Úplné začátky skupiny PANYCHIDA byly možná krušné, ovšem bezmezná vytrvalost a především motivace dohnala tento spolek až na samotný piedestal domácí scény. Skutečně si nevybavuji soubor, který by nějakým zásadním způsobem dýchal plzeňským borečků na záda. Navíc hodnotná konkurence (např. CALES) se spokojuje s jaksi intimními vyjadřovacími prostředky, což se v podstatě s přístupem PANYCHIDY vůbec neslučuje. Honza Vaněk a spol. zkrátka dobře vědí, že celý ten UG kolos není jen o hudbě samotné, ale také o manažerských schopnostech. Když se všechny ingredience zamíchají do sebe, může ledacos zafungovat.
Primárním ukazatelem kvalit by však měla být přece jen hudba. Některým pochybným spolků z Německa sice k úspěchu stačí navléci se do ošuntělého harampádí (pochybuji, že by tohle české formaci prošlo) a hned je ruka v rukávě, smlouva na tři desky na stole, nemluvě o evropských koncertních šňůrách. Je ovšem tohle výhra? Domnívám se, že na tuto otázku by dokázali všichni členové PANYCHIDY řádně a od plic odpovědět. Po vydání vydařeného alba „Moon, Forest – Blinding Snow“, které dle mého soudu v klidu a pohodě může konkurovat západoevropské „elitě“, vytasili se hoši s ‘EP vytvořeným takříkajíc „na pohodu“. Žádné zbytečné stresy, naopak lehkost a pohodlí spojené s vydáním CD pod magazínem PAŘÁT. (Celý příspěvek…)






















