Islandský black metal má navzdory velikosti země mimořádně silný a osobitý zvuk. V posledních letech se z tamní scény stala jedna z nejzajímavějších odnoží evropského black metalu a jména jako SVARTIDAUÐI, MISÞYRMING, DYNFARI nebo ALMYRKVI si vydobyla respekt daleko za hranicemi tohoto malého ostrova.
Do této tradice nyní vstupuje také mladá kapela MYRKVIÐI. Ta vznikla teprve v roce 2025, původně jako sólový projekt, během několika měsíců se však proměnila v plnohodnotnou sestavu. V červnu 2026 pak MYRKVIÐI vydali debutové EP „Harmur“, čtyřskladbovou nahrávku, na níž propojují agresivitu a intenzitu black metalu s výraznější melodikou. Texty přitom zůstávají pevně spjaté s islandštinou, která pro kapelu není pouze přirozeným jazykem, ale také důležitou součástí její identity.
O tom, co všechno se mladé formaci podařilo během krátké doby, jsem si povídal se zpěvákem a kytaristou v jedné osobě, Eimarem Steinarssonem.
MYRKVIÐI je velmi mladá kapela, která vznikla teprve v roce 2025. Jak jste se dali dohromady a co stálo na úplném začátku?
MYRKVIÐI měl původně fungovat jako sólový projekt. Zhruba rok jsem psal dema a plánoval je nahrát a vydat jako one-man projekt. Začátkem roku 2025 jsem se ale potkal s Péturem, hlavním kytaristou kapely, a začali jsme spolu jamovat. Už tehdy hrál s naším baskytaristou, a tak nám přišlo škoda nechat to jen u sólového alba. Nakonec jsme se rozhodli založit MYRKVIÐI.
Jak vypadaly úplné začátky? Měli jste od prvního dne jasnou představu o výsledném zvuku, nebo se vaše podoba postupně formovala během zkoušení a psaní?
Jak už jsem říkal, alespoň já jsem měl poměrně jasnou představu o tom, jak by kapela měla znít, protože několik skladeb bylo hotových ještě před jejím vznikem. Pétur a Jón ale přinesli vlastní styl a společně jsme jednotlivé věci postupně doladili. Jediným skutečným problémem prvních měsíců byl nedostatek bubeníka. Na několika úvodních zkouškách jsem proto seděl za bicími já. Jakmile se ale přidal Andri, posunul kapelu opravdu na úplně jinou úroveň.
Co pro tebe osobně black metal znamená? Čím tě tenhle žánr přitáhl natolik, že ses rozhodl v jeho rámci tvořit vlastní hudbu?
Vlastně si nejsem úplně jistý. Black metal se jednoduše skvěle hraje. Vždycky mě fascinoval a připadal mi zajímavější než třeba death metal. Nabízí podle mě větší rozmanitost a zároveň dává hudebníkovi o něco širší prostor pro vlastní tvorbu a vyjádření.
V červnu 2026 jste vydali debutové EP „Harmur“. Jak dlouho skladby vznikaly a vnímáš nahrávku jako skutečný start MYRKVIÐI, nebo spíš jako první zachycení kapely, která už nějakou dobu hledala svůj výraz?
Skladby na „Harmur“ vznikaly poměrně dlouhou dobu. Přesto tuhle nahrávku pořád vnímám jako začátek kapely. Jsme totiž stále velmi mladá sestava, takže pořád experimentujeme, zkoušíme nové věci a hledáme způsoby, jak náš vlastní styl dál rozvíjet a zdokonalovat.
Proč jste se rozhodli začít právě čtyřskladbovým EP? Bylo pro vás důležité představit kapelu kratším materiálem, než se pustíte do plnohodnotného alba?
Důvod byl vlastně jednoduchý – chtěli jsme co nejdříve něco vydat. Island je velmi malá země s obrovským množstvím umělců, takže je mnohem těžší získat pozornost jen šířením informací z člověka na člověka, zvlášť pokud se snažíte oslovit posluchače v zahraničí. Zároveň jsme si chtěli nechat plnohodnotné album na později. Chceme mu dát dostatek času, napsat nejlepší skladby, jakých jsme schopni, a nahrát je tak dobře, jak jen dokážeme.
Název „Harmur“ lze zhruba přeložit jako „žal“ nebo „smutek“. Co pro tebe znamená a spojuje čtyři skladby nějaké společné téma či příběh?
