Zaprášené kazety, přetrhané pásky, špatná kvalita přehrávačů, zmuchlané obaly atd. Tak možná dopadly komponenty mnoha metalových nadšenců, kteří v současné době třeba i touží po jejich znovuoživení. Jednu radu bych pro Vás tímto měl! Je tu nový a naprosto exkluzivně disciplinovaný UG label Souls Of Underworld Records, pod jehož záštitou začaly v letošním roce vycházet nefalšované hudební poklady. A Dejvy Krédl, aktivní persona v mnoha odlišných rolích, to je ten, který to všechno „spískal“.

Dejvy, kde se vzaly první motivy spojené se založením vlastní vydavatelské značky? Tak nějak sice tuším, ale stejně to zkus se stylem a šarmem vysvětlit… ????
Ani netuším, kde bych měl vlastně začít. Prvotních impulsů totiž bylo hned několik – ten nejpodstatnější byl asi návrat Jardy Šantrůčka na scénu (kytarista IMPERIAL FOETICIDE). Neviděli jsme se mraky let potom, co se rozpadli DESPISE a on se jen chvíli mihl v první sestavě SECTESY. Zprvu se usadil v HEAVING EARTH a posléze začal dělat na hudbě pro ANCIENT DESIRE, což nemělo s death metalem nic společného. Potom, co i od nich odešel, pověsil kytaru na hřebík. Lidi ze scény vůbec nevyhledával. Jak už to ale na světě chodí, naše cesty se po letech opět střetly, a já mu pustil první demo SYMBTOMY. Slovo dalo slovo, Jarda oprášil kytaru a znovu nasedl do „metalového vlaku“. A jelikož jsem věděl o jeho letité touze zaarchivovat demáč „Earlier Unknown World…“ (jeho kapely IMPERIAL FOETICIDE) do drážek lisovaného CD, napadlo mě toto konečně zrealizovat coby poděkování za to, že se znovu rozhodl postavit po můj bok. Upřímně, ve mně ta myšlenka stejně hlodala už nějaký ten čas, a protože to bylo naprosto stejné s jinými (pro mě nesmírně důležitými demáči z devadesátých let, a jelikož se k tomu nikdo neměl a naše generace je poslední, co tohle může zrealizovat), vrhli jsme se s Duzl (SYMBTOMY) na obepisování a obvolávání „přeživších“, a to s cílem nabízet jim spolupráci.

Podle jakého klíče nahrávky pro reedice vybíráš? Tvůj osobní vztah k tomu samozřejmě musí být, ovšem jsou i další kritéria?
Nejsou. Pro mě je nejdůležitější mít k dané (námi vydávané nahrávce) letitý vztah. Dále by to měla být nahrávka, která ještě nevyšla na CD (nebo je dlouhodobě vyprodaná). A samozřejmě musí jít o nahrávku, k jejímuž vydání dostaneme souhlas od kapely nebo od někoho z původních členů. Každopádně netoužím reedicovat věci, které již vyšly na CD. Primárně je Souls Of Underworld Records o tom archivovat do drážek lisovaných CD jen demáče, na které se už zapomnělo, a nejsou dlouhodobě k dostání.

Před několika týdny jsi vydal tři premiérové produkty. Mohl bys je ve zkratce představit? Čím jsou pro tebe osobně jedinečné?
KDS 01: IMPERIAL FOETICIDE – Earlier Unknown World (1995)
Nebylo možné začít (tedy rozjet firmu) s jinou nahrávkou. Pro mě jedna z nejzásadnějších demo věcí vůbec. Byl jsem u vzniku, zažil jsem s kluky tu dobu. Dělal jsem tenkrát manažera FOUR SEATS FOR INVALIDES a vlastnil v Kolíně legendární klub Nathalia, kde se každý měsíc pořádaly koncerty jak IMPERIAL FOETICIDE, tak FSFI). Byla to doba, kdy jsem k IMPERIAL FOETICIDE doslova vzhlížel. Nakonec jsem skoro celé IF měl v první sestavě DESPISE (vlastně tam byli úplně všichni). Prostě jedno město/jedna scéna/jedna rodina.

