Pokud předchozí dva zástupci v rámci našeho seriálku (KRODA, DRUDKH) do své tvorby zapojují pohanské či folkové motivy, tak u one-man projektu LUTOMYSL je to přesně naopak. Hlavní protagonista Pavel Shishkovskiy produkuje nekompromisní black metal „staré školy“ a jeho nejlepší nahrávky si, co se týče kvalit, nezadají s takovými velikány, jakými byli ve své době třeba DARK THRONE. Pokud jsem se u kapely DRUDKH pozastavoval nad antipropagační kampaní, tak u LUTOMYSLU je to obdobné. Shiskovskiy však má pro tento způsob „arogance“ úplně jiné vysvětlení. Zcela nezakrytě se hlásí k nihilismu a misantropii, a pokud je jeho hudební produkce nekompromisní a nevybíravá, úplně stejná „musí“ být jeho image, kterou si už dlouhou dobu pěstuje. „Umělec tu není proto, aby neustále něco vysvětloval. Pokud chcete, poslouchejte!“

LUTOMYSL jednoduše tvoří pro sebe, nikam se necpe a přesto jsou jeho nahrávky nečekaně úspěšné. „O ostatní kapely se vůbec nezajímám a ani je neznám. Nemám čas se těmto věcem věnovat. Když zrovna netvořím, chodím do práce.“ Negativismus, zloba, zklamání, žal bolest, to jsou všechno faktory, které se prolínají tvorbou LUTOMYSL, a bylo by asi s podivem, kdyby se tato témata neobjevovala v textech, byť třeba i pod skrytými asociacemi. Na člověka určitě působí okolí, v němž se hlavní tvůrce hudby i textů nachází, tudíž se v jeho tvorbě objevují spíše realistické obrazy komentující současnost. „Na Ukrajině je silná black metalová scéna, ale abych se přiznal, skoro vůbec ji nesleduji a nejsem ani s nikým v trvalém kontaktu,“ říká Shishkovshkiy, který už něco pamatuje. Na dráhu metalového umělce trvale vykročil v roce 1999, kdy ještě s bývalým projektem PROFANE SOLITUDE natočil dvě demonahrávky, aby na ně vzápětí navázal kazetou „The Challenge“, jež nese i název nového tělesa -LUTOMYSL! Sbérka pěti ostrých skladeb je pak určena především milovníkům ortod z pohleduoxního black metalu. Třeba zrovna takovým milovníkům DARK THRONE mohu tento počin s čistým svědomím doporučit. V roce 2003 se na světlo světa dostává druhá kazetka s názvem „Zima ludstva“ („Winter Of Humanity“), studená a nelítostná kolekce, při jejímž poslechu „mrzne“! LUTOMYSL se prezentuje neuvěřitelně ničivým soundem. Pokud si tuhle nahrávku někdy pustíte do sluchátek, věřte mi, že když zavřete oči, bude kolem vás bílo! Zvuk kytar je zkrátka neuvěřitelný, stačí, když si představíte všechny „zlé norské formace na entou“. Nicméně i přes brutální chumelenici si zde lze vychutnat i zpomalení, jako tomu je např. Ve skladbě „Zima Chelovechestva“. Samotnou kapitolou pak je naprosto zhýralý zpěv, připomínající úpícího člověka ztraceného v lese v ukrutných mrazech. „Zima ludstva“ je výjimečné dílo především díky své neuvěřitelné autentičnosti a není divu, že se o projekt začínají zajímat vydavatelské společnosti z celé Evropy. Proto obě premiérové kolekce vycházejí posléze na CD a z pohledu diskografie jsou považovány za legitimní alba.

