UNDERTHESKIN patří k těm projektům, které si člověk nepustí jen tak „na pozadí“. Jsou to nahrávky, které vyžadují čas, pozornost a ochotu ponořit se do temnějších vrstev emocí i zvuků. V těchto dnech přichází Void (Mariusz Łuniewski), jediný plnohodnotný člen kapely, s novým albem „Never | Return“ – deskou, do níž právě teď s velkým nadšením pronikám a která znovu potvrzuje jeho cit pro melancholii, napětí a syrovou atmosféru na pomezí dark wave, goth rocku a post-punku.
Rozhovor s Voidem se však netočí jen kolem horké novinky. Ohlížíme se i za předchozím albem „Negative“, za postupným rozletem celého projektu i za koncertními zkušenostmi nasbíranými napříč Evropou. Nechybí ani pohled do zákulisí – osobní zážitky, tvůrčí impulzy a další aktivity, které formují UNDERTHESKIN jakožto autentickou a neustále se vyvíjející entitu.
Výsledkem je otevřený a soustředěný dialog s hudebníkem, pro nějž UNDERTHESKIN není jen kapelou, ale způsobem vyjádření a dlouhodobou cestou. Pokud vás láká temná hudba s emocí, hloubkou a vnitřní naléhavostí, následující rozhovor by Vám rozhodně neměl uniknout.
Mariuszi, na úvod bych se rád vrátil k předchozí nahrávce, „Negative“. Jak si vysvětluješ, že byla tak úspěšná…? Alespoň tedy v rámci žánrové komunity. Vnímals pak pokračování s novým materiálem spíš jako povinnost?
Samozřejmě, „Negative“ byla bezesporu úspěšná, i když hodně záleží na tom, jak si úspěch definujeme. Album by si bezpochyby získalo mnohem větší popularitu, kdyby proběhlo plnohodnotné turné na jeho podporu a kdybychom dokázali uskutečnit všechno, co jsme měli v plánu — plány, které byly brutálně přerušeny covidem. Přesto jsem velmi vděčný za všechno, co album obklopovalo, i za to, jak zarezonovalo v komunitě.
Co se týče důvodů tohoto úspěchu, určitě to nebylo tím, že bychom pocházeli z nějaké „exotické“ země. Polsko tak už dnes nejspíš nikdo nevnímá (smích) — ani to nebyl výsledek náhlé vlny „hype“. V případě UNDERTHESKIN je to téměř vždy výsledek poctivé práce, srdce a duše vložených do tvorby desky a samozřejmě i prvku, který je vždy nepostradatelný: trocha štěstí, aby si hudba našla cestu k posluchačům.
Jak jsem zmínil ve své recenzi, „Negative“ je pro mě velmi osobní nahrávka. Během covidového období jsem měl možnost procházet se prázdným městem a poslech UNDERTHESKIN se pro mě stal téměř rituálem. Je pro tebe jako pro umělce takový druh interakce důležitý?
Věř mi, pro mě má tohle nesmírnou hodnotu. Pro každého hudebníka nebo umělce je snad tím nejkrásnějším potvrzením, že jeho práce zasáhne něčí duši — že se stane významnou, intimní a hluboce osobní. Kdybych si měl vybrat, co je na tvorbě a hraní hudby opravdu nejvíc naplňující, bylo by to přesně tohle. Upřímně ti děkuji za tvá slova i za způsob, jakým jsi sdílel svou zkušenost.
Mluví s tebou fanoušci často o tvé hudbě a textech? Jsou to témata, o kterých rád diskutuješ, nebo by měla zůstat spíš trochu skrytá?
Ano, stává se to poměrně často, zejména po koncertech. Rozhodně to nejsou věci, které by měly zůstat skryté. Vždycky rád mluvím, když má někdo chuť poslouchat. A je to mimořádný zážitek, když ti někdo, kdo se zdá být úplným cizincem, vypráví o událostech nebo emocích spojených s hudbou, kterou jsi napsal. Je fascinující, jak může text získat v životě někoho jiného úplně jiný význam nebo kontext. Anebo naopak, jak moje vlastní zkušenosti tak silně rezonují s ostatními, kteří v té hudbě nacházejí své vlastní místo a útočiště. To je opravdu nádherné.
