S vydáním každého nového čísla Pařátu (stejně tak, pokud na koncertech rozdáváme zdarma starší čísla) se na nás pravidelně obrací i několik desítek lidí s otázkami „Kde koupit Pařát“ a „Proč Pařát není k zakoupení na novinových stáncích“. Taky si občas říkáme, že to není možné, to přece za ten rok a půl, co jsme časopis stáhli z PNS, to už musí všichni vědět, když podrobné info trvale visí na www.paratmagazine.com, sekce Distribuce. Stačí naše webovky prošmejdit. Snad jsou psány srozumitelně.
Nicméně zkusím to ještě objasnit (vysvětlit) trochu jinak. Pařát v roce 2000 začal jako černobílý xeroxovaný zin o 30 kopiích. Systém práce se vlastně za celou dobu nezměnil, akorát jsme se naučili lépe pracovat s technikou, lépe psát, lépe to všechno vypadá a už to není 30 kopií, ale několik tisíc. Názor si na to udělejte sami. To znamená, že od prvního čísla jsme Pařát 10 let distribuovali undergroundovým způsobem. V únoru 2010 jsme se odvážili k velmi riskantnímu kroku, dali Pařát plně do barvy a hlavně do profesionální distribuce. V tu ránu se jeho prodej zvedl o nějakých 300 %. Během čtvrt roku. Ale ani to nestačilo, byla to těžce prodělečná záležitost, která mě stála letité úspory. Důvodů „nezdaru“ bylo hned několik a postupně je vysvětlím.
Každopádně tuto zkušenost i tak hodnotím velmi kladně, protože dala základ pro další existenci Pařátu, byť zase na bázi jiné distribuce. Vlastně té stejné jako letech 2000-09. Důvod nárůstu prodeje byl jasný: Lidi viděli Pařát na novinových stáncích, tak si ho spontánně koupili a mnozí z nich tak díky tomu po 10 letech existence časopisu o něm slyšeli poprvé. Nevěděli, co to je nějaká undergroundová distribuce, že tiskoviny se nekupují jen na novinových stáncích, ale také se o ně dá napsat a zásilku mu pošleme. Ale je to pochopitelné: takhle to vždy fungovalo. Po 4 číslech na stáncích (a následném stažení z nich) jsme na podzim 2010 doufali, že po detailním vysvětlení situace na nás čtenáři nezanevřou a nebude jim dělat problém si o každé číslo napsat (za tu samou cenu, bez úhrady poštovného), zřídit si předplatné atd. To se také stalo, nijak výrazný úbytek prodeje nenastal, za což všem velké díky!
Samozřejmě je pořád i hodně těch, kteří nás po stažení prodeje z novinových stánků ignorovali, protože byl pro ně systém prodeje od podzimu 2010 „pracný“. Přitom na objednání stačí asi tak dvě minuty času. Jedna na vyplnění objednávky a druhá na převod částky prostřednictvím internetového bankovnictví. Někdo tento čas „obětuje“ každé dva měsíce (nechává si poslat každé číslo zvlášť), jiný to vezme rovnou na celý rok dopředu a má klid. Druhá možnost je ideální pro ty, kdož nemají bankovní účet, nechce se jim každé číslo hradit složenkou a krmit tak Českou poštu. Taktéž si lze zřídit automatické zasílání každého čísla (na mail vždy pošleme akorát číslo účtu a var. symbol) a mnoho dalších variant. Časopis může dojít k vám ve 100% stavu za úplně stejnou cenu, jako kdybyste si ho koupili o kus dál na stánku, navíc není nutné nic hradit předem. Ovšem do důsledku řečeno ani ty novinové stánky nejsou úplně mrtvý. Pokud nám nějaký stánkař zavolá, že by Pařát chtěl distribuovat, my mu jej od 5 ks rádi pošleme. Domluvte se se 4 kamarády a máte to, ale i přesto nám současný model prodeje připadne efektivnější.
Kdo v tomhle oproti prodeji na novinovém stánku vidí problém, s jeho pohodlností nic nezmůžeme. Je to jenom o tom, jestli člověk něco opravdu chce. A když chce, tak si to sežene. Zvlášť pokud to jde tak jednoduchým způsobem. Chce to možná jen trochu změnit zažité obyčeje. Komu Pařát za ty peníze připadne o ničem, netrefíme se do jeho vkusu atd., nekoupí si ho, ani kdyby měl novinový stánek naproti baráku.
Pařát nemůže být k sehnání na novinových stáncích hned z několika důvodů. První je faktor ekonomický. Za časopisem nestojí žádný mecenáš, akciovka nebo es-er-óčko, ale jediná fyzická osoba, která na to prostě nemá peníze. (úsměv) Nejde o pár tisíc, ale minimálně o šestimístná čísla.
Ale to je stejně až vedlejší. Zásadní informace spočívá v tom, že kdybychom Pařát vrátili na stánky, naše existence by se změnila na tvrdý boj o přežití, a abychom dýchali, v každém čísle bychom vás museli seznamovat, co nového u Nightwish, Iron Maiden, Metalliky, Manowar apod. Tedy to, co se ve velkém prodává. Se současným obsahem bychom šli po pár číslech do kopru. Určitě bychom spoustu nových čtenářů získali, ale zase třeba polovinu současných (fandících hlavně tvrdému metalu) ztratili, protože by je to za chvíli přestalo bavit. A nás asi taky.
Nehledě na to, že situace by stejně dospěla do stádia jako v létě před dvěma roky. Abychom pokryli všechny stánky v zemi, museli bychom vyrábět řádově rovnou desítky tisíc kusů, z nichž by se nám ¾ vracely zpět v podobě remitendy. Ovšem i to má háček. Distributor nemůže dávat časopisy všude, kam se mu zlíbí, ti majitelé stánků (obchodních řetězců) jej také musí sami chtít nebo nabídnout takové finanční podmínky, aby to nevypadalo na sedření z kůže. Je to boj o pozice. A co myslíte, prodejní stánek jakožto komerční subjekt si odebere a vystaví „nějaký metalový Pařát“ nebo nový časopis o vaření? Z toho vyplývá, že bychom se zase dostali hlavně do trafik na perifériích měst, v nichž vládnou železnou rukou důchodkyně nemající ani ponětí, co ten Pařát je zač. Jelikož je časopis s CD balen ve fólii, čímž si ho nikdo před zakoupením nemůže přečíst ani prolistovat, asi by to ani nikdy nezjistily. (úsměv) Pokud by se nás někdo zeptal, kde se v tom a tom městě dá Pařát koupit, na druhý konec města by pro něj stejně nešel a raději si ho za tu samou cenu objednal přes net. Nebo ho ignoroval.
Zkrátka způsob distribuce, jaký už nově rok a půl praktikujeme, se nám zdá nejlepší a vlastně i jako jediný možný. Byť daleko pracnější. V případě distribuce na stáncích pošlete skoro celý náklad do Prahy na Mediaprint a krom předplatitelů vypíšete akorát jednu fakturu. Při současné distribuci je jenom balení, evidence a rozesílání v 1-2 lidech záležitostí několika dnů. Ale zase se nemusíme podřizovat tlaku firem, inzerentů, psát pořád o jedněch a těch samých kapelách… a je nám všem dobře. (úsměv) Snad i vy z obsahů čísel máte dobrý pocit.
Díky všem za pochopení a zájem. Snad jsem to vysvětlil srozumitelně a už naposledy. (úsměv)
Petr Říha, vydavatel