TRNY & ŽILETKY se na svém čtvrtém albu pouštějí do dalšího žánrového přeskupení a znovu dokazují, že stagnace ani „bezpečné mantinely“ nejsou nic pro ně. Zatímco „Třetí hlas“ ještě pevně stál na alternativní větvi black metalu, „Je nutné zabít beránka“ dělá vědomý úkrok stranou. Blackmetalové atributy tu stále najdeme, ale jen jako podprahovou texturu. Kapela je schválně (ale to je otázka) potlačila ve prospěch melancholičtější, místy až překvapivě melodické podoby temného metalu.
Ta „temnota“ je tu navíc podána jinak, než je u extrémních projektů zvykem. Neřve, neútočí, nevrhá se po posluchači. Spíš se drží v zákoutích a připlíží se ve chvíli, kdy člověk poleví v pozornosti. Místy nenápadně připomíná jemný sarkasmus – jako by kapela seděla v zapadlém hostinci, popíjela pivo a s ironickým úsměvem sledovala dav, který panicky utíká před neexistující apokalypsou. Velkou hybnou silou zůstávají Desedovy texty. Jen málokdo dnes v češtině tak přesně balancuje na hraně provokace, poetiky a filozofického podtónu. Je v nich dráždivost i myšlenka, ale nikdy to není póza pro efekt. Některá témata jsou naopak až civilně obyčejná – a právě proto fungují („Veteráni temnoty“, „Potrava“) . Druzí hledají peklo s kostkou z Hellraisera a nic z toho, zatímco Desedovi stačí popojet pár kilometrů za Vyškov.
Úctyhodná je i lehkost, s jakou kapela zvládá tvůrčí „přemety“. „Trny“ nepřešlapují na místě, nezacyklují se, ale zároveň neztrácejí identitu. Nejde o žádné laciné experimenty: nové směřování je logické, navazuje na to předchozí a přitom nepůsobí jako opakování sebe sama. A co je zásadní — kapela si nestaví žádné umělé mantinely. Žádné „sem až, dál už ne“. Tenhle druh svobody je na desce slyšet velmi výrazně. Ono to tak bylo samozřejmě vždycky, ale na novince to všechno nějak víc rezonuje.
„Je nutné zabít beránka“ není jen další položkou v diskografii „vládců Trnů & Žiletek“. Je to důkaz, že temný metal může být nenápadný, ironický, přemýšlivý a přesto silně působivý. Album tentokrát nemá vyloženě „hitový“ track, který by vyčníval, jenže ono to ani nepotřebuje. Jako celek drží pohromadě s naprostou samozřejmostí. Vůbec teď netuším, co vybrat do rádia; nejraději bych „rozporcoval beránka“ do jednoho speciálu. 🙂 Zároveň dokážu tuto zvukovou obludu obejmout už jen pro celkový obraz, z něhož prostupují jednotlivé nástroje ve tvaru válce. TRNY & ŽILETKY opět přesně vědí, co dělají. A tentokrát to vyřešili jinak – v tom nejlepším slova smyslu. Protože kapela nehraje koncerty, tak nevím přesně, kdo je jejím příznivcem. Pokud Vás ale uhranul „Třetí hlas“, je velká pravděpodobnost, že i „Beránka“ si snadno ochočíte. Až poté teprve zjistíte, která poloha „Trnů“ Vám vyhovuje nejvíc. Jedna z nejpozoruhodnějších desek letošního roku! Jednoznačně a zaslouženě.
Skladby: Číslo 0, Sedmkrát, Až do krve, Hájemství, Veteráni temnoty, Mezi pátým a šestým patrem, Transfuze, Potrava, Zlořečený (bonus)
Sestava: Desed – zpěv, vokály; Majk – kytara, basa, klávesy; A2V – klávesy, zvuky; Paull Black – bicí
ALL