I proto jsem se poprvé rozhodl zařadit všechny texty do bookletu alba. V minulosti jsem měl pocit, že tím, že nechávám jen útržky nebo citáty, vlastně snižuji hodnotu toho, co jsem napsal. Rozhovory s fanoušky, stejně jako s lidmi mně blízkými, mě ale přesvědčily, že moje psaní má skutečnou hodnotu — jako součást širšího uměleckého celku, který zahrnuje texty, hudbu i vizuální stránku, přičemž každý z těchto prvků je stejně důležitý.
Jak jsi osobně prožíval covidové období? Bylo pro tebe snadné se víc soustředit na tvorbu hudby, nebo to byl naopak čas plný problémů? Pamatuji si, že jsi v té době také rozjel svůj blackmetalový projekt WOLFPATH…
Když jsem přemýšlel, jak na tuhle otázku odpovědět, uvědomil jsem si, že „Negative“ bylo také obětí covidu. Měli jsme méně než rok po vydání na jeho propagaci a koncertování. Pak se všechno zhroutilo a rozplynulo. Svět i lidé se začali soustředit sami na sebe a na své zdraví, snažili se v té situaci nějak zorientovat. Ta šílenost skončila až v roce 2022 — tři roky ticha v éteru — a zabila nejedno dobré album nebo kapelu. Jsem vděčný, že jsme to přežili.
K tvé otázce: bylo to pro mě nesmírně intenzivní období. Začalo už samotným procesem psaní „Negative“, což bylo pravděpodobně nejdepresivnější období mého života. Krátce po vydání alba jsem ukončil dlouhodobý toxický vztah. Následovala emocionální horská dráha: rozvod, vynucené odloučení od mé milované fenky a pak… pandemie. V určitém smyslu mi to dalo prostor dát si věci do pořádku, ale zpočátku to byl tvrdý zásah — spousta zrušených koncertů, což bylo velmi demotivující. Pamatuji si, jak jsem každý den trávil hodiny ve studiu a nahrával skici skladeb. Nic k sobě nepasovalo, všechno působilo slabě. Naštěstí jsem ty nápady nevyhodil, protože některé z nich se později krásně rozvinuly na nové desce.
Pak přišla naprostá životní změna — stěhování, otočení všeho o 180 stupňů. Začal jsem žít se svou současnou manželkou a po letech mi konečně do života vyšlo slunce. Přesto jsem stále zápasil s minulostí. Období mezi prvním a druhým albem UNDERTHESKIN ve mně zanechalo tolik temnoty, že jen jeho připomenutí by mohlo inspirovat další tři velmi „temné“ desky. Zároveň se začaly objevovat problémy uvnitř kapely — požadavky, zklamání. Tehdejší baskytarista začal stanovovat podmínky spolupráce, vznikaly nepříjemné situace, které prohloubily mou tvůrčí patovou situaci a potřebu se stáhnout do ústraní. Nakonec to vedlo k rozchodu s baskytaristou. Byla to bolestivá epizoda, protože jsme si všichni byli blízcí, téměř jako rodina — a takový rozpad působil jako vnitřní ruptura.
Kvůli této tvůrčí blokádě v UNDERTHESKIN jsem se obrátil k projektu WOLFPATH, který mi přinesl spoustu radosti. Pro mě to bylo uzavření kapitoly z mládí, naplnění hudebního snu a zároveň ventil skutečně negativních emocí. Umožnilo mi to uzavřít určitou fázi a projít proměnou. Po vydání WOLFPATH a po skončení pandemie jsme se posunuli dál s novou sestavou — s novým baskytaristou, který byl zároveň mým starým přítelem z DEATHCAMP PROJECT. Kapela se znovu stala rodinou. Debutovali jsme na WGT v Lipsku skvělým, vyprodaným koncertem, který dal UNDERTHESKIN znovu sílu a nový impuls.
