Kapela ELBE, známá svým temným, atmosférickým soundem a propracovanou hudební estetikou, přichází s novinkou „Peculiar“, která potvrzuje jejich vytrvalost a hudební vizionářství. V rozhovoru pro Rumzine se členové kapely Spacosh a Standa Jelínek rozpovídali o vzniku projektu, tvorbě jednotlivých alb, živých koncertech i spolupráci s labelem Argonauta Records.
Kluci, projekt ELBE vznikl naprosto přirozeně a nenásilně. Kdy nastalo ono klíčové období, kdy jste si definitivně řekli: „Jo, jdeme do toho, v tom našem snažení vidíme potenciál“? Přece jen máte svoje domovské kapely a rozhodně nezahálíte…
Spacosh: Myslím, že okolnosti na sebe postupně navazovaly. Jedna věc si vyžádá druhou, a když člověk vidí, že se to nějak zúročuje – myslím tím to, že nám to celkově dává smysl a dál nás to baví – pak prostě pokračujeme přirozeným způsobem dál. Zlomový okamžik jako takový jsem nezaregistroval. Spíš bych vyzdvihl moment po vydání prvního alba „Sudety“, původně zamýšleného jen jako studiový projekt. Tím momentem bylo poskládání živé kapely a odehrání turné na podporu alba. Vzniklo to jako reakce Martina Čecha z labelu Epidemie Records, který řekl: „Kluci, já vám to vydám, ale musíte k tomu odehrát i turné, aby se album trochu zpropagovalo.“ Takže jsme dali dohromady partu, která to s námi naživo odehrála. Plnohodnotná kapela pak vznikla až s druhým albem „Eschatology“.
Standa: Martin Čech vždycky uměl nenásilně pošťouchnout k něčemu, co dává smysl. Je fakt, že kdyby koncerty neproběhly a nezjistili jsme, jak nás to naživo baví, tak bychom možná dodnes byli jen studiové duo.
DYING PASSION mají roky vybudovanou základnu posluchačů, kteří dobře vědí, co a jak. Jaké to ale je stavět kapelu v dnešní době, a to zcela od nuly? Dá se to vůbec srovnat s předchozími lety? V čem to mají dnešní „no name“ kapely nejtěžší?
Standa: Ti, kteří sledují DYING PASSION nebo další kapely, ve kterých kluci hrají, o ELBE většinou vědí – takže v tomhle směru to máme možná o trochu jednodušší. Ale ne o moc. S hudbou, kterou děláme, se v Česku moc „nevyskočí“. Komunita posluchačů tohoto žánru je u nás malá, takže se dá říct, že jsme podle určitých měřítek asi už tak trochu „u stropu“. Ale znám u nás spoustu skvělých kapel, které opravdu dřou, aby hodně hrály a dostaly se k lidem. Někdy mi ale přijde, že to už musí i bolet. A hudba by přece bolet neměla – má být radostí, útočištěm pro duši.
Spacosh: Pro nás je to situace v podstatě už tak 8 let stará, čili nemůžeme mluvit o dnešní době. Každopádně jak u ELBE, tak třeba i u mé druhé kapely BETWEEN THE PLANETS přicházejí případní noví muzikanti vždy z řad přátel a nějak tak, že se to prostě stane přirozeně. Vlastně ty věci by měly být tak nějak přirozené – že nemusíš křečovitě hledat muzikanty, ale někdo k tobě prostě přijde ve správný čas. Že tu hudbu děláš proto, že je to tvá potřeba a baví tě to (bez nároku „na honorář“) – pak to celé drží na přátelství a radosti z tvoření a nezbortí se to jen proto, že někdo napíše špatnou recenzi nebo se nepodaří koncert.
Jak s odstupem času nahlížíte na předchozí album „Eschatology“? Co ELBE primárně přineslo rozšíření vašeho týmu? Nebáli jste se trochu poztrácení toho původního kouzla a nadšení?
Spacosh: Já jsem s tím rozšířením kapelního týmu možná zpočátku trochu vnitřně bojoval, přeci jen jsem si nějakou dobu před tím říkal, že nejlepší je mít jen svůj one man projekt, nebo hrát maximálně ve dvou lidech – pak s tím vším není tolik starostí.🙂 Nakonec jsem ale za to hodně rád, jsme parta dobrých kámošů a v pěti je to celé takové silnější. Muziku sice děláme stále jen já se Standou, ale ostatní si tam přidají to svoje. Hrnec samozřejmě přidá texty a námět. Celkově je to prostě víc rozprostřené na všechny a lépe se to „táhne“.🙂 Mám rád všechny tři naše alba, každé odráží určitá období. „Eschatology“ mám spojené mimo jiné s natáčením klipů v Jeseníkách a Rychlebech, koncertem na Brutal Assault a dalších. Je to fajn album, stejně jako doba, ve které to celé vznikalo. Ta deska přinesla celkové přitvrzení našeho soundu a přechod od projektu k modu kapely.