Pokud tedy „Zima ludstva“ překvapila metalové podsvětí, tak k čemu poté přirovnat následující „I(,)MQUI(nt) Ess/cENCE“, jež vyšlo ve spolupráci s firmou Total Holocaust Records? Deska čítá sedm intenzivních skladeb, které zkrátka vtahují posluchače do „hry“ každou vteřinou. Nová tvorba je ještě o dost chytlavější, např. Kytarové riffování v „Down Stream“ je nakažlivě uhrančivé. Zkrátka a dobře, tohle se z hlavy jen tak lehce vyndat nedá. LUTOMYSL prostě zůstal nekompromisním a do jisté míry i drtivým prostředkem pro zabíjení nočních můr, k čemuž ještě více dopomohl zpěv plný bolestivých výkřiků, jež jsou tentokráte podávány v jazyce anglickém. Za upozornění rovněž stojí také nečekané zařazení kláves, posouvajíc celkový sound do trošičku odlišnějších dimenzí, nicméně je třeba si uvědomit, že je to pouze v několika málo skladbách a ještě s řádným „zastrčením“ za bariéru kytar. „I(,)MQUI(nt) Ess/cENCE“ je první známkou dospělosti LUTOMYSL a zároveň se jedná o první soubor kompozic, na kterém je výrazněji zaznamenán vývoj k profesionálnějšímu hudebnímu vyjádření. Pro mnohé příznivce však „zimní“ album překonáno nebylo.

Další důležitý milník v biografii projektu je spojen s další řadovou deskou „Decadence“. Ještě před samotným vydáním bylo uveřejněno, že tato kolekce je prvním dílem trilogie zabývající se úpadkem společnosti. „Musíme být shovívaví i k věcem, ke kterým vlastně ani shovívaví být nechceme. Všude jen samé podvody a klam. Moje hudba je reakcí na toto všechno a také texty jsou stejného rázu.“ Už ze samotného konceptu tedy lze vyčíst, že se LUTOMYSL rozhodl vrátit k brutálnějšímu a ještě drsnějšímu projevu a to se nakonec i potvrdilo. Album „Decadence“ je totálně nekompromisní, žádný náznak melodie ani zvolnění, žádné vytáčky, žádné ústupky! Ve velké horlivosti bylo však jaksi zapomenuto na zvuk, a proto kytary připomínají spíše letící stádo vzteklých vos, kroužících nad stánkem s cukrovou vatou. Ostatní nástroje jsou pak absolutně utopené, nemluvě o zbytečně zahuhlaném vokálu. Z desky osobně cítím snahu vrátit se zpět k úplným kořenům LUTOMYSL, o čemž svědčí opětovné zvolení ukrajinské lyriky. Ledacos také naznačuje černobílý obal, který se vůbec nedá srovnávat s přebalem „I(,)MQUI(nt) Ess/cENCE“. „Decadence“ navíc vyšlo opět jen na kazetě, aby ho posléze vydal americký label Mercenary Musik v podobě klasického CD. Podstatnou skutečností je pak zpráva o hostování bubeníka Amortha, známého z působení v ASTROFAES či DRUDKH. Že by se z LUTOMYSL měla pozvolna stát klasická formace? Nikoliv! Pavel Shishkovskiy si pouze letmo zaexperimentoval, mnohé navnadil, aby se však opět vrátil pouze k samostatné a nikým „kazící“ produkci.

V roce 2006 se tak na scéně objevuje druhý díl koncepční trilogie a nese název „Catharsis“! Oprava za „Decadence“? ROZHODNĚ! Výsledek? DECH BEROUCÍ! LUTOMYSL povýšil black metal na to nejvyšší bestiální umění, jedinou možnou školu, která si nezakládá na pokrytectví a z vysoka pohrdá vším, co je svaté! Proč žádat stálé toho „někoho“ o odpuštění? Proč se bát nenávisti! Vždyť i tohle všechno je součást našich životů. A zde jako příklad uvádím úryvek textu skladby „jet Black Metal Art“: „Samota…prázdnota…studené a pusté krajiny/symfonie bolesti, nenávisti a opovržení/podle Jitřenky se narodil…/znesvěcení svaté, zamítnutí zákona…/umění rebelie – Black Metal War – Jet Black Metal Art – žádné spasení, žádné pokání, žádná kořist – chlad!“ „Jet Black Metal Art“ je opravdu skladba hodná black metalových velikánů a po hříchu nezůstává na desce jedinou. Album je na rozdíl od svého předchůdce spíše členité a zvukově dotažené do maximální dokonalosti. Zvuk kytary dosahuje síly cirkulárky a vrací LUTOMYSL do časů „Winter Of Humanity“, i když ne zcela. „Catharsis“ je i přes očekávanou přímočarost o dost techničtější a předně každá ze skladeb nabízí výjimečné momenty, které je třeba si náležitě vychutnat (jako jeden z vrcholů uvádím prvotní mezihru ve skladbě „Under Mourning Star As A Bloody Dew“). O vydání „Catharsis“ se znovu postarala společnost Mercenary Musik a paradoxní je, že obal nosiče je prakticky shodný s „Decadence“, pouze ústřední obrázek je změněný. Inu stejná filozofie, odlišný název, ale především o „parník“ lepší materiál.