UNDERTHESKIN se na goth scéně etablovali neuvěřitelně rychle. Už jste hráli i v několika evropských zemích. Kde se ti osobně líbilo nejvíce? Můžeš se podělit o zajímavý zážitek z vašich cest?
Myslím, že jsem UNDERTHESKIN založil v opravdu v dobré chvíli V roce 2015, kdy se nová post-punková scéna rychle rozrůstala a ještě nedosáhla přesaturaci, kterou dnes vidíme. Díky síle Bandcampu se mi podařilo přitáhnout značnou pozornost kolem prvního eponymního alba. Tohle všechno se stalo největším vrcholem v historii kapely. Chvílemi to opravdu vypadalo jako sněhová koule. Všechno se pak přeneslo do fantastických koncertních příležitostí. Naše třetí nebo čtvrté vystoupení se konalo na festivalu Sacrosanct ve Velké Británii, což byla obrovská čest. Krátce poté následoval Klub Död ve Stockholmu, Ombra Festival ve Španělsku a první účast na WGT… Mohu je vyjmenovávat donekonečna.
Každá cesta je pokladnicí vzpomínek. Nejčerstvější a nejživější zážitek byl náš nedávný koncert na Whitby Goth Weekend ve Velké Británii – krásné město, plné lidí v kostýmech, jako skutečná Halloween vesnice! Bylo to úžasné, celé to bylo v atmosféře Draculy od Brama Stokera (protože je to místo spojené s knihou a jejím autorem) a pod stínem epických ruin Whitby Abbey. Naprosto surrealistické. Určitě bych se tam chtěl jednou vrátit. Pokud ne s kapelou, tak alespoň soukromě.
Stále míváš trému před koncertem? Pamatuješ si na ten úplně první okamžik, kdy jsi stál na pódiu? Jaké to tehdy bylo?
Samozřejmě! Vždy! Vlastně věřím, že je to poměrně důležitý a nezbytný aspekt. Adrenalin se dostává do těla a uvolňuje neuvěřitelnou směs hormonů — stresu, radosti, někdy vzteku, dokonce instinktu přežití. Je to úžasný a, řekl bych, docela návykový koktejl.
Nejvíce cítím stres před koncerty, protože nesnáším čekání. Posledních pět minut před nástupem na pódium se zdá jako věčnost. Ale jakmile jsem na jevišti, miluji ten okamžik – cítím se šťastný a vděčný, že mohu dělat to, co miluji. A ještě krásnější je vidět, jak publikum nasává zvuk a ztrácí se v něm.
Samozřejmě si pamatuji své úplně první vystoupení na jevišti. Bylo to na střední škole s naší blackmetalovou kapelou. Emoce byly ohromující a hlava mi byla plná nadějí a snů. Je to skvělá radost, že téměř 20 let poté stále mám tu privilegii stát na jevišti a plnit tyto středoškolské sny.
Hlavním tématem tohoto rozhovoru je nové album, N E V E R | R E T U R N. Jak se podle tebe nejvíce liší od „Negative“? Kdy sis uvědomil, že nálada nového alba bude znatelně odlišná?
Já to takto nevidím. Pro mě bylo N E G A T I V E už docela jiné než první album UNDERTHESKIN, ale klíčem vždy bylo uchovat si svou identitu, a na to jsem se zaměřil při komponování nového materiálu. Vlastně jsem zůstal zcela otevřený tomu, co život a zkušenosti přinesou. Pro mě je změna esencí růstu a hnací sílou mé touhy tvořit. Zároveň je stejně důležité respektovat naši historii a původní myšlenku toho, čím měla kapela být.
