Tvorbu polské kapely CHRIST AGONY sleduji od počátku devadesátých let. Pamatuji si, kterak jsem byl jejich okultní formou black metalu fascinován, vůbec jsem tenkrát nechápal, jak něco tak neuvěřitelně „velkého“ může pocházet z našeho přehlíženého východního bloku. Jasně, VADER byli první, ovšem hned za jejich slávou stáli právě tito upřímní neznabozi. Kdyby osud nerozdal karty jinak, jsem si jist, že by dnes CHRIST AGONY stáli na zlatém piedestalu hned vedle BEHEMOTH. Naproti tomu i tak má Cezar, jenž jako jediný udržuje kultovní značku při životě, v undergroundu velké jméno, co by za to mnozí jiní dali. Navíc v těchto dnech vychází pod zástavou CHRIST AGONY skvělé album „Anthems“, které zachycuje hlavního protagonistu opět v plné síle. Pojďme na rozhovor!
Gratuluji k novému albu! Abychom to odstartovali, dovolím si trochu neobvyklou otázku: Cezare, vnímáš sám sebe jako legendu polské undergroundové scény? A cítíš respekt od dlouholetých fanoušků a ostatních hudebníků?
Děkuji za tvá laskavá slova. Upřímně řečeno, nikdy jsem o sobě nepřemýšlel jako o „legendě“. Jednoduše kráčím vlastní hudební cestou, kterou jsem začal před více než třiceti lety, poháněn stejnou vášní a vnitřním ohněm jako na úplném začátku. Pokud někdo vnímá CHRIST AGONY a mou tvorbu jako důležitou součást polského undergroundu, beru to jako čest.
To, na čem mi skutečně záleží, je respekt a loajalita našich fanoušků, z nichž mnozí jsou s námi už od počátku 90. let, stejně jako uznání od dalších hudebníků. To spojení je tím, co udržuje ducha CHRIST AGONY naživu. Nepřemýšlím o titulech nebo statutu — myslím na hudbu, upřímnost a energii, kterou sdílíme s těmi, kdo chápou naše umění.
Kapelu už mnoho let vedeš úplně sám. Jak náročné to pro tebe bylo a je?
Bylo to zároveň výzvou i požehnáním. Vést CHRIST AGONY sám znamená nést plnou tíhu odpovědnosti — nejen za hudbu, ale také za směřování kapely, její vizi a přežití během všech těch let. Někdy to bylo velmi obtížné, obzvlášť při překážkách, jako jsou změny v hudebním průmyslu, finanční problémy nebo osobní oběti.
Ale zároveň mi skutečnost, že jsem tím, kdo řídí CHRIST AGONY, dává úplnou uměleckou svobodu. Nikdy jsem nemusel dělat kompromisy se svou vizí ani se přizpůsobovat trendům. Všechno, co slyšíte v CHRIST AGONY, je přímým odrazem mé duše a mé životní cesty. Nebylo to vždy snadné, ale vždy to bylo pravdivé.
Považuji CHRIST AGONY za skutečnou legendu polské undergroundové scény. Jak nyní pohlížíš na dobu, kdy jste začínali po boku kapel jako BEHEMOTH, VADER a dalších…
Když se ohlédnu zpět, byly to opravdu výjimečné časy. Polská undergroundová scéna na začátku 90. let byla syrová, vášnivá a plná hladového odhodlání. Kapely jako BEHEMOTH, VADER a CHRIST AGONY si teprve začínaly razit vlastní cestu, aniž by tušily, kam až to dotáhnou. Nebyly tu žádné velké labely, které by nás podporovaly, žádné moderní technologie, které by nám usnadnily práci — šlo jen o odhodlání, výměnu kazet, hraní v malých klubech a budování něčeho z ničeho.
Jsem hrdý na to, že CHRIST AGONY byli součástí té první vlny, která pomohla formovat identitu polské extrémní metalové scény. Každý z nás přispěl svým vlastním způsobem a je úžasné vidět, kam až se tyto kapely dostaly. Pro mě ty začátky nesou velkou dávku nostalgie, ale také pocit síly, protože jsme dokázali, že čistá vášeň a přesvědčení mohou vytvořit něco nadčasového.
Dodnes si pamatuji, jak jsem byl úplně nadšený z alba „Unholyunion“ (1993). Jaká tehdy v kapele panovala atmosféra a jak na toto období vzpomínáš dnes?
Atmosféra kolem „Unholyunion“ byla plná čisté energie a objevování. Byli jsme mladí, poháněni vášní a touhou vytvořit něco, co opravdu odráželo naši vizi black metalu. V té době bylo všechno nové — každý riff, každá zkouška, každý koncert nesl v sobě intenzitu, kterou už nejde zopakovat.
