Polská death-doomová kapela DEATH HAS SPOKEN patří k těm, jež nepotřebují zběsilé tempo, aby zanechaly hluboký otisk v metalové historii. Produkce zanícených bardů stojí na hutnosti, pomalém valivém tahu a tíze, která se zařezává nikoli rychlostí, ale atmosférou a emocí. A právě proto si tahle parta už od svých prvních nahrávek získala pozornost fanoušků temnějších metalových subžánrů. Černé kompozice v jejich podání gradují jako tichá, neodvratná lavina. Čerstvý důkaz? DEATH HAS SPOKEN nedávno vydali svoje nové album „Elegy“, na němž bylo údajně završeno všechno, co kluci budovali na prvních dvou nahrávkách. To jsou koneckonců některá ze slov kytaristy a zpěváka Karola Pogorzelského, kterého jsem s velkou chutí vyzpovídal.
Karole, mohl bys začít rozhovor vysvětlením, který se vztahuje ke vzniku názvu kapely DEATH HAS SPOKEN? Je za ním nějaký zvláštní příběh nebo zkušenost?
Bohužel, žádný zvláštní příběh za tím není. Byl to typický problém pro každou novou kapelu – potřebovali jsme název, který by odpovídal hudbě, kterou hrajeme. Musel být také chytlavý a ne už obsazený.
DEATH HAS SPOKEN byl původně jen tvůj projekt. Co tě vedlo k založení plnohodnotné kapely? Hrálo v tomto procesu roli debutové album „Fade“, které se setkalo s pozitivními ohlasy od posluchačů?
Možná začnu opravou – DEATH HAS SPOKEN nebyl sólový projekt. Když jsme dokončili materiál pro náš debut, ukázalo se, že po nahrávání v kapele zůstaneme jen já a Maciek (baskytara). Mysleli jsme si, že by to mohl být konec příběhu. Ale jak jsi řekl, pozitivní ohlasy na „Fade“ nás přiměly k rozhodnutí bojovat o budoucnost kapely.
Jak se podle tebe hudba DEATH HAS SPOKEN vyvíjela v průběhu času? Existuje nějaký konkrétní prvek, který definoval vaši tvorbu od začátku?
Myslím, že to, co se v průběhu času skutečně změnilo, je prostor v našich skladbách. Když posloucháš „Fade“, cítíš vůni vlhké hrobky a čerstvě zryté půdy. „Elegy“ je naopak o osamělých kopcích a nekonečných lesích
V Polsku je mnoho skvělých kapel. Jak těžké pro vás bylo stát se jednou z těch známějších a respektovanějších?
Děkuji za milá slova. Nemyslel jsem si, že nás naši čeští přátelé takhle vnímají. Je to pravda, v Polsku je mnoho skvělých metalových kapel. Ale naším cílem nikdy nebylo soutěžit o slávu nebo být nejuznávanější kapelou. Samozřejmě je hezké, když se to stane, ale my se hlavně soustředíme na to, abychom svou práci dělali dobře a s vášní. Když to opravdu děláte, zbytek je jen otázkou času… a štěstí. Většinou štěstí.
Podporují polská média nové kapely dostatečně? Pomohla vám některá z nich v začátcích?
Myslím, že ano. Víš, v některých z našich prvních recenzí na polských webech lidé někdy psali, že to hodnocení je o něco vyšší jen proto, aby nás podpořili. Bylo to řečeno zdvořile, ale sdělení bylo jasné: „Kluci, jsou tam nějaké drobné nedostatky, ale prozatím je to v pohodě. Příště ale už nebudou žádné úlevy. Jen tak dál a hodně štěstí.“
Na vaší hudbě se mi nejvíc líbí její těžkost a hutné, pomalé až středně rychlé kytarové party. Řekl bys, že právě tohle je nejdůležitější prvek hudby DEATH HAS SPOKEN?
V poslední době to slýcháme hodně, takže na tom možná něco pravdy je. Těžko říct, jestli je to nejdůležitější prvek, ale rozhodně je to jeden z klíčových.
„Elegy“ je vaše třetí album, které vyšlo nedávno. Představuje krok vpřed oproti předchozí nahrávce, nebo je spíše jejím pokračováním?
Nepochybujeme o tom, že je to nejlepší album, které jsme dosud natočili. Vím, že to říká každá kapela, ale „Elegy“ není jen další album – je to rozvoj a zakončení toho, co jsme vytvořili na předchozích dvou deskách. „Fade“ bylo nahráno jako studiový projekt, „Call of the Abyss“ bylo stále hledáním naší identity jako kapely. S „Elegy“ jsme si řekli: „Teď přesně víme, co chceme a jak to udělat. Jdeme do toho!“
Myslím, že nejste kapela, která experimentuje za každou cenu – spíše se zaměřujete na atmosféru a ducha hudby. Souhlasíš s tímto tvrzením?