Myslím, že to je klíčem k třetímu albu. Hlasově jsem se otevřel úplně. Dovolil jsem si dělat mnohem více a s větší odvahou než předtím. Cítím, že můj hlas už není jen dalším nástrojem, který ovládám; stal se něčím mnohem více – nejvíce organickým a esenciálním prvkem hudby. Na novém albu jsem nechal svůj hlas plně znít. Zároveň se často uchyluji k velmi syrovým zvukům, které podle mě připomínají nejstarší nahrávky UNDERTHESKIN. Je tam spousta old-school bubnovacích strojů a 80s syntezátorů. Nepřeplňuji hudbu, dovolím jí býti nedokonalou. Miluji ten lidský prvek; například se snažím většinu nástrojů nahrávat na jeden záběr, místo abych je skládal dohromady z bloků a mřížek. Často hraji na syntezátory prsty místo abych je programoval v MIDI atd. Myslím, že to dává hudbě mnohem lepší pocit.
Jak je mým zvykem, zaměřil jsem se výrazně na basovou kytaru, která je pro mě, po vokálech, nejdůležitějším nástrojem. Snažil jsem se zajistit, aby její linky byly skutečně poutavé a pečlivě promyšlené. Doba, kterou jsem měl na nahrání tohoto alba, také hrála roli. Během několika let jsem dokázal nechat nápady odpočinout a uzrát. Dalším důležitým aspektem bylo zapojení více nápadů od TomTylora do procesu psaní písní. Celkově si myslím, že to vytváří novou kvalitu v mé hudbě. Ale na druhou stranu, pokud znáš UNDERTHESKIN, určitě se při prvním setkání s N E V E R | R E T U R N nebudeš cítit ztracený. Je to jednoduše pokračování mé cesty jak jako člověka, tak jako muzikanta.
Řekl bych, že na novém albu je ještě více zdůrazněno propojení kořenů žánru s moderním zvukem. Zaměřoval ses na tento aspekt cíleně? A jak se díváš na kapely, které se paradoxně snaží znít záměrně zastarale?
Ano, tohle je pro mě velmi důležitý aspekt. Nezajímá mě prostě jen hrát hudbu v retro stylu. Samozřejmě se k žánru často odkazuji a dbám na to, aby se v tom, co vytvářím, odrazila celá historie hudby, ze které vycházím a kterou mám rád. Zároveň ale nechci znít například jako THE CURE. Snažím se kombinovat vlastní zvuk a priority s tradicí, což při poslechu vytváří ten hřejivý, důvěrně známý pocit, a přitom se vyhýbat vyšlapané retro cestě, po které se vydává mnoho kolegů na scéně. Je to správný přístup? Nevím, někdy se zdá, že by bylo jednodušší jít cestou přímočaré temné stylizace, protože ta téměř vždy funguje rychle a efektivně. Bohužel ale takový přístup produkuje záplavu kapel, které znějí jako něco, co už jste slyšeli. A co si o tom myslím? Nemám s tím problém. Některé z těch kapel mám rád a respektuji je, ale není to moje cesta a nepřineslo by mi to umělecké uspokojení.
Vím, že ses před časem oženil. Byla tato životní změna také jedním ze zdrojů inspirace? V textech cítím určitou naději…
Musíš mít opravdu dobrý zdroj informací. 🙂 Ale vážně — ano, je to pravda a myslím, že je to ta nejlepší změna v mém životě. Moje žena Jovita je neuvěřitelný člověk, hluboce podporující mou uměleckou cestu, a také velká fanynka mé hudby. Je se mnou v každém okamžiku pochybností a dodává mi sílu, což se nepochybně promítlo do toho, jak nové album zní. Měl jsem stovky momentů, kdy jsem to chtěl vzdát, kdy jsem o sobě pochyboval. Ona o mně nezapochybovala ani na vteřinu a jsem za to nesmírně vděčný.
Je to obrovský kontrast, protože moje dřívější alba vznikala v naprosté izolaci, skoro jako způsob, jak se nezbláznit a vypustit ze sebe veškerou negativní auru. Abych byl ale upřímný, tak období, kdy jsem psal „Never | Return“, nebylo naplněné jen pozitivními věcmi a nadějí, o které mluvíš, ale také extrémními emocemi — ztrátou blízkých, smrtí. To mělo obrovský vliv na emocionální váhu desky. Smrt a zrození něčeho nového jsou neoddělitelnou součástí životního cyklu — často těžké, ale zároveň hluboce inspirující, když se štěstí mísí s nejhlubším smutkem.
