Ve druhém ukrajinském putování se podíváme do města Charkov za pozoruhodnou družinu zvanou DRUDKH, kterou založili pánové Roman Saenko a Jurij Sinilský, oba známí z působení v mnoha předních black metalových kapelách, přičemž za zmínku stojí především dnes již neexistující HATE FOREST, kteří na začátku svého fungování spolupracovali s tuzemským labelem Pussy God Records. Nová etapa v jejich životech však přinesla celou řadu výrazných změn, jež nakonec přinesly nečekanou slávu a uznání. DRUDKH během krátké doby vystoupali po žebříku oblíbenosti hodně vysoko, a navíc se jim ve větší míře podařilo oslovit západoevropské publikum, což se do té doby povedlo jen hříšníkům NOKTURNAL MORTUM. Jejich silně folk metalová hudba v kombinaci s black metalem se zaměřuje na sílu atmosféry s důrazem na slovanskou mytologii.
Největším zdrojem inspirace jsou pak díla známých ukrajinských básníků, zejména pak Tarase Ševčenka, ukrajinského nacionalisty, ale zároveň také humanisty a zakladatele moderní východoevropské literatury (jedna z jeho básnických sbírek se jmenuje „Kacíř a pojednává o Janu Husovi). DRUDKH se však do mysli fanoušků zapisují nejen nevšední hudbou a texty, ale také vlastní prezentací. Nejlepší propagací metalové skupiny je ta neexistující. Kapela zkrátka neposkytuje žádné rozhovory, nepublikuje fotky (dokonce je neuvidíte ani v bookletu CD) a ani nemá své webové stránky. Jedinou možnou alternativu nabízí server MySpace, na kterém byl po dohodě s francouzským labelem Seasons Of Mist vytvořen profil jakožto minimální kompromis pro budoucí vzájemnou spolupráci. DRUDKH nechtěli za nic na světě slevit ze svých zásad, na které posléze vydělaly obě dvě strany. Na uvedeném serveru se dá také nalézt toto prohlášení: „Kapela neposkytuje žádné rozhovory, nemá a nechce mít webové stránky a rovněž ji nenajdete na žádné fotografii. Zároveň odmítá, že by se nějakým zvláštním způsobem podílela na politických aktivitách, které ji byly dříve podsouvány některými osobami. Tyto útoky jsou skutečně neopodstatněné, zavádějící a v neposlední řadě pošlapávající naše dlouholeté snažení. Jediné, k čemu se hlásíme, je individualismus a vlastní odcizení se od metalu.“ (Roman Saenko) Kapela zároveň otiskla toto prohlášení: „S kapelami či jednotlivci podporujícími nebo jinak sympatizujícími s NSBM a dalšími extrémistickými či rasistickými skupinami, nechceme mít nic společného. Šetřete svůj čas a nesnažte se DRUDKH přidávat ke svým „oblíbeným“. Všechny tyto žádosti budeme okamžitě zamítat a totéž se týká mazání obdobných komentářů.“
Nyní však už k samotné hudební pouti. Ta se začala psát v roce 2003, kdy se DRUDKH prezentovali debutovou deskou „Forgotten Legends“, která vyšla u malého anglického labelu Supernal Music. Posluchač zde najde čtyři rozsáhlé kompozice a dvouminutové outo, přičemž hned úvodní skladba „False Dawn“ trvá bezmála šestnáct minut. Nahrávka upoutává především díky mrazivému zvuku a maximálně podladěným kytarám, jež vykreslují skutečně pestrobarevné variace, a v neposlední řadě bych chtěl upozornit na značně upozaděné folkové elementy, postavené povětšinou na klávesách. Lyrika pak jde z pera slavného básníka Tarase Ševčenka, který se tak stal na dlouhou dobu jakýmsi pomyslným patronem celkové produkce DRUDKH. O rok později vydává kapela druhé album „Autumn Aurora“, dodnes zásadní opus ve vlastní diskografii. Koncepční nahrávka je inspirována pozdním podzimním počasím, následně se proměňujícím v zimu. Nové skladby jsou oproti debutu mnohem pestřejší a skýtají mnoho protichůdných nálad. Další pozitivum spatřuji v pozoruhodné autentičnosti, vábící do svých sítí nemilosrdným způsobem. Pokud posluchač propadne hned úvodní „Fading“, bude se těšit na každou další píseň, přičemž konečná kulminace přichází s drsným příchodem zimy („The First Snow“). A bylo to právě toto album, které kapele vydobylo uznání v celosvětovém měřítku, o Ukrajince se brzy začínají zajímat labely ze všech koutů Evropy, nemluvě o zvídavých fanoušcích. Rok 2005 se nese ve znamení příchodu klávesisty Amortha, šikovného instrumentalisty, který posléze usedl také za bicí soupravu a tím tak pomohl na svět dalšímu stříbrnému přírůstku. Kolekce „Lebedynyy Shlyakh“ (známá také 