„Harmur“ je jednoduše název poslední skladby na nahrávce. Ta pojednává o vraždě spáchané v návalu vášně. Celé EP ale ve skutečnosti žádný zastřešující příběh ani koncept nespojuje, protože každá skladba se zabývá něčím jiným. Nakonec jsme si prostě řekli, že „Harmur“ zní jako dobrý název desky.
Zpíváš v islandštině. Je používání rodného jazyka zásadní součástí identity MYRKVIÐI, nebo jsi někdy uvažoval také o textech v angličtině?
Psát texty v angličtině pro mě nikdy nebyla skutečná možnost. Myslím, že je velmi důležité zpívat islandsky, protože je to můj rodný jazyk a zároveň se mi v něm píše mnohem snadněji než v jakémkoli jiném. Žiju na Islandu a mluvím islandsky, takže psát texty v angličtině by mi jednoduše nepřipadalo přirozené.
Vaše hudba je melodická, ale zároveň velmi agresivní. V recenzi vašeho vystoupení na Músíktilraunir, islandské hudební soutěži s dlouholetou tradicí, byly zmíněny epické pasáže i vlivy zlaté éry norského black metalu. Které kapely nebo desky tě ovlivnily nejvíce? A je naopak něco, čemu se záměrně vyhýbáš?
Řekl bych, že největší vliv na mou hudbu měly islandské blackmetalové kapely. Výrazně mě ovlivnily například SVARTIDAUÐI, MISÞYRMING a NAÐRA. Samozřejmě na mě působili také norští představitelé žánru. Zároveň se ale snažím, aby naše hudba nezněla příliš jako obyčejný norský black metal. Mám pocit, že tenhle styl už je dnes trochu vyčerpaný. Je to samozřejmě legendární hudba, ale její éra už pominula a podle mě dnes působí trochu trapně snažit se napodobovat kapely z devadesátých let.
Letos jste se dostali mezi jedenáct finalistů Músíktilraunir. Jaké bylo vystupovat v soutěži, která spojuje tak širokou škálu hudebních stylů?
Bylo skvělé hrát po boku tak rozmanité skupiny umělců, ale zároveň to bylo trochu zvláštní. Bezpochyby jsme byli nejintenzivnější kapela, která tam ten rok hrála, a bylo poznat, že to, co děláme, není přesně to, co chtěli všichni v publiku poslouchat.Byla opravdu zábava sledovat dav a pozorovat rozdílné reakce. Někteří lidé byli úplně ponoření do hudby, zatímco jiní seděli se založenýma rukama a vypadali dost nešťastně. Několik lidí si dokonce zacpávalo uši a někteří během našeho vystoupení vstali a odešli dozadu do sálu.
Andri získal cenu pro nejlepšího bubeníka a MYRKVIÐI jste si odnesli také ocenění za islandské texty. Jak jsi tyto výsledky vnímal? Změnila soutěž nějak tvůj pohled na kapelu nebo ovlivnila vaše další směřování?
Bylo opravdu skvělé tyto ceny získat. Vždycky jsme měli pocit, že Andri cenu pro nejlepšího bubeníka vyhraje, protože je to šíleně dobrý bubeník. O něco překvapivější pro mě bylo ocenění za nejlepší texty. Nikdy předtím jsem si nemyslel, že by moje texty byly něčím výjimečné, ale očividně se porotcům opravdu líbily. Byla také docela sranda, že jsme získali cenu za texty, když jsme byli jediná kapela, u které nikdo nerozuměl ani slovu z toho, o čem zpívám.
Pomohla vám účast v Músíktilraunir zviditelnit se na islandské scéně? Všimli jste si po soutěži většího zájmu nebo nových příležitostí?
Jo, po vystoupení v Músíktilraunir přirozeně získáte větší pozornost, protože se soutěž vysílá v televizi a spousta lidí vás tak má možnost vidět. Rozhodně jsem si všiml, že od té doby nás začalo sledovat více lidí a také více lidí chodí na naše koncerty, což je skvělé.
Island má vzhledem ke své velikosti pozoruhodně silnou blackmetalovou scénu. Jak ji vnímáte jako mladá kapela, která do ní teprve vstupuje?
Určitě pozitivně. Je to velmi silná scéna, ale protože je Island tak malá země, prakticky se v ní všichni navzájem znají. Díky tomu je to pro novou kapelu opravdu dobré prostředí.
Cítíte určité propojení s tradicí, kterou vytvořily kapely jako DYNFARI, SVARTIDAUÐI nebo ALMYRKVI? Nebo vás více zajímá tvorba něčeho, co bude vyloženě vaše vlastní?
