Severní vítr je krutý, ovšem ten pravý průvan prudí z východu. Ukrajina se postupem doby stala skutečnou black metalovou Mekkou a nic tomu nemohla zabránit ani tíživá ekonomicko-politická situace. V roce 1991 se tato obrovská země sice vyvázala s područí Sovětského svazu, ovšem po stránce životní úrovně se toho příliš nezměnilo. Tržní ekonomika sebrala mnohým lidem poslední jistotu, práci a mnohé obyvatele vystavila chaosu napospas. Spousta obyvatel tak sbalila věci a vydala se na západ Evropy za výdělkem, ti schopnější pak našli svou šanci na periferiích velkých měst. I v takto nelichotivých podmínkách však ukrajinská metalová scéna netrpí nedostatkem nových souborů a některé z nich už dnes dokonce patří k velkým světovým veličinám. Zaznívají dokonce hlasy, že je to právě Ukrajina, která po Norsku postupně přebrala black metalové žezlo. Než se však dostanu k prvnímu zástupci, osvětlím některá citlivá témata, typická právě pro ukrajinský metal…

Black metal byl vždy spojován se satanismem, případně okultismem. V následném vývoji se pak začala objevovat i jiná témata, např. Opěvovaná příroda, zimní sychravá období, historie a v neposlední řadě antikřesťanská filozofie v konfrontaci s pohanstvím. A právě od posledních položek se odpíchlo několik předních ukrajinských formací, jež často definují satanismus jako „přežitek“, kterým se ohánějí především kapely milující „old school“. V bohapusté ekonomické bídě se však brzy ujal další fenomén a tím je tzv. NS (národně sociálistický) black metal kritizující židovsko-křesťanskou kulturu (to znamená, dle nich, kulturu současné společnosti) a zároveň vyzdvihující svůj vlastní národ či jeho slavné milníky. Nit mezi vlastenectvím a nacionalismem je však hodně tenká, a navíc, co si budeme povídat, některým spolkům zkrátka začalo poměrně vyhovovat, když se o nich neustále psalo a diskutovalo v souvislosti s různými excesy. Někteří hudební zástupci naopak zůstali stát při zdi, jiní se dostali na „černou listinu“ a mnozí další ještě přitvrdili.

Jmenovitě se můžeme zastavit u dost možná nejslavnějšího ukrajinského fenoménu, nesoucího název NOKTURNAL MORTUM. I přes zřetelně fašizující tendence je většina fans vzala za své, a to především prostřednictvím skvělých nahrávek, kterými vzali za vděk i fanoušci zásadně odmítající radikální pravicové pohnutky. Dokonce bych si dovolil tvrdit, že těch „střízlivých“ je většina. Ať už to je ale, jak chce, jedno je jisté. Byli to právě NOCTURNAL MORTUM, kteří svým počínáním ovlivnili spousty následovníků a přitom v úplných začátcích se o jejich politikaření vůbec nevědělo (anebo se spíše jejich názory neobjevovaly v textech až tak zřetelně). Posléze však kapela přišla s vysloveně fašizující kampaní (viz. webové stránky) a rozvázala smlouvy se svými stávajícími partnery, kteří by je i tak poslali k ledu. Někteří další si však začali mnout ruce! Poslední alba NOKTURNAL MORTUM jsou po hudební stránce skutečně precizní, jenže pro milovníka kvalitní hudby tu pak ale těžko rozdýchatelný rozkol. Úplně podobně je to se silně nacinalistickými DUB BUK a TEMNOZOR, škoda slov…

O ukrajinském black metalu existuje celá řada důkazů, zároveň však také mýtů či vymyšlených polopravd. Abych byl upřímný, velmi rád bych se této problematice vyhnul, ovšem učinit tak nemohu. Tamní scéna je prorostlá komplikovanými ideologickými proudy (ne jedním!), jejichž podstata sahá daleko do minulosti, ale zároveň se také dotýká současné politické situace, která, jak už jsem výše uvedl, není z pozice Ukrajinců nikterak růžová. Pokud v této či oné zemi dojde k selhání demokracie, vždy budou na povrch vyplouvat radikalizující tendence, ovlivňující i samotné umělce. Proto berte tento článek o kapele KRODA jakožto sondu neomlouvající, nic nenařizující, ale pouze komentující a v neposlední řadě konstatující…

