TRNY & ŽILETKY jsou zpátky s albem „Je třeba zabít beránka“, které jsem od prvního poslechu snad ani nevyndal z přehrávače. Je to marné, tihle borci zkrátka umí zaujmout, neřkuli potěšit.🙂 A protože mi hned do hlavy naskákaly náměty na otázky, rozhodl jsem se uskutečnit další z řady rozhovorů – vždyť kluci jsou už na mě tak nějak zvyklí. Jak by řekl klasik: „Album je jen začátek, zbytek vyprávějí sami členové (Desed, AV2 a Majkl). “ Přeji příjemné čtení.
Srdečně vás po delší době zdravím. Než se pustíme do pitvání „Beránka“, rád bych se ještě zastavil u jeho předchůdce, alba „Třetí hlas“. Jak na něj s odstupem nahlížíte? Ta deska byla výrazně ostřejší a asi nejvíc přiblížila „Trny“ blackmetalové škatulce. Máte představu, jaké spektrum posluchačů zaujala nejvíce? Zaznamenali jste nějaký specifický ohlas, který by stálo za to vypíchnout?
Desed: Začnu od konce. Napsal mi jeden fanoušek, který se léčí s psychickými problémy, že mu naše hudba pomáhá a má pro něj až duchovní rozměr. To by mě v životě nenapadlo. A nebyl to jediný podobný ohlas; něco takového jsem zažil už dřív i u DARK GAMBALLE.
„Třetí hlas“ má podle mě jednu nevýhodu, která ale může být za určitých okolností i jeho devízou: aby člověk album opravdu uchopil, potřebuje si ho poslechnout celé a bez přestávek. Buďme k sobě upřímní – to se nestává tak často. Když to ale uděláš, propadneš se do filmu, který nabízí nevšední atmosféru. „Beránek“ je také velmi kompaktní album, ale nemusí se poslouchat jako celek. Písně se dají vstřebávat postupně a klidně na přeskáčku. Navíc jsou lidštější a posluchačsky přístupnější – alespoň na mě tak působí.
A2V: Když se za „Třetím hlasem“ ohlédnu, pořád z něj mám velmi dobrý pocit. Patřím mezi lidi, kteří by zpětně vždycky něco trochu upravili – lépe, jinak – ale jsou to jen detaily. Možná ne všichni přijali koncepci alba, ale z mého pohledu vzniklo něco jedinečného a osobitého. A na tu desku jsem pořád hrdý.
Majkl: Mám „Třetí hlas“ rád. Byla to zábavná, ale zároveň náročná práce. Z ohlasů, které se ke mně dostaly, jsem zpočátku cítil určité neporozumění komplexnosti a koncepci alba, takže jsem je postupně přestal řešit. My jsme si tím albem splnili sen a podařilo se nám ho dotáhnout přesně tak, jak jsme chtěli.
Když jsem si poprvé poslechl nové album „Je třeba zabít beránka“, okamžitě jsem slyšel posun do dalšího levelu. Nahrávka je zjevně jiná než její předchůdce. Bylo vaším záměrem udělat odlišnou desku, nebo vše vzniklo spontánně jako obvykle? Jak byste popsali evoluci kapely? Je stále výrazně určována tím, co inspiruje hlavního autora Majkla?
Desed: Už od prvního songu bylo jasné, že Majkl i A2V tentokrát míří jinou cestou. Mně trvalo jen chvíli tu cestu přijmout. Skladby ubraly na rychlosti, ale zato zesílily – jsou mohutnější, valivější. Podladěním strunných nástrojů jsme se dostali skoro na samotný strop. Přitom všechno zní tak přirozeně, že si možná posluchač ani neuvědomí, jaký válec mu vlastně jede do uší. Všechno jde lehce, nenuceně. A myslím, že oba zmínění tvůrci vnímají progres jako esenciální prvek vlastní existence, takže o překvapení nebude nouze.
