Podivíni. VELVET CACOON patří k provokujícím alchymistům s prapodivnými názory na život a lidské bytí vůbec. Ovšem jak praví zkušenost, právě ty největší možné „existence“ dokážou vyprodukovat skvostné nahrávky a tím jim budiž odpuštěno. Kdybychom měli do maximálních částic rozebrat biografii VELVET CACOON, potřeboval tento článek rozdělit na další tři kapitoly. Pro naše potřeby však postačí, když zmíním, že u zrodu tohoto projektu stály tři temné osoby z Portlandu (stát Oregon), jmenovitě se jedná o dívku Angelu (alias LVG), hlavního lídra Joshe (alias SGL) a dnes už zesnulého bubeníka SKV. „SKV zemřel z důvodu malého procenta alkoholu v krvi. Není třeba truchlit, stejně nenáviděl život. Nikdy by však neunesl, abychom do svých řad přijali nového člena. Proto jsme zůstali ve dvojici. Při živých show si sice najímáme bubeníka, který však nikdy nebude právoplatným členem.“ První oficiální nahrávka pod VELVET CACOON vznikla v roce 2002, ale první hudební produkty byly vytvořeny ještě před začátkem milénia. Alespoň to tedy tvrdí SGL, který se veřejně nechal slyšet, že mu byl jeho vlastní hudební materiál ukraden a dodnes se s ním na servru MySpace chlubí jistá Miranda Lehman s projektem KOROUVA. Celá kauza je však natolik zašmodrchaná, že se jí oklikou malinko vyhnu, přece jen toto téma není už v dnešní době tolik aktuální. „Název kapely vznikl v roce 1996. Slovo „Velvet“ je jedním z mnoha jmen, jež se používají na chemickém dextrometorfanu, a „Cacoon“ jsou iniciály katakomb ležících za hranicemi města Portlandu. Od začátku je naším cílem vytvářet rozmanitou hudbu, ne tolik typickou pro ostatní black metalové kapely.“
První oficiální album vyšlo v roce 2002 a jmenuje se „Dextronaut“. Pod značkou Fullmoon productions se na světlo dostala bestie připomínající řádění Jasona Voorheese. Josh s Angelou veřejně deklarovali, že tato deska je silně ovlivněna jejich zálibou v halucinogenních látkách, přičemž samotné texty jsou poskládány z drogových tripů a střípků halucinací. Záliba v chemických sloučeninách se dokonce dostala tak daleko, že především Josh se pomalu, ale jistě stával „nesvéprávnou osobou“. Z nahrávky čiší zlostná rozervanost a bezbřehá nenávist. Typickou black metalovou rezonanci doplňují hororové ústrky v podobě zvuků zvonu (skladba „Nest Of Hate“) a také ambientní momentky, natahující pozorného posluchač na skřipec. Vokál pak připomíná vřeštění staré ježibaby, skoro by se dalo říci, že tohle zkrátka není práce muže, ovšem jako vokalista je na přebalu CD uveden Josh. Zapomenout nemohu ani na jeho psychotické halekání ve skladbě „Starlit Seas Of Angel Blood“. „Dextromethorphan je chemikálie čisté zbožnosti a lesku. Nikdy předtím jsem nezažila něco tak hlubokého, jako je čtvrtá plošina. Je to inspirace pro všechno, co VELVET CACOON doposud udělali“ (Angela).
