LUNATIC GODS jsou od nynějška skutečně Božští. Stále se nemohu ubránit názoru, že z „Vlnobytie“ se jednou stane další důležitý milník česko-slovenského metalu. Upřímně bych si to velmi přál. LUNATIC GODS byli vždycky hodně „vysoko“, ovšem novinkou jakoby sami přestřelili vlastní možnosti a zároveň tím i otevřeli novou komnatu, která jim byla doposud zapovězena. Pikantní na tom všem je, že LUNATIC GODS nikterak zásadně nexperimentovali. Vsadili „pouze“ na své tradiční atributy a naprosto přirozenou cestu uměleckosti. Pokaždé, když „Vnobytie“ poslouchám, mám husí kůži po celém těle! Nyní už však k samotnému rozhovoru, ke kterému jsem si pochopitelně přizval Mr. Hiraxe…
Ahoj Hiraxi! Ještě než se dostaneme k jádru rozhovoru, tak mi dovol, abych ti pogratuloval k narození dcerušky. Jaké tebou nyní hýbou pocity, když máš doma takový poklad?
Je to skvelé. Ja som vždy miloval deti, sú veľkými učiteľmi
Velká pravda! Každopádně hned po tak velké události tu máme další album kultovních LUNATIC GODS s názvem „Vlnobytie“. Nebudu chodit kolem horké kaše, vaše novinka mě skutečně posadila na zadek, mám pocit, že se vám na ni podařilo namíchat všechny „lunatic gods“ ingredience, kterými byla tvá parta roky proslulá. Zatímco tedy někteří metaloví matadoři pomalu stagnují, vy naopak zrajete jako víno. Čím si to vysvětlit?
Ja sa to ani nebudem pokúšať vysvetľovať. Proste hráme to, čo cítime. Nešpekulujeme, nekalkulujeme. Priznám za celú kapelu, že sme ani nečakali taký ohromný úspech „Vlnobytia”. Čakali sme, že ľudia pochvália, iní pohania, ale zatiaľ fans iba chvália. Dokonca aj takí, ktorí LUNATIC GODS nikdy nemuseli.
Považuješ se osobně za lepšího hudebníka než jsi byl cca. před osmi lety? Domníváš se, že se do vaší hudby promítá i jakási lidská vyzrálost vašich osobností? Mám pocit, že právě na posledních dvou albech jste se jako kapela definitivně našli, a to tedy všechna čest i vašim legendárním nahrávkám z let devadesátých…
Hehe, prečo práve pred 8 rokmi? Nie, určite to flákam, gitaru beriem do rúk veľmi málo. Najčastejšie na záchode, tam to zo mňa padá. „Ante Portas” aj „Vlnobytie” sa v hrubých črtách narodilo práve tam. S tým sa vždy spája šťastie
. Ale na druhej strane oveľa viac cítim také to „producenstvo“ a „aranžovanie“. Viem, ako to má znieť, čo za sebou dobre pasuje, čo by sa kam hodilo, čo by malo ako pokračovať. Takisto okamžite vycítim, že keď niečo zahrám, že toto je „dobré“. Pri „Vlnobytí” som vyhodil veľmi málo, všetko sadlo ako riť na šerbeľ. Čím teda menej hrám, tým teda myseľ pracuje ekonomickejšie, hehe. A keď hrám, zameriavam sa skôr na feeling, pískačky už doriešujem do krajnej podoby, proste snažím dať dych každému jednému akordu či tónu. Samozrejme, keď som rozohratý a nemám technické problémy, čo ja mávam často, hehe. Už mi nejde o rýchlosť, ale o melódiu, už mi nejde o technickosť skladby, ale o pocit zo skladby, už mi nejde o zložitosť, ale o metalovú lunatic „pesničku“. Stárnem, vidíš, čo píšem
. (Celý příspěvek…)























