Nahrávka „Cma“ od HEIDEN se v kontextu jejich dosavadní tvorby jeví jako důležitý záchytný bod, který sice navazuje na předchozí směřování kapely, zároveň však otevírá dveře k ještě ponurejším, hlouběji zneklidňujícím a existenciálně vyhrocenějším rovinám. Tahle novinka nepůsobí jen jako další krok vpřed, ale i jako svébytný návrat ke kořenům temnoty, ovšem přetaveným do osobitého a snadno rozpoznatelného rukopisu. Už při prvním kontaktu je patrné, že nejde o desku, která by posluchače oslovila na první dobrou nebo si ho získala líbivostí. Naopak – „Cma“ se rozvíjí jako komplexní celek, jenž vyžaduje soustředěný poslech, trpělivé pronikání do vrstev a ochotu nechat se postupně vtáhnout do jeho tísnivé, podmanivé atmosféry.
„Cma“ je podobně ponurá jako předchozí „Andzjel“, ale tentokrát kapela zachází ještě dál, jako by se vědomě rozhodla prozkoumat i ty nejzazší kouty vlastní temnoty. Atmosféra je hutnější, naléhavější a v mnoha momentech až mrazivě zneklidňující, přičemž jednotlivé skladby se často přelévají v kompaktní, sevřený celek, jenž působí téměř jako jeden dlouhý, tísnivý proud vědomí. Poslech vyžaduje soustředění i určité naladění, protože HEIDEN zkrátka nevytváří desky vhodné na pozadí, ale jednoznačně na ponoření – na plné odevzdání se zvukové i významové vrstvě, jež se postupně rozkrývá. Zajímavé je sledovat vývoj, jakým si HEIDEN prošli, protože jejich současná podoba je výsledkem dlouhodobého hledání i postupného odhazování dřívějších vlivů. Dávno je pryč dřívější koketování s post-rockem či art rockem, které kdysi tvořilo výraznou součást jejich zvuku. Místo toho jako by se v kapele znovu probudili blackmetaloví démoni, ovšem transformovaní do současné, vyzrálé podoby. Nejde ale o žádné tuctové žánrové klišé, ba naopak – hudba si stále drží široký záběr, pracuje s kontrasty, dynamikou i proměnlivou atmosférou, a právě proto označení post-black metal sedí víc než dobře. Velkou roli hrají jako vždy české texty a celkové tematické ukotvení, které dodává albu specifickou identitu.
Deska má silný „národní otisk“, ať už v náladě, nebo v historicko-existenciálním podtextu, který prostupuje celým materiálem. Paradoxně právě to může být její výhoda i pro zahraniční publikum, protože působí autenticky, neokoukaně a v dnešní globalizované scéně i osvěžujícím způsobem odlišně. Tak trochu tu cítím i jakousi sázku na jistotu, neboť předchozí album bylo načichlé obdobným odérem, nicméně „Cma“ je zřetelně košatějším a vrstevnatějším počinem, byť takovéto prvotní kouzlo nepoznaného už nepulsuje s takovou vervou jako u předchozí kolekce. Taktéž na novince chybí vyloženě silný, okamžitě zapamatovatelný hit, jaký se na některých předchozích deskách objevil a dokázal posluchače okamžitě ukotvit v rámci celku. Při vší té mrazivé a všudypřítomné atmosféře by se hodila alespoň jedna výrazná „třešnička na dortu“, která by desku ještě víc zafixovala v paměti a poskytla jasný orientační bod.
To ale nic nemění na tom, že jde o další hodnotnou a poctivě vystavěnou nahrávku, kde vlastně všechno funguje tak, jak má – od kompozice přes zvuk až po celkovou koncepci. Ve výsledku tak nejde ani tak o jednotlivé skladby, jako spíš o celkový, intenzivní a vnitřně sevřený prožitek. A ten je klíčový: pokud vás atmosféra „Cma“ dokáže vtáhnout a pohltit, čeká vás silný a velmi uspokojivý zážitek, který v posluchači rezonuje ještě dlouho po doznění posledních tónů. Pokud ne, deska si vás k sobě cestu hledat nebude a zůstane uzavřená ve své vlastní, neprostupné temnotě.
Skladby: Odmítám zítřek, Temnoplodec, Vodě, Rozsudek, Bílý had, Stěna, Snažím se najít srdce, Svědek, Poslední
Sestava: Kverd – kytara, zpěv; Tom – kytara; Werlinga – klávesy; Einsk – bicí
ALL