Industrial metal nikdy úplně nezmizel. Jen se stáhl z hlavního proudu a čekal na kapely, které mu znovu dokážou vtisknout vlastní tvář. Jednou z nich jsou bezpochyby američtí BLACK MAGNET, kteří ve své tvorbě spojují nekompromisní riffy, industriální atmosféru i překvapivě hluboký důraz na osobní rozvoj, spiritualitu a práci s vlastní myslí.
Kapela se 3. září 2026 představí v brněnském klubu Kabinet Múz, kde zahájí své evropské turné. Při této příležitosti jsem vyzpovídal jejího zakladatele, zpěváka a hlavního skladatele Jamese Hammontreeho, který otevřeně mluví nejen o proměně BLACK MAGNET ze sólového projektu v plnohodnotnou kapelu, ale také o vzniku alba „Megamantra“, svých hudebních inspiracích i o tom, proč podle něj skutečná síla nepramení ze vzteku, nýbrž ze schopnosti převzít odpovědnost za vlastní život.
V rozhovoru se dozvíte, jaký vliv na něj měly kapely jako MINISTRY, GODFLESH, DEFTONES nebo KRAFTWERK, proč věří v sílu afirmací a meditace, co si myslí o dnešní závislosti společnosti na technologiích a proč se tolik těší na svůj vůbec první koncert v České republice.
BLACK MAGNET původně vznikl jako tvůj sólový projekt. Kdy sis uvědomil, že už nejde jen o tvoji osobní vizi, ale že se z něj stala skutečná kapela?
Po nějaké době, kdy jsem z nutnosti vystupoval naživo sám, protože jsem tehdy nemohl najít nikoho, kdo by do projektu opravdu zapadl, jsem si uvědomil, že bych mohl živé vystoupení posunout mnohem dál, kdyby za tím stála větší síla. To samozřejmě znamenalo přibrat další členy. Jakmile jsem začal lidi pečlivě vybírat, každý z nich přinesl do skladeb vlastní rukopis a vlastní interpretaci, což mi zároveň otevřelo nové nápady a jiné přístupy ke skládání.
Postupem času se tahle spolupráce začala odehrávat stále víc v rámci celého procesu. Nakonec už všichni přispívali svými nápady v úplně prvních fázích vzniku skladeb, místo aby jen interpretovali něco, co jsem už měl napsané. Pořád jsem hlavním autorem skladeb, ale dnes už to rozhodně působí mnohem víc jako skutečná kapela. Hlavní bylo najít ty správné lidi se stejným naladěním, kteří pochopili, co jsem s BLACK MAGNET už vybudoval. Jejich zapojení projekt jen posílilo.
Když se dnes ohlédneš za albem „Hallucination Scene“, co podle tebe obstálo ve zkoušce času a co bys dnes udělal úplně jinak?
To je skvělá otázka. Myslím, že jednou z největších předností alba je dodnes jeho dynamika. Tehdy jsem zkoumal všechny možné směry, kterými se dalo v širokém a pestrém světě industriální hudby vydat – ať už to byli GODFLESH, FRONT LINE ASSEMBLY, BIG BLACK, SKINNY PUPPY, nebo i přístupnější jména jako NINE INCH NAILS či ROB ZOMBIE. Myslím, že právě tahle rozmanitost funguje dodnes, a stejně tak podle mě dobře obstála i samotná produkce.
Kdybych album dělal dnes, věnoval bych mnohem víc času a přípravy zpěvu. Byla to totiž první deska, na které jsem vůbec zpíval, a tehdy jsem měl jen minimum zkušeností. Když se na to dívám zpětně, myslím, že bych dnes s tím, co už umím, podal vokálně mnohem lepší výkon. Jinak bych možná zařadil i pár skladeb z původního demosnímku. Ten materiál mám pořád opravdu rád a myslím, že některé z těch písní by na album skvěle zapadly.
Oklahoma City rozhodně není místo, které si většina lidí spojí s industriálním metalem. Jak tě život tam ovlivnil jako hudebníka a skladatele?
Když jsem vyrůstal v Oklahoma City, nebylo to zrovna kulturní centrum světa, takže jsme se s kamarády naučili vytvářet si vlastní zábavu. Jezdili jsme na skateboardech, už od mládí zakládali kapely, pořádali koncerty v domech, vyměňovali si desky a kazety – prostě takový to byl život. Měli jsme štěstí, že ve městě fungoval punkový klub Green Door, kde jsem viděl spoustu skvělých kapel, jako byli AGNOSTIC FRONT, RANCID a řada dalších punkových legend.
