„Tohle je nejlepší rozhovor jaký jsem kdy dělal“. Tak přesně taková jsou slova Dejvyho Krédla, kterému jsem v průběhu jednoho lednového večera pokládal otázku za otázkou. Co bych zapíral, kompliment mě samozřejmě velmi potěšil, ovšem je tady ještě jedna skutečnost. R.U.M. zine je vůbec první medium, které přináší interview s nově vzniknuvší death metalovou formací SECTESY. Je tedy dobře možné, že z toho všeho bude jednou kultovní besceler… a já budu konečně bohatý!!!
Ale tak… OK, konec srandy. Přineste si něco dobrého k jídlu, nalijte si skleničku a můžete se pustit do čtení. Premiérový rozhovor SECTESY právě začíná…a mimochodem…doufám, že vás potěší!
Na úvod mi dovol takovou nevděčnou otázku, téměř se za ni omlouvám. Kdy se v tobě vlastně zlomila víra v další fungování DESPISE, jež v podstatě vyústilo v založení nové kapely SECTESY?
Tuhle otázku nenávidím (smích). Je to pro mě hrozně těžký, musíš totiž přihlédnout k faktu, že pro mě v podstatě nebylo určitou část mého života nic důležitějšího. Všechny rodinné oslavy, narozeniny, svátky, Vánoce (i 25. prosince jsme často hráli) jsem netrávil se svou rodinou, nýbrž s DESPISE. Pořád tu byla kapela na prvním místě – nikdy jsem si nedokázal představit, že to jednou skončí. Vše se zlomilo, když odjel Štěpán (drums) do zahraničí. Stále si myslím, že jde o jednoho z nejtalentovanějších bubeníků tady u nás – došlo mi, že bez něj nemá cenu pokračovat, protože všechno další co bychom tvořili s někým jiným by bylo pod úrovní toho na čem jsme v posledních měsících pracovali. V momentě Štěpánova odjezdu jsem si uvědomil, že i my jako DESPISE jsme smrtelní. Když poté došlo k rozpuštění kapely, byla to pro mě prozatím ta největší prohra v mém životě. Byl to pro mě jeden z nejsmutnějších životní momentů, které jsem kdy zažil. Chvíli trvalo než jsem se vzpamatoval. Teď je však načase jít dál. Cítím, že po roce a půl od konce DESPISE přichází ten pravý čas vydat se po jiné životní cestě.
Změnil se v tvém případě nějak zásadně přístup ke komponování hudby? Ptám se proto, že SECTESY jsou přece jen trošku jinde než DESPISE, a když třeba poslouchám promo, které jsem od tebe dostal, mám pocit, že jsi vstoupil do poněkud odlišnějšího levelu…
Já bych to nenazýval jiným levelem. Vše je to jen o „mě“, mé „hlavě“, „myšlenkách“ v ní a schopnosti „přetavení“ do tónů a melodií. Uvědomil jsem si (vím kam svou otázkou míříš), že komponování technické muziky není až zas tak složité, jak se to na první pohled jeví. Ve své podstatě ti stačí si denně sednout na čtyři (a více) hodin ke kytaře a cvičit, cvičit a cvičit s pocitem že „chceš přistoupit na pravidla nastolené olympiády daného stylu“. (Celý příspěvek…)






















