Mnozí pamětníci, milovníci death metalu, si jistě vzpomenou na partičku GRACE, která se poměrně úspěšně drala do povědomí tuzemských posluchačů. Mě osobně asi nejvíce upoutalo hned to první demo „The Enemy“ z roku 1996, jehož jsem, tedy alespoň doufám, stále hrdým majitelem. GRACE ale naštěstí nejsou jen dávná minulost, nýbrž i horká současnost. Po letech pauzírování se borci v nejlepším věku znovu rozhodli osedlat metalového šimla, a to včetně studiové práce. Dost dobrý důvod k tomu, abych vyzpovídal dlouholetého bubeníka Patrika Nejedlého („Daffy“).
Patriku, cesta skupiny GRACE je plná kliček a odboček. Jak bys popsal současný stav? Jedná se o nečekaný restart, nebo jste byli domluveni na tom, že se jednou znovu vrátíte?
Současná cesta bude ještě víc klikatější, a bude na ní ještě víc odboček než v minulosti.???? Ten návrat byl opravdu nečekaný a v podstatě proběhl ze dne na den, a to úplnou náhodou. Potkal jsem se totiž s kytaristou Petrem a on mi říká: „Co muzika? Nechybí ti?“ A já že i jo. A on: „Tak co obnovit GRACE?“ A já že to není špatný nápad. Tak slovo dalo slovo a zhruba za půl roku už se malovalo v naší nové zkušebně, kterou jsme mezi tím sehnali. ????
Je pro tebe podstatná taková ta kapelní klasika? Zkušebna, hraní, pivko v hospůdce atd.? Je přesně toto pohoda, kterou k životu potřebuješ?
To je přesně ten důvod, proč jsme s muzikou začali koketovat. Něco podobného jsem zažíval ve fotbale, který jsem hrával závodně na úrovni nižší třídy. A tam to bylo: trénink, zápas a po tréninku a zápase hospoda a chytračení u piva. Tak říkám: „Takhle by to mohlo fungovat i v muzice?“ A fakt že jo! Jen místo tréninku zkouška a místo zápasu koncert. Ale chytračení u piva zůstalo stejné. ????
Snil jsi někdy o dráze profesionálního hudebníka? Byl by to život pro tebe?
Lhal bych, kdybych řekl, že jsem takové sny neměl. Ale realita mi otevřela oči hned v začátcích fungování kapely v roce 1994. A tak jsem zůstal nohama na zemi a přestal jsem o dráze profi muzikanta snít. S tím ale, že kdyby náhodou nějaká smlouva s vydavatelem přišla, určitě bych se nezlobil. Myslím, že bych si na takový život zvykl. ????
Když bychom se podívali do období devadesátých, tak tam se GRACE podařilo v podstatě okamžitě dostat do povědomí metalových fanoušků, undergroundová scéna byla tehdy opravdu hodně silná. Jak na tyto časy vzpomínáš? Demo „The Enemy“ bylo sice vaším debutem, ale tak nějak si pamatuji, že o vás bylo docela dost slyšet…
Ještě než se rozjela etapa GRACE, existovala má první kapela SCAPEGOAT s Petrem Staňkem. Když jsme s ním natočili první demo „Sacrifice of Madmann“, neměli jsme ani ponětí, co s tím. Kam to poslat? Komu to pustit? Koho s tím oslovit? A bo net tehdy nebyl, začal jsem zjišťovat, jak to na UG scéně funguje. Postupně se mi podařilo najít nějaké ziny a časáky, kam jsem to posílal a ti kluci nám kupodivu odpovídali, a dokonce o nás začali i psát. Takže když potom vznikli GRACE, už jsem jednak věděl, koho oslovit a za druhé mé jméno už bylo i trochu známé, tudíž ta reakce, že i první nahrávka od GRACE se líbí, nebyla tak překvapující. ????
Zasteskne se ti někdy po těchto časech, anebo jsi člověk, který se dívá výhradně dopředu?
Kdyby to bylo možné, okamžitě bych se vrátil do let 1994 až 1998. Byly to nádherné roky. Kapely měly k sobě blíž, fanoušci byli jiní. Vážili si nás, muzikantů, dokázali naši práci ocenit, na koncerty se těšili, kazety a následně CD kupovali s radostí a pocitem, že potěší jak sebe, tak hlavně i nás. Dnes jsou mobily, internety, komunikace je snazší a rychlejší, ale lidé jsou zdechlejší. Nic je nebaví, člověk aby je pomalu nutil a přemlouval. Je to divná doba.
Po roce 2000 jste se mi poněkud vytratili z dohledu, např. CD „The TeleTeleTubbies“ (2003) jsem nikdy neslyšel, přiznám se, nikde jsem na něj nenarazil. Snažili jste se ho tlačit ven obdobným způsobem, jako tomu bylo u předchozích nahrávek? Nebo jste začali brát GRACE spíše jako takový „sranda projekt“, jenž je určen pouze pro vaše osobní povyražení?