Hnilobná tvorba je určena pouze těm nejotrlejším posluchčům, kteří se přes prvky primitivismu dokážou překlenout a vztáhnout na sebe destruktivní impulsy rituálna, jež jsou součástí celého kompletu. „Nemáme žádné vazby a zájem o okultismus. Obecně nemám zájem ani o náboženství. Křesťanství, islám, satanismus, to jsou všechno symboly lidské slabosti. Jediné, v co věřím, je opravdovost vesmíru. Možná že celý vesmír je jediný atom ve vyšší bytosti. Možná každá buňka v našem těle je jedním takovým vesmírem. Jediné, co musíme udělat, je, že si sednete a prostě se budete smát všem těm neuvěřitelným povahám, které příroda skýtá. Náboženství, satanismus, křesťanství zkrátka nelze brát vážně. Vždycky mě hodně pobaví ti lidé, kteří chtějí vést válku proti něčemu, co vlastně vůbec neexistuje. Proč plýtvat energií na toho, kdo je dávno poražen? Satanistické kapely bojují vůči křesťanství a Bohu a tím jsou neskutečně směšné. Patří mezi stejné stádo tupých ovcí úplně stejně jako křesťané.“
V letech 2002.2003 kuli VELVET CACOON pikle jakoby pod pokličkou a výsledkem byly dvě kazetové nahrávky. „Music For Falling Buildings“ obsahuje pouhé dvě skladby s uhlazenějším zvukem, ovšem atmosféra hrůzy a děsu zůstala zachována. Především z tracku „Dieselflame Novapyre 1892“ se některým slabším povahám může udělat celkem mdlo. Druhým páskem je pak materiál „Chapelflames (Red Steeples)“, první citlivější jakost s nádechem romantiky. Objevuje se zde celá řada ambientních, či dokonce akustických intermezz, měnících se v popel, a to hlavně z důvodu nedokonalého zvuku. Z mého úhlu pohledu se jedná spíše o jakýsi hudební experiment, který byl téměř bezdůvodně zvěčněn. O rok později pak nastává čas na následovníka dílka „Dextronaut“ a jmenuje se „Genevieve“. Intenzivnější masakr ega přináší obdobnou atmosféru se stokrát hlubším rozměrem. Nové album je eposem o VELVET CACOON. Stylově jde o hustý hypnotický black metal s okolními povznášejícími se proudy. „Až budete naše album poslouchat, neočekávejte omamný výsledek okamžitě. Snažili jsme do hudby zakomponovat celou řadu motivů, které jsme načerpali při návštěvách chladných jeskyň a hustých lesů, kde nepotkáte absolutně nikoho.“ Samotné hudební postupy však vznikaly za úplně jiných okolností. „Většinu písní jsem napsal na své lodi v Tichém oceánu v zimě 2004. naložil jsem několik akustických kytar, láhve úplně toho nejlevnějšího vína a za temné noci jsem vyplul. Už to zkrátka chtělo nějakou změnu, naše mozky byly totálně zdrogované. Nápady, které jsem na lodi zaznamenal, tak ty jsme poté přetvářeli v našem studiu. Z některých skladeb ještě teď cítím vlny oceánu. Vytvořený zvuk je naprosto uspávající a to bylo přesně to, čeho jsme chtěli dosáhnout.“
Skladby skutečně připomínající plující loď v zamlženém prostředí, žádná šance, že potkáte někoho, kdo s vámi na širém moři promluví. Nekompromisní zvukolam nabízí celou řadu děsivých překvapení. Nicméně i k nim si Josh s Angelou připravili protipól v podobě bolestných instrumentálek. V mých očích si nejlépe vede překrásná „Laudanum“, kterou považuji za odrazový můstek k následné závěrečné gradaci alba. Titulní píseň pojednává o spánku na moři, načež finální sedmnáctiminutový track je ambientní sebevražedná instruktáž k vlastnímu utopení. Když při meditativním opusu zavřete oči, sami ucítíte klesání do doposud nepoznaných hloubek oceánu. Ještě než přikročíme k další neuvěřitelné kapitole, mám tu pro vás ještě jeden bonbónek. „Pro vytvoření maximálního zvuku jsme si nechali vyrobit ocelovou kytaru jedním řemeslníkem ze Seattlu. Kytara má třiatřicet vyvrtaných děr zepředu dozadu a mezi nimi jsou vloženy trubky. Všechny tyto trubky jsou připojeny malými dráty. Tři velké ocelové výztuhy jsou těsně pod strunami.“ Přiznávám se, že něco podobného si vůbec neumím představit. Ještě to však není všechno. „Když plameny přejedou přes trubky a teplé spodní cívky se dostanou ke snímači, výsledný zvuk kapely je přenášen fiberoptic šňůrou do velkého akvária. Pokud chceme vytvářet odlišné zvuky, musíme pracovat s velikostí akvária. Patnáct galonů akvária dává velmi aktivní zvuk se spoustou rozlišení. Pro záznam „Genevieve“ jsme používali pětasedmdesát galonů laminované krabice naplněné vodou, několik litrů mořské vody, trochu vína a trochu krve SGL (Angely). S kytarovým zvukem si posléze ještě hrajeme až do chvíle, kdy jsme úplně spokojeni.“ Toto vysvětlení poskytl Josh jednomu nejmenovanému americkému zinu a je velká škoda, že k celému procesu neexistuje žádná dostupná fotografie.