A2V: Když nad tím přemýšlím, napadá mě přirovnání k domluvě beze slov. Chtěli jsme udělat album zase trochu jinak, a aniž bychom to spolu nějak zásadně řešili, každý k tomu automaticky přistoupil v tomhle duchu. Pravděpodobně jsme to cítili všichni podobně. Základní směřování je ale samozřejmě nejvíc na Majklovi jako na autorovi. Za sebe můžu říct, že vždycky přemýšlím, jak věci udělat trochu jinak, neopakovat se, někam to posunout. A když se detailněji zaměříš na Desedovy vokály, zjistíš, že i tam jsou nové postupy a polohy. To mě baví, a proto jsem rád součástí toho všeho.
Majkl: Základním záměrem bylo udělat přímočařejší skladby, víceméně v klasických rockových strukturách, kde můžeme dobře dávkovat intenzitu emocí a jednoduše, uceleně předat hlavní poselství každého songu. Album je jiné, protože jsme chtěli, aby jiné bylo. Mohli jsme udělat druhý „Třetí hlas“, ale tam už jsme byli. Chtěli jsme jít dál a zkusit to zase trochu jinak. Každé naše album je jiné, a přesto jsou to pořád TRNY & ŽILETKY.
Důraz kladený na detail a hudba mnohem melancholičtějšího rázu. Majkle, některá místa mi dokonce připomněla temnější skladby DARK GAMBALLE, pod kterými jsi podepsán. Vrátil ses emočně i umělecky trochu zpět v čase? Nemám na mysli konečné vyznění, spíše náladu a feeling… Jak to vnímáš?
Majkl: Jsem to pořád já a v zásadě dělám stále totéž. Pořád jedu na své melancholické vlně, jen občas přidám do výrazu víc vzteku nebo zloby. Mění se jen poměr mezi tvarem a prostorem. A máš pravdu – jde především o pocit a náladu.
Mohli byste přiblížit, podle jakého klíče jsou na desce rozdělené klávesové party? Jaká je přesně Alešova (A2V) role? A řekli byste, že po těch letech jsou TRNY & ŽILETKY už spíš regulérní kapelou než projektem?
Desed: Myslím, že žádný klíč netřeba. Když angažuješ někoho jako A2V, máš v týmu hotového hráče, kterému můžeš naprosto důvěřovat. Stačilo jen lehce naznačit směr nebo nástroj, který by měl použít, a on vše tak „vymazlil“, že nebylo co dodat. Rozdíl mezi regulérní kapelou a projektem vidím v tom, jestli kapela hraje koncerty, nebo ne. Až ty prověří všechno, co v ní dřímá – to pozitivní i negativní. Za mě jsou T&Ž stále studiovým projektem, ale to nijak nesnižuje jejich důležitost pro mou hudební duši. Výhodou projektu je, že se nemusíš zabývat pravidelnými zkouškami a jiným drilem, který je pro živé hraní nezbytný, stejně jako dalšími povinnostmi, které se s tím pojí. Role projektu je zkrátka mnohem pohodlnější než role regulérní kapely.
Název alba je hodně nekorektní, stejně jako jeho obal. Nebojíte se nástrah dnešní „nekorektní“ doby nebo komplikací spojených s obalem? Byly ve hře i jiné názvy?
Desed: Původně se album mělo jmenovat „Veteráni temnoty“, což bylo Majklovo přání, ale vydavatel měl k tomuto názvu výhrady. Chvíli byl ve hře i název „Číslo 0“, ale pak mě napadlo použít fragment z textu skladby „Až na krev“: „Je nutné zabít beránka.“ Určité obavy z názvu i obalu samozřejmě byly, ale nakonec jsme si řekli, že to riskneme. Myslím, že obálka i název skvěle vystihují podstatu celé desky.
„Kdy už konečně dostanete rozum? Nejste na to už staří? A Jirko, když máš ty DARK GAMBALLE, proč máš ještě nutkání dělat takovýhle brajgl, který nebude nikdy tak úspěšný?“ Tohle všechno je ukryto v textu skladby „Veteráni temnoty“, kterou lemuje spíše funerální nálada. Jak tenhle song vznikl? Setkáváte se často s nepochopením týkajícím se vašeho „černého muzicírování“?
