R.U.M. zine

Lidi, léto máme na krku!

Ano, už je to tady! Nekonečné pařáky, minimum stínu, člověk aby jen pil a pil. Pro všechny hudební fajnšmekry přicházejí žně v podobě letních festivalů a ty je třeba si užít!

Nicméně…já bych se ještě rád vrátil k období předchozímu. Když jsem na R.U.M.u. rozjížděl jedenáctidílný rozhovorový seriál s Honzou Cholínským, říkal jsem si, že si tímhle počinem splním takový svůj malý sen. Některé předlistopadové historky jsem chtěl mít zkrátka tak nějak v jednom šuplíku a vůbec jsem nepočítal s tolika pochvalnými ohlasy. Opravdu mě to moc těší, díky!!!

A co čeká R.U.M. zine v dalších měsících? V podstatě obdobná kadence příspěvků jako tomu bylo doposud a ani období prázdnin na tom (zřejmě) nic nezmění. Možná si pamatujete, že přesně v loni jsem si dal takovou malou přestávku, ale to letos určitě nehrozí. Zkrátka pojedu dál… už teď mě napadají náměty na dost netradiční články, tak snad Vás i v budoucnu něčím důstojným potěším… abych byl ovšem přesnější. Jak jste si možná všimli, hodně rychle se rozjela vzpomínková sekce „Kazetománie“, ve své druhé polovině se nachází seriál „Můj život s metalem“ a svou cestu započal i netradiční exkurz „Radost-Kalkul-Evoluce“?!, který je ale zatím pouze u prvního dílu. S jeho rozšířením však v dohledné době taktéž počítám a sám jsem zvědav, kolik desek se mi povede do této galerie zařadit.

Takžééé… užijte si léto, opatrujte se a sem tam podpořte nějakou tu fajnovou kapelku koupí CD či LP! Domnívám se, že naše scéna si stále nějakou tu pozornost zaslouží…Další úvodník pak očekávejte po letních prázdninách, kdy společně přivítáme podzim!

Za R.U.M. zine zdraví

ALL

SKLO – Sklo (CD-R -2009, Crater Records)
Primitivně vyprodukovaný vypalovák nenabízí víc než jednostranně černobílou, špatně zapečenou dvojstránku z laserovky a malý vnitřňáček. Při vytahování disku z futrálu jsem nejprve mysel, že jde u Skla o tradiční LightScribe, ale zlacenkou ošetřený povrch a černě natištěný název kapely prozradil omyl.

Pomalé a opatrné manipulace zvuků s bezcitnými vpády ruchů a křiku. Tak bych v rychlosti popsal úvodní Sativa in the glass, uvedenou ve verzi a (1), pak ještě ve verzi b (2). Rozvážné mletí se stoupající intenzitou a bojovým pokřikem v závěru. Další, opět zhruba pětiminutová, „Org Vorbis“ (3) tvořená zpožďovaným taháním kombinovaným s pomyslnými reáliemi. Vazební nemusí být jen věznice, ale i produkce zvuková. „138 Railroad B“ (4) může evokovat obé. Pilování mříží v okně, vzteklé pobouchávání do mříží na chodbu, za nervního hvízdání průvanu a jiných větrů, hehe. Ten poslední příměr byl samozřejmě dodán jen tak, pro obveselení čtenáře. V desetiminutovém válu si umím představit trápení „houslí“ i „Dalibora“, když se učil housti. Světlo v duši, proklamoval (ne)zapomenutý oznamovatel počasí, zde jde o Light in the sounds (5). Do hrubé masy je stříleno optickým thereminem na různé způsoby. Nebýt toho, usnu. Noise ball (6) pokračuje v už vyřčeném a to včetně chybně tahaných šavlí mixu. Ryk je osvěžující, škoda, že je ho tak málo. Poslední záznam „Old Mill“ (7) s opakovanou kytarovou figurou a středovým lomozem se snaží o intenzitu, ale desce už nepomůže. Radime, přeju Vám, aby si desku někdo s chutí poslechnul ještě jednou, protože já to už nebudu! (Celý příspěvek…)

CLAWFINGER sice nejsou typickou metalovou kapelou, ovšem do tohoto nepravidelného seriálu si je dovoluji rovněž zařadit. Aniž by byli tito Švédové v Evropě (nemluvme o České republice) nějak provaření, setkal jsem se s jejich tvorbou poměrně záhy a v podstatě velkou náhodou. Jak už jsem u předchozích dílů psal, stěžejním nosičem hudby byla před cca. dvaceti lety americká verze MTV, na které frčel pořad Headbangers Ball, jehož sledovací čas však byl pro školou povinného žáka sedmé/osmé třídy poměrně krutý – neděle – 00.00 – 02.00. Nezbývalo tak nic jiného než si celou noční klipovou štaci nahrát, a pak doufat, že se na obrazovce objeví jeho „koně“ či nějaké nové zázračné objevy.

