S polskou kapelou ASGAARD jsem se setkal už v devadesátých letech, dokonce si moc dobře pamatuji na debutové album „When the Twilight Set In Again“ (1998), které se prostřednictvím mnoha distrařů dostalo i do České republiky. Tvorbu ASGAARD jsem od těch dob se zájmem sledoval, neboť jejich gothic/blackmetalová porce mě více či méně přesvědčovala o možných vyšších ambicích. A že ASGAARD opravdu umí, to dokazují na comebackovém albu „What If…“, gothic-rock-metalové skládance, jež nabízí svěží a nesmírně emotivní náklad temnoty. O tom, že podniknu tento rozhovor, jsem měl jasno hned od prvního momentu, co se ke mně deska dostala. Na mé otázky odpovídal klávesista Flumen.
Vaši kapelu znám opravdu dlouho, byť se za ty dlouhé roky docela proměnila. Když se ale nyní vrátíme v čase, můžeš nám nyní přiblížit dobu, kdy jste s ASGAARD začínali? Jaké kapely vás nejvíce ovlivnily a byly klíčové ve smyslu formování a vývoje vašeho zvuku?
Díky, je moc fajn, že nás znáš a pamatuješ si na nás. ASGAARD v roce 1994 založil můj bratr Hetzer, já jsem do kapely nastoupil o pár měsíců později, tehdy jsem byl ještě čtrnáctiletý či patnáctiletý kluk. Z tohoto období nejraději vzpomínám na politickou transformaci v Polsku (vy jako Češi si na tyto těžké časy určitě rovněž pamatujete), byť jsme se několik let potýkali s nedostatkem financí. Nicméně tyto problémy se vyskytovaly ve všech oblastech (státní finance, rodinné rozpočty, nedostatek peněz na uměleckou činnost). Například si pamatuji, že první dva roky jsem neměl vlastní syntezátor. Pokaždé jsem při zkoušce v kulturním domě používal klávesy. Při koncertech jsem si klávesy či syntezátor musel půjčovat od jiných kapel. Ale takhle to v té době bylo. Půjčovali jsme si bicí, kytarové i basové zesilovače, abychom mohli něco nahrát. Tehdy to bylo zcela normální. Finanční realita byla jednoduše taková. Až za další dva roky jsem si díky otcově pomoci koupil svůj první syntezátor (mám ho dodnes). Mezi kapely, které na mě udělaly dojem, patří zejména SAMAEL (první album, „Ceremony of Opposites“, následně skvělé „Passage“), THE GATHERING (slavný „Mandylion“), PARADISE LOST („Icon“) a mnoho dalších. Získávání inspirace probíhalo výměnou CD a kazet mezi kolegy ze stejné třídy a školy.
Nové album je prvním vydaným CD po deseti letech. Jaký byl přesně důvod této dlouhé mezery? Věnovali jste se hudbě v tomto mezidobí?
Souhlasím, že ta propast je obrovská. Osobně jsem moc nevěřil, že se nám ještě podaří natočit nějaké album. To však ale neznamená, že jsme nebyli spokojeni v jiných sestavách a dalších kapelách. Zejména Quazarre je aktivním hudebníkem v kapele DEVILISH IMPRESSIONS. Já jako session hudebník jsem pak pomáhal hned několika kapelám (např. DEVILISH IMPRESSIONS, HERMH, ABUSED MAJESTY, LUNA AD NOCTUM, SERPENTIA, LILA VENEDA a další). Letos jsem měl tu čest spolupracovat mimo jiné i s mladými a velmi zajímavými kapelami, kterými jsou SACRIMONIA a KÖNIGREICHSSAAL. Pokaždé toto považuji za cenný zdroj zkušeností, i třeba v momentě, kdy se pohybuji v trochu jiných hudebních žánrech. Nicméně ASGAARD pro mě vždy bude na prvním místě. Rozhodně nejlépe se cítím při práci s Hetzerem a Quazarrem. Navíc, buďme upřímní – ASGAARD je naším koníčkem. Já se pak ještě kromě kapely hodně věnuji plavání na volné vodě a vzdělávání.
