Instrumentální metal má za sebou už pěknou řádku let bouřlivého vývoje. Z původně svěžího proudu se postupně stal žánr, kde se kapely často ztrácejí v záplavě technické exhibice, kudrlinek, efektů a krkolomných aranží, aniž by dokázaly nabídnout skutečně osobitý rukopis. O to příjemnější je zjištění, že italská formace THE LAST SOUND REVELATION na albu „The Proximity Effect“ patří přesně k těm výjimkám, které podobné předsudky s přehledem boří. Kapela se pohybuje na pomezí progresivního metalu, post-rockové atmosféry, bluesových groovů a masivních, místy až monumentálních riffů. Výsledkem je zvuková mozaika, která je zároveň soudržná i neustále překvapivá. Produkce působí velmi specificky. Chvíli má lehce retro nádech, vzápětí se však překlápí do moderního, současného soundu. Vše je podřízeno odvážné a přirozené žánrové fúzi, která nepůsobí samoúčelně, ale organicky.
Úvodní skladba „Delirium“ může působit až překvapivě civilně a nenápadně. Je to však záměrný klam. Od druhé položky „Angle of Incidence“ totiž kapela rozehrává mnohem vyšší hru a posluchače vtahuje do světa, kde se metal prolíná s rockem, post-metalem i ambientními plochami. Deska si pohrává s náladami – od pozitivně laděných, téměř prosvětlených pasáží až po meditativní, rozjímavé a introspektivní momenty. „The Proximity Effect“ navíc není jen sbírkou skladeb, ale koncepčním albem inspirovaným teorií kvantového provázání. Kapela zde zkoumá neviditelná spojení mezi jednotlivci a vesmírem, propojuje vědecké myšlenky s duchovními a filozofickými reflexemi a vytváří tak rámec, který hudbě dodává další rozměr. Od momentů osamělé introspekce až po ohromující uvědomění, že jsme součástí většího celku, každá skladba zve posluchače k hlubokému ponoření do transformačního zvukového zážitku.
Album vzniklo ve studiích HombreLobo pod dohledem renomovaného producenta Fabia „Reekse“ Recchii, což se výrazně podepisuje na jeho pohlcujícím a detailním zvuku. THE LAST SOUND REVELATION se netají svými vlivy, vlastně k tomu ani nemají důvod. Především v prosvětlenějších, atmosférických polohách je patrná inspirace kapelou GOD IS AN ASTRONAUT, ovšem vždy přetavená do vlastního výrazu. Celkově jde o velmi pestrou a barevnou nahrávku, nabitou nápady a rafinovaně členěnými skladbami, které jsou snadno rozpoznatelné jedna od druhé. Typickým příkladem je „Pressure Difference“, kde je lapání po dechu zcela na místě. Ttaková koncentrace nápadů, prudkých změn a turbulentního vývoje je skutečně nádherná…
„The Proximity Effect“ je albem, které dokazuje, že instrumentální metal má stále co říct – pokud se do něj pustí kapela s vizí, citem pro atmosféru a schopností myslet dál než jen na technickou dokonalost.
Skladby:Delirium, Angle of Incidance, Pressure Difference, Source of Frequency, Wavelength, Large Distance, Hypercube, The Dominant, The Proximity Effect
Sestava: Valerie Pecoriello – kytara; Francesco Salvitti – kytara; Niccoló Sbernadori; Tiziano De Sante – bicí
ALL