Jednoho večera (mohl to být rok 1993 či 1994?) však došlo k tomuto pikantnímu mini-příběhu. Nahrálo tomu i volné velikonoční pondělí, rodiče samozřejmě nebyli proti, abych si s kamarádem vychutnal Headbangers Ball hezky „live“, a tak jsme při ztlumených světlech seděli natěšení u obrazovky. Po hodině nudy nám však pomalu docházel dech. Pořad se zkrátka moc nepovedl a co vám budu vykládat…usnuli jsme jako dřeva! V důležitý moment jsem však dokázal přece jen zmačknout tlačítko REC, a tak druhý den u snídaně mohla proběhnout rekapitulace. A tehdy jsem poprvé slyšel CLAWFINGER! Šlo o pecku „Warfair“, ze které jsem si doslova sedli na zadek! Zajímavé také bylo, že jsem vůbec neuvažovali o tom, že by tohle neměli být Američané… (Celý příspěvek…)

Ahoj!

Uteklo to jako voda, zima je v tahu a dopopředí se znovu dere slunce. Co se týče R.U.M. zinu, tak bych se opakoval jako u předchozího úvodníku…Snažím se tuhle mojí úchylku dále podporovat a rozhodně ji nechci držet při životě jen tak letargicky. Pokud se mi nebude dařit každodenní či častější aktualizace, rozhodně sám na sebe nebudu naštvaný ani sám sebe z mikro-redakce nevyhodím .

Často dostávám dotazy typu: „tak kdy to konečně rozjedeš ještě víc a sejmeš ty ostatní metal weby“. …neříkám, že by se mi nelíbil nějaký další vývoj v lecčems, ovšem realita je nastavena zatím docela jinak. Osobně patřím k příznivcům „čtiva“ a to by v mém případě znamenalo přijmout nějakého dalšího redaktora. Tomuto kroku jsem se ani v předchozích měsících vůbec nebránil, nicméně sehnat nějakou spolehlivou a především zapálenou duši, to je dnes problém docela zásadní. Proto se nyní opírám spíše o asistenty (Radim, RadeK) s jejichž kooperací jsem nyní naprosto spokojen. Zapomenout však nemohu ani na Masterbilla, jehož technická asistence mi notně zjednodušuje práci!

A co v dohledné době připravuji? Předně mám v plánu ještě více zvýraznit kadenci rozhovorů. Domnívám se, že v podstatě každý zine by měl na této hlavní náplni stavět a už z tohoto důvodu se právě na tuto důležitou složku výrazněji zaměřím. Více bych chtěl také „šlápnout“ do Metal Mondóky, která patří vůbec k nejčtenějším rubrikám a už nyní mohu slíbit, že chystám poměrně zajímavou enklávu hostů. Z těch nečekaných novinek pak dojde na historické mapování undergroundové scény z let osmdesátých. Tento seriál bude veden formou rozhovoru s mým hostem, jehož jméno zatím prozrazovat nebudu. Nicméně jeho zážitky jsou opravdu delikatesní, rozhodně se máte nač těšit…

Hodně zdaru v nastávajícím období – na další úvodník si budete muset počkat do začátku letních prázdnin.