Standa: Hlavně ta hudba se posunula dál. Otevřely se nám nové možnosti, a to jsme chtěli využít. Na „Eschatology“ jsme si užili atmosféru temných hor, pokoru k nim, víru v lidskost a přátelství. To všechno je na té desce podle mě cítit. „Sudety“ měly taky svoje kouzlo a specifikum, ale proč dělat dvě stejné desky. Rozšíření týmu nám přineslo novou energii a jiný pohled na věc. Každý z nás do toho vnáší něco svého, a právě v tom je ta síla. O to kouzlo jsme se nebáli přijít – spíš se posunulo jinam, přirozeně, spolu s námi.
Úspěšnost vaší cesty dokládá nově vzniklá spolupráce s labelem Argonauta Records. Jak se vaše vzájemná spolupráce zrodila? Jaké máte s dosavadní součinností dojmy? Má na vás firma nějaké speciální požadavky, které musíte splnit?
Spacosh: Začátkem roku jsem obeslal asi 10 zahraničních labelů a Argonauta byli mezi nimi. Jako jediní odepsali zpět a rovnou s tím, že by měli zájem to vydat. Velmi nás to potěšilo, je to docela zaběhlá firma, už mají něco za sebou a fungují poměrně dlouho, vydávají hlavně sludge, post-metal, stoner atd. Komunikace s nimi byla od začátku úplně v pohodě a stále to tak pokračuje. Co se týká nároků, tak bylo třeba splnit jen jejich plán ohledně vydání – singly před albem, termín uveřejnění informací o albu atd. Ale to je v pořádku, nic, co bychom nečekali a v podstatě bychom to udělali stejně i tak. Do muziky nám rozhodně nekecají.
Standa: Je vidět, že na naší hudbě od prvního singlu opravdu pracují. Díky nim se v zahraničí objevuje mnohem víc recenzí, naše skladby hrají rádia a některé se dostávají do různých playlistů, v takovém měřítku jsme to zatím nezažili. Co se týče jejich požadavků, chtěli, abychom k singlům připravili videoklipy. A protože nás to baví, vůbec to nebyl problém.
Zaujali jste label předchozím CD, nebo novými skladbami pro připravované album?
Spacosh: Posílal jsem jim tři hotové skladby z „Peculiar“ jako ukázku a nějaké odkazy na videoklipy z předchozích desek, odkazy na Bandcamp atd. Spíš proto, aby si nás celkově zkontrolovali a zjistili, co vlastně děláme. Pravděpodobně to prostudovali, ale šlo nám hlavně o to, aby si poslechli ukázky z našeho tehdy připravovaného alba a ideálně, aby se jim to líbilo a aby nám to vydali, což se naštěstí podařilo.
Když jsem poprvé slyšel vaši aktuální novinku „Peculiar“, jako první mě napadlo slovo „ambiciózní“. Ale je tomu opravdu tak? Jaké vlastně máte s nahrávkou plány? Je ve vašich možnostech například několikadenní tour po Evropě?
Spacosh: Ta ambicióznost je asi daná energií, kterou jsme do toho vložili – děláme to tak u každého alba – snažíme se, aby bylo co nejlepší. Prostě jsme to jen dělali, jak nejlépe umíme a dopadlo to takhle. Několikadenní tour po Evropě by bylo fajn a určitě je to v našich silách.
Standa: S nahrávkou jsme si především chtěli udělat radost. Chtěli jsme také, aby dostala důstojnou distribuci a fyzický nosič – vinyl i CD. Moc rádi bychom ji představili i na koncertech, což se nám, doufám, podaří v listopadu a prosinci, i když zatím jen na pár akcích po Česku. Na několikadenní tour po Evropě bych osobně rád, ale sami bychom to neutáhli, potřebovali bychom silnější „motor“, který by nás vzal s sebou.
