Islandský metal, to nejsou jen SÓLSTAFIR. Ze stínu na světlo se pomalu drápe formace FORTID, která může směle konkurovat i mnohem známějším spolkům z celé Evropy. Kapelu založil chlapík jménem Eldur Tholberg (kytarista blackmetalového spolku POTEMTIAN, ve které mimochodem začínal i bubeník výše zmíněných SÓLSTAFIR), jenž si tak splnil svůj osobní sen o blackmetalovém projektu. Postupem času však došel k názoru, že by nebylo do věci, kdyby ke spolupráci přizval i nějakého hosta. Postupně se jimi stali bubeník Fimbultyr (později ho vystřídal Ragnar, člen blackové družiny SVARTIDAUDI) a doprovodný vokalista Eirikurem.
FORTID tak byli na světě a ústřední postava měla od prvních chvil jasno, kudy se bude hudební produkce ubírat. Eldur se doslova zamiloval do pohanských legend a bájí a na základě toho pak vytvořil tři hudební ságy, ok kterých bude nyní řeč. Debutová nahrávka dostala název „Völuspá Part I: Thor’s Anger“ a je prvním dílem již dopředu připravovaného konceptu. Bezejmenný a neznámý projekt dostal překvapivě šanci u německého vydavatelství No Colours Records, který je znám především tím, že dává prostor kapelám z dalekých (či nepříliš metalově tradičních) končin. „Thorův hněv je první částí trilogie, kterou mám již takřka zpracovanou. Pohanství mě fascinuje! Völuspá je popisem pohanského vidění světa. Sahá od úsvitu času až do úplného konce světa.“ (Eldur)
Album samotné vychází v době, kdy obecně vrůstá zájem o pagan/viking metal, a tak deska poněkud zapadává v široké škále obdobných produktů. Po hudební stránce se však vůbec nejedná o špatný opus. Eldur opevnil blackmetalovou hudbu nezvykle melodickými elementy, severskou ostrost otupil mocnými klávesami a nad tím vším se dme útočný vřískot, střídající se s jednoduchým, pohansky znějícím chórem. 
Posluchač tak má šanci seznámit se se všemi nástrahami islandského jazyka, který nahrávce dodává punc jedinečnosti. Významnou skutečností je posléze vydání limitované edice LP v počtu čtyř stovek kusů. Z neznámého pojmu se během krátké doby stává štika evropského undergroundu, spadající do sekce „pozoruhodných“. Recenzenti a další jiní kritici však z FORTID příliš nadšeni nebyli, a tak Eldur musel skousnout spíše průměrná hodnocení.
Čtyři roky tak museli zvědavci čekat na druhé pokračování naplánované ságy, pojmenované tentokrát jako „Völuspá Part II: The Arrival Of Fenris“. Na obalu desky je vyobrazen vlk v kombinaci s rozzářeným měsícem a vše nasvědčuje tomu, že se Eldur vydal cestou romantičtějších symbolů. Deska tentokráte nabízí pestrý pohled na viking/pagan metal, přitom, ale není vůbec nutno nějakým výrazným způsobem „tlačit na pilu“. Eldur ubral na síle a více se položil do pocitovosti a výsledkem jsou podařené skladby plné melancholických ploch, mísících se s blackmetalovými výjezdy. Atmosféra a zasněná ponurost přivede často na mysl slavné doom metalové kapacity, přičemž ale zvuk FORTID je přece jen více zastřený a v zásadě inklinuje ke kapelám jako MOONSORROW nebo MYRKGRAV. Totéž se týká vokálních linek. Stále jim vévodí krákoravý vraná ryk, podpořený mohutným vikingským přednesem.
První skladba „Odin’s Sacrifice“ je naprosto zřetelným ukazatelem mých předešlých vět, přičemž Středoevropana opět do uší „praští“ zpěvy v islandském jazyce. Taktéž se dostalo na folkovou složku, čerpající ze srdce domova, jenž sluší úplně nejvíc. Nejedná se však o žádné pompézní kotrmelce, ale spíše vnitřní sílu, kterou je každá skladba hluboce nasáklá. Nicméně nejen tohle je obdivuhodný jev v hudbě FORTID. V rozvleklých skladbách velice dobře působí vsuvky klavíru či kláves, často se míchající s akustickými vyhrávkami kytar. Nehybnou součástí alba jsou zároveň nádherná kytarová sóla, zastřená smutkem a beznadějí. Tak např. Skladba „Náströnd“ hodně slně připomíná holandské THE GATHERING a jejich album „Mandylion“. Klávesy, kytary, ale především zvuk bicích jsou v tomto ohledu naprosto totožné. I přes jistou podobnost s některými slavnými alby lze tuto nahrávku hodnotit jako velmi zdařilou. V rámci daného stylu jí vlastně nelze vůbec nic vytknout a právem se tak o FORTID začalo mluvit jako o projektu s velkou budoucností. Jenže aby se kapela mohla skutečně stát „velkou“, musí koncertovat! Tohle si Eldur samozřejmě hluboce uvědomil a začal konat. Během několika měsíců našel spoluhráče vhodné pro FORTID a aby toho nebylo málo, odstěhoval se kvůli tomu i do Norska. Zakončení bájné trilogie však znovu proběhlo pouze a jen v jeho režii, všechny nástroje a zpěvy jsou pouze a jen jeho prací, přičemž své kamarády si přizval pouze jako „live hosty“. V současné době se však s FORTID stala „skutečná“ kapela. Sestavu nyní kromě hlavního protagonisty tvoří O. Hansen (kytara), R. Jonsson, G. Refsnes (klávesy) a Dan Theobald (bicí), zároveň člen uznávaného komanda PANTHEON I.
Závěr trilogie nese název „Völuspá Part III: Fall Of The Ages“ a jedná se o jednoznačně nejlepší dílo, které Eldur vytvořil. Dekadentní a pozvolný zánik jedné lidské epochy je doprovázen táhlými kytarovými motivy, zachumlanost v zastřeném soudu pak zůstává samozřejmostí, přičemž koketování s doom metalem je rovněž třeba připomenout. Naopak téměř sečteno to má ortodoxnější blacková láva, jenž na posluchače prýští jen sporadicky. Zajímavé také, že se Eldur v určitých pasážích opřel do čistých zpěvů a je v celku zjevné, že i v těchto polohách se překvapivě našel. Třetí díl „Völuspá“ tak představuje solidní dobrodružství, které zkrátka nemůže nechat chladným žádného právověrného příznivce metalového smutku. Tenhle se poslouchá náramně hezky a jeho „vtíravost“ je někdy do nebes (či pekla?) překvapující. Eldur navíc využil něco málo z klasického metalu osmdesátých let a dost možná i díky tomu jsou aktuální skladby mnohem přístupnější. Tuto větu však netřeba brát jako sprosté slovo. Hudba FORTID zkrátka nezůstala stát na místě, snaží se svou sílu procedit do zatím neprozkoumaných uliček a není proto divu, že Eldur se svojí kocábkou doputoval až do těchto končin. Čtvrtým albem však začne pro FORTID nová éra, a to ve všech ohledech. Nové téma ve znamení kolektivní práce, nechme se překvapit, co z toho nakonec vznikne…
ALL