Jak podle tebe obstojí „What If…“ ve srovnání s ostatními alby? Myslíš si, že se jedná o doposud nejlepší desku ASGAARD?
Pro některé naše fanoušky bude toto album nejlepší, pro jiné nejhorší. 🙂 Pro mě osobně je album v některých ohledech nejjednodušší, ale také asi nejlépe zaranžované. Domnívám se, že předchozí alba byla mnohem epičtější a symfoničtější než „What If…“. Nový počin je pro mě trochu intimnější.
Prosím, popiš nám aktuální album a také význam kapely pro fanoušky v Polsku.
ASGAARD je trochu dinosaurus polské metalové scény. Mladší metaloví muzikanti mají o kapele ASGAARD povědomí, třeba nás i dříve zaregistrovali, ale zároveň si myslí, že už neexistujeme, že jsme už dávno zanikli. Ono to má samozřejmě svoje opodstatnění, neboť už řadu let nefungujeme jako hudební kapela, ale spíše jako projekt. Na druhou stranu mám skupinu přátel, kteří se metalem nikdy nezabývali, možná jen rockem. Nedávno se mě jeden z nich zeptal, jestli je album „What If…“ debutem? 🙂 Bylo to skutečně roztomilé. Osobně bych si přál, aby ASGAARD přestali být tím dinosaurem. Chtěl bych, aby lidé věděli, že jsme stále naživu.
Můžeš tedy ještě trochu rozebrat pozici ASGAARD na nezávislé hudební scéně?
Máme několik starých fanoušků, kteří si nás pamatují z doby před dvaceti lety. Jsou pro nás velmi důležití, neboť je to ten posluchačský základ, který má naši hudbu opravdu rád. Ale snažíme se získávat i nové fanoušky, posluchače, kteří o nás ještě nikdy neslyšeli. Další možnou skupinou jsou lidé, kteří příliš metal neposlouchají, ovšem naše tvorba by jim mohla i tak sedět. Myslím si, že ta posluchačská skupina celkově, která by potenciálně mohla naši hudbou poslouchat, je poměrně velká, a to i s ohledem na možný poslech dalších alb. Je totiž pravděpodobné, že jejich hudební zájmy nebyly v souladu s předchozí „Asgaardovou nabídkou“. Nyní se ale z nich mohou stát naši „spojenci“.
Jaký byl proces nahrávání „What If…“? Měli jste už skladby delší dobu hotové a potřebovali jste je jen nahrát, nebo se právě studio stalo místem, kde jste tvořili a následně vše finalizovali?
Máme takové pravidlo, že nikdy neskládáme v nahrávacím studiu. Naopak do studia chodíme už s hotovými nápady. Album „What If…“ bylo poskládáno ve třech cyklech. Nejprve můj bratr Hetzer připravil „základy“ pro všechny písně kromě „Not never again“. Na základě tohoto byly nahrány bicí a kytary. Druhou fází byla příprava a nahrávání vokálů a jejich melodických linek. Musím přiznat, že mě velmi překvapily. Líbilo se mi, kterak jsou kvalitní, melodicky zajímavé, mnohovrstevnaté. Třetím krokem byla příprava a nahrání kláves a smyček, fx atd. Byla to pro mě docela výzva, protože jsem chtěl, aby klávesy do hudby dobře zapadly. A také, aby dodaly albu přidanou hodnotu. Zaměřil jsem se proto na jemné a drobné úpravy, jež jsou typické pro malá orchestrální tělesa.
Váš zvuk se postupem doby velmi zajímavě vyvíjí. Chtěli byste v tomto kurzu pokračovat i nadále?
Kdo ví. Toto album bylo velmi profesionálně produkováno Przemyslawem Nowakem v Impressive Arts Studiu. Zvuk je jeho velkou zásluhou. Do budoucna si myslím, že se zaměříme i na jednoduchost, akustické a klasické kytary. Také nás napadlo nahrát nějaké akustické nebo poloakustické verze některých našich písní (2 možná 3?). Bude to brzy.
Jednou z charakteristik vaší hudby je bezesporu smutek, ovšem nepochybně i jakýsi symbol naděje. Souhlasíš? Můžeš trochu přiblížit témata textů?
