Album „Phobophobia“ od BE FADING FAST není nahrávkou, ke které by se člověk dostal úplně bez překážek – a v tomto případě to platí doslova. Dalo mi opravdu hodně práce než jsem se k tomu hlavnímu vůbec prokopal. Kompaktní disk (uff, už dlouho jsem tenhle termín nepoužil) totiž není lisovaný, ale pouze vypálený, což se ukázalo jako zásadní problém. Ve třech různých přehrávačích nešel přehrát vůbec, zabrat musela až počítačová mechanika. Tedy, pokud byla takto vyrobena většina nosičů, může to být pro kapelu poměrně velký problém. Doufejme, že pouze můj kus je vadný, neboť jinak by to byl stav opravdu na mašli.
Jakmile se mi ale podařilo technické obtíže překonat, otevřela se mi poměrně transparentní cesta k deathmetalové nahrávce, která si zakládá na ctění žánrových kořenů. A právě v tomto ohledu působí BE FADING FAST přesvědčivě a překvapivě uvěřitelně. Jejich přístup není křečovitý ani přehnaně stylizovaný – spíš jde o přirozené navázání na to, co death metal definovalo v minulosti. Agresivní vokál splňuje přesně to, co od něj fanoušek očekává. Je dostatečně syrový, ale zároveň kvalitní a čitelný v rámci celkového zvuku. Ten je mimochodem jedním z pozitiv alba – nahrávka zní dobře, čistě a poměrně moderně, čímž se do určité míry staví do kontrastu vůči typické „špinavější“ produkci staré deathmetalové školy.
Jedenáct skladeb je zvoleno tak akorát. Album nikde vyloženě nekulhá, drží si konstantní úroveň, ale zároveň je fér říct, že ani výrazně nenadchne. Největší slabinou je určitá žánrová všednost. Většina skladeb působí poměrně běžně – stojí na solidních riffech, občas se objeví standardní vyhrávka, ale výraznější momenty nebo překvapivé nápady přicházejí jen sporadicky. Materiál je tak sice řemeslně zvládnutý, ale často až příliš povědomý. Právě větší variabilita by skladbám výrazně prospěla. Kapela má evidentně potenciál i cit pro žánr, jen by si zasloužila víc odvahy vystoupit z osvědčených postupů a nabídnout něco osobitějšího.
Ve výsledku se BE FADING FAST s „Phobophobia“ řadí mezi dobré kapely, které se za svou tvorbu rozhodně nemusí stydět. Nejde o desku, která by přepisovala pravidla nebo výrazně vyčnívala, ale zároveň neurazí a nabízí solidní porci poctivého death metalu. Striktní příznivci žánru tak budou pravděpodobně spokojeni – jen by neměli očekávat nic zásadně objevného.
Skladby: Desperation, Lost in The Fire, Eater of Corpses, Phobophobia, Corporate Circle, Blood in Sand, Inside Evil, Pagan Blood is Back, Nobilis Bestia, Nuclear Fallout, Ventriloquist
Sestava: Masters – zpěv; Phill – kytara; Dodan – kytara; Olby – baskytara;, Smeták – bicí
ALL