Kapela KRODA v současnosti patří k nejpopulárnějším ukrajinským spolkům a volně tak navazuje na slavnější NOKTURNAL MORTUM. Hudebně však o něco více tíhne ke spirituálnímu pohanskému odkazu a zároveň se snaží posluchači přiblížit kolorit slovutných karpatských hor. Samotný vznik se datuje do roku 2003, kdy se dvojice Eisenslav/Viterzgir usnesla na společném hudebním směřování. Aby jejich počínání nikdo nenarušoval, zůstala KRODA pouze ve dvojici a hned v následujícím roce se prezentovala vynikajícím debutem „Cry To Me, River“, snoubícím pohanskou atmosféru s drsnou black metalovou lávou za podpory poměrně čitelných kytarových melodií, jež jsou navíc ozdobeny svěží flétnou, evokující vánek pod karpatskými lesy. Osobitým prvkem v produkci KRODY je také vokál. Eisenslavův hlas je od přírody solidně „nakřáplý“, pokud navíc vládnete ukrajinštině, budete lyrice dobře rozumět. Vrcholnou skladbou celé kolekce se stala titulní „Cry To Me, River…“, obsahující skutečně geniální melodický motiv, který se stal na dlouhou dobu jasným poznávacím znamením ukrajinské dvojice. Velkým překvapením pak je zařazení závěrečného coveru „Apocalypse“ od švédských HYPOCRISY. Nějak takto si představuji smysluplnou předělávku! KORDA ji vdechla svůj vlastní rukopis a výsledek je jednoduše nádhera sama! „Hledali jsme nějaké zajímavé outro, které by album zakončilo. Viterzgir pak přišel s nápadem předělat tuto skladbu do HYPOCRISY a podat ji v silně pohanském duchu. Když jsme ji pak nahráli, moc se mi líbila. Do koncepce celého alba se skvěle hodí.“ (Eisenslav).

Z prakticky neznámé kapely se tak přes noc stala překvapivá atrakce a můžete si být jistí, že oslavnými recenzemi se to začalo jen hemžit. Dvojice umělců se však kromě hudby také výrazněji zaměřila na grafickou podobu svých produktů. Stačí jen prolistovat booklet některého z alb či pouze navštívit webové stránky. Vše je vyvedeno naprosto mistrovským způsobem, nemluvě o vinylových limitovaných edicích. Nicméně ani přes obecné uznání se však ani KRODA v nedávné minulosti neubránila nacionalistickým tendencím, zvláště pak v promo rozhovorech, které jsou posléze komentovány tisícovkami fanoušků z celého světa. Některé myšlenkové pochody jsou mírně řečeno „podivné“.Např. Organizace Anti-fa zařadila KRODU na svou „černou listinu“ a v nedávné době ji dokonce překazila koncert v Rakousku. „Mé politické názory jsou zkrátka mé politické názory. Eisenslav má třeba na některá témata úplně odlišný pohled, ovšem tohle všechno nemá nic společného s KRODOU, stačí si jen přečíst texty.“ (Viterzgir). A další obdobné komentáře? „KRODA nemá politické texty. To ale neznamená, že nemáme vůbec žádné politické názory. Ale v první řadě jsme umělci a nemůžeme spojovat folk nebo prvky pohanství v naší hudbě s politickými texty. Co se týče tvrdého a rychlého black metalu, tak si myslím, že politické texty nejsou vůbec od věci, nevidím v tom problém.“

