Kanadská blackmetalová formace INCANDESCENCE se po čtyřech letech vrátila s novou deskou „Hors temps“, a ta mi skutečně padla do oka. Nahrávka už nějaký čas rotuje v mém přehrávači a rozhodně to nevypadá, že se jí hned tak zbavím. Kapela se plně orientuje na syrovost a estetiku druhé vlny black metalu, aniž by rezignovala na rukopis, který nastolila na svých předchozích počinech. Jsem přesvědčen, že INCANDESCENCE se stává silným zástupcem quebecké scény; některé z nejznámějších kapel jsem vám na Rumzinu už kdysi představil. Jsem rád, že nyní přišel čas na INCANDESCENCE. O vzniku alba, jeho koncepci a vnímání života a smrti jsem si popovídal s Philippem Boucherem, hlavním autorem hudby.
Ahoj, srdečně tě zdravím! INCANDESCENCE se po čtyřech letech vracejí s novou deskou. Je pro vás vydání hudebního díla stále něčím výjimečným? Jaké ohlasy zatím album „Hors temps“ získalo?
Dobrý den, děkuji ti za pozvání k rozhovoru. Toto album pro nás znamená opravdu hodně, jinými slovy je to naše nejhodnotnější práce. Ohlasy jsou velmi dobré, ale nemají stejný efekt jako u předchozího alba. Deska v podstatě rozdělila část posluchačů, kteří nás dlouhodobě sledují. Co mi přijde zajímavé, je, že fanoušci black metalu ho milují, zatímco příznivci „uhlazenějšího“ zvuku si ho tolik neužívají. A to je PŘESNĚ to, čeho jsem chtěl tímto albem dosáhnout: desku silně inspirovanou druhou vlnou black metalu. Desku vytvořenou pro fanoušky black metalu, jako jsem já sám.
„Hors temps“ je syrové, temné album, přesto v některých momentech neuvěřitelně atmosférické. Kde vidíš největší posun oproti vaší předchozí nahrávce „Le coeur de l’homme“?
Myslím, že jsem naplno přijal svůj hlavní vliv: druhou vlnu black metalu. Přijal jsem ji a prostě jsem se tím směrem vydal. Zvolili jsme také syrovější a temnější zvuk. „Le coeur de l’homme“ je možná o něco epičtější, ale „Hors temps“ má rozhodně více temných momentů a hlubší význam (i co se týče textů). Epičnost tam stále je, jako vždy, ale chtěl jsem něco vyváženějšího. Jediné, co jsem chtěl opravdu přidat, byly čisté kytary, ale nikam se to nehodilo. Takže místo toho, abych to tam tlačil bez stoprocentní spokojenosti, jsem se rozhodl to pustit z hlavy a nechat album takové, jaké je.
Vaše texty mají silný filozofický rozměr. Co vás nejvíce inspiruje? Jsou některá témata spojená s vašimi osobními zkušenostmi nebo životními příběhy?
Veškeré zásluhy za texty patří Louis-Paulovi (kromě skladby „Sécheresse“, kterou jsem napsal já). Témata se točí kolem lidské mysli – jak žijeme, jak přemýšlíme o ostatních i o cílech, kterých chceme dosáhnout. Jak posuzujeme, co je úspěšný život a co ne. Jak nakládáme s časem, který nám zbývá, s nejistotou, kdy a jak to pro každého z nás skončí. Louis-Paul k těmto tématům přistupuje velmi zajímavým a poetickým způsobem, což mě vedlo i při samotném skládání hudby. Texty jsou velkou kritikou toho, jak lidé v moderní době vnímají život a smrt. Jak si zdůvodňujeme, co je „dobré“ a co „zlé“. Mezi tím je velmi tenká hranice a máme tendenci zapomínat, že jsou si blíž, než si myslíme. Je to patrné i v běžné řeči: lidé vyzdvihují svůj způsob života a říkají ostatním, jak mají žít, protože je to ten SPRÁVNÝ způsob. Ale žádný správný způsob neexistuje. Je to koncept, který jsme si sami vytvořili. Jsme zvláštní a složité bytosti. Někteří lidé během svého života udělají ty nejhorší věci, a přesto budou přesvědčeni, že jednají naprosto správně.
Album „Hors temps“ na mě působí jako děsivý soundtrack k nějakému démonickému filmu, který ještě ani nevznikl. Navíc jsou všechny skladby dokonale propojené. Byl to váš záměr?
Na někoho to může působit jako opakování, ale propojení všech skladeb bylo naprosto záměrné. Intro navazující na outro bylo stoprocentně plánované. Některé riffy jsou si dokonce dost podobné. Je to koncepční album, takže dává smysl, aby se v něm prolínal pocit určité známé linky napříč celou deskou.