Nahrávka má naprosto parádní zvuk, počítám, že s finálním výsledkem musíte být moc a moc spokojeni. Mě ale zajímá, jestli jste během procesu nahrávání sahali i po nepříliš standardních postupech. Anebo naopak, jestli vaše pojetí vycházelo ze zavedených postupů, na které jste léta zvyklí…
Spacosh: Vycházelo to spíše z našich zkušeností, postup byl víceméně klasický – musím vyzdvihnout práci Lukáše Martínka ze studia Svárov, který se výborně postaral o náběry bubnů, pomohl nám vybrat ze svého arzenálu perfektní snare a během nahrávání si spontánně začal hrát se svou novou hračkou – analogovým delayem Fulltone Tape Echo, které připojil na stopu tuším, že kopáku a nahrával to do další separátní stopy. Ten zvuk jsem pak využil při mixu ve skladbě „Sena Slow Down“!
Standa: Ve Svárově mám studio opravdu rád, je to úplně parádní místo. Náběry bubnů z toho studia jsou podle mě úplný vrchol – už na sucho to zní perfektně. Druhá část nahrávání proběhla v šumperském studiu Black Chambers, které vlastní náš kamarád a můj bývalý kolega z DYING PASSION, Dušan Mikulec. Studio navíc sousedí s naší zkušebnou, takže žádné dlouhé cestování ani přesuny aparátů. Pronajali jsme si ho na několik týdnů a všechno si nahrávali sami. Ze začátku jsem měl trochu obavy, ale myslím, že se nám to nakonec podařilo. A sám Dušan byl mile překvapený výsledkem.
Spacosh: Kytarový zvuk jsme štelovali asi minutu – Standa přišel ke svému aparátu, nahodil mikrofon, jen ať vyzkoušíme, jak to bude fungovat a jestli z toho něco vůbec leze – a ono to znělo výborně. Tak jsme to tak už nechali, nezdržovali se a začali točit. Když něco perfektně funguje, nech to tak a neunavuj se zbytečným hledáním možná lepšího zvuku anebo taky ne. Takže kytary, basu jsme točili tak nějak standardně. Na dva mikrofony – Neuman U 57 a klasiku Shure SM 57. Přes preampy SSL a Neve. Basu ještě do linky a zpěvy na toho Neumanna. Rozhodně jsme nezkoušeli 20 mikrofonů a už vůbec ne zároveň a navzájem kombinovat jejich náběry atd. Externí zvuky jako syntáky apod. jsou z VST pluginů, taky nic neobvyklého.
Čím je album „Peculiar“ primárně inspirováno? Jsou vaše zdroje inspirace stále stejné, nebo se od dob začátku ELBE ledacos změnilo? Novým zpěvákem ELBE se stal Pavel Hrnčíř. Čím vás v první řadě přesvědčil? Byl to právě on, kdo se stal po odchodu Insomniaca první volbou? Jak klíčovou úlohu hlas ve vaší hudbě tvoří? Ptám se záměrně z toho důvodu, že na úplných začátcích byla tvorba ELBE takřka bez zpěvu…
Standa: U ELBE si už vlastně nedokážeme představit hudbu bez zpěvu, i když po odchodu Insomniaca nás na chvíli napadla myšlenka vrátit se k instrumentální podobě. Nějaký čas jsme hledali, co dál, a naštěstí mého kamaráda Standu (basa SSOGE) napadlo zkusit oslovit Pavla. Nejdřív jsme ho pozvali, jestli by nechtěl nazpívat singl jako host, abychom na něj nebyli moc „hrrr“. A když jsme pak ve studiu viděli, jak to všechno perfektně funguje, „skromně“ jsme ho oslovili na celé album. Pavel do toho šel s nadšením, což byla pro nás obrovská výhra, pěvecky se hodně posunul a je radost ho mít v kapele. My jsme už měli hudbu připravenou, texty a zpěvy přinesl až Pavel, což někdy vyžaduje trochu ladění. Udělali jsme proto několik aranžérských úprav, aby zpěvy měly dobrý podklad a působily plynule a přirozeně
Jak často zasahujete do skladeb, řekněme na poslední chvíli? Je některá skladba, například, jiná oproti původnímu vyznění?
Spacosh: Některé skladby jsme upravovali chvíli před natáčením a některé jsme dohromady ani nikdy spolu nehráli – třeba „Slow Down“. Ten jsme si dohromady přehráli až minulý týden na zkušebně, a to ještě bez zpěváka. 🙂 Takže úprav na úrovni demáčů během příprav bylo dost, často i kvůli zpěvu.
Standa: Největší proměnou asi prošla skladba, která se nakonec na desku vůbec nedostala (haha). Tohle se prostě někdy stává, tak dlouho se s nějakým songem babráš, až ho nakonec odsuneš. Možná ho ale někdy vydáme aspoň digitálně. Ten song má ohromně silný motiv a všechno nakonec funguje, jak má, ale nehodil se do konceptu celé desky, dost by vyčníval. A i když to nebyl žádný záměr poslat ho do „mainstreamu“, mohlo by to tak působit. V tomhle případě bych tvou úvahu o tom, že deska je „ambiciózní“, při prvním poslechu úplně chápal (haha).