Zdraví ALL

Kontak: Aleš Levý, Předmostí 703, Kralupy nad Vltavou, 278 01, Czech republic

all@rumzine.com, tel: 728-301350





V tomto nepravidelném seriálu si vždy dovolím vybrat tři alba, která znamenala šok nejen pro publicisty, ale především pro fanoušky. Proč se některé kapely snaží vymanit ze zajetých stylových kolejí? Proč se naopak po nějakém čase vracejí do „starých lovišť“? Proč vlastně dochází k takovým lehkým podvodům na fanoušky? A jsou to všechno vůbec podvody? Není to jenom přirozený vývoj, kterým se ta či ona formace obhajuje? Mým cílem nebude ani tak odpovědět na všechny tyto otázky, ale spíše představit alba, jenž z diskografií jednotlivých souboru buďto vyčuhují, a nebo se krčí hezky v koutě. Pro první část jsem vybral dva zahraniční zástupce a také jednu tuzemskou metalovou legendu…

PARADISE LOST – Host (1999)
Když se slavní PARADISE LOST nechali ostříhat, ledacos to naznačovalo. Po mega-úspěšném trháku „Draconian Times“ přišel zásadní milník v podobě „One Second“ a už tehdy se začalo spekulovat o tom, kam vlastně tahle cesta vede. Vokalista Nick Holmes se však nechal slyšet, že by jeho kapela nikdy nechtěla vydat stejné album. Proč zkrátka natáčet „Draconian Times II., III.? S touto paličatostí a smlouvou s EMI v kapse, vyrukovali Britové s deskou „Host“ a pokud některé věrné fanoušky ztratili již v minulosti, tak právě s tímto počinem definitivně zpečetili svůj osud. Pamatuji se přesně na slova mého kamaráda, který pravil: „tohle je jednoznačnej podvod na fanoušky. Mám chuť to album rozšlapat“. Zajímavé ovšem bylo, že třeba media se k tomuto kroku až tak negativně nestavěla, byť názory typu: „některá alba DEPECHE MODE jsou tvrdší“, nemohla příznivce kapely nikterak potěšit. (Celý příspěvek…)

Od comebacku nezapomenutelné kapely FAITH NO MORE utekl už nějaký ten pátek. Tato partička výborných muzikantů se nesmazatelně zapsala do dějin rockové, potažmo metalové hudby a nemá snad ani cenu vypisovat, jaké klenoty čítá jejich diskografie. Zkrátka drahokam vedle drahokamu. Ovšem..vydají ještě někdy nějakou desku? Cílem tohoto příspěvku však není hledání odpovědí, ale spíše přiblížení dalšího muzicírování z dílny Mika Pattona. Právě tento chlapík po svém příchodu do FAITH NO MORE uhranul fanoušky svým nenapodobitelným přednesem, ale také skladatelským potenciálem (viz. jeho původní kapela MR.BUNGLE, s kterou natočil tři znamenitá alba) S netrpělivostí se očekávalo, s čím přijde Mike nyní. Nejenže se podílel na vzniku několika nahrávek coby host, ale také spřádal své další hudební plány. Plány plné šílenosti! Vítejte v lůnu francouzského podsvětí! FANTOMAS přichází!

Říká se, že Mike Patton musí být maximální workholik. Na čem všem se podílel a ještě dokáže zakládat spoustu bočních projektů, s kterých se později stávají regulérní kapely. Tak nějak podobně to bylo se vznikem „Pana“ FANTOMASE. Představte si… jak je to prosté. Mike, to co měl v hlavě (a šuplíku), přetavil na pásku (nutno podotknout, že všechny nástroje nahrál sám!) a postupně začal oslovovat muzikanty, kteří by se projektu chtěli účastnit. A kdo že se přidružil? Jména snad nepotřebují více komentářů: Trevor Dunn – baskytara (MR.BUNGLE), Buzz Osbourne – kytara (MELVINS), Dave Lombardo – bicí (ex.SLAYER, GRIP Inc). (Celý příspěvek…)

Musím se přiznat, že bylo pro mě velkým oříškem sepsat právě tento úvodník. Je to jako chůze na hraně. Stačí jedno slovo, špatně myšlená věta a už by na světlo vylezlo nedorozumění, případně omyl. Nicméně si vám dovoluji představit estonskou kapelu LOITS! Tahle partička je úkazem opravdu pozoruhodným. Ať už se jedná o hudební zaměření, image či texty. Je však opravdu zajímavé číst a pozorovat názory tak trochu z druhé strany. Každopádně hlavním podnětem pro tento článek není nic jiného, než hudba samotná. Stejně tak o tom hovoří i členové LOITS! Vítejte tedy v hlavním městě Estonska, Talinu…