Desed: Jó hochu, to je ve hvězdách. „Veteráni temnoty“ byl původně text pro DARK GAMBALLE, ale s Deadym se nám ho ani po několika pokusech nepodařilo uchopit tak ultimátně, aby prošel na album. Tak zůstal ležet v šuplíku a dočkal se realizace až u T&Ž. Tahle píseň nebyla myšlena jako plačtivý song zneuznaného umělce, ale spíš jako sarkastický fórek, takový autobiografický snímek – hymna všech těch kluků, kteří berou do ruky nástroje nebo mikrofon a chtějí dobýt svět. Většině se to nepovede, ale některým možná ano. A co se týká T&Ž: když vydáváš pro někoho „divný“ a tvrdý projekt, který jde emočně často až na dřeň, nemůžeš čekat masovou popularitu. Nabízí se otázka: „Proč to, sakra, děláš?“ Protože mě ten projekt sice obírá o peníze, ale obohacuje duši a dělá mě šťastnějším (smích).
A2V: Ano, v mém okolí to hodně lidí nechápe, ale nevyčítám jim to. I lidem, kteří mají rádi tvrdší hudbu, připadá naše tvorba často „za hranou“. Není to mainstream, je to pro ně divné, neuchopitelné a těžko stravitelné. Ale je mi to úplně jedno. Dělám to pro sebe – a dokud to půjde a bude mi to dávat smysl, budu to dělat dál, bez ohledu na reakce lidí okolo.
Jirko, jsi velkým příznivcem klipů. Z „Beránka“ už vyšly dva – šlo o průvodní singly. Plánujete ještě nějaké další video?
Desed: Už o prázdninách jsme natočili klip k písni „Až na krev“, který si šetříme na správnou příležitost. Je to první klip, kde se členové T&Ž objeví pohromadě ve čtyřech. Nic složitého – kamera Michala Štefloviče, starý ruský objektiv, světla, mlha a pár hodin poctivé střihové práce. Další audiovizuální podívanou slíbil vytvořit A2V, který naposledy dělal klip „Číslo 0“ a odvedl v něm skvělou práci. A já se letos chystám natočit ještě jeden klip k albu, nejspíš to budou mnohokrát probíraní „Veteráni temnoty“.
A2V: Začal jsem si pomalu hrát s tvorbou videa pro další píseň z nového alba. Chtěl jsem nějak navázat na své předchozí video k „Číslu 0“, ale trochu jsem se zasekl. Základem toho videa byla AI tvorba, jenže tehdy to bylo na úplném začátku a většina lidí ani nevěděla, že něco takového jde. Teď se pořád nemůžu rozhodnout pro formu a v jaké míře AI zapojit. Na jednu stranu je to zajímavá příležitost, ale na druhou mám pocit, že už je toho kolem nás tak moc, že to začínám spíš nenávidět. Ale to je téma na delší debatu.
Jak byste popsali vzájemnou spolupráci s Desedem? Na čem nejvíc bazíruje? Je na albu nějaký úryvek, o kterém jste hodně diskutovali a dlouho nemohli najít shodu?
A2V: Pro mě je Desed člověk, který si dokáže jít za svým. Mám z něho pocit, že kdyby se rozhodl pro cokoliv, díky svému odhodlání a ochotě obětovat se tomu to prostě dotáhne. Netuším, kde bere všechnu tu energii. Každý z nás má v kapele nějakou roli a snaží se ji dělat co nejlépe. A co se týká samotné tvorby, dává nám obrovský prostor. Občas řekne: „Borci, tohle už je moc, to nechci,“ ale takových situací je opravdu málo. Podtrženo – sečteno: u nás vládne tvůrčí svoboda. Možná proto, že jedeme na podobné vlně a navzájem nás bavíme.
