APLAUS PRO DVA se vracejí s druhou studiovou deskou „Rubikova cibule“ a potvrzují, že jejich muzikální hlavolam není ledajakou lacinou hračkou. Projekt, který vznikl jako svébytné spojení výrazného hlasového projevu Jiřího „Deseda“ Sedláčka (DARK GAMBALLE, TRNY & ŽILETKY) a invenční akustické kytary Juna, se od debutu posunul dál. Je pestřejší a instrumentálně vybroušenější, a to i s tím, že některé písně fungují hned „na první dobrou“. Navíc každá skladba představuje vlastní příběh a vlastní odstín pomyslné „Rubikovy kostky“, kterou se dvojice snaží neustále přeskupovat do nových a nečekaných kombinací. Na mé otázky odpovídali oba hrdinové, pojďme na to…
Jirko, v úvodu bych se rád zastavil u debutu AP2. Jak na něj s odstupem času nahlížíš? Přece jen jsi touto nahrávkou vstoupil do trochu odlišnějších žánrových vod… Jakou cílovou skupinu posluchačů jste dokázali oslovit? Poznal jsi díky tomuto projektu lidi z úplně jiných „světů“, kultur…? 🙂
Desed: Na debut nahlížím jako na splněný sen, obklopený chrámem trpělivosti sahajícím až do nebe. Když debut vyšel, byly nám nabídnuty pomocné ruce, ale já musel kvůli Junovu zaneprázdnění téměř vše odmítnout. Teď zjišťuji, že se za čtyři roky svět neuvěřitelně změnil. Doufám, že se mi podaří alespoň některé kontakty znovu aktivovat a že nám pomohou s propagací nového alba.
Většina mých kontaktů je z metalového světa, ale výjimečně se mi ozývají i lidé z alternativní scény. U folkové scény vůbec netuším, kam se obrátit. Kdyby někdo věděl, budu se rád bavit s každým a budu vděčný za jakoukoli pomoc.
Co vás na „Aplausu“ nejvíc baví? Jak moc vás tohle nové a vámi neprobádané prostředí láká a fascinuje? Tušíte, zda-li i v budoucnu bude mít APLAUS PRO DVA z čeho brát?
Desed: Mě baví především Junova hra na kytaru a líbí se mi, že pořád hledá nové cesty, kterými se může ubírat. Úplně nejvíc mě baví jeho práce s harmoniemi a celková barevnost jeho výrazových prostředků. Vůbec nepochybuji, že zase najde způsob a směr, kterým AP2 povede. Do budoucna se nabízí zapojit nějakého hosta na bicí, cajon nebo prostě něco rytmického. S jedním šikulou už jsme v kontaktu. Uvidíme, co přinese čas. Nechci zmiňovat jméno, protože pokaždé, když to udělám dopředu, ze spolupráce z různých důvodů sejde.
Juno: Baví mě naprostá volnost. Mám neskutečnou potřebu se sám pro sebe neopakovat, což je strašně svazující, obzvlášť v akustické podobě. Právě tato výzva mě motivuje nejvíc.
Už se stalo, že tě kontaktoval někdo z folkové scény, aby záhy zjistil, z jakého hudebního podhoubí pocházíš? Baví tě být v kontaktu i s lidmi, kteří jsou na míle vzdáleni rocku nebo metalu?
Desed: Na tohle jsem už výše odpověděl. Myslím, že o nás folková scéna zatím neví. Můj kamarád Luboš Kristek mi říkal, že nemáme dát na předsudky a že jsou dnes lidé mnohem otevřenější než dříve. Jestli měl pravdu, se asi brzy dozvíme. Udělám vše, na co budu mít čas a energii. Přišlo nám také několik nabídek na koncerty v rámci alternativních nebo folkových akcí. Obojí jsem byl nucen odmítnout, protože jsme v té době jednoduše nemohli koncertovat.
Objevili jste díky „Aplausu“ žánrově obdobnou hudbu, kterou jste si následně oblíbili?
Desed: Juno bude mít určitě větší přehled než já. Mně dají zabrat tipy od známých i samotný život natolik, že nemám absolutně čas něco objevovat. Obecně nemám žádné mantinely, co se týče hudby, to je o mně myslím známo.
Nebudu se ochuzovat o barvy, které jsou na světě k dispozici, jen tím, že budu následovat jeden hudební směr. Přesto se mi díky různým tipům podaří paradoxně leccos objevit, ale z folkové scény opravdu minimum.