Po vydání „Catharsis“ se po LUTOMYSL poněkud slehla zem, aby se v roce 2008 vytasil s albem „De Profundis“. Závěrečný díl trilogie uzavírá jeden myšlenkový celek a opětovně nabízí pohled do schránek lidské nemohoucnosti. Tentokrát dostala prostor satanská (nebo spíše ateistická) terminologie jakožto symbol lidské racionality bojující proti slabosti, která se opírá o postavičku pána boha. Po hudební stránce čerpá „De Profundis“ především z předchozí úspěšné nahrávky a malinko předvídatelně uzavírá celou trilogii. Pragmaticky totiž těží z modelu svého předchůdce a je jen na subjektivním posouzení posluchače, zda-li tuto skutečnost bude brát jako negativum. Ne, album to rozhodně není špatné. LUTOMYSL znovu vsadil na „špínu“ zvuku, až na výjimky jsou všechny skladby rychlé a ničivé, nihilismus znovu dýchá z každé noty. Co v devadesátých letech zaselo norské plémě, to bylo reinkarnováno na Ukrajině. Milovníci „pure black metalu“s i zkrátka smlsnou…

A nyní již ze současnosti. Poslední album ukrajinského autora s jednoduchým názvem „Lutomysl“ vyšlo v roce 2010 a přineslo několik změn, které z odstupem několika měsíců mohu s čistým svědomím označit za revoluční. Po ukončení trilogie totiž hlavní protagonista víceméně prozřel a zároveň si uvědomil, že nejen ryzím útokem živ je black metal. Něco málo napoví už pohled na obal, který je přehnaně barevný (a dokonce neobsahuje ani logo), v dřívějších letech naprosto nemyslitelné. Pak už jen stačí spustit tlačítko PLAY a divit se nad překvapivě čitelným zvukem, neútočném kytarovém balastu a snaze o sterilně uchopenou profesionalitu. Lutomysl uchopil nahrávku jako takovou předváděčku instrumentálních schopností, jakoby chtěl smazat řečičky o tom, že primitivismus bude vždycky primitivismem, jako kdyby velký ochránce black metalových hodnot došel k závěru, že jistý úhel amatérismu nemůže celý projekt dále posunout… LUTOMYSL tak jednoznačně změnil typologii skladeb a i přesto, že nedošlo k proměně v rámci žánru, tak změna v celkovém vyznění je více než znatelná. Je ovšem velká škoda, že nové skladby trpí absencí tradičního lutomyslovského feelingu. Nahrávka ve srovnání s předchozími počiny působí jaksi strojově a těžko říci, jakým směrem se Lutomysl vydá v dalších letech… Za předchozí díla si však hlavní persona zaslouží obdiv a uznání. Pokud vás stále baví black metal v nejsyrovější rovině, poslužte si!

Mini-seriál o třech ukrajinských chodech je tedy u konce. KRODA, DRUDKH a v neposlední řadě LUTOMYSL patří v rámci undergroundu k osvědčeným pojmům. Samozřejmě, našla by se i další jména, ale já jsem zkrátka vybral tyhle…S těmi dalšími (třeba mě napadají skvělí KHORS) se v R.U.M. zinu setkáte třeba někdy příště…

ALL

http://www.myspace.com/lutomysl