Hned vedle klubu byl navíc výborný obchod s deskami, kde jsem nakonec začal pracovat. Právě to mě vlastně přivedlo tam, kde jsem dnes. Majitelé mě seznámili se spoustou podivnější a mnohem umělečtější hudby – s kapelami jako BIG BLACK, GODFLESH nebo MINISTRY a s mnoha dalšími věcmi, které poslouchám dodnes.
Celkově ale bylo Oklahoma City tak trochu kulturní pustinou. Byl jsem rád, že jsme bydleli jen asi dvě a půl hodiny od Dallasu, kde bylo v podstatě všechno, co si člověk mohl přát vidět.
Myslíš, že by BLACK MAGNET zněli stejně, kdyby kapela vznikla v Chicagu nebo Los Angeles místo v Oklahoma City?
Další skvělá otázka. Na Oklahoma City bylo skvělé hlavně to, že tam byly nízké životní náklady, takže jsem měl spoustu času navíc věnovat se hudbě. Je možné, že kdybych žil v některém z těch velkých měst, tamní kultura by mě ovlivnila mnohem silněji a posunula jiným směrem. Na druhou stranu bych možná neměl tolik času rozvíjet své hudební řemeslo. Těžko říct.
S nástupem internetu se všechno zjednodušilo a lidé se mohli mnohem rychleji ponořit do různých subkultur. V mém případě to byla rozhodně výhoda. Nejsem si ale jistý, jestli to bylo celkově dobré pro hudební scénu. Každopádně musím říct, že ve velkých městech mě obvykle baví hraní víc než v mém rodném městě.
Kdyby měl někdo v Oklahoma City jen jeden den, co by podle tebe rozhodně neměl vynechat?
Určitě památník bombového útoku na budovu Murrah. Je to asi nejsilnější a kulturně nejvýznamnější událost – byť tragická – která Oklahoma City kdy zasáhla. Od té doby se ale město hodně rozrostlo a dnes je tam spousta krásných parků i restaurací s opravdu skvělým jídlem. Jižní část města, kde jsem vyrůstal, má silnou mexickou komunitu a najdete tam některé z nejlepších mexických jídel v celé Americe.
Industrial metal patřil v 90. letech k nejsilnějším proudům tvrdé hudby. Proč si myslíš, že je dnes mnohem méně viditelný?
To je výborná otázka. Komu by se nelíbily drtivé kytary zkombinované se zvuky explodujících počítačů? Tuhle otázku si kladu docela často.
Kromě velkých jmen, jako jsou NINE INCH NAILS, RAMMSTEIN, MINISTRY nebo MARILYN MANSON, si ale myslím, že ve srovnání s klasickým metalem, death metalem nebo třeba tradičním gotickým rockem nevznikalo zase tolik opravdu kvalitní a umělecky hodnotné industriální hudby. Industrial se navíc často utápěl v kyber-gotické estetice a špatném módním vkusu a podle mě v celém žánru obecně chyběla konzistentně silná úroveň skladatelského řemesla.
Já si industrial vybral proto, že mě fascinovala jeho zvuková paleta a možnosti, které tenhle žánr nabízí. Dnes už ale určitě existují kapely, které posouvají jeho hranice správným směrem, a my doufáme, že budeme jednou z nich.
Na albu „Megamantra“ slyším vlivy nejen MINISTRY a GODFLESH, ale také alternativního rocku 90. let. Byla nějaká konkrétní deska z té doby, která měla na tohle album největší vliv?
Rozhodně Především „Around the Fur“ od DEFTONES, „Dirt“ od ALICE IN CHAINS, „Screaming Life“ od SOUNDGARDEN a také věci jako MASSIVE ATTACK nebo RADIOHEAD. To všechno mě během dospívání výrazně ovlivnilo.
Industrial je často spojován hlavně s elektronikou, ale BLACVK MAGNET působí jako kapela postavená především na riffech. Kde ty osobně vidíš hranici mezi industrialem a metalem?
Je to složité, protože v srdci jsem hlavně metalista a prostě si nemůžu pomoct, když přijde na psaní těžkých, úderných riffů. Na druhou stranu ale miluju elektronickou hudbu, EBM, noise, trip hop, ambient a vlastně všechny možné druhy elektroniky.