Co přesně je zobrazeno na obalu alba? Ten obraz má skutečně děsivou atmosféru…
To byl záměr a Mitchell Nolte (autor obalu) rozhodně dosáhl té temné atmosféry, kterou jsme chtěli. V podstatě jde o mrtvé tělo pohřbené v jámě, nad nímž se vznáší duch (nebo ztělesnění Smrti), z jehož ruky padá písek, který se postupně mění v krev, čím blíže je k zemi. Význam je takový, že náš čas je omezený a naše smrt nepředvídatelná. Každým dnem jsme blíž svému konci. V pozadí, u stěn, jsou duše těch, kteří už odešli, a oči smrtelníků, kteří stále žijí a sledují toho, kdo právě zemřel. Lidé chtějí najít smysl svého života, chtějí ostatním dokázat, že „uspěli“, ale co vlastně znamená úspěch? Nestojí na ničem konkrétním. Myslíme si, že je důležitý, protože nás povznáší a dává nám naději. Obal je tedy děsivý, ale zároveň odráží to, jak vnímáme sami sebe i ostatní.
Album jste vydali na všech třech fyzických formátech. Co to pro vás znamená? Musím přiznat, že zejména vinyl vypadá naprosto skvěle…
Děkuji, uznání patří Chimère Noire, kteří odvedli skvělou práci na vinylu i CD verzi. Pro mě je vydání na fyzickém nosiči naprosto zásadní (díky i Chrisovi z Profound Lore). Album je skutečné umělecké dílo od začátku do konce. Jsem sběratel a miluji, když můžu držet umění v rukou. Na každém vydání pracuje spousta lidí: hudebníci, fotografové, grafici, malíři, zvukaři a další. Proto je pro mě klíčové mít finální podobu alba jako kompletní umělecký celek.
Odráží hudba vaše osobnosti? Nebo jste naopak veselí lidé, kteří rádi baví ostatní, chodí na hokej a podobně? Někteří hudebníci takoví skutečně jsou…
Řekl bych, že hluboko uvnitř cítím hněv nad mnoha věcmi a neustále rozhodně šťastný nejsem. Jako každý se pravidelně potýkám se svými démony, ale snažím se většinu času zůstávat pozitivní. Dokážu být veselý, bavit se s přáteli, a hned další den nechci komunikovat s nikým. Všichni máme zvláštní myšlenky a nejistoty – to z nás dělá lidi. Každý člověk svádí své vnitřní boje a potýká se s temnými myšlenkami. Neexistuje světlo bez tmy a tma bez světla. Všechno je o rovnováze. Takže místo toho, abych před svými démony utíkal, tančím s nimi a tvořím hudbu.
Je zajímavé, že hudbu tvoříte jen jako duo, přesto INCANDESCENCE koncertují živě. Jak složité to je? Je váš tým spolupracovníků stabilní, nebo se neustále mění?
Máme Mathieua Meuniera (kytara), jenž s námi hraje už od druhého koncertu. Před pár lety se k nám na baskytaru přidal také Louis-Paulův bratr Simon. Nedávno jsme přibrali nového člena, Francise-Carla Pelletiera jako sólového kytaristu. Je to můj kamarád, jenž nám dříve pomáhal i s merchem (nášivky, odznaky apod.). Řekl bych, že máme obrovské štěstí na talentované a motivované spoluhráče. Když dokončím album, připravím vše v Guitar Pro a pošlu jim jednotlivé stopy. Na nedávné koncerty k vydání „Hors Temps“ se skladby naučili neuvěřitelně rychle. Pro ně to rozhodně není problém.
Blackmetalová scéna v Quebecu bývá často přirovnávána k silné komunitě kapel podobné té, která existovala v Norsku v 90. letech. Je to srovnání alespoň částečně relevantní? Čím je vaše severní scéna specifická, že produkuje tolik zajímavých kapel? Které ty sám považuješ za ty vůbec nejdůležitější?
Myslím, že kapela FROZEN SHADOWS byla jednou z klíčových blackmetalových skupin, které nám všem otevřely cestu. O pár let později FORTERESSE (moje nejoblíbenější blackmetalová kapela z naší provincie) vytvořili také něco velmi unikátního. Není to tak silné jako u evropské scény, ale určité podobnosti tady určitě jsou. Možná za to může i chladná zima. Mně osobně rozhodně pomáhá.
Jak je black metal ve vaší zemi veřejností přijímán? Setkali jste se někdy s problémy kvůli své image?
Vůbec ne. Black metal je u nás obecně dobře přijímán. Samozřejmě se vždy najde určitá skupina lidí, které některé kapely popuzují – typ lidí, kteří by nejraději všechno „rušili“. Ale jinak si myslím, že se black metalu u nás daří.
Před časem jsem četl, že ve vaší provincii existuje silné hnutí podporující odtržení Quebecu od Kanady. Je to stále aktuální téma?
Ano, stále je to téma a mělo by být. V Quebecu máme vlastní jazyk, francouzštinu, a myslím si, že je nesmírně důležité ji udržet jako hlavní jazyk. Měli bychom ji chránit víc než kdy dřív.
Jaké jsou vaše plány do budoucna?
Budu dál tvořit hudbu, vždycky. Ať už to bude black metal, death metal nebo cokoli jiného, dokud budu naživu, budu tvořit nové věci!
Děkuji moc za rozhovor, přeji ještě spoustu úspěšných nahrávek!
Díky za pozvání tomuhle rozhovoru. Mějte se!
ALL