Po osmi letech se ENNUI vrací s albem „Qroba“, jehož nevšední umělecký otisk je natolik zajímavý, že ho nemohu jen tak přehlédnout. V recenzi jsem tuto desku ocenil jako mimořádně silnou a přesvědčivou, a právě to byl jeden z důvodů, proč vznikl následující rozhovor. Zpovídaným byl David Unsaved, hlavní tvůrčí osobnost kapely, který otevřeně hovoří o dlouhé cestě k novince, o existenciálních tématech prázdnoty a mizení, a také o vlivech gruzínské poezie a kultury. ENNUI se na web Rumzinu vrací přibližně po jedenácti letech, a to díky nejlepšímu možnému důvodu…
Davide, zpráva o vašem novém albu mě opravdu potěšila. Album „Qroba“ vychází osm let po předchozí desce „End of the Circle“. Mohl bys čtenářům přiblížit, co jsi během těch osmi let prožil a jak v tomto období fungovala kapela?
Během těch osmi let se zkrátka život tak nějak běžel. Někdy štědře, častěji lhostejně. V roce 2020 jsme hráli na festivalu Haunting the Castle III v Belgii. Byl to náš první evropský koncert a na krátký okamžik to působilo, jako by se konečně otevřely dveře. Noví lidé, jiné publikum a pocit, že naše hudba může existovat i mimo své místo vzniku. Tahle zkušenost v nás zůstala.
Krátce po návratu domů se ale svět zastavil. Lockdowny, nejistota, ticho. Stejně jako mnoho jiných jsme byli nuceni přesunout pozornost pryč od hudby. Přežití se stalo praktičtější záležitostí než tvorba. Udržet si práci a alespoň základní stabilitu bylo důležitější než tvůrčí plány. Hudba pokračovala spíš v pozadí, kdykoli na ni byl čas a síla. V letech 2022 a 2023 jsme se pomalu vraceli ke zkoušení a začali připravovat nový materiál. Osobní okolnosti však nakonec vedly k úplnému rozpadu kapely. Na nějakou dobu ENNUI jednoduše přestali existovat. Později jsem se rozhodl začít znovu od nuly, bez snahy obnovovat to, co už skončilo. Psával jsem nový materiál bez závazků k minulosti. Postupně si vytvořil vlastní identitu a směr. Z tohoto procesu se zrodil název „Qroba“. Album není pokračováním toho, co bylo dřív, ale výsledkem nového začátku.
Od roku 2012 systematicky pracuješ na budování dobrého jména a postupně se ti podařilo získat uznání mezi posluchači funeral doom metalu. Jsi spokojený s pozicí ENNUI na scéně? Dalo se v rámci vašich možností udělat ještě víc?
Nemyslím si, že spokojenost je užitečný stav. Alespoň mně nikdy moc nepomáhala. Vždy je prostor jít dál, přehodnotit věci, udělat něco přesněji. Jen zřídka jsem s jakýmkoli výsledkem úplně spokojený – ne proto, že bych znehodnocoval to, čeho bylo dosaženo, ale proto, že se časem mění perspektiva. Když se dívám zpět na naše začátky, vidím jiné lidi. Ne lepší ani horší, jen formované jiným chápáním věcí. S přibývajícími zkušenostmi přichází určitá jasnost. Začneš si všímat, kde by pomohlo víc trpělivosti, kde by bylo moudřejší mlčet nebo kde by menší úsilí vedlo k lepšímu výsledku. Tenhle druh zpětného pohledu asi není nijak výjimečný. Myslím, že většina lidí, kteří se dlouhodobě věnují něčemu vážně, k podobným závěrům dospěje.
Pokud jde o místo ENNUI na scéně, vnímám ho spíš jako přirozený výsledek než jako cíl sám o sobě. Nikdy jsme se nesnažili kapelu strategicky „umístit“. Uznání přicházelo postupně jako důsledek vytrvalosti a upřímnosti, ne ambicí. Mohli jsme udělat víc? Možná. Ale každá cesta vylučuje jiné cesty a já jsem se naučil tohle omezení přijímat jako součást procesu.
Od začátku jste byli úzce spojeni s ruskou doommetalovou scénou. Vaše alba postupně vydávaly labely MFL Records a Solitude Productions a díky tomu se dostala prakticky do celého světa. Udržuješ i dnes kontakt s tamní kulturou navzdory současné politické situaci?