Právě propojení metalu s těmito žánry mě fascinuje, a proto jsem se je od začátku snažil spojovat. Občas mám chuť zaměřit se víc na elektronickou stránku věci a máme i skladby, které jsou čistě elektronické. Ale nějakým způsobem nakonec skoro vždycky znějí lépe s těžkými kytarami. Prostě si nemůžu pomoct.
Existuje jedno album, které úplně změnilo způsob, jakým přemýšlíš o hudbě?
KRAFTWERK – Radio-Activity.
Název „Megamantra“ zní skoro jako nějaký duchovní pojem. Co pro tebe osobně znamená?
Přesně tak to je. Když jsem album psal, experimentoval jsem s afirmacemi a s tím, jak ovlivňují moji kreativitu a sebevědomí. Každou skladbu jsem začal stavět kolem jiného aspektu překonávání určitého problému nebo životní překážky a každá z nich se postupně stala jakousi vlastní mantrou nebo afirmací. Dohromady pak všechny skladby vytvářejí jednu velkou mantru, která představuje hlavní myšlenku celého alba. A právě to je „Megamantra“.
Ve svých textech se často věnuješ tématům vědomí, duševní síly, spirituality a osobní proměny. Co tě k těmto myšlenkám přivedlo? Myslíš si, že dnešní společnost věnuje příliš mnoho pozornosti technologiím a příliš málo vlastní mysli a psychické pohodě?
Tahle témata jsou pro mě naprosto zásadní. Hodně jsem se začal zajímat o meditaci, hnutí „New Thought“, afirmace, myšlenky „New Age“, osobní rozvoj, metafyziku, filozofii „left-hand path“ a vůbec o všechny progresivní směry myšlení, které jsem mohl využít jako nástroje vlastního osobního růstu.
Spisovatel – a dnes už i můj přítel – Mitch Horowitz mě ke spoustě těchto myšlenek přivedl prostřednictvím svých knih. Je historikem okultismu, nakladatelem a filozofem směru „New Thought“. Má naprosto jedinečný a přímočarý způsob, jak tyto myšlenky zpřístupnit, srozumitelně je vysvětlit a zároveň ukázat jejich původní kořeny. Je neuvěřitelně brilantní a ani nedokážu vyjádřit, jak moc jsem vděčný za jeho práci. Každému bych doporučil jeho knihy. Nakonec napsal i předmluvu k albu „Megamantra“ a já mu za to budu navždy zavázán. Rozhodně si myslím, že lidská společnost je dnes technologiemi pohlcena až příliš. Kdyby to nebyly technologie, možná by to bylo něco jiného, ale právě technologie mohou být škodlivé způsoby, kterým podle mě zatím ani úplně nerozumíme. A jsem toho součástí i já. Stejně jako velká většina lidí.
Myslím si, že nás čeká silná vzpoura proti trapnosti sociálních sítí a že lidé, zejména ti mladší, budou stále víc toužit po skutečném lidském kontaktu. Doufám, že tenhle trend bude pokračovat a že posílí subkultury založené na živých koncertech, umění, hudbě a všem, co funguje v duchu DIY.
Když poslouchám „Megamantra“, neslyším ale album poháněné hněvem. Naopak na mě působí jako deska o disciplíně, o ovládnutí vlastní mysli. Souhlasíš s tímto výkladem, nebo jsem úplně vedle?
Máš naprostou pravdu! Možná to celé začalo hněvem… hněvem vůči sobě samému i světu kolem mě. Ale postupně jsem pochopil, že skutečné uzdravení a řešení problémů musí přijít zevnitř. A ano, je to především o tom naučit se co nejlépe ovládat vlastní mysl.
Je obrovská síla v tom přestat obviňovat ostatní a převzít odpovědnost za to, co můžeš ve svém životě skutečně ovlivnit. Myslím, že na to spousta lidí zapomíná a hledá rychlá řešení, aniž by se podívala sama do sebe. Dokud člověk neovládne sám sebe, nikdy nemůže skutečně ovlivnit svět kolem sebe. Mnozí v tomhle směru dávají vůz před koně.
Vnímáš své texty jako velmi osobní zpovědi, nebo raději necháváš posluchačům dostatek prostoru, aby si v nich našli vlastní význam?