„Unholyunion“ vznikalo téměř jako rituál, s dlouhými skladbami, které působily spíše jako temné hudební cesty než jen písně. Nemysleli jsme na trendy ani na očekávání — jednoduše jsme následovali své instinkty a fascinaci mystikou a temnotou.
Když se na to období dívám dnes, vidím v něm základ všeho, čím se CHRIST AGONY stali později. Bylo to syrové, autentické a upřímné. A i když od té doby uplynuly dekády, ten duch v kapele stále žije a já se ho snažím vždy uchovat, bez ohledu na to, jak moc se doba mění.
Mají dnešní mladší metaloví fanoušci představu o tom, jak důležití byli CHRIST AGONY v 90. letech?
Myslím, že pro mnoho mladších metalových fanoušků dnes působí devadesátky skoro jako vzdálená legenda. Někteří si možná ani plně neuvědomují, jak důležité to období bylo pro CHRIST AGONY a pro celou polskou undergroundovou scénu. Tehdy se všechno budovalo od nuly — neměli jsme internet, sociální sítě ani nástroje, které dnes mladí hudebníci považují za samozřejmost. Všechno bylo těžší, ale zároveň to hudbě dávalo jedinečnou autentičnost a sílu.
Na druhou stranu jsem si všiml, že mnoho mladých fanoušků objevuje naše raná alba díky reedicícm a streamovacím službám. Někteří za námi přijdou po koncertě a říkají mi, že právě objevili „Unholyunion“ nebo „Moonlight“ a že ta hudba jim stále připadá čerstvá. To je pro mě ta největší odměna: vidět, že i po desetiletích naše hudba stále rezonuje a inspiruje nové generace.
Pojďme si promluvit o novém albu „Anthems“. Pracoval jsi na něm poměrně dlouho – co způsobilo to celkové zpoždění?
Doba mezi „Legacy“ a „Anthems“ se může zdát dlouhá, ale bylo to velmi produktivní období. Jedním důležitým aspektem byla naše spolupráce s Deformeathing Production, jejímž prostřednictvím jsme připravili reedice našich předchozích alb. To umožnilo jak dlouholetým fanouškům, tak i mladším posluchačům znovu objevit dřívější díla CHRIST AGONY, což zase posílilo spojení s naším publikem.
Současně bylo vytváření „Anthems“ pečlivým a promyšleným procesem. Chtěli jsme, aby každá skladba odrážela podstatu CHRIST AGONY a zároveň přinášela něco nového, silného a nadčasového. Zpoždění nebylo způsobeno nečinností – šlo o to, aby album bylo přesně takové, jak jsme si ho představovali, hudebně i duchovně.
Nové album je pozoruhodně rozmanité a nápadité, možná dokonce progresivní – přesto si stále nese nezaměnitelnou atmosféru CHRIST AGONY. Byla to vědomá volba, když jsi skládal hudbu?
Rozhodně, byla to vědomá volba. S „Anthems“ jsme chtěli prozkoumat nová hudební teritoria, experimentovat s atmosférou a kompozicí a vnést do naší práce nějaké progresivní prvky. Zároveň bylo nezbytné zachovat nezaměnitelnou atmosféru CHRIST AGONY, kterou naši fanoušci rozpoznávají – kombinaci temnoty, melancholie a intenzity.
Spolupráce s Michałem Grabowskim, který album mixoval, byla klíčová pro dosažení této rovnováhy. Michał zná CHRIST AGONY mnoho let, hluboce rozumí naší hudbě a dokázal všechny nové skladby formovat do soudržného celku, který skutečně reprezentuje ducha kapely. Tento přístup nám umožnil inovovat a zároveň zůstat věrní naší identitě.
Zůstávají tvoje zdroje inspirace stále stejné, nebo se objevily nějaké nové? Jaké věci podněcují tvoji kreativitu, pokud jde o skládání hudby?
Mnoho mých zdrojů inspirace zůstává stejných – mystika, spiritualita, lidské emoce a temnější stránky života vždy poháněly hudbu CHRIST AGONY. Zároveň se s přibývajícími zkušenostmi, cestováním, literaturou a pozorováním světa kolem mě přirozeně objevují nové vlivy.
Technologie se také stala skvělým spojencem. Již několik let mám vlastní domácí studio, které mi umožňuje volně experimentovat, okamžitě nahrávat nápady a formovat je do písní bez omezení. Inspirace může udeřit kdykoli – z melodie, rytmu, chvíle zamyšlení nebo dokonce vizuálního obrazu. Je to tento neustálý dialog mezi vnitřní vizí a vnějšími vlivy, který podněcuje kreativitu za CHRIST AGONY.