Proto jsem rozhodně chtěl do převládající temnoty zakomponovat očistný prvek světla. Zároveň ale mám jednu vlastnost, která se zřejmě nikdy nezmění — jednoduše nedokážu tvořit veselé věci. Tento druh hudby neposlouchám a takové aspekty mě ani neinspirují k tvorbě. Proč tomu tak je? Nevím, možná vrozená tendence k melancholii. I v popové hudbě si vždycky nacházím ty prvky, které jdou víc do hloubky a nesou v sobě určitý stín.
Když mluvím s hudebníky, často se objevuje téma obtížného skloubení uměleckého a rodinného života. Jak to zvládáš ty osobně? Máš jasně nastavené priority, aby všechno fungovalo? Prakticky celé album jsi napsal a nahrál sám. Jak ti tento způsob práce vyhovuje? Jsi na něj už dlouho zvyklý, nebo bys vlastně dal přednost zkoušení v jedné místnosti s přáteli, jako v dřívějších dobách?
Samozřejmě, je to výzva — často frustrující. Během let se mi podařilo vyvinout systém, díky kterému dokážu zachytit útržky času a věnovat je tvorbě hudby. Nejtěžší je najít čas na samotné skládání — rád mám klid a celý den jen pro sebe, studio a nástroje (a takové dny se nestávají příliš často). Může to být frustrující, protože někdy, když se ten den konečně naskytne, strávíš tři hodiny sezením a nic zajímavého z toho nevzejde. Hudba je pro mě ale vždy nesmírně důležitá. Bez ní, bez celého toho procesu, moje nálada klesá a propadám depresivním stavům. Myslím, že moji blízcí to chápou a dávají mi prostor, který v danou chvíli nejvíc potřebuji.
Když to možné není, využívám volné chvilky a „ukradené“ hodiny na méně kreativní úkoly. Ladění zvuku virblu, aranže, tedy na více „matematické“ aspekty, které pro mě nejsou tak náročné. Přesto je to vždy výzva, protože jak já, tak hudebníci, se kterými spolupracuji, mají rodiny a zaměstnání, což ovlivňuje fungování kapely, a musíme hledat způsoby, jak se s tím vyrovnat.
Co se týče druhé části tvé otázky — myslím, že si poměrně dobře uvědomuji své silné i slabé stránky. Volba pracovat sám pro mě vždy souvisela se dvěma věcmi: zaprvé, pokud dokážu něco udělat dobře sám, raději to udělám vlastníma rukama; zadruhé, fakt, že většina zvuků UNDERTHESKIN vychází přímo ze mě, dodává hudbě soudržnost a autenticitu. Tento způsob práce je také praktický, protože mi umožňuje efektivně využívat krátké časové úseky pro kreativní práci. Zároveň se tak vyhnu problémům s egem hudebníků a neshodám ohledně směřování nebo umělecké vize.
Na druhou stranu, jak víš, na novém albu složil TomTylor, se kterým hraji a přátelím se už roky, několik skutečně hodnotných zvuků. Spolupráci s lidmi, kterým důvěřuji jak po umělecké, tak po lidské stránce, jsem vždy otevřený. U tohoto třetího alba měl Tom volnou ruku přispět ke kterékoliv skladbě; nakonec zanechal svou stopu ve třech z nich, ale do budoucna nevylučuji, že by jeho role mohla být větší, pokud na to bude mít chuť. Uvědomuji si, že hudba by mohla být „lepší“, kdyby se na ní podílelo více lidí, ale zároveň by mohla ztratit ten základní prvek, který je v tomto případě nesmírně důležitý.
Říkal jsi mi, že dokončení alba pro tebe bylo velmi obtížné. Co se stalo? Je pravda, že poslední krok bývá nejtěžší?
Ano, to je pravda, i když během posledního roku jsem byl plně soustředěný na dokončení alba a věci šly poměrně dobře. Mixy se často daly dohromady velmi rychle – například druhá verze mixu už byla skvělá a nebylo nutné se prokousávat desítkami vypulírovaných variant (jak se to stávalo dřív). V tomto ohledu tedy práce probíhala hladce.
