Před nedávnem mi psal jeden čtenář R.U.M. zinu, že si na našem webu skvěle početl, ovšem zároveň konstatoval toto: „R.U.M. je hodně stylově roztříštěný, jednou píšeš o black metalu a pak a druhý den z kapsy vytáhneš DEPECHE MODE. Trochu se v tom ztrácím…“. Ajaj, přiznávám se, že jsem měl nějakou tu dobu na mozku červíčka, hlavou se mi motaly myšlenky spojené se založením žánrově vyhraněnějšího webu, ale nakonec jsem i tuto možnost rázně zarazil. Pravda, R.U.M. zine je sice víceméně o metalu, ovšem proč si někdy neosladit chuť něčím výrazně alternativnějším? Jako třeba…jako třeba profilem „crazy electro“ formace PUDING PANÍ ELVISOVEJ, na kterém jsem se podílel společně s Radkem Kopelem. A pak že se na nějaké hudební formaci neshodneme!?!
Počátky formace z dosti šíleným názvem sahají až do roku 1995. Tehdy projekt pro dobrou náladu a vyplnění nedělního odpoledne ještě nenaznačoval nic zásadního s ohledem na ambice. PUDING PANÍ EVILSOVEJ od počátku tvořili tři kamarádi (Viliam, Miloš, Pino), jež mimochodem fungovali v kapelách jako DEPT či DECHESTER MIXER. Zkoušky samotné probíhaly v čistě undergroundové duchu, ovšem samotný obsah prvních skladeb mířil spíše do „overgroundových“ mas. Kapela navíc přiznává, že byla ve svých počátcích ovlivněna hlavně britpopem, který se snažila přetvořit k obrazu svému. Vše vypovídající pak bylo zaznamenáno na ‚EP „Pavúk a iné“.
Na konci milénia pak dochází nejen k členské obměně, ale také k důležité stylové evoluci. Za bicí soupravou se objevuje zkušený hudebník Marcel a i přesto, že se „Pudingovci“ stále drží alternativního kytarového proudu, čím dál tím více začínají koketovat s elektronikou a taneční scénou vůbec. V roce 2000 pak přichází první výraznější úspěch. EP „Chceme pristať“ přináší hitovku „Pink Puding Pong“, jež kapele otevírá brány i k nám do Česka. To už je ovšem PUDING PANÍ ELVISOVEJ součástí trošičkuku jiné scény. Taneční hudba narazila do lůna talentů naprosto nemilosrdně, nicméně o nějakém diskotékovém kýči se nedá hovořit ani náhodou, byť ortodoxním posluchačům odpočátku nemusejí být pochuti především úspěchy plynoucí z éterů komerčních rádií.
V roce 2004 pak přichází první zásadní milník v biografii souboru. Debut „Automati“ je sbírkou roztržitých kompozic, které připomínají rozdrobené leporelo či rozstříhané kazetové pásky, které následně poslepoval zarytý fanoušek THE CHEMICAL BROTHERS, snídající každý den rohypnol. Zajímavé také je, že fanoušci „Pudingu“ se nerekrutují pouze z řad taneční scény, mají k nim blízko rovněž příznivci punku, anebo dokonce alternativního metalu. Tvrdé beaty jsou koneckonců pevnou součástí zahuštěného mléka, přičemž sladký prášek má v merku především nová tvář, kterou není nikdo jiný než vokalistka Slivka. Přiznávám se, že když jsem tuto placku slyšel poprvé, byla má ušiska v dokonalém šoku. „Automati“ totiž působí naprosto vyzrálým dojmem, hlavně anglicky zpívané tracky mají jednoznačně „západní“ úroveň. Na druhou stranu však slovenské (dosti ulítlé) texty jsou natolik avantgardní, že by bylo zásadní chybou, kdyby je kapela hodila jen tak přes palubu. I přesto, že debut rozhodně nelze považovat za lehce stravitelné dílo, našel si mezi posluchači spoustu příznivců, a to nejen v oblastech slovensko-českých.
Po úspěchu tuzemských formací (myslím, že i slovenské můžeme do těchto řad zahrnout) přichází obvykle pád, anebo alespoň minimální vystřízlivění. Parta PUDING PANÍ ELVISOVEJ však byla v ráži i při druhém pokusu, jež osobně považuji ještě za mnohem barevnější. Tři roky stačily k tomu, aby pánové a slečna zapracovali na matroši, který jen tak nenaposloucháte. V mp3 přehrávači vám tedy vydrží hodně dlouho…dlouho pokud jste tedy trpěliví. Jaká pak tedy symbolika?! Album se jmenuje „Play Pause Eject“ a doslova rozkošné pojednání k němu nabízí můj kolega RadeK.K. Tady jsou jeho slova…
Po zjištění, že PPE mají další nahrávky jsem se odhodlal kapelu oslovit. I přes jistou obavu, že starší desky se nemusí shodovat s tou zatím poslední, provádím průzkum. Vyplatilo se. Už před čtyřmi roky měla slovenská čtveřice naprosto jasno a já se divím, že nedostává více prostoru v rádiích. Je to přesně ten typ popíku, jímž bychom se měli nechat válcovat, jež by nás měl několikrát denně atakovat až do zblbnutí. Má výhodu, že je udělaný chytře, s humorným odstupem, jakousi nechtěnou úctou k velkým komerčním sračkám. Když je muzikant nad věcí, o čemž u „Pudingáčů“ nemusíme vůbec polemizovat, nestane se často, aby svůj výtvor poondili.“ A zde něco málo k desce samotné: po kratinkém retro intru „Pif-Paf!“ (1) mě Slivka svým podmanivým hlasem vtahuje na svou stranu. Dupárna „Retrostylin“ (2) s výrazným synťákem, průběžným šmidláním španělky, drásavou elektrikou a klávesovým sólíčkem. Takhle se tvoří hit! S jejich deskou „Pí“ (2010) jsem si popravdě nevěděl při hodnocení a popisu vůbec rady. Tentokráte už jsem do konfrontace vstupoval s radostnou zkušeností. Humorem, kterým si mě získali stejně jako muzikou samotnou, je přítomen i tady, ponejvíc v řachanici „Govorit Mockba“ (3). Mužské sborové výkřiky mi nahazují do hlavy páření Alexandrovců s LAIBACH. Ruština jako oživující parametr mi sedí, angličtina „I’m Your New Friend“ (4) tímto není. Je výtečné, že podstatná část repertoáru je slovensky a já mohu lépe rozumět všemu vyřčenému. Pravda pravdoucí, toto platilo i u debutu (pozn. ALL).
