WAYD jsou zpět. I když kapela neměla přesně osmnáctiletou přestávku, uplynulo hodně času od poslední řadové desky „Ghostwalk“. Novinka „Reinvent“ nabízí příjemnou retro-nostalgii, zároveň ale představuje regulérní aktualizaci vlastní estetiky. Yes, ocení to především dlouhodobí posluchači, mezi které se pasuji i já sám. WAYD vždy patřili k pilířům slovenského death metalu, ovšem nikdy nezapadli do šablon klasické „devadesátkové“ linie. Už před lety zněli odvážně až avantgardně — byli „jiní“ a šli vlastní cestou. Nicméně aby mělo CD „Reinvent“ smysl, museli se hudebníci dál posunout; pouhé opakování minulosti by bylo zbytečné a zároveň i kontraproduktivní. Vše ale nakonec dopadlo velmi dobře.
Úvod alba vrací staré dobré WAYD do hry, a to studeným, technicky lámaným death metalem podpořeným charakteristickými vokály. Od prvních taktů je jasné, že kapela zůstala sama sebou, ale nebrání se ani novým přístupům. Pestrost desky neurčují jen nápadité struktury skladeb, ale i široký okruh hostů. Saxofon v tvorbě WAYD zdomácněl už před lety; nově se ale vedle něj objevuje třeba trubka Tomáše Vojcoviče v instrumentálce „Limits of Introspection“, jež dává skladbě téměř „akademický“ ráz. Prostě metal pro intimní kabaret, v němž účinkující proplouvají mezi bestialitou a křehkostí.
A další překvapení? „Algorithms of Hate“ je moment, kdy člověk zpozorní, neboť přímý dotek thrashového kódu, skoro jako vedlejší linie, která však sedí. Hodně zajímavou skladbou je i různobarevná skládanka „When Less is More“, do níž byl zcela nečekaně vložen slovensky zpívaný refrén. Předpokládám, že samotný obsah s největší pravděpodobností odkazuje na ústředí obal nosiče, na němž je vyobrazeno foto rozbouřené vody. Za mě skvělá a naprosto mozek obsazující záležitost. Obdobně funkční ráz má však i nejmelodičtější skladba „Desperity“, a to především díky čistému vokálu a příjemným melodiím kytar. V kontrastu jsou naopak krkolomné riffy a klasicky hřmotný přednes, všechno logicky na přeskáčku. Kapela i nadále dostatečně hlasitě deklaruje příslušnost k death metalu, ale rovněž dokáže absorbovat široké spektrum nemetalových vlivů, aniž by materiál ztratil podstatu svého sdělení.
WAYD ve své instrumentální vyspělosti udělali další významný krok dopředu a dodali posluchačům přesně to, co od nich očekávají. Alespoň dle mého odhadu. Album působí současně, sebejistě a odvážně; možná jde ještě víc proti proudu než dříve, a přesto, doufejme, obstojí v širší konkurenci. Samozřejmě otevřený svět hudby nabízí spoustu kvalitní muziky, všichni už všechno slyšeli, ovšem takto namíchaný lektvar zhýčkaného posluchače zpravidla potěší. Asi právě proto, že zde nejde jen o „žánrové vzorce a riffy“, ale o promyšlené kompozice s nádechem moderní jazzové melancholie. Přirozeně by si tuhle hudbu mohl zahrát třeba i někdo z jazzu a nevypadalo by to jako samoúčelný crossover. Ale je fakt, že některé kousky jsou stále „hodně razantní“ a WAYD určitě stáli o to, aby tomu tak bylo. Profesionalitu díla podtrhuje i zdařilé grafické zpracování CD a úsporný, minimální cover, který mi velmi sedí. S návratem WAYD jsem v konečném zúčtování velice spokojen. K dobru si zároveň odnáším další desátky uzlů k rozmotání – tady je stále co objevovat.
Skladby: Algorithms Of Hate, Marble, Walpurgas, Five Senses, Parved By Slaves, Chains Of Tradition, When Less Is More, Limits Of Introspection, Disparity, Nocturnal Shredding, Nocturnal Lounge
Sestava: Drahoš Juřík – baskytara, vokály; Milan Savko – kytara, vokály; Richard Majer – kytara; Peter Jakubík – bicí.
Hosté: Chris Keech – prolog v „Paved by Slaves; Jakub Pavko – klávesy; Karol Szecsody – baskytara; Mario „Gapa“ Garbera – saxofon; Michal „Hužvák“ Katuščák – kytara („Walpurgas“); Štefal Kolšovský – zpěv („Chains Of Tradition“); Tomáš Vojcovič – trubka („Limits Of Introspection“)
ALL