KDS 02 : CLANDESTINE – Age of Chaos (1994)
Úžasná doba. Ač jsem s kapelou nebyl nikdy v žádném kontaktu, ani s nimi nemám žádné společné vzpomínky, tohle demo dlouhodobě miluji. Jediný kapelní materiál, přesto tak neskutečná síla. Mohutný hlas – melodika – síla uragánu. Nechtěl jsem, aby tato nahrávka zapadala navěky prachem. Toužil jsem ho z něj setřít. Myslím, že se to vydáním snad i podařilo.

KDS 03 : IMPALED – Brutal Change (1994)
Budu se opakovat, ale opět jedno z nejzásadnějších tuzemských dem mého života. Tohle jsem toužil vydat opravdu dlouho. A vlastně kdyby ses mě zeptal na jedinou nahrávku kromě IMPERIAL FOETICIDE, do které bych bez mrknutí oka investoval peníze, byla by to právě tato. Byl jsem neskutečně naštvaný, když se mi častým přehráváním, ruku v ruce s těmi dlouhými léty, kazeta prošoupala a praskla. Naštěstí jsem před lety sehnal úplně novou kopii a ihned ji zdigitalizoval. Byl jsem šťastný, když jsem pak kazetu vezl znovu (tentokráte do profi studia) za účelem jejího zaarchivování do drážek lisovaného CD.

Hovořil jsi o tom, že nezbytné je samozřejmě kontaktování osobností, jež jsou pod konkrétními tituly podepsány. Jaké jsou jejich reakce, když se jim ozýváš s obdobnými nabídkami? Je třeba těžké dopátrat se lidí, kteří se řadu let v metalovém undergroundu nepohybují?
Tak tohle je kapitola „sama o sobě“. Samozřejmostí je (a to bych chtěl zmínit HNED na začátku), že bych nikdy nevydal NIC bez svolení alespoň jednoho ze zúčastněných. Jenže ony materiály mají již nějaký ten pátek (ty mnou prozatím vydané bezmála 30 let). Asi tušíš, jak těžké je muzikanty dohledat. Mnoho z nich je dávno mimo scénu, nestýkají se s někým, koho znáš. Navrch opravdu nedisponují FB profily či jinými vymoženostmi dnešní doby. Své muzikantství berou jako uzavřenou kapitolu, ke které se nemají potřebu jakkoli vracet. Díky životu MIMO hudební svět si vytvořili iluzi o tom, že jejich snažení je již dávno zapomenuto. Nejčastějšími odpověďmi pak tedy bývá: „Ty nás znáš? To si dnes ještě někdo poslechne? Opravdu to chceš vydat na CD? Nevím, co dělají kluci, 20 let jsme se neviděli. Mě už metal nezajímá, ale pokud máš zájem, tak to vydej.“ Zvláštní, když tohle čteš nebo slyšíš, zvláštní a vlastně i trochu smutné. Chci těm nahrávkám dodat na důstojnosti, vůbec mě netrápí, že to je totálně okrajový a značně prodělečný podnik.

Setkal ses ale i s opačnými reakcemi, případně s absolutním nezájmem?
Myslel jsem si, že se mi to nemůže stát, ale už jsem byl několikrát odmítnut. Stejně tak je v jednom případě má nabídka ignorována – tedy nepřichází žádná odpověď. Já to však chápu. Ty kluky už to prostě nezajímá. Ačkoli to pro nás může být absolutně nepochopitelné, já bych se kupř. stejně stavěl k někomu, kdo by mi teď nabídl zdokumentování mé dorostenecké sportovní kariéry. Ano, něčeho jsem v mládí dosáhl, ale tohle už je totálně za mnou. (Dejvy byl špičkovým cyklistou, ale více neprozradím, aby mě nepraštil pozn. aut.) Poslední, co bych chtěl, je, aby se v tom někdo šťoural.????