Vznik této formace se datuje již od roku 1996, ovšem za oficiální začátek byl označen až rok 1999. Pro estonské kapely je typické to, že každý muzikant účinkuje zároveň i třeba v dalších třech uskupeních či projektech. LOITS tedy byli další šancí, jak zkusit něco originálního a neotřelého. U zrodu tohoto nápadu stáli A.Kalm, M.Divine a klávesistka Karje. Tuto trojici oslovil vokalista a kytarista s prazvláštním jménem Lembetu. LOITS se okamžitě stávají kometou estonské scény. Stylové zaměření se opírá o black metal s velmi zvláštní atmosférou (o tom všem ještě bude řeč). LOITS hned po vydání prvního dema následují své kolegy MANATARK, DISSIMULATION a HERESIARH na štaci nazvané „Baltic Thunder“. Žel rok 2000 jim už tolik štěstí nepřinesl. A.Kalm tragicky umírá při autonehodě a zbytek LOITS je nucen přemýšlet úplně nad jinými záležitostmi, než je hudba. (Celý příspěvek…)

Tenhle rozhovor jsem uskutečnil s R.X. Thámem ještě v době, kdy BRATRSTVO LUNY číhalo v lesích za vysokým bukem. Jak vidí (či viděl) tvorbu XIII.STOLETÍ prokletý básník zakletý v době zvané „New Age“? To si můžete nyní připomenout! Pojďme naproti době „před Bratrstvem“ – R.X. Thámo kontra XIII.STOLETÍ…

…jak nejlépe popsat hudbu, image a názory XIII.STOLETÍ? Kapely, která už pěknou řádku let nese na svých bedrech gothic rockový odkaz. Hrdě se k němu hlásí. Původně jsem zamýšlel, že sepíšu tradiční historii a pozastavím se nad zásadními milníky souboru. Poté mi však v hlavě uzrál nápad! Tak trochu jsem okopíroval hudební pořad „Ladí neladí“ a vzal na svá bedra jakéhosi pomyslného oponenta. Do protilehlého křesla jsem však neposadil Petra Štěpána (hlavní persona a srdce souboru), ale mého kamaráda a zároveň redakčního kolegu Jindru Kohma, kterého znáte z našeho webu pod pseudonymem Ropotámo. Tenhle človíček je opravdu specialista na „13“! Jeho sbírka nahrávek je opravdu obdivuhodná. A to už ani nemluvím o počtu koncertů, které pravidelně navštěvuje. Prostě a jednoduše… do spárů se mi dostala legitimní osoba a já věřím, že i s mou malou asistencí se dozvíte o XIII.STOLETÍ trochu víc. Zároveň chci všechny fandy a také členy kapely ubezpečit, že mým cílem nebylo a není nikoho soudit. Tahle diskuse je založená na čistých pocitech. Stačilo tedy zmáčknout diktafon a…

VSTUPNÍ INTERMEZZO

Vítej v „horkém křesle“ kralupské čajovny. Mám tě v ohledu XIII.STOLETÍ za velmi legitimní osobu, takže věřím, že si z tohoto článku čtenáři něco poučného odnesou. Hned na úvod se rýsuje otázka, jak ses vlastně k této kapele dostal a zároveň by si mohl tak trochu nastínit, proč jsem si vybral pro tuto diskuzi právě tebe?
Abych ti řekl pravdu, jsem z toho zatím trošku rozpačitej. Pasoval si mě do role arbitra, který by měl hodnotit tvorbu a nahrávky kapely, která je považována za undergroundovou. Nebo spíše kapely, která není v tom „oficiálním kurzu“. Pokusím se však o nějakou, ryze subjektivní výpověď. Ten tvůj nápad se zrodil z určitých prožitků, které jsem kolem této kapely za ty roky, co na ní jezdím, nasbíral. Samozřejmě jsi byl u toho také ty, takže víš, že velkou úlohu v tom hrají také emoční vlny, předně z polského festivalu Castle Party. Taktéž doufám, že čtenáři nevezmou náš hovor jako nějaké chytračení. Rozhodně mým cílem není nikoho kritizovat ani hodnotit. Samozřejmě, bude ale záviset na tvých otázkách. A jak jsem se k XIII.STOLETÍ dostal? Útržky jsem už registroval na střední škole. Věděl jsem, že tahle kapela je obestřená určitým kultem a jakýmsi zvláštním vizuálním projevem, který byl ve své době hodně originální, zvláštní a do jisté míry i provokativní. Já byl v té době samozřejmě naladěn spíše na tu metalovou vlnu. Heavy metal, začíná doom metal… kapely jako PARADISE LOST, TIAMAT. (Celý příspěvek…)

