Debutové album „The Beauty of Obliteration“ představuje dlouho očekávaný vstup islandské kapely SLEEPING GIANT na scénu těžkého metalu a zároveň jasný doklad toho, že skupina vstupuje do hry s poměrně přesně vymezenou představou o vlastním zvuku. Nahrávka vznikla v roce 2024 ve Studiu Paradís a zachycuje kapelu ve fázi, kdy již nepůsobí jako hledající se projekt, ale spíše jako kompaktní celek, jenž dokáže své inspirační zdroje přetavit do soudržné a relativně vyzrálé podoby.
Základ alba tvoří pomalé až středně rychlé skladby vystavěné na těžkých, zlověstně zabarvených riffech, které se sice drží osvědčených doomových schémat, ale zároveň nezřídka pracují s výrazným groove, jenž hudbě dodává fyzickou, téměř hmatatelnou razanci. Výraznou roli zde hraje rytmická sekce, jejíž důrazná, místy až monotónní práce podporuje celkově tíživou atmosféru desky, zatímco vokály, vedené převážně v hlubokém growlingu, posouvají materiál směrem k tvrdším, místy až extrémně metalovým polohám. Právě vokální projev patří k prvkům, které „The Beauty of Obliteration“ mírně vychylují z čistě stoner doomového rámce. Growling zde nepůsobí jako samoúčelný prvek, ale jako prostředek k podtržení textových témat, jež se soustředí na lidskou aroganci, vnitřní rozklad a morální úpadek. Ačkoliv takový přístup není pro daný styl zcela typický, v kontextu alba funguje poměrně přirozeně a pomáhá budovat jednotnou, temně laděnou náladu.
Při poslechu je obtížné přehlédnout silnou inspiraci americkou scénou, především kapelami jako CROWBAR či DOWN, jejichž otisk je patrný jak ve stavbě riffů, tak v celkovém pojetí skladeb. Sleeping Giant se k těmto vlivům nijak neskrývají, naopak je otevřeně přijímají a kombinují s tradičními rockovými postupy a odkazy na raný heavy metal, včetně zřetelných ozvěn odkazu BLACK SABBATH. Přesto deska nepůsobí jako pouhá žánrová rekonstrukce, ale spíše jako osobní interpretace dobře známých vzorců. Vedle pomalejších, rozvážných pasáží se kapela místy pouští i do výrazně svižnějších a agresivnějších momentů, v nichž se dostává ke slovu blízkost thrash metalu. Skladby jako „Mobilizer of Evil“ či „Venom Ripper“, „Gorgon Blaster“ v tomto ohledu narušují jinak převážně jednolitý tok alba a přinášejí vítané kontrasty, které posluchači umožňují vnímat širší výrazový rozsah kapely.
„The Beauty of Obliteration“ jako celek nepřináší zásadní žánrové objevy ani výrazné snahy o originalitu za každou cenu, přesto však působí jako promyšlený a soudržný debut, který těží především z citlivé práce s tempem, atmosférou a jasně čitelnými vlivy. Album má rozumnou stopáž, nepůsobí zbytečně rozvláčně a nabízí posluchačsky přístupnou, byť převážně konzervativní podobu těžkého metalu, která si své publikum pravděpodobně najde bez potřeby hlasitých gest či okázalých ambicí.
Skladby: Conqueror, Mobilizer of Evil, The Monk, Slay the King of Hell, Venom Ripper, Gorgon Blaster, Abysmal Flame
Sestava: Oddur Freyr Porsteinsson – zpěv; Árni Björn Björnsson – kytara; Finnbogi Jökull – kytara; Einar Darri Einarsson – baskytara; Guðmundur Eiríksson – kytara; Ásmundur Jóhannsson – bicí
ALL