Vskutku podivuhodná je cesta hudebního projektu OCTOBER FALLS. Jen málokterý hudební ansámbl se dokáže v čistě undergroundovém světě pyšnit takovou oblibou jako právě Mikko Lehto, jediný lídr výše uvedeného jména, který ruku v ruce s překrásnou finskou přírodou dokáže vytvořit nezaměnitelné kompozice. V tomto příspěvku bych si proto dovolil rozebrat všechna zásadní Lehtova díla, přičemž mnohdy nepůjde jen o zážitek hudební, ale také vizuální.
Do podvědomí hudebních příznivců se OCTOBER FALLS poprvé dostal v roce 2003, kdy v podstatě neznámý umělec vyprodukoval debutové ‚EP s názvem „Tuoni“ (ještě předtím se však hlavní protagonista prezentoval neoficiálním promem „Kaste“, což byla taková „představovačka“ především pro eventuální zájemce z řad vydavatelů). Čistě akustická a především instrumentální hudba nemá vůbec nic společného s metalem, byť onen melancholicko-enviromentální feeling nabízí spoustu otazníků. Nahrávka celkově čítá osm smutných kompozic, které se opírají především o akustickou kytaru, basu (tu obsluhuje Mikkoho pobočník Metsola) a tu a tam se objevují vstupy klavíru. Pro slunečné odpoledne asi ne příliš dokonalá hudba, ovšem k večernímu rozjímání se „Tuoni“ hodí dokonale. Tuto skutečnost pochopily i podzemní labely a netrvalo dlouho, fanoušci se mohli radovat z krásně vymodelovaných vinylů. Asi o nejlepší kabátek se zasadila domácí firma Ahdistuksen Aihio Productions. Nejenže zvukové stopy zanesla do desetipalcovéhu vinylu, ale celý komplet ještě opatřila alternativním obalem. Do dnes je mi záhadou, proč se zrovna OCTOBER FALLS stali synonymem skandinávské uměleckosti, nicméně „Tuoni“ přinesla určitě trochu odlišnější pohled na hudební tvorbu, která mohla být za určitých okolností i metalová. Zatímco tedy ostatní skupiny experimentovaly v obdobné oblasti jen částečně, OCTOBER FALLS se zaměřili pouze na jemnější formu vyjádření, a jak už to tak v podzemních kruzích bývá, stali se kultovními, a to ještě ani pořádně nezačali existovat.
Pokud jsem se v předchozím odstavci vyjadřoval o OCTOBER FALLS v množném čísle, mělo to svůj částečný důvod. Na debutové desce „Marras“ si však Mikko zařídil všechno úplně sám, včetně symbolického obalu. Bez jakékoli asistence nový materiál stvořil a se stejnou vervou ho i nahrál. Bezejmenné kompozice pochopitelně vycházejí ze základů, jež byly postaveny na debutovém nosiči, a tak k žádnému raketovému překvapení ani nemohlo dojít. Kromě tradičních jemných strun se však v tvorbě projektu začínají objevovat i košatější klavírní vstupy a v jedné ze skladeb se dokonce objevuje i flétna. Intimní náladu pak podtrhují ještě další „přírodní“ efekty (vítr, šumění tekoucího potoka atd.), kterými je aura nahrávky ještě zdvojnásobena. Album lze samozřejmě sehnat hned v několika různých edicích, i když je tedy fakt, že sběratelské relikvie byly limitovány několika stovkami kusů a dnes už nebude vůbec lehké se k nim dopracovat. Z vlastní zkušenosti však mohu vřele doporučit vinylovou verzi vydavatelství Corvus records. Celou krásu je škoda brát vůbec do rukou, aby ji člověk nepoškodil. Upozornil bych rovněž měl na track s názvem „Marras V“, který se nachází pouze na CD. Na LP ho střídá skladba „Marras IX“, hotový červíček pro posluchače, zakládajícího na tom, aby jeho sbírka byla kompletní. Polínko do ohně posléze přihodili ještě Scarred North Productions, jež obdobný materiál vydali s odlišným obalem o dva roky později. V té době se však OCTOBER FALLS vezl už na trošičku jiné vlně…