Rok 2005 se nese v duchu vydání nosiče „Northsuite“, na kterém se nacházejí všechny skladby z kazetových demáčů a tím také končí první hudební dekáda VELVET CACOON. Dvojice do sebe „nikdy nezamilovaných“ umělců se téměř na čtyři roky uzavírá před světem a pod návalem drog se připravuje na další úder. „Sex je konečná tragédie člověka. VELVET CACOON jsou absolutně asexuální a odmítají se účastnit všech těch nechutností. Co všechno dokáže chtíč? Lidé prahnou po krásném oblečení, po kolínské, nechávají si dělat módní účesy, a to jen za účelem sexu. Kdyby byla některým ženám odebrána sexuální chlípnost, co by tady vůbec dělaly? Lidstvo nic netuší o skutečných krásách života“ (Angela). V souvislosti s VELVET CACOON se rovněž objevila spousta informací týkajících se tzv. „ekofašismu“. Vše odstartovalo Joshovým prohlášením, které ve zkratce pojednávalo o představách militantního enviromentalismu. „Naší chybou bylo, že jsem jednou použil slovní spojení „eko-fašistický black metal“. V naší hudbě se nikdy žádná ideologie neobjevovala, le na druhou stranu jsme chtěli poukázat na nekonečné devastování naší planety, být součástí téhle propagandy mi přijde správné. Existuje mylná představa o ekologických radikálech, kteří jsou prý proti všem formám technologického pokroku. Především Američané však tato prohlášení využívají pro svou vlastní chamtivost a ve stejném stylu ovlivňují i další generace, kterým zkrátka jen tak nedojde, že kráčíme po špatné cestě.“
Na konci minulého roku přicházejí VELVET CACOON prozatím s nejunikátnějším počinem „P aa Opal Poere Pr. 33.“ Čtyřicetiminutová kolekce nabízí nemilosrdný mix mezi black metalem, ambientem a hlavně industrialem. Josh s Angelou ještě rozšířili arzenál šílených pazvuků, kytara opětovně vynáší na svět úctyhodné vibrace a nechybí ani zkreslené vokály, které doznaly nejrozsáhlejších změn. Sametové výlety balancují na rozmezí dekadence a radikálníjo sci-fi pojetí. Kolikrát jsem si představoval hru vesmírných predátorů na dně oceánu. Prostřednictvím fantazie a chemikálií tak vznikla jedna z nejšílenějších nahrávek, jaké jsem kdy v životě slyšel. VELVET CACOON rozhodně nepatří k extrovním instrumentalistům, ovšem jejich nekonečné experimenty, tripy a hazardy s vlastním zdravím je postrčily daleko před ostatní. Milujme obdobné šílence a buďme rádi za to, že nám svými kousky zpříjemňují život. Jenže na VELVET CACOON již budou muset posluchači zapomenout. Finální 2CD výtvor „Atropine“ z roku 2009 je finální produkt s minimálním hudebním základem, dvojice ještě rozezvučela enviromentální struny vlastní fantazie. Inu, není to jednoduché poslouchání. Jediným návodem jak tohle všechno přežít je relaxační poslech ve tmě se sluchátky na uších. Dark-drone ambient, žádné známky black metalu. VELVET CACOON na konci své cesty…
Příznivci Joshe a Angely však nemusí být smutní. Anti-americká formace v současnosti pokračuje pod názvem CLAIR CASSIS a příznivce black metalu určitě potěší skutečnost, že prozatím aktuálně zrealizovaný materiál tíhne k raným deskám VELVET CACOON. Vřele doporučit mohu především ‚EP z letošního roku, které se jmenuje „Luxury Absolute“. Nicméně už před rokem se CLAIR CASSIS vytasili se stejnojmenným debutem, jehož hudební tvář jakoby v dobrém smyslu slova „kopírovala“ severské vzory. Dvojice do jisté míry rezignovala na vyšinuté experimenty a více se zaměřila na krásy „černého kovu“, ať už v tom jadrnějším či romantičtějším vyjádření. V některých skladbách se dokonce objevují i melodické vyhrávky, anebo dokonce akustické vybrnkávačky. Pokud jste tedy VELVET CACOON nerozdýchali, zkuste jeho nástupce!
ALL
Dobrý magoři 🙂