Jaké ohlasy jsi na své aktivity doposud zaregistroval? Všechny počiny budou mít vždy striktní edici 100 kusů?
Co bys čekal od „staroškoláků“? Těch pár nadšenců, co si u mě CD zakoupí, tak své nadšení vůbec neskrývá, to je pro mě nejdůležitější. Nechtěl bych chrlit kvanta hudby, co by se prodávala jen proto, že se prodává, ale já k ní nemám vůbec žádný vztah. Soul Of Underworld Records jsem nezaložil proto, abych vydával nové věci, ale proto, abych dal důstojnou formu těm nahrávkám, o kterých si myslím, že si to zaslouží. Těm, které v době vzniku nedostaly šanci, být zaznamenány na CD (tedy dle mého na důstojném nosiči). Co se týče oné „stovky“, tak je to vlastně dle mého maximum, co jsme schopni prodat. Nechci mít distro, nechci nahrávky měnit. Všechna CD jdou ode mě přímo do sbírek pamětníků a co si budeme vyprávět, těch lidí už opravdu více jak pár desítek není.

Jak už bylo řečeno, tři skvělé tituly byly už vydány. Dojde ještě letos na další nezapomenutelné démáče?
Můj plán je v příštích cca deseti měsících zaarchivovat osm dalších nahrávek. Na konci roku si chci sednout a nějak to zhodnotit. Čekám prodělek, ale ještě nevím, jak bude velký. Tohle se nedá dělat s tím, že na tom něco vyděláš. Tohle je něco jako poslání. Vím, že to zní až hloupě pateticky, ale já to takto vnímám. My jsme opravdu poslední generace, co tohle může udělat. Poslední generace, která může ty staré věci zaarchivovat do podoby, v níž nás přežijí. NIKDO další po nás už to neudělá. A protože se do toho nikdo neměl, muselo to opět zbýt na mě.????

Spadají do tvého okruhu zájmů pouze spolky Česko-Slovenské?
Ano. Nemám sebemenší ambice vydávat cokoli ze světové scény. Samozřejmě mám ve sbírce staré demáče z různých koutů světa, co bych měl rád na CD., ale tohle teď není vůbec na pořadu dne. Netuším, co bude, ale zatím se chci soustředit pouze na domácí (v mé interpretaci československou) scénu.

Máš už přesně určeno, co bys chtěl realizovat, nebo necháváš tato vrátka ještě pootevřená?
Až budu cítit, že už není nic, co by mělo být zaarchivováno a já splnil své poslání, sednu si doma do křesla, zapálím si, naleji si dobrého pití a zhluboka se nadechnu do věty, že naše snažení mělo cenu.

Je jasné, že preferuješ nahrávky, na kterých jsi vyrostl. Ovšem byl bys ochoten do edičního plánu zahrnout i věc nedávno objevenou, avšak raritní, nikdy na CD nevydanou? Vypátral jsi v nedávné době nějaký takový počin?
Ty sám moc dobře víš, že se hledání a objevování vůbec nebráním. Samozřejmě ale nemohu znát vše. Je mi naprosto jasné, že se v našem undergroundu najde spousta nahrávek, které jsem nezaregistroval. Je možné, že by si některé opravdu zasloužily dostat šanci na CD. Také si však uvědomuji, že tento náš „UG rybník“ není bezedný. Tudíž je logické, že jednou dojdu do bodu, kdy už nebude co vydávat/archivovat.

Musím ti vyseknout velkou poklonu, neboť se mi velice líbí, kterak se komplety drží podob originálních kazet, nemluvě o potisku CD. Prostě tohle je za mě velká paráda. Skoro je až divné, že jsi v podstatě první, koho tohle napadlo. A vypadá to skutečně luxusně, pro fanoušky nemůže být nic lepšího. Souhlasíš?
Ocitáme se na tenkém ledě. A to myslím teď oba dva. Ty se svou otázkou, já se svou odpovědí. :-). Nevím, jestli jsem první koho přesně tato prezentace napadla, co však ale vím, je, že přesně takhle jsem to chtěl. Pro mě je důležité zachovat ducha té doby. Doby, kdy jsme jezdili na koncerty vlakem, žmoulali pár ušetřených desetikorun a vystávali hodiny před distry hledíc na obaly kazetových demosnímků. Vždy tam bylo to velké lákadlo, utratit všechny peníze za osvědčené světové kapely. My však odolali tomuto lákadlu a podporovali svou koupí malé/neznámé domácí kapely a naposlouchávali jejich nahrávky. Tohle je doba, na kterou NIKDY nezapomenu a kterou si chci svými vydanými počiny připomínat.