V té době už jsme byli fotrové, takže manželky a děti byly na prvním místě. Muzika už nám zůstala jen jako koníček a zábava, takže jsme to už nějak nehrotili a více méně jsme jezdili do studia už jen relaxovat a naše nahrávky jsme rozmnožovali jen v nákladech pár kusů, pro nás a naše nejbližší kamarády. Samozřejmě něco se posílalo i do zinů, ale už jen v omezeném počtu. Jen pro ten dobrý pocit, že někde o nás vyjde článek nebo se objeví nějaká recenze. ????
Po dalších dvou nahrávkách se zdálo, že GRACE definitivně zakončili svoji činnost. Po deseti letech jste ovšem zpět, a to s nahrávkou „Grace in the Grave“. Jak se zrodil váš další návrat, a ještě po takto dlouhé době?
Jak už jsem naznačil v první otázce; GRACE opravdu skončil a neměli jsme v plánu ho nikdy nastartovat. Jenže děcka nám mezitím vyrostla, na sport už jsem byl starý a něco v nás uzrálo do podoby, že nám přece jen ta muzika asi chybí. Tak proč to ze srandy nezkusit oživit? Když to nevyjde, svět se z toho neposere a my taky ne. A když nás to náhodou chytne a bude to fungovat, my udržíme nástroje v ruce a na koncertě nás neukamenují, můžeme tu ještě pár let lidi svou přítomností nasírat. ????
Jak těžké pro vás bylo najít přetrženou nit a začít znovu tvořit? Pokračují GRACE podle tvého názoru dle zajetých kolejí, anebo jste se na „Grace in the Grave“ snažili představit trochu něco jiného?
Když jsme se v říjnu 2021 poprvé sešli v naší nové zkušebně, s našimi novými nástroji, padla u stolu u lahváče otázka: „No a co teď?“ Tak jsme posbírali naše staré nahrávky a že si je zkusíme oprášit, a hlavně zahrát. Nějaký měsíc to trvalo, ale nakonec jsme si vzpomněli asi na osm skladeb a ty jsme začali hrát takhle pořád dokola, abychom se sehráli. No a když už to šlo, přišel nápad zkusit udělat nové věci. Petr začal nosit nápady, co ho zrovna na WC napadly, bo tam prej mu to nejvíc myslí. A najednou bylo pět nových songů na světě. Takže radost a hned nápad pojeďme do Bzence a natočíme to, ať to nezapomeneme. Mobil, Bzenec, termín a v únoru se jelo točit. ????
Přiznám se, že mi vaše hudba hodně připomíná původní tvorbu SIX FEET UNDER. Je právě onen devadesátkový feeling tím podstatným prvkem, který současné GRACE definuje?
Dalo by se říct, že SIX FEET UNDER máme hodně rádi. Ale taky starý GRAVE, ENTOMBED, UNLEASHED či HYPOCRISY. Tyto kapely a jejich tvorba nás hodně ovlivnila v tom, co chceme hrát. Samozřejmě těch vlivů bylo daleko víc, ale tato pětice byla taková dominantnější.
Jak zásadně se podle tvého soudu změnil death metal za posledních patnáct let? Dokážeš to potřebné kouzlo najít i u některých současných kapel?
Abych se přiznal, já moc nové kapely neposlouchám. Samozřejmě občas dostanu nějaký tip ve stylu: „To a to si poslechni, nezní to špatně, tam a tam vznikla nová kapela a není to vůbec hrozné.“ Ale já mám svých asi 30 či 40 favoritů a ty sleduji, jak a co se u nich děje. A to mi ke štěstí stačí. ????
Když se dnes člověk vydá na metalový koncert, který je primárně orientován třeba právě na death metal, příliš mladých zde nepotká. Čím si to vysvětlit? Myslíš, že se o death metalu bude posléze hovořit o jakémsi „dobovém žánru“, který byl kdysi v kurzu?
Přiznám se, že na posledním koncertě jsem byl někdy před šesti či sedmi lety, tudíž vůbec netuším, jaký věkový průměr se teď na deathmetalových akcích pohybuje. Ale přál bych si, až vylezeme s GRACE opět na pódium, abychom pod pódiem našli nejen naše vrstevníky, ale i nějaké mládežníky. Uvidíme…
Jaké kapely v poslední době nejvíce posloucháš?
Jak jsem už zmínil, mám svých zhruba 40 oblíbenců a ty sjíždím furt dokola. Takže například zrovna teď, když dělám tento rozhovor, mi z beden do uší na plný pecky řvou poslední HYPOCRISY. A pak mám přichystán AMON AMARTH a PESTILENCE.
Plánujete s GRACE i koncerty?
Samozřejmě si chceme opět vyzkoušet, jaké to na pódiu je a zavzpomínat na staré dobré časy. Věřím, že se tak i stane a někdo nás někam pozve. A když ne, vrátím se k pořádáni svých Daffy Duck festů a GRACE si tam prostě a jednoduše zahrají, když už to budu pořádat. ????
Moc děkuji za rozhovor, pokud máš na srdci ještě nějaké potřebné info, klidně se s námi poděl…
A já děkuji tobě! Snad se to moje plácání někomu zalíbilo a že si někdy najdou čas, pustí si na netu naši tvorbu, koupí si naše CD a nebo až bude koncert, dorazí zatřepat svýma mařenama pod pódium, až na něm budeme opět potit tu naši duchodcovskou krev. ????
ALL