Je jich hodně a o některých nemáme ani páru. Přitom kvalitativně jsou na tom velmi dobře. Nějak takto se začal můj vztah s dánskými RIVERHEAD, kteří začátkem letošního roku vypustili do světa svou čtvrtou velkou desku. Pokud bych ji měl definovat jedním slovem, použil bych termín „rafinovanost“. Kvartet si bere z každého talíře jedno kvalitní sousto v domnění, že i jejich sestavená porce dokáže patřičně nakrmit jedince na výzvědách. „Cancer“ není kdovíjak originální dílo, ovšem pídícího se jedince má šanci zaujmout.
RIVERHEAD se asi nejvíce blíží škatulce hardcoreové, ovšem ve své působnosti nejsou nikterak striktní. Řekl bych, že nabízí obdobný žánrový model, jako to na posledních řadových deskách činili legendární ROLLINS BAND. Zpěvák má koneckonců stejně načichlý hlas jako Henry Rollins, dokonce obdobně a rád frázuje mimo rytmus. To už asi nebude náhoda. Přestože je nahrávka po zvukové stránce hodně syrová, není kapele cizí ani klasická rockovost – něco na způsob dalších slavných velikánů THERAPY?. Právě do tohoto oddělení patří nejchytlavější hitova „Love Cuts“, vystavěná zejména na melodickém refrénu. V samém závěsu bublá čistá balada „0806“, pravda, tentokrát nepříliš zábavná. Mnohem lépe je na tom rovněž pomalejší elegie „Numb to the World, v níž se střetává vztek i zmar. Emočně se jedná asi o nejautentičtější track, a k tomu precizně zvládnutý.
V područí RIVERHEAD i hardcoreové drama může mít melancholický nádech. Dánové nedrtí posluchačův sluch silou, ale spíše emočním nátlakem. Nějak tak to prováděli v době své největší slávy američtí HELMET, ovšem ti naopak nebyli nikdy tolik rock´n´rolloví, navíc rádi experimentovali se zvukem. Toto je ale v podstatě celé v rozporu s tím, o co se kapela snaží. „Cancer“ je po stránce soundu úmyslně „usedlá“ palba, jež svým způsobem velebí scénu devadesátých let, pánové se za toto nikterak neskovávají, ba právě naopak.
Formace předvedla na nahrávce svůj um v plné parádě. Osobně asi nejvíc oceňuji různorodost skladeb a melancholický tón, s nímž hudebníci nabourávají hardcoreová stavidla. Dá se říci, že na LP je to nejdůležitější zatraceně dobře, avšak závěrem musím stejně kápnout božskou… Nevím proč, ale nic moc mě nenutí k tomu, abych se k albu opakovaně vracel. Něco tomu přece jen chybí. Posloucháte a posloucháte, všechno je v pořádku, nikde náznak nějaké zásadní chyby, avšak tolik potřebná nadstavba jaksi chybí. Kapelní vzory, o nichž se v této recenzi píše, jsou nepochybně stále v předstihu.
Skladby: Time, Broken Boy, Love Cuts, Numb To The World, Torches, The Rusty Sound Of Love That Dies, Survive, 0806, Erupt, Karma
Sestava: Mads Folmer Vennits Richter, Martin Medom Olsen, Jacob Bredahl, Mixen Lindberg
ALL