Jsou kapely, které často nahrávají dvě a více verzí jedné skladby, nemluvě o různých remixech atd. Jak se vám toto pozdává? Má třeba některá z písní ELBE několik různých verzí, které máte někde schované a nikomu jste je zatím nepustili?
Spacosh: U nás je to případ asi jen jedné skladby – a to z prvního alba „Sudety“. Jedná se o skladbu se stejným názvem jako kapela – tedy „Elbe“. Na albu je v instrumentální verzi, ale původní verze byla s recitací anglického bluesmana Justina Lavashe. Je moc fajn, ale kvůli celkovému konceptu nám to nějak nesedělo a tak jsme tuto verzi vydali později jen na YouTube.
Standa: Verze s Justinem zní skvěle, ale nakonec jsme se rozhodli na desku zařadit textově skromnější, mnohem procítěnější a především českou verzi v podání Insomnica. V podstatě je to spíš recitace uprostřed songu. Se skladbami od jiných interpretů nebo remixy problém nemám, občas si rád poslechnu skladbu v jiném kabátě. Ale samozřejmě, musí to být povedené, že?
Žánr, kterému se věnujete, nemá v Česku až tolik početnou základnu posluchačů. Vnímáte to také tak? Budete se případně o to víc soustředit na zahraničí?
Standa: Uvidíme, jaké ovoce nám přinese vydání u Argonauta. Pokud by to navázalo na nějaké koncerty, byli bychom samozřejmě moc rádi, protože u nás tento žánr nemá příliš prostoru a publikum je relativně malé. Ani v zahraničí to ale není úplně jednoduché – jde o úzkou, zapálenou a specifickou komunitu, kterou tato hudba oslovuje spíš pro její autenticitu a atmosféru než pro masově orientovanou skladbu. Pro nás je proto důležité nejen šířit hudbu co nejvíc, ale hlavně ji dělat poctivě a s radostí.
Pozitivní ohlasy na novinku vás jistě budou motivovat k další práci. Máte už představu, co čeká ELBE v nejbližších měsících? Na co se mohou posluchači těšit?
Spacosh: Na podzim nás čeká turné na podporu alba a poté se pomalu vrhneme na tvorbu nového materiálu, pár prvních demáčů už máme.
Standa: Ano, teď je pro nás hlavní priorita zvládnout koncerty, které nás čekají v nejbližších dnech. Všechny termíny a podrobnosti najdou fanoušci na našich sociálních sítích, kde jsou jednotlivé události uvedené.
Jsou nějaké tuzemské nahrávky, které vás v poslední době zaujaly? Kolik času v dnešní době, vy jako aktivní hudebníci, věnujete obyčejnému poslechu hudby? Kupujete si například ještě fyzické nosiče? Jaké kousky jste si případně naposledy pořídili?
Standa: V práci s kolegou posloucháme hudbu prakticky neustále – a máme až podezřele podobný vkus, takže se nikdy nehádáme, co bude hrát (haha). Fyzické nosiče si stále kupuji, poslední dobou hlavně vinyly. Z tuzemské scény jsem si naposledy pořídil LP KALLE – Under The Black Moss a SLUT – Spirit of Brotherhood a mám v plánu si koupit i jejich novou desku – Soul Booster. Ze zahraničních pak LP VULKAN – Technatura, LP BRUIT – The Age of Ephemerality a velkou radost mi udělala reedice alba „Frames“ od OCEANSIZE na krásném 3LP, kterou vydal label Kscope. A samozřejmě teď doma mám i spoustu LP „Peculiar“ (haha).
Spacosh: Pravda, muziku teď poslouchám o něco méně než tomu bylo dříve. Spíš se soustředím na tu vlastní. Ale stále jsem rád v obraze – v poslední době mě zaujali z Česka například MANON MEURT (ti vlastně už dlouhodobě), ze zahraničí třeba NIGHT VERSES, VULKAN nebo WE OWN THE SKY.
Děkuji za rozhovor, samozřejmě už nyní se těším opět napříště. Ať se Vám všechno daří, držím palce…
Spacosh: Taky díky moc za fajn otázky. Ať se daří Tobě i čtenářům!
Standa: Děkujeme za příjemně strávený čas a snad se potkáme někdy i na našem nebo i jiném koncertě. Díky.
ALL