Mezi roky 2005-2006 se Mikko poprvé dostává k tvorbě metalových skladeb, aby hned v tom následujícím vypustil na světlo světa „druhý“ debut pojmenovaný „The Streams Of The End“. Pro spoustu lidí byl tento „přerod“ velkým překvapením, ovšem samotný tvůrce to až tolik neprožíval. „Po vydání „Marras“ jsem měl přichystaný další materiál, který z nějakého důvodu působil mnohem lépe v drsnější podobě než v té akustické. Nemělo cenu se tedy dále omezovat. Novým skladbám skutečně více sluší tvrdší kabátek. To je také důvod, proč se směřování OCTOBER FALLS rozdělilo do dvou rovin, nicméně obě tyto cesty mají k sobě neskutečně blízko. Zároveň jsem si však uvědomil, že je potřeba, aby i posluchači měli v mém hudebním směřování jasno. Proto jsem pro čistě metalové desky upravil logo. To původní naopak označuje alba s instrumentálně-folkovými skladbami.“ Kdybych měl toto Mikkovo tvrzení podepsat, učiním tak oběma rukama. Pokud byly předchozí nahrávky alegorii podzimu, „The Streams Of The End“ přenáší tvorbu Fina do nitra pravé skandinávské zimy (velmi autentický je i samotný obal). O realizaci CD/MC/LP se postarala firma Debemur Morti Productions a ke vzájemné spolupráci Miko uvedl. „Práce s vydavatelstvím Debemur Morti byla opravdu bezchybná. To, že jsme se dostal právě k nim, tak to byla docela náhoda. Nikdy by mě nenapadlo, že budu patřit právě pod tento label. Zajímavé na tom všem je, že jsem jim nový materiál ani neposílal, ale oni se k němu stejně nějakým způsobem dostali a projevili o něj zájem. Posléze odvedli výbornou práci co se týče propagace. I přesto, že mají pod sebou mnohem zvučnější jména jako např. ARKANUM, ARCHGOAT, BLUT AUS NORD, dokáží se skvěle postarat i o kapelu jako jsou OCTOBER FALLS.“
I přesto, že „The Streams Of The End“ splňuje všechny atributy pro označení „legitimní album“, Mikko ho ve své diskografii zařadil do kategorie ‚EP. Nemusím snad ani připomínat, že materiálu mnohem více sluší vinylová podoba. Jako kdyby i samotný sound byl o něco živější, výraznější. Z každé skladby doslova tepe magnetický vitaismus, jehož dominance spočívá právě v citlivé kombinaci metalu a ambientu. Úvodní skladba „Shores Of Fire“ začíná poznávací vyhrávkou akustické kytary, kterou z čistajasna střídá nástup elektrických nástrojů (poprvé!). Rychlý blackový nástup postupně přechází do středního tempa, aby skladba posléze dospěla k nádhernému finále. Pozoruhodné také je, že i v těch rychlejších sekvencích se Mikko dostává k akustickým vyplňovačkám, jejichž výrazivo je dorovnáváno Metsolovou basou. Co se týče vokálních partů, tak i tady se Mikko spolehl výhradně na svou vlastní dovednost a v celkovém kontextu alba můžeme konstatovat, že rozhodně neprohloupil (s bicími party vypomohl hlavnímu protagonistovi Matti Auerkallio z kapely KATRA. Paradoxní na tom všem je, že se oba hudebníci nikdy osobně nesetkali – alespoň tedy v době tvorby tohoto počinu se poz.aut.).
