, prosím:
Einsk: Díky, Alle, za dlouholetou spolupráci a oddanost české scéně. Moc si vážíme Tvé podpory a práce. Budeme rádi, pokud si „Andzjel“ pustíte třeba i na Youtube nebo Spotify a dáte nám vědět, jak se vám líbí. Snad se brzy uvidíme v klubu nebo na festivalu.
ALL