Lesk a bída post-metalu aneb hlásí se nám další parta do šiku schopných a talentovaných. Jestli je to s pentagramem po funuse, toť otázka. Jsem si však jist tím, že posluchač trpící právě na tuto hudební jakost, bude v konečném výčtu velmi spokojen. MuN z Polska se na své čtvrté řadovce prezentují opravdu precizně sestavenými skladbami, jimž nechybí ve své podstatě nic zásadního. Jednotlivé kompozice jsou, jak už velí zákon žánru, řádně rozvětvené a košaté, ovšem nikterak monotónní. Tu a tam se sice najdou škvírky, v nichž je uložena „prázdnota“, ale čistě účelově.
MuN nikterak nerezignovali na melodie a svým způsobem tak posluchačům ulehčili práci. Jasně, najdete tu úseky „povědomé“, možná i méně překvapivé, ale i přesto je hudba postavena tak, aby nenudila. Baví i ostré kytarové riffovačky střihu hardcorového, jež častokrát končí v melancholických depech. Když slyším třeba takovou „Arakne“, uvědomuji si, že MuN každopádně nepatří mezi žádné nazdárky. Naopak pětice muzikantů moc dobře ví, jaké přezůvky nesou nejlepší pohodlí, vždyť patřičná zkušenost z kolekce páchne na sto honů. Kladně hodnotím i všechny vokalistovy polohy. Sice naprosto standardní, ale s určitostí přirozené, s hudbou ideálně souznící. Když jsem slyšel první skladbu „Zmey“, která je ve svém pojetí instrumentální, představil jsem si do ní zpěv, jenž posléze přišel.
V rámci žánru je „Nhemis“ dospělou nahrávkou, jež cílovou skupinu posluchačů na mou duši uspokojí. V moři sice plave nekonečné kvantum ryb, ale pokud se Vám do sítě dostane právě tato, zaručeně ji do vody nevracejte. Nemám, co bych vytknul. Od těchto chvil budu tvorbu MuN s radostí monitorovat.
Skladby: Zmey, Yvygenya, Arakne, Thelo, Nehtropy, Oizyia, Apokaire, Anesy
Sestava: Gaslonsky – vokály; Gniewko Światek – bicí; Piotr Hocal – baskytara; Tomasz Stodolny – kytara; Wojciech Szukszto – kytara
ALL