„Rubikova cibule“ působí barevněji a civilněji než debut. Měli jste od začátku jasnou představu, kam chcete druhou desku nasměrovat? Cítím z nahrávky chuť se výrazově posunout a neopakovat již vyřčené…
Desed: Tady to jde opět za Junem. Já jsem „jenom“ zpěvák a muž na černou i bílou práci v pozadí. Juno záměrně měnil styl hraní u každé jednotlivé písně. Mám dojem, že se jeho portfolio jen tak nevyčerpá. Stejně jako u prvního alba mi vymyslel i několik zpěvových linek, které by mě samotného nenapadly. Mám pocit, že výrazně rozšířil moji paletu barev.
Juno: Mým záměrem je pokaždé vytvořit bohatší a komplexnější píseň. Vycházím z toho, že mě nesmírně baví vlastní pocit neschopnosti zahrát něco, co jsem vymyslel. Kolikrát už jsem byl za hranou snesitelnosti pro Deseda. On to však vždy dokáže včas zastavit, abych věci neustále „nezdokonaloval“. Umí mi to pokaždé vysvětlit tak, abych tomu rozuměl. 🙂 Bez něj bych snad žádnou píseň neuzavřel. Je to klíčová vlastnost každého skladatele – umět se včas zastavit a vrhnout se na další skladbu.
Jak dlouho album vznikalo a probíhal proces skládání jinak než u debutu?
Desed: Na albu jsme pracovali čtyři roky a ano, tentokrát to bylo jiné. U minulého alba jsme se osobně téměř nevídali, zatímco teď se scházíme jednou, někdy i dvakrát týdně. U některých písní proběhlo mnoho pokusů a jednu skladbu jsme tvořili dokonce osm měsíců. Samotná práce na písních i vynaložené úsilí byly tentokrát mnohem intenzivnější. Všechno jsme zkoušeli a stále zkoušíme. V rámci našich možností to musí být nekompromisní.
Juno: Stovky hodin vymýšlení technik. Písně samy o sobě, až na jednu, vznikaly velmi rychle. Nejdéle trvalo naučit se je zahrát.
Na albu je několik hodně silných skladeb, které se snadno zaryjí do paměti. „Motýlí efekt“, „Vlak do Utopie“, „Bezedná“… Je znát, že chemie mezi vámi dvěma funguje skvěle a že jste si na vzájemnou spolupráci už zvykli. Cítíte to stejně? Vnímáte, že si nyní dovolíte daleko víc než na začátku?
Desed: Já bych u nás použil slovo intuice. Písně od nás dvou jsou prosty jakéhokoli násilí ve smyslu nějakého lopotného snažení. Všechno jde přirozeně. My jsme se vlastně museli poznat a zjistit, jací jsme, protože během práce na minulém albu jsme se viděli opravdu třeba jen desetkrát za sedm let. A za takovou dobu povahové rysy člověka nerozkryješ. Přirovnal bych to ke vztahu muže a ženy. Dokud se spolu vídají jen o víkendu a „trénují na děti“, je všechno zalité sluncem. Až když spolu začnou bydlet, ukáže se, jak na tom skutečně jsou. Na konci prací na albu jsme si uvědomili, že spolu dokážeme vyjít, když si v určitých věcech ustoupíme nebo přivřeme oči nad některými svými povahovými rysy. A to je dobré zjištění.
Juno: Každá skladba rozhodně není kalkul. Jsou to písně, které vznikají přirozenou a emotivní cestou. Nepřemýšlím nad tím, co si mohu dovolit a co ne, prostě ji složím. Už ale umím vycítit, co není dobré, a to dál nerozvíjím. Na Deseda jsem si ještě pořád nezvykl a ani nezvyknu. Je to člověk, který mě motivuje v mnoha ohledech, a ve chvíli, kdy přestanu mít pocit, že musím jeho muzikantství dohánět, ta chemie zmizí. Tak to s mojí povahou chodí. Nebojím se být horší, protože pak rostou všichni, kteří chtějí růst.
Deska na mě nepůsobí úplně jednolitě, skladby jsou po stránce emocí poměrně odlišné. Dá se říci, že každý song představuje jeden barevně odlišný dílek oné „Rubikovky“. Záměr, nebo čistá náhoda?