pod anglickým „The Swan Road“) vychází ani ne po roce a tématicky zasahuje zase do poněkud odlišnějších vod. Zabývá se totiž slavným kozáckým povstáním na střední Ukrajině, proběhnuvším v roce 1768. V roce 1841 ho pak literárně připomenul již výše zmíněný Taras Ševčenko, jehož poezii zasadili DRUDKH do svých textů. Jedná se přímo o poezii ze sbírky „Hojdomáci“, opírající se o znovuobrození silného ukrajinského ducha. Album začíná intrem „1648“, mrazivé kytarové vibrace kombinované s tlukotem zvonu pak představují úvodní skladbu „Eternal Sun“. Hned od první chvíle je patrné, že se DRUDKH opět trochu zvukově posunuli, dokonce bych si dovolil tvrdit, že celkový sound výrazně přizpůsobili revolučnímu konceptu. Obrovskou devízou je však jednoznačně práce příchozího bubeníka, ne nadarmo se říká, že právě kvalitní bicmen bývá tím nejdůležitějším motorem. Po hudební stránce je album The Swan Road“ velmi ččlenité, např. ve skladbě „Glore Of 1768“ se objevuje čistě heavy metalové sólo, naproti tomu track „The Price Of Freedom“ nabízí kombinaci severského black metalu s pomalu nastupující black ‚n rollovou modernou. Komplexně jsou pak všechny skladby doslova přeplněny lidovými motivy, typickým to znakem, provázejícím soubor od úplných prvopočátků.
Od roku 2003 DRUDKH pravidelně rok co rok přicházeli s novou deskou a nejinak tomu bylo v roce 2006, ve kterém kapela navázala na album „The Swan Road“ vydáním novinky „Blood In Our Wells“, pokračujíce v připomínání historických milníků za pomoci dalších literárních velikánů. Jmenovitě jsou jimi básník Oleksandr Oles (mluví se o něm jako o ukrajinském Nerudovi, tento muž mimochodem emigroval do naší země a jeho náhrobek byste našli na olšanských hřbitovech v Praze) a Lina Kostenko, vážená žena, která se nebála publikovat své sbírky i v dobách největšího sovětského běsnění. Oba protagonisté pak ve svých nejslavnějších dílech řěší témata, vážící se k individuální snaze jedince, jehož největší touhou je prosazení sebe sama. „Blood In Our Wells“ je navíc albem, které zastihuje DRUDKH v novém stádiu progrese. Nahrávka je plná inovativních prvků, překvapivě přesahující metalový rámec a rovněž folkových motivů se zde nachází celá řada. A tohle všechno je zastřeno jednou jedinou nálepkou – black metal! Celé album je pak věnováno osobě Stepana Bandery, bojovníka za ukrajinskou samostatnost. Tento hrdý ukrajinský nacionalista se nebál postavit ani jednomu z totalitních režimů, přežil dokonce uvěznění v koncentračním táboře Sachsenhousen, aby byl nakonec zabit v roce 1957 jedním z agentů KGB. DRUDKH jsou na vrcholu a lační příznivci očekávají další chod!
Rok 2006 je pak obdobím velkých změn. Z kapely odešel Amorth a na jeho místo přišly dvě nové posily (Krachet-basa, Vlad – bicí). Ještě v témže roce způsobuje formace šok vydáním folkového alba „Songs Of Grief And Solitude“, na kterém se nacházejí předělané songy z předchozích alb. I když předělané… Z legitimních skladeb byly vybrány folkové úseky, s nimiž bylo dále pracováno. Instrumentálním skladbám (bez kytar a bicích) domunují dechové nástroje, ovšem upřímně řečeno, nějak dohromady to zkrátka nefunguje. Od této doby nastává v éře DRUDKH první odpočinkové mezidobí, vyplněné vinylovou deskou „Anti-Urban“, vydanou opět pod křídly Supernal Music.