Majkl: Spolupráce s Desedem? Bezproblémová ve všech ohledech. Za sebe můžu říct, že si spolupráci se všemi maximálně užívám. Nikdo nás k tomu nenutí, děláme hudbu pro radost a vlastní přínos. Pořád se dokážeme hudebně překvapovat, ovlivňovat se a přinášet si tím do života radost. Zní to možná otřepaně, ale je to pravda.
Desed: Dovolím si malý vtip ze Severní Koreje:
Ptají se dělníka v továrně: „Co váš vůdce Kim Čong-un? Jaký je člověk, stará se o blaho lidu?“
A on odpoví: „Nemůžeme si stěžovat.“ (smích)
Když se dlouho nic kolem kapely neděje a Desed „nemá do čeho píchnout“, jak to popisuje ve skladbě Potrava – cítíte z jeho strany tlak, nebo je to právě ten potřebný motor, který všechno nakopne?
A2V: Desed že nemá do čeho píchnout? Tomu nevěřím. 🙂 Většinou je to spíš takhle: „Hele, máme nějaký nový songy, co na to říkáš? Jdeme do toho?“ 🙂
Majkl: U nás to takhle nechodí. TRNY jsou společným dílem – bez vzájemné součinnosti nic nevznikne. A když se nic neděje, má to nějaký důvod: nedostatek času, únava, jiné závazky. Motorem se může stát kdokoliv z nás. Stačí přijít a rozsvítit světla v domě.
Kromě debutu jste všechna alba nahráli ve studiu Davos. V čem vám tohle místo nejvíce vyhovuje? Jsou dnes důležitější nahrávací komponenty, nebo studioví specialisté, se kterými spolupracujete? A co všechno by mělo obsahovat domácí studio, aby dokázalo adekvátně nahradit to „velké“? Mohly by TRNY & ŽILETKY vzniknout čistě v obýváku, aniž by kvalita zásadně utrpěla?
Desed: Kdyby mix dělal Otyn nebo Staňa Valášek, můžeš točit klidně v obýváku a kvalitu nikdo řešit nebude. Když netočíš vyloženou hloupost a máš vše dobře zaranžované, tihle pánové udělají zbytek – respektive tomu, co jsi složil, dají adekvátní finální zvuk. Vědí, jak a kam postavit mikrofony, na co si dát pozor… prostě profesionálové. Dalo by se hodiny debatovat o zvuku – a určitě se shodneme, že ve velkém studiu, se super preampy, nahrané „postaru“ do pásu a se zkušeným producentem, by vznikla v určitých detailech jiná nahrávka. Ale taková zkušenost by byla velmi drahá. Už teď není snadné srovnat rozpočet jen prodejem merche, když nehraješ koncerty. V Davosu nahráváme z několika důvodů: jsme fanoušci jeho práce, nemáme mezi sebou žádné konflikty, studio je ve Vyškově a skvěle si rozumíme. A navíc jsme měli takový rituál – když domixoval nějakou píseň, sešli jsme se s ním na pivu a poprvé si ji společně poslechli.
Majkl: Naše alba vznikají výhradně v obýváku… nebo v pracovně, ložnici, prostě doma. Každý z nás má prostředky, aby to tak mohlo fungovat – a při (ne)velikosti naší produkce je to vlastně jediný udržitelný způsob. O to důležitější je nestranný specialista, který tomu všemu pomůže dát tvar.
Zejména po vydání předchozího alba jsem si všiml, že vás ještě více začali „brát“ příznivci black metalu. Vy sami jste ale do této škatulky spadli tak trochu omylem (možná nepatřičné slovo), aniž byste to nějak řešili. Diskutujete o tom s posluchači, kteří třeba nemají v malíku vaše celoživotní hudební cesty? A je možné, že se TRNY & ŽILETKY v budoucnu stočí do úplně jiných sub-žánrových vod?