Naše spolupráce s ruskými labely patří k dřívější fázi kapely a fakticky skončila v roce 2018, kdy bylo naše album vydáno v Evropě (Non Serviam Records). V té době už se náš směr posunul jinam a naše cesty se přirozeně rozešly. To, co následovalo později, tento rozchod nezpůsobilo, ale učinilo ho definitivním. Širší politické události jednoduše odstranily jakýkoli zbývající kontext, ve kterém by taková spolupráce mohla existovat. Nešlo o dramatický zlom, spíš o realitu. Kultura neexistuje odděleně od světa kolem sebe. Nevyhnutelně do sebe vstřebává dobu a okolnosti, ve kterých vzniká. Pro nás se toto pochopení odráží v našich rozhodnutích i ve směru, kterým se dál ubíráme.
Je současná izolace metalové kultury v Rusku pro tamní kapely zásadní komplikací?
Necítím se být kvalifikovaný mluvit jménem současné ruské metalové scény. Nejsme součástí tohoto prostředí a jeho vnitřní dynamiku už delší dobu nesledujeme. Obecně vzato má jakákoli forma izolace tendenci omezovat výměnu. Kultura roste skrze pohyb, dialog a tření. Když jsou tyto kanály omezené, dříve či později se to projeví. Jak konkrétně se to ale promítá do jednotlivých lokálních scén, dokážou skutečně posoudit jen lidé, kteří v nich žijí a aktivně působí. Z našeho pohledu je upřímnější mluvit pouze o tom, co sami přímo zažíváme, než z odstupu spekulovat.
A nyní k vašemu novému albu. Mohl bys prozradit, jak dlouho jste na něm pracovali? Je album výjimečné také tím, že se na jeho vzniku podílelo širší spektrum hudebníků?
Tradičně veškerou hudbu pro ENNUI psali a formovali Serge Shengelia a já, bez ohledu na to, jak široká byla v danou chvíli sestava kapely. Toto vnitřní jádro zůstávalo vždy neměnné. U alba „Qroba“ byl proces jiný. V době, kdy se album začalo formovat, nebyl Serge v kapele činný, takže jsem veškerý materiál napsal sám. Toto období trvalo přibližně rok soustavné, soustředěné práce. Nešlo o plánovaný koncepční posun, spíš o praktickou reakci na tehdejší okolnosti. Serge se znovu zapojil v závěrečné fázi a přinesl do materiálu svěží pohled. Jeho přínos, zejména prostřednictvím kytarových sól, se stal důležitou součástí výsledného charakteru alba. V tomto smyslu nese deska jak kontinuitu, tak přerušení.
Náš bubeník Alexander Gongliashvili byl součástí ENNUI jako koncertní člen už od konce roku 2019, ale „Qroba“ je jeho první studiovou nahrávkou s kapelou. Už jen to činí album pro nás do jisté míry výjimečným – zachycuje sestavu, která se nespojila teoreticky, ale v praxi.
„Prázdnota, nicota, mizení…“ To jsou hlavní pilíře alba „Qroba“. Jak ses k tomuto existenciálnímu tématu dostal? Vzpomeneš si ještě na první zásadní moment, který tě přivedl k volbě právě tohoto konceptu?
Témata jako prázdnota, mizení a nicota mě přitahovala vždy, dávno před „Qrobou“ a bez ohledu na žánr. Přitahovala mě intuitivně – ne jako provokace či negace, ale jako způsob nahlížení existence bez útěchy. Tato přitažlivost mě nikdy neopustila.
V ENNUI byla tato existenciální perspektiva přítomna už od samotného začátku. Jedním z nejranějších a nejdůležitějších referenčních bodů pro mě byla poezie gruzínského básníka Terentiho Graneliho. V určitém okamžiku mi došlo, že jeho jazyk patří do funeral doom metalu. Jeho epitaf zní: „Žádný život, žádná smrt, ale něco jiného.“ Nemyslím si, že by to vyžadovalo složitý výklad. Už tato jediná věta vymezuje celý světonázor. Napříč našimi alby tato základní ideologie nabývala různých podob, ale nikdy nezmizela. „Qroba“ není výjimkou, je pouze další formou, skrze kterou jsou kladeny tytéž otázky.
V návaznosti na starší tradici kapely „Qroba“ zahrnuje také tvorbu dalšího gruzínského básníka, Konstantina Makašviliho. Několik textů na albu vychází z jeho básní, které napsal po smrti své dcery Maro Makašviliové, jež byla zabita během sovětské invaze a okupace Gruzie v roce 1921 a později se stala národním symbolem. Texty použité ve skladbách „Decima“, „Down, to the Stars“ a „Mokvda Mze“ odrážejí ohromující pocit ztráty, zoufalství a rozpadu. Bolest v nich není rétorická – postupně se rozpouští v něčem téměř halucinačním. Tyto básně považuji za mimořádně silné, protože přesně artikulují ten druh existenciální zkušenosti, který vždy stál v samotném jádru ENNUI.