Album podpořilo několik hostujících hudebníků. Mohl bys nám o nich něco říci?
Ano, mám štěstí, že se na „Anthems“ podílelo několik velmi talentovaných hostujících hudebníků. Každý z nich vnesl svou vlastní jedinečnou energii a styl, ale bylo důležité, aby jejich vystoupení doplňovala podstatu CHRIST AGONY, spíše než ji zastiňovala.
Pro mě byla spolupráce vždy o důvěře a vzájemném porozumění. Mnoho z těchto umělců jsou přátelé, které znám léta, a hluboce rozumějí naší hudbě a její atmosféře. Jejich příspěvky pomohly obohatit album, přidaly nové barvy a dimenze a zároveň zachovaly celkový soudržný zvuk. Nakonec „Anthems“ zůstává především albem CHRIST AGONY, ale s těmito dalšími hlasy získalo ještě větší hloubku a výraz.
Je na nové nahrávce píseň, která podle tebe nejlépe reprezentuje současnou identitu CHRIST AGONY?
Upřímně řečeno, nemám na „Anthems“ jedinou oblíbenou píseň. Každá skladba, ať už z minulosti nebo nově složená, má pro mě svůj vlastní význam a důležitost. Každá píseň přispívá k identitě CHRIST AGONY a společně tvoří kompletní cestu tématy, emocemi a atmosférou, kterou jsme chtěli zprostředkovat.
Pokud už, tak album jako celek reprezentuje současnou podstatu CHRIST AGONY – spojuje naši historii s novými myšlenkami a hudebními projevy a nabízí kompletní obraz jak dlouholetým fanouškům, tak i novým posluchačům.
CHRIST AGONY vždy přitahovali značnou pozornost, a to především díky svému názvu. Setkali jste se tehdy v Polsku s velkými problémy? A jak je tomu v současnosti?
Ano, v raných dobách název CHRIST AGONY a naše témata v Polsku rozhodně vyvolávaly kontroverze. Někteří lidé nechápali náš přístup a interpretovali ho extrémně. Čelili jsme kritice, nedorozuměním a někdy i pokusům o omezení našich vystoupení.
Dnes je situace jiná. Lidé jsou více obeznámeni s extrémní hudbou, její historií a uměleckými záměry. I když název kapely a textová témata stále vyvolávají silné reakce, jde nyní většinou o umělecké vyjádření a respekt k našemu odkazu. Nadále vyzýváme a provokujeme, ale v kontextu, který je lépe pochopen jak fanoušky, tak i širší metalovou komunitou.
Polsko navštěvuji docela často, a miluji Balt. Zdá se mi, že mladší generace už se tolik nezajímá o církev… Je tomu tak doopravdy?
Ano, obecně si myslím, že mladší generace v Polsku jsou méně ovlivněny církví než v minulosti. Společnost se mění, lidé zkoumají různé způsoby myšlení a mnoho mladých lidí je otevřenějších zpochybňování tradic.
Pro mě to odráží širší kulturní posun, který také rezonuje s tématy, která zkoumáme v hudbě CHRIST AGONY – individuální svoboda, spiritualita nad rámec dogmatu a konfrontace s temnotou a pravdou. Samozřejmě, naše hudba není komentářem k samotnému náboženství, ale tyto změny ve společnosti jistě vytvářejí kontext, ve kterém může být extrémní hudba a její myšlenky oceněna novým způsobem mladými posluchači.
Jaký je tvůj názor na rostoucí přítomnost islámu, zejména v Německu? V České republice je většina lidí nevěřících, přičemž sledování situace u našich sousedů mnohé zneklidňuje. Jak je toto vnímáno v Polsku a jaký je tvůj vlastní pohled?
V Polsku je přítomnost islámu stále relativně malá ve srovnání s některými jinými evropskými zeměmi a pro většinu lidí to není ústřední záležitost v každodenním životě. Společnost je zde stále z velké části formována našimi vlastními kulturními a náboženskými tradicemi, takže zahraniční náboženství jsou většinou vnímána spíše optikou zvědavosti a diskuse než konfliktu.
Osobně se zajímám o všechny duchovní a kulturní systémy jako zdroj reflexe a inspirace. Můj pohled je takový, že hudba, umění a filozofie mohou lidem pomoci zkoumat myšlenky nad rámec jakéhokoli jediného systému víry. Snažím se zaměřovat na lidskou přirozenost, svobodu a duchovní rozměr v širším smyslu, spíše než se soustředit na konkrétní náboženství nebo politickou debatu.
Uvědomil jsem si, že jsem koncert CHRIST AGONY viděl v životě jen jednou. Bylo to na festivalu Castle Party, ve starém chrámu. Bylo tam strašné horko. Pamatuješ si na ten koncert?