Desed: Já asi nejsem ten pravý, kdo by měl definovat žánry – popravdě mě to ani nezajímá. Můžu se jen domnívat, proč nás někteří vnímají jako black metal. Za mě jsme v black metalu jen procházející hosté a naše polínko do ohně tohohle stylu je spíš malé. O to víc mě překvapila pozitivní odezva a komentáře některých BM fanoušků. Našel se samozřejmě i někdo, kdo napsal, že „tohle BM není“, poslal odkazy a ukazoval, jak má black metal podle něj znít. Nepouštěl jsem se s ním do hádky – klidně mohl mít pravdu. A upřímně: co na tom záleží?
A2V: Nemyslím si, že jsme do black metalové škatulky spadli úplně omylem. Tahle poloha v hudbě „Trnů a žiletek“ vždycky nějak byla. Na novém albu jí je méně, to je pravda, ale pokud bude nějaké „příště“, může to být zase přesně naopak. Pokud zůstaneme ve stejné sestavě, ten náš rukopis tam bude vždycky, ať už s kormidlem zatočíme kamkoliv.
Majkl: Mě baví proplétat žánry, hrát si s atmosférou – a vlastně se dobře bavím, když nás někdo zkouší někam zaškatulkovat. Co bude v budoucnu, to netuším. Jsme v nějakém věku a bude záležet na spoustě okolností, ale třeba ještě něco vznikne a zase to bude pro všechny trochu překvapení.
Majkle, máš ve svém šuplíku nápady, o kterých už teď víš, že by se v „Trnech“ nedaly uplatnit? Pokud ano, koho bys ke spolupráci případně přizval?
Majkl: Jako vždycky, něco málo zase zbylo, ale žádné konkrétní plány nemám. Všechno to časem zapadne prachem a zmizí. Kdybych měl dost času a energie a rozhodl se něco z toho dodělat, nejspíš bych to zvládl úplně sám. A možná bych spíš než muzikanty oslovil producenty Zajímalo by mě, co by z těch základů dokázali vytvořit.
Aleši, před lety jsem tě zpovídal kvůli skvělému projektu DIFFERENT VALUES. Jsou v této věci nějaké novinky? Jak blízko či daleko jste tehdy měli k dokončení velkého alba?
A2V: Materiálu na velké album bylo dost. Nedávno jsem na pár těch věcí náhodou narazil a musím říct, že zpětně nebyly vůbec špatné. Jen nebyla vůle to celé dotáhnout. Dnes už je to minulost. Ale bylo to krásné období a rád na něj vzpomínám. Mimochodem, nebyl to čistě můj projekt – zakladatelem byl Majkl. A vlastně právě přes tuhle spolupráci jsem se nakonec dostal až do „Trnů a žiletek“.
Překvapilo mě, že TRNY & ŽILETKY zatím nefigurují v databázi MetalArchives. Znáte důvod?
Desed: Netuším a nikdy jsem po tom nepátral. Možná bychom tam už být měli. Se čtyřmi alby asi nejsme úplně projekt bez významu a historie.
A2V: JAK JE TO KURVA MOŽNÉ? A HLAVNĚ – VŮBEC NEVÍM, CO TO JE!
Majkl: Metal Archives znám, ale nesleduji.
Je to asi už hodně omletá otázka, ale stejně se zeptám… 🙂 Jak moc jste se přiblížili koncertním aktivitám? Je to pro vás v současné době téma k diskuzi, nebo jste stále ve stejném bodě jako po vydání „Třetího hlasu“?
Desed: Je to téma, které se objevuje čím dál častěji. Jedna moje polovina by do koncertování šla okamžitě, ale ta druhá říká: „Nedělej to, přinese ti to jen spoustu starostí.“ Na druhou stranu – živé hraní by rozhodně prospělo prodeji merche i šíření jména T&Ž.
A2V: Vždycky, když se někde společně sejdeme, tohle téma padne na stůl. Kdybychom spolu trávili víc času, možná už bychom na pódiu stáli… a možná taky ne. Kdo ví. Ale pocitově – nikdy jsme tomu nebyli blíž.
Moc děkuji za rozhovor a držím palce v dalších aktivitách. Těším se, že nás, posluchače, opět něčím příjemným překvapíte…
Desed: Díky i tobě, Alle, za všetečné otázky.
ALL