Jsou to velmi osobní výpovědi, ale zároveň mám rád, když v nich zůstává určitá poetika a nejednoznačnost. Snažím se napsat dost na to, aby bylo cítit, jaké myšlenky chci předat, ale zároveň ponechat lidem prostor, aby si je vyložili po svém. Určitě chci, aby tam ten prostor byl. A moc mě baví poslouchat, jak lidé moje skladby interpretují – stejně jako ty teď ve své otázce během tohoto rozhovoru.
Když skládáš novou skladbu BLACK MAGNET, co přichází jako první? Riff, rytmus, nebo samotná myšlenka?
Většinou se to děje všechno najednou, alespoň pokud jde o základ skladby. Objeví se riff nebo beat, určitá atmosféra či postoj a k tomu myšlenka vyjádřená jedním nebo dvěma verši. Jakmile ucítím, že má nápad zvláštní energii nebo že se z něj může stát něco, co má vlastní tah a dynamiku, začnu se věnovat detailům. Potřebuji nějakou neurčitou, téměř éterickou představu, která mě nastartuje. Když je dostatečně silná, všechno ostatní už přijde samo. Některé skladby píšu celé týdny, jiné vzniknou za pětačtyřicet minut. Ale rozhodně jsou to beat, riff a samotný koncept, které bývají tím prvním impulzem.
Přicházejí tvoje nejlepší nápady ve chvíli, kdy aktivně pracuješ na hudbě, nebo spíš tehdy, když děláš něco úplně jiného a na hudbu vůbec nemyslíš?
Další skvělá otázka. Rozhodně platí obojí. Ale některé z těch úplně nejlepších nápadů mě napadly ve sprše, při práci venku, při posilování nebo při vaření. A najednou, bum! Z ničeho nic se mi v hlavě objeví nějaký nápad. Okamžitě si ho zapíšu, nahraju do telefonu nebo, v tom nejlepším případě, běžím rovnou do studia a začnu na něm pracovat.
Věřím, že mnohem důležitější než za každou cenu tlačit na mrtvý nápad bez skutečné energie je dostat se do správného mentálního rozpoložení, ve kterém může inspirace přijít. Je to velmi duchovní záležitost a těžko se to přesně popisuje, ale jedním z mých cílů je být připraven přijímat nekonečné množství inspirace a poznání.
Během koncertního turné se představíte také v České republice. Jaká jsou tvoje očekávání od českého publika? A co by sis přál, aby si lidé po vašem koncertě odnesli?
Na Českou republiku se opravdu moc těším. Nikdy jsem u vás nebyl. Hrál jsem v Polsku i v několika okolních zemích, ale do Česka se dostanu poprvé. Doufám, že se publiku naše vystoupení bude líbit. Navíc to bude první koncert celého turné, takže budeme stoprocentně připravení a dáme do toho všechno.
Nikdy moc nepřemýšlím nad tím, co si publikum během koncertu myslí, ale doufám, že v lidech zůstane silný pocit a obraz intenzity i spirituality, které se snažíme prostřednictvím tvrdé hudby předávat.
A taky se těším na pivo! (smích) A samozřejmě i na krásnou architekturu.
Znáš nějaké české kapely nebo českou metalovou scénu obecně?
Popravdě řečeno ji vůbec neznám, ale tenhle rozhovor si opravdu užívám. Dnes mají oznámit kapelu, která bude na koncertě před námi, takže se na ni určitě těším a ještě před vystoupením si ji poslechnu.
Existuje země, kde jste s BLACK MAGNET ještě nikdy nehráli, ale kam byste se opravdu rádi podívali?
Upřímně řečeno právě Česká republika byla jednou z nich. Kromě toho bych si ale moc přál zahrát si v Rumunsku a také v pobaltských zemích. Jsem totiž velkým fanouškem tradičních saun, takže i to je jeden z důvodů.
Děkuji ti za čas, který jsi tomuto rozhovoru věnoval. Přeji ti do budoucna jen to nejlepší. Vaše hudba si skutečně zaslouží být slyšet a doufám, že si koncert v České republice naplno užijete!
Moc děkuju, že sis dal práci s tak promyšlenými otázkami, i za všechna milá slova. Odpovídání na tenhle rozhovor mě opravdu bavilo! Kdybys ode mě potřeboval ještě cokoli dalšího, určitě se ozvi.
ALL