Je to jako v obyčejném lidském životě. Člověk se narodí, potuluje se po téhle planetě, aby se poté proměnil ve věčný prach. Někomu je souzen dlouhý a nudný život. Někdo žije krátce, přitom se však nesmrtelně zapisuje do lidských myslí a srdcí. Podobný osud čeká některé hudební (vězte metalové) spolky. Teď by bylo docela vtipné převádět toto všechno do výše uvedených souvislostí. Ale bylo by to myslím zbytečné. A proč zrovna takovýto úvod? Protože některé kapely se stejně jako člověk narodí, zplodí nějakou tu nahrávku a pak se ze světa nenápadně vypaří. To je také případ tajemného litevského seskupení, které se nazývalo HA LELA! Možná si říkáte, proč tady otravuji s docela bezvýznamnou kapelou… mým cílem je ale právě to jedno zrnko z tisíce. Je to jen důkaz toho, že existují „malé“ kapely, ze „zapadlých“ končin a přitom se v jejich rukách rodí opravdu pozoruhodné nahrávky… tak pojďte na maličký trip do Litvy…

U zrodu tajemné formace HA LELA byl jakýsi Ramunas Personis. Osobnost, která do té doby vystřídala několik black metalových projektů. Asi nejznámější formací jsou stále fungující NAHASH. Ramunas však v sobě nosil myšlenku o založení vyloženě pagan-metalového projektu. Plány začal spřádat opravdu rychlými kroky. Především mu šlo o to, aby v hudbě byl patrný původ, litevská lidovost, podpořená velmi netradičními nástroji. Díky těmto plánům a představám bylo velmi složité vytvořit sestavu tak, aby fungovala a nějaký čas vydržela pohromadě. Samotný Ramunas nakonec vzal na svá bedra kytaru, basu, klávesy a v neposlední řadě doprovodný zpěv. (Celý příspěvek…)

Na našem webu často zmiňujeme „slavné“ kapely. Ať už je to formou rozhovoru, reportu z koncertu, nebo formou recenze na nové album. Prostor tu však mají i formace ne příliš známé. Cílem je čtenáře seznámit s relativně novým jménem na scéně a připomenout jeho nejzásadnější kroky v biografii. Tento příspěvek jaksi zamotává vše dohromady. Polská kapelka DEMISE totiž není známá ani neznámá. Nejedná se o žádné začátečníky ani legendy, nýbrž o relativně nenápadný spolek, který však svým uměním zdaleka převýšil světoznámé metalové veličiny! A to přátelé vůbec nepřeháním! Proč však byli DEMISE tak trochu v ústraní? Odpověď na tyto otázky naleznete právě zde (doufám). Především bych vás ale chtěl seznámit s jednotlivými nahrávkami, které by bylo škoda nechat bez povšimnutí…

KAPITOLA PRVNÍ – VÝSLEDEK VAŠÍ VOLBY

„Outcome of…“ (MC 1996)
Skladby: The Beginning, Dream, Oblivion, Outcome Of My Choice

Na polské metalové scéně se zrodil nový objev. V době, kdy největší domácí hvězda VADER začíná sklízet plody své neutuchající dřiny, vzniká v roce 1995 kapela s nenápadným a také trochu neoriginálním názvem. DEMISE! U zrození souboru stál bicman Marek „L.Rambo“ Matkiewicz a jeho kamarád, kytarista Andrzej „Sin“ Bragiel. Podoba DEMISE se dotváří příchodem zbylé dvojice. Role frontmana se zhostil Przemek „Ozz“ Ozga (zároveň druhá kytara a člen polské death metalové party TRAUMA, která shodou okolností funguje dodnes) a basy jistý Kons.

V tomto složení kapela vydává už o rok později vynikající demo s názvem „Outcome of…“. Najdete na něm čtyři death metalové skladby s příchutí black metalu. Především Ozzyho vokál je naplněn černou temnotou jako hořký kalich. Jinak demo spadá spíše do oblasti melodického death metalu. (Celý příspěvek…)