Polský multiinstrumentalista Rafal Bowman, který je jedinou hybnou silou projektu CHAOS OVER COSMOS, přišel na sklonku roku 2025 se svým čtvrtým řadovým albem „Hypercosmic Paradox“. Projekt funguje už od roku 2015 a Bowman jej po celou dobu rozvíjí s obdivuhodnou vytrvalostí i jasně rozpoznatelnou vizí. Od samého počátku navíc spolupracoval s různými vokalisty, a to nejen z Polska, ale i z dalších koutů světa, čímž své hudbě dodával různé odstíny výrazu a pokaždé ji posouval do trochu jiného emocionálního i stylového rámce. Novinka tak nepůsobí jen jako další položka v diskografii, ale jako výrazné potvrzení jeho autorské identity i dlouhodobě budovaného hudebního světa.
Hudebně je „Hypercosmic Paradox“ mimořádně poutavou a promyšleně vystavěnou nahrávkou, která dokáže zaujmout jak svou technickou precizností, tak schopností vytvářet sugestivní, téměř filmově působící atmosféru. Produkce je velmi uhlazená, místy až výrazně digitální, jenže právě tento aspekt zde nevyznívá jako slabina, ale naopak jako jeden z klíčových prvků celé estetiky alba. V kontextu vesmírně laděného konceptu totiž tento chladnější, syntetičtější zvuk dokonale funguje a pomáhá budovat dojem nekonečného, odosobněného, a přesto zvláštně fascinujícího prostoru. Klávesy a samply zde nehrají pouze doprovodnou roli, ale stávají se jedním z hlavních nositelů nálady, když vytvářejí široké, táhlé a chladivé plochy, do nichž se přirozeně a velmi citlivě vplétají kytarové harmonie i sólové linky. Právě Bowmanova práce s kytarou patří k největším devízám celé nahrávky. Jeho melodické nápady jsou propracované, technicky jisté a zároveň dostatečně emotivní na to, aby skladby nepůsobily pouze jako cvičení z instrumentální zručnosti. Naopak, i ve chvílích, kdy hudba staví na přesnosti a detailu, si zachovává schopnost vyvolat silný dojem a vtáhnout posluchače do svého specifického světa. V některých pasážích lze zaslechnout ozvěny alba „Moontower“ od Dana Swanö, a to zejména v melodice, náladotvornosti a způsobu, jakým jsou kytarové motivy vrstveny a vedeny. Nejde však o nějaké opisování nebo laciné vzhlížení ke vzoru, ale spíše o podobné tvůrčí naladění a příbuzný cit pro melodickou výstavbu.
Z žánrového hlediska se CHAOS OVER COSMOS i tentokrát pohybují spíše na pomezí progresivního metalu a metalcoru, nikoli death metalu, byť některé momenty mohou svou intenzitou takový dojem vzdáleně evokovat. Oproti předchozí tvorbě je však „Hypercosmic Paradox“ zároveň znatelně nejtvrdším albem, jaké Bowman pod tímto jménem dosud vydal. Ne snad proto, že by rezignoval na atmosféru nebo melodii, ale spíše díky většímu důrazu na kontrast, dynamičtější práci s agresí a celkově ostřejšímu výrazu. Hudba sama o sobě sice stále nestaví primárně na brutalitě, nýbrž na prostoru, náladě a kosmické obrazotvornosti, právě proto ale ještě výrazněji vyniká brutální metalcorový vokál, který do uhlazené a pečlivě modelované instrumentace vstupuje jako prvek neklidu, napětí a surové energie. Tento kontrast je výrazný, ale překvapivě přirozený (a především velmi účinný).
Podobně dobře funguje také přítomnost bicího automatu. V jiném kontextu by mohl působit sterilně nebo ochuzovat hudbu o živost, zde však do celkové zvukové koncepce zapadá naprosto organicky. Naopak ještě víc podtrhuje digitální, futuristický a lehce odlidštěný ráz celé nahrávky. Všechno tu směřuje k jednomu cíli: vybudovat přesvědčivý hudební vesmír, který nepůsobí jako pouhá stylová póza, ale jako promyšlený, vnitřně soudržný celek. „Hypercosmic Paradox“ zároveň zaujme nejen svou instrumentální propracovaností, ale i tím, jakým způsobem pracuje s vesmírnou tematikou. Nejde totiž o typickou metalovou představu kosmu coby chladného hororu, tmy nebo hrozby, jak tomu bývá u řady jiných kapel. CHAOS OVER COSMOS na to jdou jinak — vesmír zde není děsivým prostorem, ale spíše abstraktní rovinou pro úvahy, imaginaci a existenciální přesah. Některé pasáže skutečně působí tak, jako by mohly zaznít v soundtracku k promyšlenému sci-fi filmu, jenže ani to není podstatou celé věci. Důležitější je, že album v posluchači probouzí zvláštní druh zamyšlení: nutí ho přemítat nad tím, co všechno může vesmír ukrývat, co o něm víme, co si o něm jen domýšlíme a co všechno se stále nachází za hranicí našeho chápání. Pro mě osobně je tento způsob uvažování příjemný, nemluvě o hudebním zastřešení.
Vidím to tak, že výsledkem Rafalova snažení je nápaditá, zvukově čistá, kompozičně vyzrálá a zároveň dostatečně originální deska, jež osloví především posluchače se slabostí pro propracované kytarové melodie, technickou preciznost a konceptuální přesah. CHAOS OVER COSMOS zde znovu potvrzuje, že i one-man projekt může působit komplexně, sebevědomě a ve výsledku nabídnout hudební vesmír, který je nejen pečlivě vystavěný, ale také skutečně přesvědčivý.
Skladby: Nostalgia for Something That Never Happened, When the Void Laughs, Event Horizon Rebirth, The Cosmo-Agony: Requiem, The Fractal Mechanism
Sestava: Rafal Bowman – hudba, texty, doprovodné vokály; Taha Mohsin – zpěv