Desed: Tohle je rozhodně Junův záměr. Myšlenku barevnosti a neopakování se zmiňoval mnohokrát. Já mu říkal, že občas se opakovat není nic zlého, ale on si jel svoje a dobře udělal. Název „Rubikova cibule“ se mi prostě nabídl sám a Junovi se podařilo dodat dostatečný počet barevných kostek.
Juno: Z mé strany je to čistá náhoda.
Desed:: No tak vidíš, u Juna šlo o náhodu.
Jirko, řekl bych, že jsi na albu znovu rozšířil arzenál svých hlasových poloh. Stále tě lákají obdobné výzvy? Byla některá ze skladeb těžkým oříškem?
Desed: Já se budu opakovat, ale aby mohl člověk něco rozšiřovat, musí mu být nejprve nahráno. Musím respektovat tóny a harmonie autora, když dostanu hotovou píseň a jsem poslední, kdo na ní pracuje. Jak už jsem zmínil, Juno mi vymyslel několik pěveckých linek a já je s radostí přijal. V tomhle moje ego ustupuje výsledku, protože ten je nadřazený všemu. Opravdu nemám absolutně žádný problém zpracovat autorův nápěv, pokud pomůže udělat píseň lepší. Žádný vyložený oříšek jsem nezaznamenal. Stále platí, že nejtěžší je vymyslet zpěv a nazpívat písně pro DARK GAMBALLE. Možná je to tím, že po tolika albech je těžké neopakovat se a zároveň plnit nároky, které na sebe sám kladu.
K albu máte už dva klipy. Dalo by se říci „jednoduché“, ale o to uvěřitelnější a k hudbě samotné perfektně ladící. Jak takové natáčení probíhá? Prostě přijdete, hrajete a žádné složitosti oproti klipům DARK GAMBALLE?
Desed: AP2 je úžasná věc ta, že jsme na většinu záležitostí pouze dva, a tak je domluva i samotná práce vlastně jednoduchá. Obecně mám rád klipy točené postaru na kameru, i když hluboce smekám před klipy využívajícími 3D animace nebo AI, protože na to už musíš být skutečný mistr svého řemesla, a to já nejsem. Umím jakžtakž stříhat v Premiere Pro a když nemusím být „na place“, jsem schopen obstojně natočit to, co je potřeba. Využívám k tomu hlavně představivost, podobně jako u hudby. Už dopředu si dokážu představit, jak by mohl výsledek vypadat, a většinou takový nakonec opravdu je.
Nicméně v drtivé většině využívám kamerové umění Michala Štefloviče, který je už deset let můj kamarád. Jsme na sebe naprosto napojení a on je jednoduše skvělej. U klipu k písni „Motýlí efekt“ jsme si ve středu řekli, že potřebujeme klip, v pátek ho natočili a v úterý vyšel. To je myslím krásný doklad posedlosti a zároveň efektivity. Původně jsem chtěl kombinovat záběry od ohně a záběry pořízené dronem, ale nakonec si tyto dva vizuální světy příliš nerozuměly. Ze zbylého materiálu jsem proto vytvořil ještě jeden klip pro verzi A2V, kde se záběry z dronu nakonec využily.
Hostem na albu je AV2 (Aleš Weizer), tvůj kolega z TRNŮ A ŽILETEK. Jak se tato spolupráce zrodila? Která z tváří „Aplausu“ je nyní ta stěžejní? Měli jste na Aleše nějaké speciální požadavky, nebo do skladeb zapustil klávesy a zvuky podle svého uvážení?
Desed: Protože se mi velmi líbí příspěvky A2V, které vytvořil pro TRNY & ŽILETKY, rozhodl jsem se ho oslovit. Nevím, jestli to nebylo dokonce na Junův popud, protože chtěl nové album oživit něčím netradičním. Aleš Weizer alias A2V dostal zákaz používat bicí a sem tam nějakou informaci o tom, kudy by se píseň mohla ubírat. Jinak k němu mám velkou důvěru. Není to žádnej nazdárek a o jeho dobrém vkusu nelze pochybovat. A2V je prostě týpek do party, kterého chceš mít kolem sebe.
