R.U.M. zine

Ať je to jak chce, kapela FLESHLESS patří ke stálicím tuzemského death metalu, může mít klidně i tisíce odpůrců, ovšem tento titul ji nikdo sebrat nemůže. Zatímco někteří hoši to po dvou deskách zabalí, FLESHLESS si hrnou svoji káru směla dál a vypadá to, že je jen tak někdo nezastaví. Mám hluboký respekt k tomu, když někdo vydrží na scéně takhle dlouho a FLESHLESS nejsou v mém obzoru žádnou výjimkou, i když přiznávám, stále mám nejraději jejich starou tvorbu počínaje demem „Grinding“ a konče debutem „Grindgod“.

Další fošny mi pak spíše splývají, a to i přesto, že se FLESHLESS víceméně odchýlili od grindových břehů a více se zaměřili na propracovanost skladeb v rámci svého deathmetalového pojetí. V této fázi pak kapelu zastihlo i CD „Slaves Of The God Machina“, nabízející podobnou porci jako jeho předchůdce „Hate Is Born“, i když je třeba konstatovat, že novinka působí přece jen o něco pestřeji. (Celý příspěvek…)

Polská partička PANDEMONIUM rozhodně nepatří k žádným zelenáčům. Své první hudební krůčky udělala už v roce 1991, a když pominu všechny možné demáče, tak na svém kontě má již tři řadová alba. To poslední zvané „Hellspawn“ vyšlo před třemi lety pod tradičním domácím labelem Mystic Production a tím byla dost možná uzavřena jedna kapitola. Tu druhou otevírá právě toto promo o dvou skladbách, které se posléze objeví na další řadovce „Misantrop“, jež spatří světlo světa již pod křídly Godz Ov War.

„Promo 2010“ tak lze brát spíše jako takovou pozvánku či dokonce reklamu – tomuhle říkám marketing! Dvě skladby totiž nejsou jen tak vypálené na neoznačeném disku s pohozeným letákem! I pro dvě ochutnávky Poláci vytvořili jednoduchý digi pack (nevím proč, ale tak trochu mi přijde, jakoby parodoval polskou státní vlajku). (Celý příspěvek…)

Nečiním často abych psal hodnocení desky po několikerém poslechu. Tohle je právě ten případ. Důvodů bylo několik. Muzika mě zaujala, omotávala víc a víc, nevěděl jsem co napsat. Obliba alba stoupla, co nepsat nevím ani teď.

Kachna (Kateřina Bímová) hraje na akordeon, zpívá, tu a tam zatepe do perkusí, její partner Zodiac (Antonín Kříž) doprovází na kytaru a rovněž zpívá. Společně složili muziku a texty. Když např. na začátku „Carnacu“ (2) nebo “ Starého báru, archetypu dnešní doby“ (3) zahučí fňukna, nemůže Vám to upomenou mnoho jiného než Jima Čerta, Vaška Koubka, popřípadě Radůzu (5). Připodobnit ale vše jen k těmto veličinám by bylo krátkozraké. Třeba „Vesmír“ (12) je živoucí reinkarnací starého MARSYASU, takže bez omamných látek tvrdím: duo je osobité až běda! Pokud už pro nějakého přemlsaného zhýralce ne snad muzikou, tak texty nepochybně. (Celý příspěvek…)

I když u gramofonového dua B.B.N.U. svým způsobem nehrozí oposlouchanost, přizvání hosta je dalším zmenšením eventuálního rizika. Aranos na dvou recenzovaných nahrávkách cestoval spíše šírými pláněmi, zde coby právoplatný host dobarvuje a oživuje reálnými zvuky často neslyšených nástrojů v nerozpoznatelných podobách.

Hudba z gramofonů je přehrávána a zachycována do roztodivných smyček. Chvilková práce s nimi, ztlumení, poskytnutí prostoru třetímu hudebníkovi. Pohyb, hledání, zpomalení, prolnutí spolupracovníka. Schema sis spíše představuji, víceméně je mou snahou přiblížit Vám oč tu běží. Těžko říci kdy, kdo popř. co? Ještě neznatelnější poměřování nastane pro kratičké pauze, zhruba v pětadvacáté minutě. Beztvarý kovově symfonický hukot se pohybuje nahoru a dolů, chcete-li dopředu a dozadu. (Celý příspěvek…)

Když se dívám na datum poslední recenze skoro si musím promnout oči. Dva měsíce půstu je dosti dlouhá doba, ovšem v muzice to může jen prospět. Za tu dobu se mi tu nakupila hromádka, takže dost keciček a hurá na to!

První na řadě je italská Nerocapra. Kapelu v roce 2003 založili Mirco Rizzi a Dne, aktivisté z experimentální hlukové scény. O dva roky později nabrali bubeníka, průběžně složili materiál, další rok nahradili bicmenem stávajícím panen B. a začali koncertovat. Informace z tiskové zprávy osvěžují text, ale co mi bzučí ve sluchátkách stále nevíte.

Temný digipak s nadvládou černé barvy je umrtven hnědou kresbou krokodýlího monstra z divokého snu, na zadní straně pak černobílými fotkami členů kapely. Je tu i seznam songů, ale špatně zvolená barva i font je činí nečitelnými. Ještě, že přidali booklet s texty. Ty pro změnu číst problém není, ale kdo porozumí těm italským je otázkou. (Celý příspěvek…)

Hodně zajímavý split pro milovníky černého ambientu připravila undergroundová firma Tryzna productions. Skoro by se dalo říci, že pro své potřeby „přemluvila“ tři blackmetalové party (spíše by se hodilo použít slovo projekty) a dala jim úkol. Úkol spočívající ve vytvoření čistě ambientního splitka. Tahle zhýralá představa však rozhodně není na místě, protože z celého kompletu zcela zřetelně vyplývá snaha o koncepčním sjednocení. Tři subjekty zkrátka zakotvily pod jednou neprodyšnou celtou a pozornému posluchači naservírovaly pozoruhodný lektvar, ve kterém se snoubí žal, hrůza, smutek, ale třeba i radost.