Záleží na tom, co si představujeme pod pojmem „experiment“. Rozhodně se nesnažíme znovu vynalézat kolo. Při komponování zvažujeme různé nápady – někdy i velmi neobvyklé. Před dvěma lety jsme dokonce vydali dvě písně ve stylu synthwave. Nechceme, aby si lidé za každou cenu říkali: „Páni, nikdy jsem nic takového neslyšel.“ Samozřejmě se snažíme udržovat naši hudbu rozmanitou a zkoumat nové směry, ale naše kořeny jsou vždycky jasně zřetelné.
Ve vaší biografii se píše, že jste v minulosti čerpali velkou inspiraci z děl světoznámých spisovatelů. Platí to i pro album „Elegy“?
Přesně tak. První album bylo založeno na dílech Edgara Allana Poea. Druhé – na H. P. Lovecrafta. „Elegy“ kombinuje oba autory, ale s větším vlivem Poea, a proto je na něm cítit silnější romantický duch
Album „Elegy“ vydalo belgické vydavatelství Meuse Music Records. Jak k této spolupráci došlo? Proč jste si vybrali právě toto vydavatelství?
Hledali jsme vydavatelství, které by již mělo kapely s podobným stylem jako ta naše. Opravdu jsme doufali, že s nimi budeme spolupracovat, protože jsme Meuse Music Records sledovali už nějakou dobu. Jejich pozitivní reakce pro mě byla velkou úlevou.
Nové album obsahuje coververzi skladby „Our Fortress Is Burning… II – Bloodbirds“ od skupiny AGALLOCH. Co vás vedlo k rozhodnutí zařadit právě tuto píseň?
Od alba „Call of the Abyss“ jsme se rozhodli, že by bylo fajn zachovat tradici vzdávání poct kapelám, které nás inspirují, nahráváním jejich coververzí. Nápad na „Our Fortress Is Burning… II – Bloodbirds“ se zrodil během bujaré párty. Možná proto se z toho všichni hned tak nadchli.
Nahrávku „Elegy“ jsem si oblíbil hned na první poslech. Je to ten druh hudby, která je ideální pro podzimní čas. Bylo vaším záměrem vydat album v tomto ročním období, nebo to byla jen náhoda?
Bylo to důkladně naplánováno. Pokud existuje jedno roční období, kdy poslouchám nejvíc doom metalu, je to podzim. Dokážeš si představit, že bys toto album poslouchal za horké letní noci nebo teplého jarního odpoledne? Jasně, není na tom samozřejmě nic špatného, ale určitě budeš souhlasit, že tento druh hudby chutná nejlépe právě na podzim.
Polsko navštěvuji opravdu často. Hory, moře, přátelští lidé… Ale jaký je skutečný život v Polsku z pohledu obyčejného člověka? Vnímáte všeobecný pokrok stejně, jako si ho všímám já, pravidelný návštěvník vaší země?
To rád slyším. Polsko je opravdu skvělá země k životu, nedokážu si představit, že bych ji někdy navždy opustil. Stejně jako všude máme své problémy, ale takový je život. Jsou věci, se kterými moc nezmůžeme, takže je musíme prostě přijmout a jít dál. Českou republiku jsem navštívil několikrát a mám na ni spoustu dobrých vzpomínek. Je mezi vámi spousta laskavosti a pozitivní energie.
Hráli jste někdy mimo Polsko? Na které koncerty zatím nejraději vzpomínáte?
Zatím jsme hráli v Litvě, Lotyšsku, Estonsku, na Slovensku a v České republice. Zvláště vzpomínáme na naši první cestu do zahraničí – koncert v Kaunasu v Litvě a na naše předskakování skupiny AHAB v lotyšské Rize.
Plánujete v blízké budoucnosti nějaké koncertní turné?
Ano. Příští rok začínáme turné na podporu alba „Elegy“. Bohužel, práce na albu zabrala tolik času, že nebylo možné naplánovat a zorganizovat koncerty začátkem tohoto roku.
Mohl bys na závěr zmínit několik nahrávek, které máš rád a pravidelně se k nim vracíš?
Páni, je jich spousta. Dovolte mi, abych se podíval na playlist tohoto měsíce: PARADISE LOST — The Plague Within, SWALLOW THE SUN — Songs from the North, MY DYING BRIDE — Songs of Darkness, Words of Light, AGALLOCH — Ashes Against the Grain (překvapení!), ANATHEMA — Eternity. To by mělo stačit.
Moc děkuji za rozhovor. Pokud by ses chtěl se čtenáři Rumzinu podělit o něco dalšího, máš nyní samozřejmě příležitost. Přeji Vám vše dobré!
Zdravím čtenáře zinu R.U.M. a všechny fanoušky death-doom metalu z České republiky! Doufáme, že vás brzy zase navštívíme. Opravdu si vážíme každého milého slova nebo komentáře na našich sociálních sítích – vždycky je příjemné vědět, že tam na nás čeká vřelé přivítání.
ALL