Nová tvorba OCTOBER FALLS však nenabízí jen příklon k black metalu, ale také objevuje zalíbení v doomové zastřenosti. Kompozice „White Northern Soils“ sice hezky „sype“, ovšem to pravé ořechové přichází s valivými kytarovými tempy při jejichž angažovanosti doslova tuhne krev v žilách. Poznávacím znamením nové tváře však i nadále zůstávají akustické kytary, jež ve většině případu obkreslují melodické vyhrávky své „zapojené“ kolegyně. Nejvýrazněji je tento na míle poznávající symbol čitelný v tragicky láteřivé elegii „Funeral Pyres“, která jakoby posluchači na oko předhazovala svou nedávnou minulost. Ta je však následně tak jako tak podtržena instrumentální ukolébavkou „The Streams Of The End“, zakončující první metalový opus OCTOBER FALLS. Ještě v téže roce však Mikko nenechává uhnít ani první hudební kapitolu své rozepsané knihy a sbírkou „Sarastus“ navazuje na své tvůrčí počátky. Ani tentokráte se však nejedná o plnohodnotné album. Soubor nepojmenovaných skladeb má něco přes dvacet minut a Mikko o nich rád 
hovoří jako o svém dosavadním vrcholu. „Je mi jasné, že spousta lidí očekávala nástupce „The Streams Of The End“, ovšem já osobně jsem měl ještě jednou chuť vytvořit zcela instrumentální desku. Je mi sice jasné, že o tenhle materiál nebude až takový zájem, ale podle mého soudu jsou právě tyto skladby mým dosavadním vrcholem.“ Těžko říci, jestli si i to samé mysleli i zástupci firmy Debermur Morti, ovšem pravdou je, že CD/LP nakonec vyšlo pod záštitou No Sign Of Life Records. K vinylové verzi však jedno zvláštní doporučení: k přehrání je pouze jedna strana, na které naleznete vše potřebné. Na té druhé je pouze hladká plocha, takže bacha na jehlu!
O rok později, tj. v roce 2008, následuje další důležitý milník v historii OCTOBER FALLS. Nejprve v květnu vychází 7’EP split s naprosto neznámou kapelou VARGHKOGHARGASMA (tento sběratelský dáreček vychází v limitované edici 300ks, přičemž prvních 110 výlisků zdobí šedá barva) a nemálo dní poté se na světlo světa dostává „dlouhohrající album“ (v případě OCTOBER FALLS toto označení má svůj důvod) „The Womb Of Primordial Nature“. Mikko se na něm znovu vrací ke spolupráci s Metsolou a zároveň k součinnosti oslovuje velmi známého bicmena Marko Tarvonena (MOONSORROW, BARREN EARTH) a tím tak posunuje svojí produkci do dalšího levelu. Nové skladby, jenž jsou znovu stroze označené pouze číslicí, přenášejí tvorbu OCTOBER FALLS více k pohansky laděné formě metalu. Zároveň se však stále objevují krystalické pasáže akustické kytary, které ovšem nejsou implantovány do lůna kompozic, ale vždy plní úlohy jakých si „inter“ a „outer“. Na ploše necelých čtyřiceti minut se tak posluchač dostává do pozoruhodného víru čtyřech v podstatě desetiminutových skladeb, balancujících na hranách monotónnosti, ale také neustále opakujících se kytarových motivů. Tímto se celý projekt posunul zase o nějaký ten kousek dál ve svém vývoji. Alespoň je to tedy názor samotného tvůrce hudby i textů. „Deska je takovou vyzrálejší směsí „„The Streams Of The End“ a „Sarastus“. Má spoustu akustických rovin, nicméně tentokrát jsem ještě více na tvrdost a hutnost.Celkově mohu tvrdit, že se jedná o zatím nejlepší dílo, jenž pod značkou OCTOBER FALLS vzešlo. Velký podíl na tom má i bubeník Matti 
Tarvonen, který přinesl nějaké své nápady a zároveň také pozměnil některé party, které jsem mu předložil na demáčích. Jeho poznatky pak skladbám jednoznačně prospěly. Co se týče textů, tak ty pojednávají o šelmě, kterou má každý člověk v sobě. Dokáže se probudit i u člověka respektujícího lidský život. Takovým klasíckým příkladem je válka, kdyb člověk musí bojovat o své přežití a mnohdy vykonává činy, na které by dříve nebyl schopen ani pomyslet.“ K vyčerpávající charakteristice nezbývá už jen nic jiného, než dodat poznámku o výrazné image kolekce (vyšla v podobě digi-booku) , jejíž kmotrem se znovu stala firma Debemur Morti Productions.