Juno: AV2 je pro mě fenomén, který dodal našim, respektive jeho písním tolik života, že bez něj už jsou pro mě moje původní aranže téměř prázdné. Je to geniální člověk, který se neumí pochválit a je neustále nespokojený, podobně jako já. Proto ho chválím, kudy chodím. Deseda nechválím, ten se umí pochválit sám. 😀
Desed: Tady si dovolím s Junem nesouhlasit. Myslím si, že písně obstojí levou zadní i bez A2V, ale to nic nemění na tom, že odvedl vynikající práci. Gró těch skladeb totiž tkví v harmoniích a perfektně vystavěných, instrumentálně náročných kompozicích, kde technika slouží písni, a ne naopak.
APLAUS PRO DVA bude vždy hlavně o vás dvou. Každopádně jste připraveni na nějaké další experimenty, které by případně mohly vaši produkci obohatit nebo ji naklonit do trochu jiného odstínu?
Desed: Ano, AP2 bude nadále primárně o akustické kytaře a zpěvu. Možnost hostů a jakéhokoli dalšího obohacení hudby či soundu je rozhodně dokořán otevřená. Nicméně si myslím, že ona výjimečnost spočívá právě v tom syrovém zvuku a v ořezané sestavě. Chci tím říct, že taková hudba, případně takový způsob její prezentace, rozhodně není obvyklý. Hosté jsou a budou vítaným obohacením.
Juno: To je právě krása AP2. Všechno je dovoleno. Uvidíme, co přinese budoucnost. Nejsem nekonečná studnice nápadů. Jistě jednou dojdu ke zdi a budu potřebovat pomoct ji obejít nebo prorazit. Kdy to bude, však netuším. Mým největším nepřítelem je prostě čas. AV2 je za mě jediný další článek, který opravdu potřebujeme, protože s ním a Desedem jsou pak nápady prakticky nevyčerpatelné. To je můj pohled na věc.
APLAUS PRO DVA brzy odehrají svůj premiérový koncert. Můžeš o této akci prozradit něco bližšího? Co bylo tím klíčovým motivem, který vás přiměl k tomuto rozhodnutí? Budou následovat i další koncerty?
Desed: Klíčové motivy byly dva. Za prvé Juno připustil, že by mohl několik koncertů odehrát, což doposud nebylo možné. Záhy nato se ozval Honza Ražnok a nabídl nám koncert ve Frýdku-Místku. Brali jsme to jako poslední kamínek, který nás posunul ke koncertnímu hraní. Jestli budou následovat další koncerty, je ve hvězdách, ale mentálně jsme tomu nakloněni. Juno je chirurg, který operuje po celé Evropě, takže to nebude jednoduché. Jestli chcete APLAUS PRO DVA vidět živě, neváhejte a přijďte nebo přijeďte 27. 6. do Faunaparku ve Frýdku-Místku, kde s námi vystoupí také Žofie Kabelková.
Juno: Vůbec nedokážu odhadnout, jaký dojem uděláme naživo. Jestli to bude jednoduše dostatečné. Podle toho se alespoň já sám rozhodnu, co dál.
Máte už nyní představu, jestli budou vaše songy znít naživo spíše syrověji, nebo se jim budete snažit dát komornější nádech? Jsou všechny skladby naživo hratelné?
Desed: Jedním ze základních pravidel, která jsme si nastavili, bylo, že každá píseň musí být hratelná normálně u táboráku nebo kdekoliv jinde. V první řadě musí jít o píseň. Veškerá případná ekvilibristika může být přítomna jen tehdy, pokud skladbě prospívá. Všechny songy jsou více než hratelné. Naživo budou syrové a hrané s metalovou energií, kterou v sobě oba máme. Na koncertě bude patrné, jaký nářez by to byl, kdyby Juno hrál na elektrickou kytaru. Budeme nervózní, a tak si s sebou vezmeme nějaké víno. Programově se chystáme zařadit i pár chyb, abychom nebyli obviněni, že jsme AI skupina. (smích) Budu nám držet palce.
Juno: Vše, co jsem složil, je z 99 % hratelné naživo. To byl základní princip AP2 od samého začátku. Bude to syrové a agresivní, pokud mě tedy nesloží tréma. 🙂
Velice děkuji za rozhovor a už teď se těším na příště…
Desed: Bůh i vesmír veleb, že tu máme takového Alla, dělníka metalu a hudby.
Moc díky za vše.
Juno: Nesmírně děkuji za zájem a čas, a to jak vám, tak i čtenářům.
ALL