Rafal Bowman, talentovaný polský multiinstrumentalista, nedávno vydal své nové album „Hypercosmic Paradox“, kterým úspěšně navázal na předchozí úspěchy a opět se posunul na pokraj hudebních galaxií. Jeho styl, označovaný jako progresivní extreme metal, dokonale vystihuje ambice a kreativní vizi, která čerpá inspiraci z fascinujících hlubin vesmíru. Během rozhovoru jsme se zabývali nejen tématy spojenými s jeho novinkou, ale také tajemnými zákoutími vesmíru a pohledem na polskou metalovou scénu, jež se neustále vyvíjí a překvapuje. Připravte se na dobrodružnou cestu za hranice běžného vnímání hudby, kde každá nota vypráví příběh plný nekonečných možností. To je CHAOS OVER COSMOS!
Rafale, mohl bys na úvod představit svou hudební cestu, zejména vývoj, kterým tvoje práce prošla? Například jaké byly tvoje hudební začátky?
Jsem zakladatelem, kytaristou a hlavním skladatelem projektu CHAOS OVER COSMOS, stejně jako několika dřívějších projektů. CHAOS OVER COSMOS vznikl částečně z frustrace z obtížnosti udržet stabilní sestavu kapely a z nutnosti řešit různé hudební i logistické rozdíly mezi jejími členy. V určitém momentu jsem si uvědomil, že čas a energii, které věnuji řešení těchto problémů a hledání kompromisů, bych mohl jednoduše využít k tvorbě hudby podle vlastních představ. Tento přístup se nakonec ukázal být mnohem bližší mé osobnosti i způsobu práce. V té době jsem si dokonce začal klást otázku, jestli jsem vůbec vhodný pro práci s dalšími lidmi. Ani po mnoha letech na to stále nemám jednoznačnou odpověď, haha. Každopádně si velmi cením nezávislosti, kterou tento sólový přístup nabízí.
Moje hudební inspirace byly na začátku poměrně typické. Začínal jsem jako teenager, který byl úplně zamilovaný do kapel jako IRON MAIDEN a JUDAS PRIEST. Myslím, že tyto vlivy jsou stále slyšet na debutovém albu. S každou další deskou se ale hudba posouvala více směrem k extrémnímu a technickému metalu, protože právě taková komplexnost mi jako hudebníkovi poskytuje zajímavé tvůrčí podněty a výzvy. Po debutu jsem se zaměřil především na velmi technickou kytarovou hru. Jako posluchač se můj hudební vkus také vyvíjel, ale pravděpodobně ne tak dramaticky jako hudba, kterou sám vytvářím.
Hudbu pro CHAOS OVER COSMOS skládáš sám, mění se pouze zpěváci. Jak si je vybíráš nebo oslovuješ? Jaký systém používáš k jejich kontaktování? A jak taková spolupráce v praxi funguje, když jde většinou o zpěváky ze zahraničí?
V praxi není spolupráce se zpěváky na dálku tak složitá, jak by se mohlo zdát. V CHAOS OVER COSMOS mají vokály poněkud specifickou roli – fungují spíše jako další nástroj než jako hlavní prvek, kterým je kytara. Díky tomu zpěváci obvykle nemají obrovské množství materiálu k nahrávání a ode mě dostávají poměrně jasné instrukce, kde přesně by se vokály měly v jednotlivých skladbách objevit.
Zpěváky většinou nacházím online – například při procházení vokálních coverů na YouTube. Kontaktovat je začínám až v úplném závěru procesu tvorby alba, kdy jsou všechny skladby hotové a většina instrumentálních partů už je nahraná. V té době už mám jasnou představu o tom, které části skladby mají zůstat instrumentální a kde by se naopak měly objevit vokály, a tyto pokyny zpěvákům předávám, aby výsledný tvar odpovídal vizi, kterou mám v hlavě.
Pokud jde o texty a samotnou interpretaci vokálů, dávám jim o něco větší tvůrčí svobodu. Mám rád, když je vokální fáze produkce relativně rychlá a efektivní. V podstatě jde o poslední krok před dokončením alba.
Byl pro tebe vesmír největší inspirací už od samého začátku? Co tě na tomto tématu přitahovalo nejvíc?
Pokud mluvíme o inspiracích mimo samotnou hudbu, pak ano. Vesmír byl rozhodně mou největší inspirací už od samého začátku. Nejvíce mě přitahuje jeho naprostá majestátnost. Mám na mysli jak jeho rozměr v prostoru, tak i v čase. Vesmír je tak obrovský a tak starý, že je téměř nemožné ho skutečně pochopit. Dalším aspektem je, jak moc je stále zahalený tajemstvím. Ve skutečnosti o vesmíru víme velmi málo a existuje mnoho věcí, které nikdy zcela nepochopíme. Zároveň je vesmír spojen s některými z nejzákladnějších otázek, které si lidstvo vždy kladlo. A dodnes na ně nemá odpověď.