Prvním zástupcem je formace KARPATHIA, která dle dostupných pramenů debutovala v roce 2009 s albem „Urheimat- Volanie havranov“a na „společném koláčku“ se představuje třemi kompozicemi, jenž pojímají ambient takřka hororovým způsobem. Při pozorném poslechu mi na mysl přistály vzpomínky související se sledováním kultovního hororu Evil Dead. Tento snímek totiž provází obdobný hudební glanc. Atmosféra made in husí kůže, všudepřítomná hrůza, děs, nepopsatelné pohyby ve tmě. KARPATHIA pojala svůj podíl neobyčejně poutavě a svým kolegům předhodila rukavici… (Celý příspěvek…)

Pojmy depresivní nepořádek a kronika strachu Vás nemusí nijak znepokojovat. Neladu se v muzice DEPRESSIVE DISORDER nedočkáte. V zajímavé elektronice oživené kytarou všechno zařezává jako vojáci při pořadových cvičeních. Snad v textech by se dalo dohledat trocha strachu, ovšem ty nejsou dostupny, takže lze jen odvozovat z názvů písní a zpívaných obratů.

I přes jistou očekávatelnost EBM podstaty nepřináší deska čas na zívání. Dvojka zpěváků a elektronických hybatelů, kterými jsou Patrik Lev a Radim Čáp si do studia pozvali Oldu Hladkého, z dnes již neexistující kapely RHONDIAN. Písně nepůsobí nadměrně vycizelovaným dojmem, moderní přečištěnou produkcí, klávesové barvy a zejména rytmické prvky zůstávají nohama na zemi, což se mi velice zamlouvá. Obsah kroniky tvoří kapitoly, které je potřeba poslechnout vícekrát, bez obav z oposlouchání. Tipnul bych si, že formát písně podléhá zpěvu, ovšem ani jedna složka neomezuje druhou. (Celý příspěvek…)

Jednoduchý obal je vskutku povedený. Na první pohled příjemně upoutávající červená kapsa s roztomilou číčou s kulícíma očima skrývá, jak je u ostatních titulů ostravského vydavatelství zvykem, disk s vypáleným obrázkem a černobílý booklet. 12-ti stránková knížečka tématicky doplňuje celek fotografiemi s ukrytými kočkami od P. Šturdíkové. Předpokládám, že ty byly ještě dodatečně upraveny.

Slovenský projekt 900piesek se přede mnou doposud skrýval, neměl jsem o něm ani tuchy. S mírným nadhledem si dovolím tvrdit, že i přes svou anotaci „sounds and violence“, tvoří jakýsi „noise crossover“. Tedy mix všemožného a každou chvíli neočekávatelného – nikoli neslyšeného. Pustíte-li si zhruba padesátiminutový disk, nejste si, jako je tomu jindy pravidlem, jisti, co že bude následovat. (Celý příspěvek…)

Slovenskou kapelu BRAINSCAN jsme na stránkách R.U.M. webu už několikrát představili, nicméně je to poprvé, co tito chlapíci předkládají svůj legitimní debut. I když debut…všichni zastoupení hudebníci mají pořádnou zásobu zkušeností, dokonce by se dalo říci, že v našich (slovenských) končinách jde o takovou „all stars“ sestavu, které to zákonitě musí hrát. BRAINSCAN si za své řemeslo zvolili agresivní hard core s výrazným přispěním thrash metalu, přičemž svůj podíl si do svého pekla stáhl i kov smrtící. Výsledkem celé této zašmodrchané rovnice je nemilosrdná palba evokující právě zapálený doutnák, jehož exploze začíná vždy při stisknutí tlačítka PLAY…

Nedílnou součástí tvorby BRAINSCAN však není jen riffující kytara, výrazná basa, ale také dva vokály a už teď je mi jasné, že při koncertních show to musí na podiu neskuteční vřít! Mimochodem, jedním z vokalistů je i jistý Tomáš Smida, kterého si mnozí příznivci metalu budou pamatovat z deathmetalových PYOPOESY. Nutno podotknout, že ani zde svému stájovému řemeslu nezůstal dlužen vůbec nic. (Celý příspěvek…)

Tak tohle je skutečně tvrdý oříšek pro recenzenta. Přiblížit totiž čtenáři hudbu projektu ONO…to je úkol ve své podstatě nadlidský. Přiznávám se, že když jsem CD poslouchal premiérově, musel jsem ho po první skladbě okamžitě vypnout, jelikož mé smysly nebyly v ten inkriminovaný čas připraveny vnímat bohapustou spleť metalového industriálna. Hlavní představitel zvaný Twisted (exHEMPEROR) si na mě připravil nefalšovanou „psycho metal strojárnu“, kterou zkrátka nelze použít ke každodennímu poslechu. Chce to zkrátka počkat na správnou chvilku, naladit své ego na nestandardní hudební postupy a hurá na věc…

Nicméně snažit se CD „Path“ nějakým způsobem naposlouchat či dokonce pochopit, to je věc vpravdě problematická. Hudební nástroje zamaskované ve zvucích industriálních mračen vyzívají spíše ke vnímání se snahou vymodelovat ve své vlastní hlavě nějakou představu. A těch se mi při aplikaci všech šesti skladeb dostá opravdu dost. (Celý příspěvek…)