Upřímně řečeno, nejvhodnější osobou pro zodpovězení této otázky je Quazzare. Měl jsem však možnost s ním o tom mluvit. Na tomto albu, kromě písně „Sny na jawie“, je autorem všech textů právě on. Šlo především o zprostředkování emocí člověka – lyrický subjekt, který už má nějaké životní zkušenosti, hodně toho prožil. Nicméně některá životní rozhodnutí, která učinil, byla špatná. Je v tom spousta nostalgie, deprese a někdy i beznaděje.
Má album jednotné téma, které prochází všemi skladbami, nebo se jednotlivé položky po obsahové stránce přece jen trochu odlišují? Jak bys třeba porovnal anglicky a polsky zpívané skladby? Jsou podle tvého soudu na stejné emoční linii?
Leitmotivem je podle mě pokus odpovědět na otázku, jak špatná byla má rozhodnutí v minulosti. Pokud jde o polské písně, tak ty se po hudební i textové stránce skvěle doplňují s těmi anglickými. Jsou přirozeným prvkem tohoto alba.
Máš nějakou oblíbenou skladbu z nového alba?
Pravděpodobně ne. Mnoho lidí v Polsku má rádo „W sercu nieświata“. Toto je jejich osobní maximum. Je to pro mě docela nečekané.
Ještě mě tak napadá, ano, dost možná divná otázka, ale… „Co kdyby…“ („What If“…)… Co vlastně?
Zřejmě počet šachových konfigurací (je to Shanonovo číslo a rovná se 10^120). Působivá hodnota. Naše životní konfigurace jsou nepoměrně větší. Proto můj vnitřní počítač (mozek) analyzuje moje volby. Vedlejším efektem běhu mého interního počítače je někdy horší nálada.
Co si budeme povídat, tento rozhovor vzniká v podivných časech, v době děsivé válečné situace na Ukrajině. Těžko říci, jak tohle všechno skončí. Tvůj komentář?
Nevím, co k tomu dodat. Slova mi k tomu nestačí. Je mi líto lidí, kteří umírají pod troskami domů. Je mi těch uprchlíků tak líto. V této situaci se snažím pomoci, ale cítím, že moje pomoc nestačí. Nejsem si jistý, jestli bude válka například v Polsku nebo v České republice. Chtěl bych říci, že v Polsku nikdy válka nebude, ovšem geopolitická situace říká něco jiného. Když se rozpadala Jugoslávie a probíhala krutá válka mezi Srby, Chorvaty, Bosňany atd., byl jsem přesvědčen, že je to daleko. Když v Čečensku probíhaly obě války, také jsem si myslel, že je to daleko. Když Putin zaútočil na Gruzii, také jsem si myslel, že jde o vzdálený lokální konflikt. Znepokojovalo mě, jak Rusko zaútočilo na Ukrajinu v roce 2014, ale přesto to byl geograficky vzdálený konflikt. Teď vím, že jsem byl hloupý a naivní. Bohužel nevěřím, že tato válka brzy skončí, stovky tisíc lidí, většinou civilistů, to odnese. Bude to světová tragédie. Musíme mít na paměti, že Ukrajina je jedním z největších světových vývozců obilí. Nevím, jak se s tímto problémem vypořádají některé africké země.
Děkuji mnohokrát za rozhovor. Máš nějaký vzkaz pro ty, kteří vaši kapelu podporují? Do budoucna Vám přeji jen to nejlepší!
Děkuji, moc mě to těší. Umělecká činnost je v dnešní době obtížná. Tentokrát však použijeme české vzory a budeme působit nejspíš v samizdatu – možná malé labely, malé koncerty ve společnosti přátel atd. Kultura nemusí být populární, musí být však dobrá! V České republice bylo v době normalizace, tj. v době Husákova režimu, oblíbené domácí divadlo. Byly to hry nejlepších českých dramatiků včetně Václava Havla. Hry byly věnovány aktuálním tématům dneška – režimům, totalitě a korupci. Všem našim fanouškům nebo těm, kteří by se mohli zajímat o to, co děláme, třeba po přečtení tohoto rozhovoru: najděte si album „What If…“ od ASGAARD a vyzkoušejte ho na YouTube, Spotify. Užijte si poslech!
ALL