„Antinatalismus“ je název úvodní skladby, jejíž výstižný text poukazuje na základní myšlenky tohoto filozofického směru. Osobně jsi mě ale chytil do pasti. Kdybych „nechtěl být narozen“, nemohl bych si přece užívat nové album ENNUI… 🙂 Poraď mi , jak z tohoto bludného kruhu ven?
Myslím, že antinatalismus se stává problematickým teprve tehdy, pokud by mohl vzít zpět to, co už existuje. Jelikož to nedokáže, užívat si hudbu mi připadá jako naprosto rozumný kompromis. 🙂
Přemýšlíš často o vlastní smrti, nebo tě víc přitahují úvahy spojené se zánikem naší planety?
O vlastní smrti přemýšlím mnohem častěji než o konci planety. Ne proto, že bych ten druhý scénář podceňoval, ale proto, že moje vlastní smrt je jediná, ke které mám přímý přístup. Je bezprostřední, osobní a nevyhnutelná. Smrt planety je abstraktní představa zprostředkovaná titulky, projekcemi a spekulacemi. Moje vlastní smrt naopak žádnou představivost nevyžaduje. Už teď je tiše přítomná. Možná právě proto mi připadá poctivější přemýšlet o tom, co je jisté, než o tom, co je jen možné. Konec světa může přijít, nebo také ne. Můj vlastní konec se ptát nebude.
Lze album chápat jako jakýsi pohřeb poslední generace lidí, kterým bylo dopřáno chodit po této planetě?
O albu jsem takhle nikdy nepřemýšlel a rozhodně nebylo zamýšleno jako rekviem pro určitou generaci. K velkým apokalyptickým vyprávěním jsem spíš opatrný. Historie ukazuje, že každá generace je přesvědčená, že může být poslední, a přesto život v nějaké podobě pokračuje dál. „Qroba“ se nesnaží předpovídat konec v planetárním měřítku. Je mnohem skromnější a mnohem osobnější. Album se zabývá mizením na lidské úrovni. Tím, jak věci vyhasínají, končí a jsou přijímány, aniž by se z nich dělala velká prohlášení o osudu světa. Pokud deska vůbec působí jako pohřeb, pak ne pro lidstvo jako celek, ale pro určité iluze, které tiše umírají dávno předtím, než by mohla nastat jakákoli konečná katastrofa.
Myslíš si, že někde jinde existuje život podobný tomu našemu? Nebo vnímáš vznik Země jako jakýsi „kosmický omyl“, z něhož vzešlo lidstvo?
Nenacházím mnoho útěchy ve spekulacích o životě jinde ve vesmíru. Představa, že bychom nemuseli být sami, je často prezentována jako uklidňující, ale nejsem si jistý proč. I kdyby někde jinde existoval život podobný tomu našemu, neposkytuje nám to smysl, účel ani úlevu. Jen to násobí stejný stav ve větším měřítku.
To, co mě skutečně zneklidňuje, není možnost, že jsme ve vesmíru sami, ale uvědomění, že samotná existence nenabízí žádné vysvětlení. Můžeme popsat vesmír pomocí čísel, vzdáleností a pravděpodobností, ale otázka, proč existuje něco spíš než nic, zůstává naprosto nepřístupná. Přemýšlet o tom příliš přímo může být až fyzicky dezorientující. Lidstvo mám tendenci vnímat jako náhodné, zbytečné a v zásadě bezvýznamné v širší struktuře reality. Vědomí, jakkoli se nám může zdát výjimečné, tuto pozici nepovyšuje. Pouze nám ji umožňuje si uvědomit. V tomto smyslu se naše osamělost jeví jako absolutní – nejen kosmická, ale i existenciální. Ať už život jinde existuje, nebo ne, mění to jen velmi málo. Ticho v samotném středu věcí zůstává stejné.
Pro mě osobně je skladba „Becoming Void“ naprosto výjimečná. Její struktury jsou dechberoucí a neuvěřitelným způsobem do sebe plynule přecházejí. Byl tentokrát kladen zvláštní důraz na detail, dokonce i v rámci funeral doom metalu?
