Funeral doommetalová kapela ENNUI se od roku 2012 postupně propracovala mezi respektované zástupce tohoto extrémně ponurého žánru. Od samého počátku stála její identita na dvojici David Unsaved a Serj Shengelia, kteří kapelu formovali i na dosud posledním albu „End of The Circle“, vydaném před osmi lety. Právě dlouhá odmlka mezi deskami dodává novince „Qraba“ zvláštní váhu, neboť nejde o pouhé pokračování, ale o návrat, který je zároveň přelomem. Poprvé v historii ENNUI totiž toto ústřední duo doplnili další členové, což zásadně rozšiřuje výrazové možnosti kapely a promítá se do celkové hloubky i vrstevnatosti alba.
Počin „Qraba“ nepůsobí jako běžná hudební nahrávka, ale spíše jako existenciální traktát převedený do zvuku. ENNUI zde nenabízejí útěchu ani katarzi v tradičním slova smyslu – naopak otevírají prostor, v němž je samotná existence zpochybněna jako hodnota. Po letech ticha se kapela nevrací proto, aby zopakovala osvědčené postupy, ale aby položila mnohem radikálnější otázky. „Qraba“ je deskou o nebytí, o zániku a především o pochybnosti, zda bylo kdy správné vůbec začít.
Antinatalismus, filozofický směr přisuzující životu negativní hodnotu, zde není pouhým tematickým rámcem, ale základní strukturou alba. Nejde o provokaci ani o pózu, nýbrž o důsledné promýšlení myšlenky, že neexistence může být eticky i ontologicky přijatelnější než bytí samo. Skladba „Antinatalism“ tuto tezi pouze otevírá – jako první trhlinu v představě světa, který považujeme za samozřejmý. ENNUI však velmi rychle míří dál. Neptají se jen, proč žít, ale především proč přivádět další bytosti do prostoru utrpení, zániku a nevyhnutelné smrti.
Hudební forma této úvahy odpovídá jejímu obsahu. Rozsáhlé kompozice se odmítají řídit tradičním narativem (fakt jsem nechtěl použít toto nechutné slovo, ale už jsem také řádně zdegenerován) vývoje a vyvrcholení. Místo toho se rozprostírají v čase jako těžké, pomalu se posouvající masy, v nichž se monotónnost nestává nedostatkem, ale výrazovým prostředkem. Opakování zde symbolizuje nevyhnutelnost, valivé riffy tíhu existence a dlouhé plochy prázdnotu, do níž se vše postupně noří. Zvuk je hutný, přesto překvapivě čitelný. Jako kdyby kapela chtěla, aby každá vrstva byla slyšitelná a žádná myšlenka nezůstala skryta.
Zásadní roli na této cestě sehrávají skladby „Decima“ a především „Down to Stars“. Tyto kompozice fungují jako průvodci procesem směřujícím k definitivnímu konci existence. Nejde o náhlý kolaps, ale o pomalé, téměř nepostřehnutelné vyhasínání. Proces, který si lidská mysl jen obtížně dokáže představit, se ENNUI pokoušejí uchopit prostřednictvím hudby. Právě zde je patrný neuvěřitelný důraz na detail – v drobných změnách tempa, v nenápadných melodických odchylkách i ve vrstvení jednotlivých motivů. Posluchač se může ptát, co tím kapela vlastně myslí, a zároveň obdivovat preciznost, s jakou ke své hudbě přistupuje. V tomto kontextu vyniká i skladba „Becoming Void“, která představuje bod zlomu celé desky. Zde už nejde jen o odmítnutí zrození, ale o přijetí prázdnoty jako konečného stavu. Rozplétání myšlenek probíhá pomalu, téměř rituálně, nitku po nitce, až se vše rozpustí v bezbřehém prostoru. Hudba zde nepůsobí agresivně, ale smířeně. Konec možná není tragédií, nýbrž logickým vyústěním.
Závěrečná hymna „Mokvda Mze.“, obohacená o gruzínské motivy, symbolicky uzavírá celý filozofický oblouk alba. Nejde pouze o konec lidstva, ale o rozplynutí samotné planety v kosmickém tichu. Svět se nehroutí v chaosu, ale mizí bez svědků, bez paměti a bez pokračování. Právě zde antinatalismus nabývá své nejčistší podoby. Jako myšlenka světa, který se jednou prostě přestane rodit. „Qraba“ není albem pro každého. Vyžaduje čas, soustředění a ochotu setrvat v nepohodlných otázkách. Nenabízí snadnou katarzi ani okamžité porozumění. Nabízí však něco vzácnějšího: hudbu jako nástroj filozofie. ENNUI zde vytvořili dílo, jež nelze pouze poslouchat (je třeba jej promýšlet). A právě v tom spočívá jeho skutečná síla.
Skladby: Antinatalism, Becoming Void, Decima, Down to the Stars, Mokvda Mze.
Sestava: David Unsaved – kytara, baskytara, vokály; Serge Shengelia – kytara; Alexander Gongliashvili – bicí; Andrey Azatyan – kytara; Kakhi Kiknadzr – kytara