Lyrika opěvuje krásy rodné vlasti a hlavní protagonisté se ve svých líčeních skutečně zaměřují výhradně na přírodu či prastaré slovanské odkazy. Pokud bychom v těchto zdrojích chtěli hledat nacionalistický podtext, určitě bychom na něco přišli. Z mého pohledu se však jedná spíše o naivní snění, toužící po slovanském bratrství, podobnému např. vlně ruchovců v české literatuře. Od těchto teoriíí se však spirálou musíme dostat k oněm skutečným politickým postojům a zde už bych tolik tolerantní nebyl. Oba siláci je totiž vysílají do světa naprosto nezakrytě. V rozhovoru pro český MORTEM zine vypustil Eisenslav tato slova: „Ze všeho nejdřív jsme árijci,- za druhé- jsme Rusové- a pak- jsme Ukrajinci. Dostali jste výsledek? Kořeny jsou tou nejdůležitější věcí! To ostatní, to jsou už jen kulturní rozdíly. Máme společnou krev!“ Na otázky: „Věříte v pojem, jakým je Z.O.G. Aliance“? Věříte v celosvětové židovské spiknutí a jejich přiživování se na vás „silných“? odpověděl Eisenslav toto: „Snad jen ti, kteří sledují příliš televizi, jsou schopni tohle nevidět! Je to očividné i pro slepce!“ Opravdu není divu, že zrovna tenhle rozhovor je rekordně nejčtenější v celém MORTEMU. Co říct? Že by Einseslav zapomněl na dobu nedávno minulou, kdy ve jménu jedné rasy umírali neviní lidé? Uff…léta běží a v dnešní době se zkrátka některé východoevropské národy cítí jako psanci, na rozdíl od těch, kterou jsou dávno součástí Evropské unie. „Život na Ukrajině je nesmírně těžký a o životní úrovni se snad ani nemá cenu bavit. Výsledky tzv. oranžové revoluce (jedná se o události, které nastaly po druhém kole prezidentských voleb na Ukrajině v listopadu 2004, pozn. Aut.) jsou naprosto mizivé a v současné době je situace ještě mnohem horší. Naštěstí však pravý „cool“ black metal nic nezastaví.“ (Viterzgir)

A po hudební stránce KRODA předchozí tvrzení naplňuje beze zbytku. V roce 2004 se prezentovala splitkem s folk metalovými OPRICH, aby hned v následujícím roce přišla s druhým albem „Towards The Firmaments Verge Of Life…“, která je kompozičně mnohem propracovanější než debut a zároveň působí o dost syrověji, ovšem melodických pasáží naštěstí neubylo. „Snažili jsme se udělat tohle album ještě melodičtější a zároveň jsme chtěli, aby nové skladby měly větší hloubku. Doufám, že se nám to alespoň trochu podařilo.“ Aby toho nebylo málo, tak ještě v témže roce se KRODA zapisuje do podvědomí dalším splitem, tentokrát s projektem VELIMOR. Kromě dvou skladeb je zde ke slyšení také cover od BURZUM „Jesus Tod“ a není vůbec pochyb o tom, že se povedl opravdu na výbornou.

V roce 2007 přichází KRODA s třetím legitimním albem, na kterém zpropadená dvojka naplno předvádí svůj hudební talent pro tvorbu mimořádných kompozic. CD s názvem „Fimbulvinter“ je koncepčně situováno do zimních měsíců a téměř z každé melodie na vás dýchne chlad karpatských hor. Mezi nejpovedenější skladby patří hned úvodní „The Beginning Of Winter Night Of Oskorei“ s naprosto noblesní ústřední melodií, nikterak složitou, ovšem nelítostně vábivou. Střet jara se zimou pak objevíte v posmutnělé desetiminutovce „Funeral Of The Sun“, a pokud by všechny skladby měly mít namalovaný obraz, tak právě tento kousek musí být vyobrazen na přebalu nosiče, který vyšel opět v několika možných variantách. Album „Fimbulvinter“ je skutečně skvostným dílkem! „Znovu jsme se snažili posunout naši hudbu o nějaký ten kousek dál, zvláště pak po zvukové stránce je deska trochu jinde. Ohlasy na „Fimbulvinter“ jsou však výborné, což mě dost překvapilo. Jsem rád, že se fanouškům deska líbí, už teď mohu prozradit, že se v budoucnu uvidíme i na koncertech.“ (Viterzgir) A bylo tomu skutečně tak! Zbylá dvojice do svých řad přibrala čtyři hosty (stali se jimi basák Beralb, druhý kytarista Serejan, klávesista Olegro a bubeník Tur), objela několik štací, aby jí nedávno vyšel živák „Live In Lemberg“, na kterém se však překvapivě neobjevuje žádná ze skladeb z aktuálního alba. Na druhou stranu lze tento živák vidět s obrazem a je to skutečně zážitek. Dav nadržených fanoušků málem zbořil maličký klub, ve kterém se akce konala. Vřele doporučuji všem, jelikož i zvuková kvalita záznamu není k zahození.

