Nejsem si jist katalogovým číslem, každopádně tento studiový titul bočního, či snad následnického projektu kapely Kaspar von Urbach, RUiNU, byl oproti živé dece (K&K12) nahrán o tři měsíce později. Slůvko studiový berte prosím s logickým pochopením – přesně to bylo na prahu kuchyně a obýváku. Děti zvukařů ve studích tak sice zřejmě pláčou hlady, ale vzhledem k nezájmu posluchačů a potencionálních kupců je nutno hledat cesty levnější. U experimentálních umělců je to jaksi normální, ovšem podobnou cestou vybavených zkušeben a domovů se vydávají i mnohé kapely hudební.
Koncept RUiNU zdá se býti jasným. Předvést a hledat v mantinelech drnčího uklidňování (drone ambient), kdy jsou s citem a láskou vnořovány narušující ruchy (industrial), nehudební nářky hudebních nástrojů (experimental), sténající zvuková bolest (?). Pokud jsem se vše snažil pochválit při záznamu koncertního provedení, pak i zdejší dvě skladby „Bitter Sweet Hematoma“ (1) a „The Inner Line Of Waiting“ (2), každá zhruba po osmnácti minutách, jsou v naprostém pořádku. Ne, jsou výtečné, díky přehlednému zvuku, křehké produkci a v neposlední řadě hudebnímu přemýšlení a koncepci. Mám pocit, že chlapíci vnášejí do díla své dřívější zkušenosti, mají rozdělené role, což celku nadmíru prospívá.
Na závěr se sluší pochválit jednoduchý, uhrančivě krásný obal, ale neodpustím si i malou kritickou poznámku, kterou jsem osobně probíral i Janem K!ammem, hybatelem společnosti. Mé obavy a špatné zkušenosti s alternativními potisky cédéček nebyly rozptýleny. Ano papírová samolepka drží, neodlupuje se na vnějších krajích, jako u jiných, ale díky vyšší teplotě a rychlosti v notebooku dochází k prohnutí vzhledem k tahu dvou materiálů (ala bimetal) a kraje při přehrávání lehce o cosi drhnou… Škoda, u jednorázového demáče je to asi jedno, ale u titulu, který je určen k dlouhodobější archivaci a více poslechům je to negativum.
RadeK.K.



Mayutan – 160 cm, 41 kg, růžovoučký chlupatý android, kolem kterého se točí podstata desky. Vrátil(a) se, aby našla svého mazlíčka, jež byl ztracen při některé z vesmírných zastávek. Na zemi se jí zalíbilo, v obchodě R40 se potkala s dalšími muzikanty, kytaristou Fredym a bubenicí Candy. Potkává i další lidí, zažívá příběhy a o nich jsou písničky. Pokud je tento dětsky infantilní, málem ušišlaný, skoro přiblblý POP tvořen jako recese a parodie, je to v pořádku. V opačném případě je se zeměkoulí amen. Prvoplánový celek je však výtečně promyšlený, protknutý digitálem současnosti, kompjuterizován budoucností, infikován kosmírem. Kdybych chtěl růžovou zvířátkovou zpěvanku/říkanku k někomu připodobnit, nejblíže je po ruce nejmenší možné dítě, které je schopno naučit se mluvit. Nekomplikovaný elektro duc duc rytmus, doprovodná, roztodivně barvená kytara, spousta elektronických efektů, které nejčastěji poletují zleva doprava a zpět, toť podstata. K dosažení maximálního účinku a oblbnutí davu je potřeba zmáknout vše. Stejně jako u muziky, ani u digipakového obalu není nic ponecháno náhodě. Doprovodné fotografie jsou kašírované, přesto působí civilizovaně s trochou turistického pelu (aby ne, vždyť je tu návštěvníkem). Barvy, texty, vizuály, nic nechybí. Tak potom se mi divte, že mě lapili a svítím jako žárovička na síťce u bubenice. Uvidíme, kdy mě omrzí.
S projektem BEEQUEEN jsem se poprvé setkal při svých prvních oťukáváních hluku. Přesně to byla kompilace „Melt“, kterou jsem si samozřejmě pořídil kvůli japonským zúčastněným. Ti splnili vše očekávané, ale z těch ostatních byli právě BEEQUEEN, kteří ve mně zanechali vryp. Až o dost let později se mi spojily dodatečné informace, že členy byli Freek Kinkelaar a Frans de Waard. Ano, ten Frans de Waard, který je kontaktem labelu Staalplaat, sdružovatelem oběžníku Vital Weekly a mnoha dalších důležitých aktivit. Zde obsažený zvukový materiál byl za použití nástrojů, elektroniky , zařízení a hlasů nahrán na přelomu roků 1992-1993 v Nádherném domě v nizozemském Nijmegenu. V létě `93 smíchán a v roce následném na již zmiňované značce Staaplaat vydán. O třináct let později (2007) se dočkal remasteringu, abyste jej mohli v restaurované podobě poslechnout a zhodnotit.