Největším „zlem“ pro mě osobně je, když jsou na jednom CD narvány třeba dva, nebo dokonce tři tituly. Jasně, na jedné straně je člověk rád, že takto staré nahrávky vůbec někdo oprášil , ovšem tato forma mi přece jen nepřijde úplně šťastná. Je to taková dehonestace originálu, ke kterému měl člověk letitý vztah.
Tak a teď mám strach, že ten tenký led už pod námi opravdu praskne. Co si budeme vyprávět, známe se, kamaráde, už opravdu dlouho. Oba jsme hudebními fanoušky, kam nám až paměť sahá. Za život nám prošla rukama neskutečná spousta nahrávek a jednoznačně ti mohu říci, že nejhorší, co pro mě jakožto fanouška může být, je, CD puzzle – tedy nosič, na kterém se nachází více zanesených nahrávek. K tomu si pojďme připočíst zcela novou grafiku nerespektující originál a máme tu noční můru mého metalového života. Jeden materiál dohraje a začne „cosi“, co je 2x hlasitější. Když to přežije tvůj sluchovod a ty stihneš zeslabit aparaturu, tak následuje jakási sonda do live éry dané kapely, která však díky prachbídnému rozpočtu zvěčňovala (většinou, aniž by o tom měli zúčastnění sebemenší páru) zrovinka vystoupení, na kterém měl kytarista pocit, že je bůh a musí přeřvat celou kapelu.

Známe to všichni: bonusy jsou pro mě zlo a ještě větší zlo jsou bonusy JEN proto, aby na CD nějaké bonusy byly. Vůbec tomu nerozumím a raději utratím několikanásobně větší částky za první vydání, která jsou ušetřena těchto bonusových „vylepšení“. Nechci, aby to znělo tak, že mě nezajímají bonusové věci. Já jsem jen zastáncem toho, aby ony bonusy vycházely samostatně. Já prostě chci ctít originál. Ano, mohl bych dát na jedno CD oba materiály třeba takových DECOMPOSED, které se chystáme v červnu vydat. Otázka však zní: PROČ? Ty materiály mají své obaly, svůj zvuk, své kouzlo. Ani na vteřinu mě nenapadlo spojit je a vydat na jednom CD. To nikdy! Vyjdou zvlášť, s věrně přetištěným bookletem a vším, co k tomu patří. Bez jinak znějících bonusů, přesně tak, jak byly v době vzniku vydány.

Máš v plánu připomenout i materiály, které třeba už vyšly na CD, ale nikoliv samostatně? Nyní mě napadli např. UNCLEAN a jejich demo „Tam kdesi v hlubinách“, které vyšlo „pouze“ jako split se SORATH. Naproti tomu právě kazeta měla skvělý obal a parádní booklet.
Miloval jsem materiál „Tam kdesi v hlubinách“ stejně jako spoustu jiných nahrávek, které později spatřily světlo světa. Zatím se však chci soustředit jen na ty demáče, které neměly to štěstí vyjít na CD, nebo se staly jen bonusem bez možnosti prezentovat se ve své, třeba jen vizuální, kráse.

Dejvy, díky moc za tohle interview. Máš kapely, festival, vydával jsi fanzin, pouštíš hudbu v éteru i na fesťácích… a já jsem rád, že jsem tímto mohl doplnit skládanku rozhovorů.. (i když se tedy také potkáváme pravidelně před mikrofony????). Každopádně se ale těším na všechny kousky od Souls Of Underworld Records.
Upřímně, nedokázal bych vše sám. Bez podpory třeba takové Duzl, která je mi opravdu pravou rukou, jak v SYMBTOMY, SYMBOLICu či S.O.U.rec., bych asi jen tápal, jak některé věci dotáhnout do cíle. Nesmírně si také vážím lidí, kteří upozadí svou pohodlnost a udělají něco, co se nesetkává s všeobecným nadšením jejich okolí. Vím, kolik práce stojí udržovat fanzin naživu, vím, co je práce za dalšími podporami scény. Děkuji každému, kdo umí říci NE komfortu digitálního světa a má chuť podpořit snažení takového snílka jako jsem já (a dalších stejně smýšlejících lidí). Díky, bro, za možnost prezentovat se „na stránkách“ tvého zinu. Bylo mi (jako vždy) ctí a potěšením odpovědět na tvé otázky.

ALL

https://soulsofunderworldrecords.bandcamp.com/