Problémy se objevily až úplně na konci, ve chvíli, kdy jsem potřeboval poslední skladbu, která by album uzavřela. Měl jsem alespoň tři skladby v pokročilé fázi, ale žádná z nich nesplňovala moje očekávání na sto procent. A jak víš, na kvalitě si zakládám – neakceptuji výplně ani triky typu „uděláme dlouhé outro a nazveme to 35minutovým albem“. 🙂 Upřímně řečeno, až do září 2025 jsem nevěděl, jestli se mi letos vůbec podaří desku vydat. Naštěstí jsem našel další skladbu, která byla v podstatě hotová a jen čekala na objevení, a která perfektně zapadla do mé vize alba.
Nakonec se mi podařilo dokončit mix včas a naplánovat premiéru přesně tak, jak jsem chtěl. Bohužel tento proces ovlivnil datum distribuce vinylů, které se dostanou do mých – a i tvých – rukou až v lednu 2026.
Když jsi album dokončil, pustil jsi nové skladby svým blízkým, aby ses dočkal prvních reakcí?
Samozřejmě, to se děje vždycky. Mám okruh blízkých přátel a rodiny, kteří musejí poslouchat mé mixy, často už v raných verzích. Sleduji jejich reakce – většinou ani nemusejí nic říkat, z jejich výrazů obličeje poznám, jestli jsem se trefil, nebo zda mě čeká ještě hodně práce. Velmi často se ale ukáže, že právě já jsem ten, kdo zůstává nespokojený nejdéle; i když všichni kolem mě říkají, že je to skvělé, já se pořád nořím hlouběji a hlouběji.
Jaké jsou v současnosti role dalších spolupracovníků, kteří ti s UNDERTHESKIN pomáhají? Zůstává koncertní sestava stejná?
Koncertní sestava zůstává už dva roky nezměněná: Maciej Żolinas na baskytaru a TomTylor na kytaru, syntezátory a doprovodné vokály. Ve studiu si všechny vokály i nástroje nahrávám sám. Výjimkami jsou skladby „End This | Summer“ a „Exit | Wounds“, kde Tom přispěl k programování bicích / jejich zvukům a přidal několik skvělých syntezátorových nápadů, stejně jako „Freezng | Lights“, kde kromě syntezátorů a programování uslyšíte v refrénu i jeho kytarové riffy.
Je dost možné, že na nadcházejících koncertech bude Tom dočasně nahrazen Doktorem (známým z projektu HIGIENA), protože Tom má určité závazky, které mu bohužel znemožňují účast na nejbližších koncertech UNDERTHESKIN. Na jaře 2026 by se sestava měla vrátit do původní podoby.
Zajímá mě současná pozice UNDERTHESKIN v Polsku. Můžeš se opřít o silnou základnu fanoušků, kteří vždy přijdou na koncert nebo si objednají CD/LP? Existuje část Polska, kde máte například výrazně víc příznivců?
Víš, těžko se mi to hodnotí. Myslím, že ve větších městech jako Krakov, Varšava, Poznaň a podobně se na fanoušky a velmi solidní návštěvnost můžeme vždy spolehnout. Jak to vypadá jinde, je složitější říct, protože v Polsku obvykle hrajeme jen 3–4 koncerty ročně a nejčastěji právě v těchto městech. Podle statistik ze streamovacích platforem máme největší popularitu v USA, Mexiku, Německu, Velké Británii a samozřejmě v samotném Polsku.
Naše desky se většinou prodávají velmi dobře, protože většina z nich je poměrně těžko dostupná. Publikum nás často objeví poprvé právě na koncertě a pak „dohoní resty“ u merch stánku. Objednávky přes Bandcamp nebo jiné online platformy jsou vždy uspokojivé — nikdy nemáme problém vyprodat náklady CD, kazet nebo vinylů. „Negative“ se dokonce dočkalo několika dotisků na CD, takže jsme našim fanouškům opravdu vděční, protože nás vždy ochotně podporují!