Nicméně v roce 2007 se nenápadná hvězda ukrajinského metalu hlásí s šestou řadovkou, jež nese název „Estrangement“. Tento opus osobně chápu jako takovou přímočařejší odpověď na „čas oddechu“, protože právě na tomto nosiči se DRUDKH vrací ke svým kořenům, tj. Syrovější black metalové formě. V textech se tentokráte objevuje poezie z pera Olega Olzhycha a zapomenuto nebylo ani na starého hrdinu Stepana Bandera. Úvod první skladby „Solitary Endless Path“ začíná překvapivě mluveným slovem, pocházejícím z filmu „Atentát“. Právě tento snímek pojednává o osudech ukrajinského bohatýra. DRUDKH si tak nemohli nevzpomenout na další zlomek ukrajinské slávy.
Na podzim roku 2008 kapela podepsala smlouvu s francouzským labelem Seasons Of Mist“ a stala se „velkou kapelou“ z východu ve stáji zavedené značky. Album „Microcosmos“, které se dá ve zkratce charakterizovat jako „DRUDKH v kostce“. Na prvním místě je to samozřejmě podbízivá atmosféra, přesvědčivé kytarové melodie snoubící se s ukrajinskou lidovou hudbou. Tohle všechno dostanete od kapely bez komentářů, fotografií, webových stránek, rozhovorů. Co ovšem přišlo o dva roky později, tomu se snad ani jinak než revoluce v rámci hudebního vývoje nedá říci. Druhé album pro Seasons Of Mist, „Handfull Of Stars“, nabídlo úplně jinou hudbu, než na kterou byli fanoušci doposud zvyklí. Deska některé posluchače doslova šokovala, pravda, někteří novou tvář DRUDKH těžko rozdýchávali a rozdýchávají stále. Abych se ovšem já osobně přiznal, tak tato deska mě svým půvabem doslova podlomila kolena a považuji ji z předchozího 
roku za jednu vůbec z nejlepších. Kapela se vydala za dobrodružstvím do lůna načernalého „black rocku“ ve spojení s art rockem. Jako kdyby se pánům zalíbila lehkost ALCEST, monotoónní uhrančivost SÓLSTAFIR a touha po experimentování s visačkou ENSLAVED. Kapela se v tomto ohledu proměnila i po zvukové stránce, nemluvě o celkové atmosféře. Jediným poznávacím prvkem zůstal agresivní přednes, který jakoby se do povětšinou křehké hudby snad ani nehodil. Paradoxně však i tento kontrast do nové tvorby sedí naprosto přirozeně. Co se týče textů, tak tady k žádné zásadní změně nedošlo, DRUDKH si protentokrát napaškál vzali díla Oleksa Stefanovycha a Svyatoslava Gordynskyho a znovu tak připomněli jejich nesmazatelný přínos do ukrajinské literatury. Zajímavých bonusem, jež v podstatě vyšel souběžně s řadovou deskou je realizace EP s názvem „Slovanic Chronicles“, na kterém se objevují dvě skladby, přičemž hned ta první prá pro našince pikantní příchuť. Jde totiž o předělávku skladby „Indiánská píseň hrůzy“, kterou jsi Ukrajinci vypůjčili od MASTER´S HAMMER. Že by mě ovšem tenhle cover nějak zvláště zaujal, to úplně říci nemohu. Každopádně samotné řadové album je skutečně velmi podařenou záležitostí a již nyní je naspadnutí realizace nového projektu s názvem OLD SIVER KEY, který by měl ve vytyčených stylových kolejí pokračovat ještě hlouběji. Deska nazvaná „Tales Of Wanderings“ vyjde v průběhu září a kromě čtyř členů DRUDKH se v sestavě objeví i Neige z ALCEST na postu vokalisty. Domnívám se, že již nyní se je nač těšit!
ALL