Po metalovém albu jsem osobně očekával další poklidné ambientní dílko, ovšem Mikka spolupráci se svými dvěma kumpány natolik pohltila, že se rozhodl pro další „kovový“ záznam. V roce 2010 vychází prozatím poslední řadovka „“A Collpase Of Faith“, jejíž obsah není úplně z nejednodušších. Mikko ještě více vyostřil hrany svého předchůdce a dal tak vzniknout dvěma takřka dvacetiminutovým opusům, kterým v závěsu ještě sekunduje jedna desetiminutovka. Když pominu všechny základní atributy OCTOBER FALLS, se kterými nebylo zásadněji manipulováno, nemohu nezmínit hutnější zvuk, jehož bobtnání je citelné především v pomalejších momentkách. Na druhé straně se však znovu objevují znaky čistě pagan-blackové (snad i doomové), což lze po hříchu přičíst práci „moonsorrowského“ Mattiho Tarvonena. Nicméně všechno pochází z rukou hlavního šéfa, jehož sebereflexe je je vskutku zajímavá. „Původně jsem přemýšlel o tom, že na albu bude pouze jeden track, i když…on jediný v podstatě je. Pouze je rozdělen na tři části, tedy z pohledu indexu CD. Přece jen jsem chtěl posluchači umožnit, aby si mohl sám navolit moment, od kterého chce album poslouchat. Mohu také prozradit, že celková hrací doba byla ještě o něco delší, jenže to by se nám deska nevešla na vinyl a vydat na desce pouze jakousi ořezanou verzi, to se mi nechtělo.“ Z výše uvedených informací je patrné, že i „A Collapse Of Faith“ je dílem koncepčním, upozornění na nepojmenování skladeb se pak stalo tradičním chozením pro dříví do lesa. „Skladby na koncepčních deskách nepotřebují názvy. Vystačím si s tím titulním, který v podstatě vystihuje vše potřebné. Na dalším albu však už může být všechno jinak. Zde jsem si vyzkoušel, kam až mohu ve vlastní tvorbě zajít. Nové skladby budou rozhodně kratší.“
Pokud bych měl osobně přidat názor do pranice, zdá se mi album „A Collapse Of Faith“ mnohem výraznější než předchůdce. Zároveň je třeba si uvědomit, že Mikko svým předchozím počinem zadělal na dosti výrazný předěl ve své tvorbě. Onen původní minimalismus sice nezněl až tolik filigránsky, ale na druhé straně disponoval nepopsatelnou atmosférou. Nové kompozice, jenž mohou oslovit jen vpravdě trpělivého posluchače, jsou na první poslech jaksi odtažitější. Příjemné mrazení v zádech se dostaví až po několikanásobném poslechu. „A Collpase Of Faith“ klade na posluchače velké nároky. Chce to zkrátka trochu trpělivosti. Novinka je na poslech rozhodně náročnější album, než „The Womb Of Primordial Nature“.
A jak bude vypadat další tvorba OCTOBER FALLs? Mikko má v současné době přichystáno devět skladeb, které by se měly objevit na zatím nepojmenovaném albu. Padesátiminutový materiál by měl vyjít ještě do konce letošního roku…
ALL
PS: V roce 2006 přispěli OCTOBER FALLS na tributní album skupiny KATATONIA skladbou „For Funerals to Come”.