To jsou mi tedy věci. Od vydavatelství Trident Harmony productions jsem obdržel promo polské formace GRIMLORD, kterou provází silná mediální masáž. Nejvíce však udiví unikátní počet sponzorů, jenž jsou uvedeny na samotném obalu. Je jich tu na desítky! Když si tak recenzent tohle prohlíží, říká si něco o nemalých ambicích, dostatku peněz či dokonce bombastických podmínkách pro studiovou práci. Co se týče posledního bodu, odhady se s jistotou potvrdily. Nahrávka udivuje majestátním soundem, všechny nástroje jsou důkladně čitelné a především milovníci kytarové hudby by si rozhodně mohli přijít na své. Kapela stylově tíhne k melodické formě heavy/trash metalu, ovšem ve své působnosti dokáže zabrousit i do mnohem tvrdších metalových vod, dokonce se v některých skladbách dají vystupovat prvky black metalu či death metalu. GRIMLORD tak naštěstí nezapadají do tuctové škály stylově neústupných hvězd, pokoušejí se alespoň o fous progrese, i když to v daném žánru není nic jednoduchého. Komplexně však hudba působí vcelku důvěryhodně, kapela se hlásí k tomu co má „nejraději“ a k tomu se ještě snaží přidat čiré plody z vlastní zahrádky.
Kalendářní rok se nám pomalu chýlí do finiše a česká metalová scéna drží v rukách další silný trumf! Málo kdo čekal, že ho na stůl položí kluci z kapely OBLOMOV, kteří se v posledních letech poněkud vytratili z povchu zemského, alespoň tedy co se týče vzájemné spolupráce. Oheň sounáležitosti naštěstí nevydoutnal, lídr Honza opět nastartoval všechny motory a rozloženou skládanku opět sestavil do potřebných obrazců. Když jsem nedávno psal recenzi na CD BRATRSTVA LUNY, rozepsal jsem se o tzv. „lunovském týmu“. V podstatě stejnou strukturu má i tým „The Communitas“. V čele stojí Honza s Martinem a zbytek tvoří úzce spolupracující hudebníci, kteří mají na metalových kolbištích ledacos za sebou. Honza Kapák (AVENGER, PANYCHIDA), Pavel ( dříve legitimní člen OBLOMOV, dnes SACRIST), Lord Morbivod, Arthuur (R.I.P.) (UNHOLY KILL a v neposlední řadě nemohu opomenout posilu zahraniční, Björnara E. Nilsena (VOLTURE INDUSTRIES).
FASCIST INSECT – Fall Of America (CD, 2008, samoprodukce)
Malajsijský borec je známá figura, pokud se alespoň trochu v experimentální scéně pohybujete. Zaslaná novinka je jedním z nejčerstvějších přírůstků jeho diskografie, ač byl sestaven ze záznamů 2005-8. 44-minutové album obsahuje devět skladeb, zřejmě rozdělených do čtyř úseků a čtvero nahrávacích zastavení. Vnitřní tři strany papírového digipaku jsou jednoduše černé s bílou soupiskou skladeb a informací. Vějšek ja věnován třem obrazů Melissy Lin. Ty na první pohled splývají v podobném duchu i exponované barevnosti, což je jen důvod pro podrobnější ohledání. Pirátských sosačů je mi líto… ale vlastně není. Obal přece nehraje, hehe! Dva tříminutové kousky „Godot Is Coming I“ (1) a II (8) jsou modulací různých zdrojů zvuku. Nejprve hlasu a poté snad syntezátoru. Zvukům je měně na rychlost i výšku, nabíhají, klouzají, ztrácejí se, což je výraznější u kláves. Pěkné hračky. Čekání na Godota se vyplatilo, Godot přichází!
Poslední comeback sezony a úplně ten nejbestiálnější možný! EBM legenda VANESSA vstala z mrtvých a v nejsilnější sestavě se po takřka patnáctileté pauze vrátila s novinkovým albem. A již na úvod prozradím, že jde o návrat skutečně velmi podařený! Když se kapela po posledním projektu VANESSA GUN definitivně rozešla, začalo to v tuzemské „elektru“ poněkud skomírat, ačkoliv se tu a tam přece jen nějaká ta zajímavost objevila. VANESSA je však zkrátka jenom jedna. Ostré corové EBM napojené na industrial, neurvalé texty z pera Samira Hausera a hudební inženýrství v podání Mirka Papeže a Daniea Rodného, kteří se paradoxně úplně poprvé setkali pod křídly nejkultovnější kapely (Daniel Rodný patří k zakládajícím členům VANESSY, se kterou natočil nejúspěšnější alba „Flashback“ a „Monogamy“. Posléze se však z hudebního dění vytratil. Místo vrchního skladatele tak zaujal Mirek Papež a spolu se Samirem a Rusákem (dnes SPUTNIK) dali dohromady projekt VANESSA GUN, což byla jakási konspirace kapel VANESSA a GUN DREAMS). Aktuální sestavu pak ještě doplňuje bubeník Jaroslav Stuchlý a programátor Jakub Horák.