„Davaj het“ (5) mi byl nabídnut, když jsem se pídil na netu po dalších materiálech. Video k téhle létem provzdušněné eleganci je sice precizním návodem jak se to má správně uvařit Co je to však platné, když je někdo dřevák jako třeba já? Bez omletých rockových atributů naklonovaný „Ľudský popový faktor“ (6) frčí divoce jako o život. Pino ze sebe sype slova, synťáky bzučí, kytara se jednotlivými zařezává do masa, ostatní zdatně sekundují. Typická ukázka o čem kapela byla je a doufám, že ještě dlouho bude. Ani u „Sophie“ (7) mě angličtina nepřesvědčila, i když hudebně je to vkusná šleha, chlácholící, rozmazlující. Je až s podivem kolik klávesových barev a rejstříků lze v jedné skladbě (vy)užít. A zase ty jejich frky. „Eastie Boys“ (8) se bez krve, potu a slz vyrovnali s rapem. Slova se rýmují, přesto nezavání trapností, muzika nezůstane jen u doprovodného podkladu a excelentní, zvukově rozhrkané klávesové sólo je absolutním vyvrcholením nejen skladby, ale v podstatě i celé desky, přestože mě čekají ještě dva vály. Funky morda „Naraz-teraz“ (9) je v podstatě instrumentálkou. Filozofující mluvené slovo tam být může, ale stejně tak nemusí. Co by na to řekli Ali Ibn Rachid? „Make Up“ (10) směšuje nadšené slovensko/anglické pocity nevybouřené kluberky, aby se s prvním ranním kuropěním už zcela vážně dostavil úplný závěr sna.
„Play Pase Eject“ je elegantní a naprosto profesionálně vytvořené album, hotový vývozní artikl. Není proto divu, že kapela často a ráda koncertuje v zahraničí, úspěch nabaluje další a další úspěch . Přesně jak Radek pravil v předcházejících větách, taková hudba kdyby se s pravidelností hrála v rádiích, většina undergroundového posluchačstva by neřekla ani popel. PUDING PANÍ ELVISOVEJ může pohříchu směle narovnávat páteře teenagerům, na kterých se neblaze podepsal současný hudební průmysl. Odborně se tomu říká kurvení vkusu. Přelaďme se ovšem nyní na současnost a nechme ještě jednou promluvit Radka, jenž dokázal vstřebat i poslední řadovou desku „Pí“ a poměrně sveřepě popsal všechny zastoupené skladby:
1/ Na počátku ještě netuším, že zvuková koláž je součástí plánovaného humoristického útoku na posluchače
2/ Slovenská alternativní muzika shazovaná do popového kanálu. Výtečné!
3/ Pokud jsem ji v předchozí skladbě jen tušil, zde Kylie Minogue dotáhli snad naplno, včetně tupého rytmu, funky kytary, pevné basy a synthi podkladu. Ólé!
4/ Dětsky hravý pim-pim úvod instrumentálky je postupné rozpracován do výrazného celku.
5/ Funky na plný céres(z) a k tomu v mysli zase třeba B.L.A.S. Využití Mladých hlasů funguje na výtečnou!
6/ Doprkvančic, jak se jmenuje ta šílenost? Já si vzpomenu…… ááá DAFT PUNK!
7/ Ozvěny klubové elektro scény.
8/ Výživná basa, očekávatelný výbuch refrénu a sladká zpěvanka.
9/ Hustě bigbítová palba se zaprasenou basou, zkresleným vokálem završuje stylový puding.
10/ Jestli neslyším Björk, ať na věky ohluchnu!
11/ Hip-hopové tryskání profíka Vece na podkladu zabijácké baskytary, popové rozplývání a humor.
12/ Pí
13/ Tan chlap snad má v base dynamit! Rozverná šlapající písnička.
14/ Než se song kosmírně odpíchne k novému svižnému dobrodružství, ochutnám R’n’B Dary Rollins. Pro mě příjemné tajemství, klávesové víry a drtící basa.
Po čertech zajímavý je tenhle předskokan MIDI LIDÍ na jejich turné. Velmi těžká byla na mě tahle deska!! Konečně se mi zase zjevila excentrická kapela, která je v zásadě popová, ale nedělá si problémy se stylovými škatulkami. Některé kapely a umělce, kteří mi vytanuli na mysl aniž by je cíleně PPE kopírovali jsem zmínil u jednotlivých skladeb. Dále jsem si vzpomněl třeba na Deee-Lite (přepestrost), Ali Ibn Rachid (vokály) ale i další Slováky, stylově vzdálené zapomenuté LUES DE FUNES (míchání stylů, byť naprosto odlišných). Celoplošné fotky na jednotlivých stránkách luxusního digipaku stojí za zmínku taky proto, že si kapela, pokud se nepletu, vše vydala sama! Velká uctivost!!
Více už snad netřeba dodávat…
ALL + RadeK.K.
http://bandzone.cz/pudingpanielvisovej