Jsem rád, že to tak vnímáš. Když jsem říkal, že veškerá hudba na albu „Qroba“ byla napsána od nuly, byla to jen částečná pravda. „Becoming Void“ totiž vznikla dříve než zbytek alba. Její základní myšlenka se objevila už v roce 2016 a finální hudební podoby skladba dosáhla zhruba v roce 2019. Texty však vznikly až mnohem později, v době, kdy se už samotné album začalo formovat. Tato dlouhá doba zrání je pravděpodobně důvodem, proč skladba působí tak promyšleně. Pracoval jsem na ní pomalu a s mimořádnou péčí, nechával jsem strukturu přirozeně se rozvíjet, místo abych ji tlačil do konvenční podoby. V té době byl cítit silný vliv kapely ESOTERIC, zejména v tom, jak se dynamika a riffy mohou v rámci jedné skladby posouvat, rozpínat a stahovat, aniž by se narušil její vnitřní tok. V rámci „Qroby“ lze „Becoming Void téměř považovat za titulní skladbu – alespoň po koncepční stránce. Nejotevřeněji totiž artikuluje ústřední myšlenku alba. Stejná míra pozornosti však byla věnována i zbytku materiálu.
Samozřejmě ne všichni metaloví fanoušci rozumějí funeral doom metalu; pro některé může tato hudba působit monotónně a nezáživně. Album „Qroba“ je ale napříč skladbami velmi rozmanité. Myslíš si, že by mohlo oslovit širší okruh posluchačů?
Bylo by upřímně hezké, kdyby „Qroba“ dokázala oslovit i lidi mimo obvyklé publikum funeral doom metalu. Už jsem slyšel, že se s albem ztotožnili i posluchači, kteří nejsou tomuto žánru blízcí, a to mě těší. Deska nebyla psána s cílem být přístupnější, ale s cílem být upřímná a soudržná. Pokud tato upřímnost někomu novému umožní poslouchat bez odporu, jsem za to rád.
Závěrečná skladba „Mokvda Mze“ obsahuje neobvyklé melodie a motivy. Můžeme zde slyšet inspiraci gruzínskou lidovou hudbou?
Ano, úvod skladby „Mokvda Mze“ využívá panduri, tradiční gruzínský strunný nástroj. Dlouho mě zajímala myšlenka zkoumat cosi jako gruzínský doom metal, ale bez toho, aby se z toho stal folk metal v doslovném smyslu. Cílem nikdy nebylo přímo citovat folklor nebo hudbu „zdobit“ etnickými prvky, ale nechat gruzínské melodické myšlení a emocionální tíhu přirozeně vystoupit v rámci jazyka doom metalu. V naší kultuře je zakotven určitý druh smutku a zdrženlivosti – něco tichého a těžkého spíš než dramatického. Přenést tento pocit do doom metalu mi přišlo přirozené. Jsem rád, že to vyznívá nenápadně, bez okázalého zdůrazňování, protože přesně o to šlo.
V jakých formátech album vyjde? Bude deska dostupná ve více evropských zemích?
„Qroba“ vyjde v digitální podobě i na CD, a to jako šestipanelový digipack s osmistránkovým bookletem. Album vydává belgický label Meuse Music Records, takže fyzická distribuce po Evropě je dobře zajištěná. V tuto chvíli jsou tyto formáty plánované a uvidíme, jak se věci budou dál vyvíjet.
Všiml jsem si na tvé facebookové stránce, že vás v roce 2026 čekají zajímavé koncerty. Mohl bys je představit podrobněji?
28. února se vrátíme do Belgie, kde zahrajeme na festivalu Haunting the Castle VI, který se stal skutečně ikonickou akcí pro tento druh hudby. Je vždy poctou sdílet pódium s tak silnými a oddanými kapelami, a tentokrát to navíc bude poprvé, kdy vystoupíme po boku dlouholetých legend, jako jsou MOURNFUL CONGREGATION. Krátce poté plánujeme menší kavkazské turné, s koncerty v Arménii a Gruzii, společně s SHAPE OF DESPAIR. Možnost zahrát tyto skladby v tomto regionu a navíc ve společnosti kapely, které si hluboce vážíme, pro nás má mimořádný význam. Kdyby mi někdo před lety řekl, že se tyto koncerty stanou realitou, nejspíš bych tomu nevěřil. Ne kvůli nedostatku ambicí, ale proto, že některé cesty se ukážou až mnohem později.
Moc děkuji za rozhovor. Jsem rád, že jste zpátky – a s tak krásným albem…
Děkuji za promyšlené a podnětné otázky. Těší mě, že album rezonuje, a věřím, že nás ještě čeká mnoho zajímavých věcí.
ALL