Dostávám neuvěřitelné množství hudby z Polska, především blackmetalových nahrávek. Objevují se ale i nějaké nové tváře na scéně gothic rocku nebo dark wave? Mám dojem, že metalové kapely jsou obecně mnohem ambicióznější – obzvlášť ty polské… Souhlasíš se mnou?
Polskou metalovou scénu skutečně nejde srovnávat s post-punkovou nebo gothic scénou. Je všeobecně známo, že Polsko stojí na metalu a tyhle kapely jsou většinou na velmi vysoké výkonnostní úrovni. Co se týče „naší“ strany, i tam se věci hýbou – je tu opravdu spousta nových kapel. Zvlášť dobře si vedou mladé deathrockové projekty, kterých je poměrně hodně. Mnohé mají výrazně undergroundový charakter, ale čím dál víc z nich se objevuje i mimo Polsko.
Vyšlo také velmi zajímavé dvojité kompilační album „Najmłodsza Generacja“ (Zima Records), které nabízí skvělý přehled mladé polské scény, pokud bys ji chtěl prozkoumat do hloubky. Co se týče ambicí, o kterých mluvíš – povaha metalu vyžaduje solidní řemeslo a produkční standardy, pokud se chceš prezentovat širšímu publiku. Prorazit je strašně těžké a konkurence je obrovská. Slušné blackmetalové nahrávky vycházejí každý den a dobré nebo dokonce vynikající několikrát týdně, alespoň takový mám dojem. Je těžké to všechno sledovat. 🙂
Jaký je aktuální stav tvého dalšího projektu WOLFPATH? Je pokračování DEATHCAMP PROJECT ještě reálné?
Rozhodně ano. Během covidového období jsem na albu DEATHCAMP PROJECT pracoval opravdu hodně a máme zhruba deset skladeb v pokročilém stavu. Samozřejmě je ještě potřeba je doladit, ale jsem přesvědčený, že dříve či později vyjdou! Co se týče WOLFPATH, tak v podstatě už mám hotové další mini-album v demo podobě, ale čeká na ten správný okamžik. U tohoto projektu se cítím relativně naplněný a nejsem si jistý, jestli se k němu vrátím (i když se znám, nejspíš ano!).
Co čeká UNDERTHESKIN v novém roce? Jaké jsou tvoje plány do budoucna?
Docela standardní věci – momentálně mám hodně rozhlasových i psaných rozhovorů souvisejících s vydáním alba. Kalendář mám plný tiskových povinností až do února. V lednu také odehrajeme dva koncerty – v Německu (Owls ’N’ Bats Festival) a v České republice (Praha!), na které vás srdečně zvu. Další koncerty už se domlouvají, ale hlavní část koncertní propagace alba N E V E R | R E T U R N je plánována na druhou polovinu roku. Doufám, že podzim bude opravdu nabitý koncerty a že se s UNDERTHESKIN podíváme na spoustu míst, kam jsme se zatím nedostali!
Jsou tu také vydavatelské plány. Opravdu bych rád znovu vydal vinylovou verzi „Negative“, protože zatím vyšel jen jeden náklad 300 kusů (Oraculo Records) a navíc s kráceným tracklistem, ze kterého chyběla skladba „Done“ (rozhodnutí, kterému moc nerozumím, ale přišlo ze strany labelu). Určitě si tedy zaslouží plné a férové vydání!
Kromě toho vyjde znovu první album na CD, a doufám, vůbec poprvé i na vinylu. Nová verze bude pravděpodobně obohacena o dvě nebo tři dosud nevydané skladby z té doby, které by mohly vrhnout na album úplně jiné světlo. Mám také nahrávací plány a přiznávám, že bych se rád vrátil s dalším albem mnohem dřív než za dalších šest let! Uvidíme!
Měj se, moc děkuji za rozhovor a už se těším na příště…
Já ti také moc děkuji za možnost rozhovoru a za opravdu zajímavé a do hloubky jdoucí otázky! Měj se a brzy na viděnou!
ALL