V roce 2009 uběhlo pět let od založení KRODY a Ukrajinci tuto oslavu pojali více než důstojně. Kromě legitimního DVD se na trhu objevilo kompilační CD nejzdařilejších hitů a nechybí ani zajímavé bonusy včetně předělávek a dvou zcela nových kousků. Za pozornost jistě stojí upravená verze skladby „Cry To Me, River“, ukrajinská lidovka „Oj, na Gori“ a skutečně perfektně předělaná píseň „Wind Of Changes“ od kapely SOKYRA PERUNA. Nicméně i další tracky, které posluchači znají z řadových alb jsou decentně upraveny a to z důvodu hudební, ale i tématické celistvosti. Pokud některé soubory (či spíše firmy) vydávají vcelku bezpředmětné výběry,tak tento k nim rozhodně nepatří. Kdo z vás s KRODOU zatím neměl tu čest, rozhodně nešlápnete vedle, když si toto CD opatříte. Zmiňovat grafickou stránku nosiče by pak bylo nošením dříví do lesa. Nádhera!

Nicméně po oslavě pěti let přichází překvapivý rozchod sehrané dvojice, alespoň tedy v rámci kapely KRODA (není žádným tajemstvím, že oba hoši společně fungují i v kapele DRAGOBRATH, která vydala už tři alba). Eisenslav se rozhodl vydat ryze individuální cestou a sám také vytvořil zatím poslední řadovku „Schwarzpfad“, která vyšla před několika málo týdny. Už při pohledu na obal desky je zjevné, že „něco je zkrátka jinak“. Nedá se sice říci, že by výrazně zelený obal byl nějakým kýčem, ale rozhodně se nejedná o pastvu pro oči, jako tomu bylo u předchozích kolekcí. Po hudební stránce je ale všechno v naprostém pořádku, a i když se mohlo zdát, že KRODA oním rozchodem utrpí, nestalo se tak.

„Schwarzpfad“ je album takřka dokonalé a ve své nádherotvornosti navazuje na „Fimbulvinter“ ve vší počestnosti. Atmosféra nových skladeb je znovu naprosto unikátní. Po prvním poslechu jsem měl sice poněkud pochyby, ovšem po několika dalších posleších jsem kouzlu pohanských čar znovu propadl. Novinka je hudebně hodně nápaditá. Na jedné straně stojí opět hrubijánská část zaštítěna především agresivním vokálem a na té druhé, ještě více než v minulosti, vyvstávají citlivě zpracované melodie, jež se často snoubí až s monotonními intermezzy, vkusně zakomponovanými do klasických „krodovských“ postupů. Jednotlivé kompozice drží pohromadě naprosto dokonale a stěží vybírat skladbu převyšující ty ostatní. Kouzlo a krása spočívá ve vyposlechnutí celého alba, byť třeba v závěru mnohé posluchače překvapí čistě ambientní „Cold Aurora“, ke které byl dokonce vytvořen naturálně laděný videoklip. Další cesta k posluchači otevřená… poslední zprávy z tábora jménem KRODA navíc hovoří o naprostém odmítnutí scény NS… věřit, nevěřit, podporovat, nepodporovat…tisíc otazníků však i nadále zůstává a těžko říci, jak to přesně je…

ALL

http://kroda.com.ua/