Pokud jste v obraze, už dávno víte. Ale proč to ještě jednou nezmínit. Z nenápadného projektu dvou přátel, Standy Jelínka (DYING PASSION) a Martina Spacoshe Peřiny (BETWEEN THE PLANETS), MARTIANS) se během několika let vyklubala regulérní kapela (Jan Stinka – baskytara, Jan Kylar – bicí), jež svými schopnostmi upoutala mimo jiné i italské vydavatelství Argonauta Records, resp. jeho sublabel Octopus Rising. Oproti předchozí desce však došlo ke změně za mikrofonem, kdy Insomniaca nahradil Pavel Hrnčíř (SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY).
Od takto zkušených hudebníků, skladatelsky vskutku kreativních, se vždy očekávají velké věci, přičemž i první singly „Place to Die“ a „Never Again“ z chystaného opusu mnohé fans navnadily. Ale bude tak skvělé i celé album? I tuto otázku jsem si před prvním poslechem kladl. Odpověď? Nahrávka „Peculiar“ je vážně „fajn“, přičemž zmíněné songy patří k těm jednoznačně nejlepším. Z tohoto důvodu cítím jako posluchač mírné zklamání, neboť jsem si v hlavě až možná zbytečně vytvořil představu o strhujícím počinu, a to od první do poslední vteřiny.
Dokonce mi přijde předchůdce „Eschatology“ o něco poutavější a po stránce atmosféry i osobitější. Novinka je samozřejmě instrumentálně neuvěřitelně nabušená, ale v některých momentech až příliš zabředává do primárních atributů post-metalového žánru. Řekl bych, že za cenu absolutní profi práce se z hudby poněkud vypařil „opar tajemna“, který alespoň mě osobně fascinoval na debutu „Sudety“. Nicméně v tomto pojetí mají ELBE určitě větší šanci oslovit širší skupinu posluchačů, neboť ony post-metalové koleje jsou zde vyryty dostatečně transparentně a standardně. A co člověk tak nějak zná, to mu zní povětšinou příjemně.
Pokud tedy na „Peculiar“ vidím něco kriticky, je to obsaženo v předchozím odstavci. Možná ještě zpěv v jediné česky zpívané skladbě „Sen“ mi přijde zbytečně utopený, ale i to má zřejmě nějaké své důvody. Jinak právě zvuk alba je vskutku skvostný, pokud si CD pustíte na kvalitním audiu, doslova vám rozzáří pokoj. V tomto ohledu se jedná o skutečný zážitek, zejména pak s tvorbou ELBE neseznámení fans budou s nadsázkou mrkat na drát. Všechny nástroje jsou nádherně slyšet, doslova každý zvukový špendlíček dodává hudbě plnosti. Asi nejvíce mě v tomto příměru zaujala skladba „You & Me and the End“, jejíž melancholický kabátek není daleko od nálady alba „A Deeper Kind of Slumber“ od TIAMAT. Obdobný feeling jsem posléze vystopoval i v závěrečné „Slow Down!“, kde se vedle hlavního vokalisty představila hostující zpěvačka Petra Kubecová.
Kytarovější songy pak přinášejí pestré palety nálad, jako je tomu např. u nejznámějších ikon žánru. Slyším zde jasné stopy CULT OF LUNA, RUSSIAN CIRCLES, TIDES FROM NEBULA a dalších. Teď je jen otázkou, jestli příznivci těchto kapel dokáží zmíněná jména na chvilku odložit a investovat svůj čas do českých neméně schopných ručiček. Já osobně tak s radostí učiním, byť primárně z důvodu zájmu o tuzemské hudební podhoubí. Zároveň si s radostí přečtu recenze ze zahraničních portálů, neboť mě velmi zajímá, kterak hudbu ELBE popíší redaktoři nezatížení českým pohledem na věc. Mé celkové hodnocení je ovšem podobné jako u švýcarských ZATOKREV. Nadšen vysloveně nejsem, ale spokojen víceméně ano. Ve světě tisíců nahrávek to není zrovna málo, čili vše je vlastně v tom nejlepším pořádku.
Skladby: Sen, Never Again, Place to Die, You & Me and the End, Before I Go, Who Am I If Not Me, Slow Down!
Sestava: Pavel Hrnčíř – zpěv; Standa Jelínek – kytara; Martin Spacosh Peřina – kytara; Jan Stinka – baskytara; Jan Kylar – bicí
ALL