Ano, ten koncert na Castle Party si pamatuji velmi dobře! Bylo to intenzivní a jedinečné – hrát na tak atmosférickém místě, jako je starý chrám, opravdu dodalo vystoupení zvláštní rozměr. Horko to ještě ztížilo, ale také podnítilo energii kapely i publika.
Koncert byl tuším součástí našeho evropského turné, přičemž se ale nejednalo o úplně první. To úplně premiérové tour CHRIST AGONY bylo uskutečněno v roce 1997 po boku BEHEMOTH a HELLHEIM, což byla pro nás všechny debutová zkušenost, pokud jde o vystupování v zahraničí. Každé živé vystoupení má svou vlastní energii a vzpomínky a koncerty jako Castle Party zůstávají obzvláště živé díky atmosféře a spojení s fanoušky. Živé vystupování je jádrem identity CHRIST AGONY a každá show zanechává dojem, který přesahuje samotnou hudbu.
Jsou nějaké mladé polské kapely, které respektuješ, neboť je jejich hudba opravdu skvělá?
Ano, existuje několik mladých polských kapel, jejichž hudbu opravdu respektuji. Mnoho z nich přináší do extrémní metalové scény čerstvou energii, kreativitu a vášeň, a je inspirující vidět nové generace, které nesou ducha metalu dál.
Zároveň si myslím, že je důležité, aby mladí hudebníci znali své kořeny. Díky reedici a digitálním platformám objevuje mnoho nových fanoušků raná díla CHRIST AGONY a základy polského black metalu. Existuje krásný dialog mezi novým a starým, a je vzrušující sledovat, jak se tyto vlivy mísí a vyvíjejí na dnešní scéně.
Vidíš ještě živá vystoupení v rámci nejbližší budoucnosti jako relevantní, nebo kapitola koncertů CHRIST AGONY už skončila?
Rozhodně, živá vystoupení zůstávají nedílnou součástí identity CHRIST AGONY. Hraní na pódiu, spojení s fanoušky a sdílení energie naší hudby osobně je nenahraditelné.
Určitě vidíme v budoucnu další koncerty. I když si uvědomujeme plány a logistiku, chceme pokračovat ve vystupování jak v Polsku, tak i mezinárodně, kdykoli to bude možné. Každá show je jedinečný zážitek a pódium je místo, kde CHRIST AGONY skutečně ožívá, takže to nevidím tak, že by tato kapitola brzy skončila.
Co tě neustále motivuje ke skládání hudby? Byla někdy doba, kdy ses cítil přesycen a nechtěl jsi nic tvořit? Kdy ses v tomto ohledu cítil úplně nejhůř?
Mou motivací ke skládání hudby byla vždy hluboká potřeba se vyjádřit, zkoumat temná a duchovní témata a sdílet jedinečnou vizi s posluchači. Hudba je pro mě víc než povolání – je to forma života, reflexe a osobní svobody.
Samozřejmě, byly chvíle únavy, pochybností a frustrace. Vést kapelu sám, jednat s hudebním průmyslem a čelit tvůrčím výzvám se může někdy zdát ohromující. Nicméně i v těch nejhorších chvílích touha tvořit nikdy úplně nezmizí. Inspirace se často vrací nečekaně – prostřednictvím melodie, rytmu nebo osobní reflexe – a připomíná mi, proč jsem na tuto cestu vůbec vyrazil.
Cezare, děkuji za rozhovor, moc si toho vážím. Prozraď ještě závěrem vaše nejbližší hudební plány…
Ano, už máme plány do budoucna. Zatímco „Anthems“ právě vychází, neustále přemýšlím o nových kompozicích a nápadech pro CHRIST AGONY. Některé se mohou stát součástí budoucích alb, zatímco jiné by mohly inspirovat speciální projekty nebo reedice našich dřívějších děl.
Kreativní proces nikdy nekončí. I při turné nebo propagaci alba neustále zkoumám nové zvuky, atmosféry a témata. Vždy se něco chystá a doufám, že naši posluchači budou i nadále sledovat cestu CHRIST AGONY, jak se bude vyvíjet.
Chci poděkovat všem fanouškům za jejich podporu a za to, že sledují CHRIST AGONY po celá léta. Písně na „Anthems“ byly složeny již před nějakou dobou, ale stále tvořím novou hudbu pro CHRIST AGONY a mé další projekty. Některé z těchto nových kompozic se rozhodně objeví na našem desátém albu.
Doufám, že posluchači budou i nadále objevovat naši hudbu a těším se, až se s každým podělím o další kapitolu CHRIST AGONY. Zůstaňte naladěni, protože cesta zdaleka nekončí.
ALL