Samozřejmě máme ke starším islandským blackmetalovým kapelám velmi blízko a čerpáme z nich spoustu inspirace. Zároveň se ale snažíme posouvat naši hudbu trochu melodičtějším směrem a přitom zachovat intenzitu a sílu, kterými je islandský black metal známý.
Myslíš, že existuje něco jako vyloženě „islandský“ black metal? Pokud ano, co podle tebe vytváří jeho specifický zvuk nebo atmosféru?
Myslím, že islandský black metal bývá obecně o něco těžší a intenzivnější než jiné podoby žánru. Nějakým způsobem má „větší“ zvuk – takový epičtější. Ale upřímně si nejsem úplně jistý, čím přesně je islandský black metal tak jedinečný.
Islandská scéna je malá a mnoho hudebníků působí v okolí Reykjavíku. Je to především výhoda, protože se všichni znají a mohou se navzájem podporovat, nebo může být omezená velikost scény také určujícím faktorem?
Nemyslím si, že je na tom vůbec něco negativního. Je skvělé mít tak semknutou scénu, kde se všichni navzájem znají. Pro menší islandské kapely je díky tomu mnohem snazší navázat kontakt s většími a zavedenějšími jmény.
Když poslouchám islandský black metal, často mám pocit, že v něm slyším samotnou krajinu – izolaci, temnotu, vítr, vulkanickou přírodu nebo určitý pocit odlehlosti. Myslíš, že prostředí, ve kterém žijete, skutečně ovlivňuje vaši hudbu, nebo jde spíš o romantickou představu lidí ze zahraničí?
Nemůžu samozřejmě mluvit za islandský black metal obecně, ale pokud jde o mou vlastní hudbu, řekl bych, že ne. Nemyslím si, že by islandská krajina nebo prostředí měly na mou tvorbu nějaký výrazný vliv.
Island se stal obrovskou turistickou destinací a země se v důsledku toho poměrně rychle mění. Jak turistický boom vnímáte jako lidé, kteří tam skutečně žijí? Je na něm něco, co vás štve, nebo v něm většinou vidíš pozitivní stránky?
Na turistech na Islandu vlastně nevidím nic špatného. Obecně nezpůsobují žádné problémy a chovají se k nám s respektem, takže si vlastně nemůžu stěžovat.
Myslíš, že existuje rozdíl mezi Islandem, který zažívají turisté – sopkami, vodopády, polární září a téměř „magickou“ krajinou – a Islandem každodenního života? A promítá se tenhle rozdíl nějak do hudby, kterou tvoříte?
Rozhodně. Myslím, že Island, který zažívají turisté, může být od každodenního života tady velmi odlišný. Turisté většinou vidí sopky, vodopády, polární záři a všechnu tu dramatickou přírodu, zatímco pro nás je to jednoduše místo, kde žijeme. Když je něco součástí vašeho každodenního prostředí, přece jen se kolem toho neprocházíte a nepřemýšlíte, jak je všechno magické nebo exotické. Pokud jde o hudbu, nemyslím si, že by tenhle rozdíl měl na to, co píšu, nějaký výrazný vliv. Jak už jsem říkal, nikdy jsem neměl pocit, že by islandská krajina měla na mou hudbu zásadní dopad.
Co je pro MYRKVIÐI právě teď nejdůležitější? Psát nový materiál, koncertovat, nahrávat, nebo něco úplně jiného?
Nejdůležitější je teď jednoduše dál koncertovat a psát novou hudbu. Chceme se zviditelnit a vytvořit si dostatek materiálu pro budoucí nahrávky.
Už máte představu, kam chcete hudbu po „Harmur“ posunout? Bude další nahrávka pokračovat podobným směrem?
Jo, už jsme začali pracovat na novém materiálu pro další desku. Chceme se držet stejného celkového zvuku, ale zároveň ho trochu vypilovat a skutečně dovést k dokonalosti.
Jaké máte ambice? Chcete především etablovat MYRKVIÐI na islandské scéně, nebo už přemýšlíte také o hraní v zahraničí, evropském turné a oslovení mezinárodního publika?
Momentálně se soustředíme především na koncertování tady na Islandu a na to, abychom se zviditelnili. Doufejme, že brzy dostaneme příležitost zahrát si i v zahraničí, ale prozatím je naším plánem nejdřív dobýt Island.
A nakonec: představ si MYRKVIÐI za pět let. Kde bys chtěl, aby kapela byla, a čeho byste chtěli dosáhnout?
Doufám, že do té doby vydáme plnohodnotné album a že budeme známější i mimo Island.
ALL