Fascinuje mě také přesnost a harmonie kosmických procesů. Pohled na vesmír dává člověku perspektivu. Přirozeně se soustředíme na to, co se děje na Zemi, protože to je naše každodenní realita, ale pohled z kosmické vzdálenosti nám připomíná, že nejsme středem všeho. Učí nás to pokoře.
Jaká je podle tebe největší záhada vesmíru?
To je skvělá otázka! Existuje nespočet možností, ale kdybych si měl vybrat jednu, pravděpodobně bych se zeptal na to, co – pokud vůbec něco – existovalo před Velkým třeskem. To je jedna ze základních otázek, která zůstává nevyřešená a možná nikdy vyřešená nebude.
V Polsku je spousta skvělých hudebníků a kapel. Jsi s některými z nich v kontaktu? Nelákalo tě někdy stát se znovu součástí klasické kapely?
Ano, s některými hudebníky a kapelami jsem v kontaktu, a to jak z metalové scény, tak i mimo ni. Pokud jde o to stát se znovu součástí klasické kapely – z důvodů, které jsem zmínil dříve, jsem dlouho docházel k závěru, že to pro mě pravděpodobně není ta nejlepší cesta.
Můj pohled se ale postupně začal trochu měnit. Občas mi lidé říkají, že by rádi viděli CHAOS OVER COSMOS alespoň občas naživo, a ta myšlenka mi začíná znít stále lákavěji. Jako plnohodnotná kapela, která by fungovala neustále, to asi ne, protože hlavní hodnotou a zaměřením tohoto projektu zůstávají studiová alba. Ale jako něco, co by se v budoucnu mohlo občas objevit na pódiu, ta možnost určitě existuje.
Prosím, představ čtenářům své nové album „The Hypercosmic Paradox“. Dá se nějak porovnat s tvou dřívější tvorbou? V čem podle tebe nastal největší posun?
„The Hypercosmic Paradox“ je podle mě pokračováním a dalším vývojem technického a kosmického stylu, který projekt CHAOS OVER COSMOS rozvíjí už od debutového alba. Je to velmi intenzivní deska, na které se opět silně zaměřuji na technickou kytarovou hru a chladnou, poněkud odosobněnou zvukovou atmosféru.
To, co tuto desku pravděpodobně nejvíce odlišuje od předchozích, je její brutalita. Myslím, že obsahuje nejvyšší koncentraci agresivních a extrémních prvků, jaké tento projekt kdy měl. Zároveň ale došlo k výrazným změnám i v oblasti celkové zvukové produkce a přístupu k vokálům. Tentokrát jsou všechny vokály na albu provedeny výhradně ve stylu plného growlingu.
Nahrávka má opravdu jedinečný zvuk. V hudbě je skutečně cítit přítomnost vesmíru. Je pro tebe výsledný zvuk tím nejdůležitějším aspektem, na který se při tvorbě zaměřuješ?
Děkuji, jsem rád, že to tak vnímáš! Zvuk byl určitě důležitý, ale samotná hudba byla vždy na prvním místě. Mou hlavní prioritou bylo vyjádřit své hudební myšlenky prostřednictvím skladeb, takže jsem strávil hodně času zejména prací na kytarových partech a snažil jsem se je udělat co nejpropracovanější a nejpřesnější. Pro mě jsou nejdůležitějšími prvky kompozice a samotná kytarová hra, zvuk je až na druhém místě. I když pro mě bylo stále velmi důležité, aby měl výrazný charakter a nepůsobil náhodně.
Chtěl jsem, aby produkce byla rozpoznatelná a specifická. Podle mého názoru je lepší vytvořit něco velmi charakteristického – i když to někteří lidé mohou silně nemít rádi – než něco neutrálního, co vlastně nikoho nijak neosloví, ani pozitivně, ani negativně. Ale nakonec zůstává nejdůležitější samotná hudba. I jako posluchač znám alba, jejichž produkce se mi nijak zvlášť nelíbí, a přesto si je užívám, protože hudební obsah je silný.
Mnoho metalových kapel popisuje vesmír především jako temné místo. Tvoje hudba ale nepůsobí hororově – řekl bych spíše abstraktně. Je to tvůj záměr?
Ano, rozhodně. Uvědomuji si, že mnoho metalových kapel přistupuje k vesmíru spíše z hororové perspektivy a spousta z nich to dělá velmi dobře. Všiml jsem si ale, že relativně málo kapel se zaměřuje více na nejednoznačnost a abstrakci než přímo na temnotu samotnou.
Samozřejmě existují psychedelické kapely, které tento aspekt zdůrazňují, ale přímo v metalu se to zdá být méně časté. To, co mě na tématu vesmíru přitahuje, je také obrovská komplexita a rozměrnost. Temnota se v mé hudbě také objevuje, ale obvykle v menších dávkách a spíše ve smyslu existenciálního strachu při konfrontaci s něčím tak obrovským a nepochopitelným.
Je album „The Hypercosmic Paradox“ koncepční deskou? Mohl bys stručně představit jeho příběh?
„The Hypercosmic Paradox“ není koncepční album v tradičním smyslu, tedy takové, které by prostřednictvím textů vyprávělo jeden souvislý příběh. Hudebně však určité koncepční prvky má. Některé hudební motivy nebo fragmenty se objevují v různých skladbách, někdy i trochu skrytým způsobem. Vytváří to určitý vnitřní propojující prvek mezi jednotlivými tracky.
Pokud jde o textovou stránku, nejde o přísně narativní koncept. Pokud tomu správně rozumím, texty, které napsal Taha, zkoumají spíše jakousi apokalyptickou nebo kosmickou vizi, než aby vyprávěly jeden konkrétní příběh.
Skladby na albu jsou plné zajímavých variací a technických detailů. Jsi v současnosti spokojený s uměleckou úrovní, které jsi dosáhl?
Upřímně řečeno, nikdy nejsem úplně spokojený. Ale album zní velmi blízko tomu, co jsem původně plánoval, takže jsem pravděpodobně tak spokojený, jak jen můžu být. Podařilo se mi prozkoumat aspekty, na které jsem se chtěl zaměřit, zejména pokud jde o technické nápady a aranžmá. Mnoho hudebních i strukturálních řešení dopadlo tak, jak jsem si je představoval. Takže celkově ano, album splnilo to, co jsem si předsevzal.
Své nahrávky vydáváš především sám. Je to záměr? Oslovily tě někdy nějaké labely s nabídkou vydání tvé hudby?
Ano, v poslední době vydávám hudbu nezávisle. Jedno z předchozích alb vyšlo prostřednictvím labelu a zvažoval jsem, že bych stejnou cestu zvolil i u tohoto vydání. Nakonec jsem se ale rozhodl, že v tomto konkrétním případě bude pohodlnější a praktičtější postarat se o vše sám.
Jsem v kontaktu s různými labely a občas dostávám různé nabídky. Některé z nich jsou docela absurdní, zatímco jiné rozhodně stojí za zvážení. Je možné, že u některého z budoucích vydání budu s labely opět spolupracovat. Opravdu záleží na konkrétní nabídce a také na tom, kolik času budu mít na to, abych všechno řešil samostatně. U každého alba ale spolupracuji s různými distributory, kteří zajišťují fyzickou distribuci hudby.
V Polsku je nespočet skvělých kapel, které jsou známé po celém světě. Je pro tebe motivující působit v takovém prostředí? Které polské kapely nejvíce respektuješ a obdivuješ?
Je pravda, že metalová scéna v Polsku a hudební scéna obecně jsou silné. Ale upřímně řečeno mě tato skutečnost sama o sobě přímo nemotivuje. O hudbě obvykle nepřemýšlím v kategoriích jednotlivých zemí. Pro mě jde jednoduše o to, jestli je hudba dobrá, nebo ne. To ale samozřejmě neznamená, že bych neposlouchal a nerespektoval polské kapely. Záměrně vynechám ty nejznámější, které už všichni znají, a místo toho zmíním kapelu LOST SOUL. Jejich album „Immerse In Infinity“ je naprosto fantastické.
Jaké jsou tvoje hudební plány do blízké budoucnosti?
V nejbližší době se plánuji trochu více soustředit na jiný projekt, na kterém pracuji společně s několika přáteli. Hudba je poněkud odlišná od CHAOS OVER COSMOS. Momentálně je projekt pozastavený, protože nám chybí bubeník, ale doufám, že se tato situace brzy změní. Pokud jde o CHAOS OVER COSMOS, uvidíme se. Je ale docela pravděpodobné, že někdy na podzim začnu pracovat na novém materiálu.
Moc děkuji za rozhovor. Měj se dobře a přeji ti všechno nejlepší!
Děkuji za zájem, Aleši, a také za to, že provozuješ RumZine. Ziny, jako je tento, jsou velmi cenné jak pro posluchače, tak pro hudebníky. Vážíme si jich dnes možná ještě víc než dříve, zvlášť v době, kdy je stále více obsahu generováno umělou inteligencí místo lidmi, což mi osobně připadá docela hrozné. Přeji všechno nejlepší tobě i čtenářům RumZine!
ALL