R.U.M. zine

S kapelou INSANIA jsem se poprvé seznámil prostřednictvím pořadu Regina Rock Top Twenty, jenž hned po sametové revoluci vysílal do éteru prakticky nesehnatelné ukázky metalových nahrávek. A právě v té době si Petr Hanzlík do své pravidelné relace pozval Polyho, vůdčí osobnost celého astrálně-hardcorového komparzu. Na tenhle díl vzpomínám opravdu s velkou nostalgií. O INSANII jsem toho totiž moc nevěděl (jako třináctiletý kluk jsem samozřejmě název INSANIA znal, ale to bylo tak všechno) a právě toto interview mě nakoplo k tomu, abych se o kapelu začal výrazněji zajímat. Hodně mě zaujala celková image a naprosto originální směřování kapely, které ještě Poly korunoval nádherným vyprávěním a zároveň také vzpomínáním na léta před rokem 1989. Tohle všechno se odehrálo cca před třinácti lety. Teď máme rok 2008 a INSANIA je stále tady a v plné síle. Posledně tři alba řadím v jejich diskografii úplně nejvýš ze všech a dost možná u mě nejvíce boduje poslední výlisek s názvem „Rock’N'Freud“. Na mé otázky odpovídal samozřejmě Poly…

Ahoj Poly! Otázka na úplný úvod. Jak bys ve zkratce charakterizoval hudební vývoj kapely INSANIA? Můžeš rovněž zmínit největší úspěchy či naopak neúspěchy, které jsi během těch dvaceti let existence zaznamenal?
Myslím, že náš vývoj měl několik linií. Hlavně jsme upustili od zbytečných muzikantských exhibicí, které jsou ještě patrné na CD „Crossfade“ a podřídili jsme linky jednotlivých nástrojů celkovému zvuku. Dnes umíme daleko účelněji aranžovat muziku a snažíme se, na rozdíl od nedávných dob, o opravdu tvrdý a zlý kytarový zvuk. Kromě toho máme větší nadhled než dřív.

V rozhovorech často mluvíš o tom, že INSANIA nikdy nechtěla patřit pod nějakou stylovou či ideovou škatulku, což já osobně beru jako velké plus, ovšem nepřemýšlel jsi někdy o tom, že především mladí posluchači (cca kolem 17let) můžou mít ve vašem sebeurčení přece jen zmatek? Ptám se proto, že přece jen ti mladší mají tendenci se k něčemu upínat… (punk, metal, hip-hop)…
To, o čem mluvíš, jsme řešili mockrát. Jak být originální a přitom se řadit k nějakému lehce definovanému proudu, abys nebyl úplně „mimo“. Kapela, která mísí víc hudebních vlivů, má daleko těžší pozici při hledání fanoušků. Ale o to je to samozřejmě záslužnější práce. My se v poslední době zastřešujeme škatulkou „crossover“, která ti dovolí prakticky cokoli, abychom se alespoň kosmeticky někam „zařadili“. Jinak INSANIA vždy stála někde na pomezí hardcore a metalu.

Tím, že jste vlastně nezařaditelní, pomáháte otevírat lidem oči a prakticky je vyvádíte z toho velkého „stáda“. Dokázal bys popsat takového klasického fanouška INSANIE? Jací myslíš, že jsou vaši fanoušci? Jsou něčím odlišní, např. od takových fanoušků kapely ROOT?
Nová generace lidí, co na nás chodí, je absolutně nedefinovatelná směska. Včetně mladých holek, což nás obzvlášť těší. To je příjemná změna, že sedmnáctileté holky začaly poslouchat takovouto muziku. Obecně jsou to lidi, kteří jdou proti mainstreamu. A ve velké části případů poslouchají kromě nás ještě velký záběr jiné muziky, na což jsme hrdí. S lidmi, kteří chodí na ROOT, se mi to srovnává těžko. Myslím ale, že ti jsou zaměření výrazněji na metal. My máme pojetím blíže spíš k post-hardcoru, tím je daná i odlišnost našeho publika. (Celý příspěvek…)

Po delší době jsem se rozhodl, že vám opět představím nějaký další tuzemský label a po kratičkém přemýšlení jsem poskytl několik otázek pánům z vydavatelství Naga Productions, které se čím dál tím více rozjíždí a v posledních dnech do světa vystrčilo skutečnou hudební lahůdku. Více ale už v rozhovoru samotném. Na mé otázky odpovídal Michal alias Einsk, jinak také bubeník kapely HEIDEN.

Na úvod bych byl rád, kdybys ve zkratce představil label NAGA prod. Kde se vlastně vzaly prvotní myšlenky ohledně založení? Určitě by také nebylo od věci, kdybys uvedl, kolik lidí vlastně za tímto vydavatelstvím stojí?
NAGA Productions je brněnské vydavatelství, které si před pár lety dalo za úkol vydávat převážně black metalové nahrávky kapel, které se snaží jít trošku jinou cestou než zbytek BM scény, který už svou podporu má. V té době jsme to zakládali já a Typhon. Oba jsme v té době působili v kapele SVARDENVYRD. Čekalo nás vydání desky „Obyčej Slunovratu“ a nenašel se žádný label, který by chtěl její vydání zaštítit. Není divu, ono taky u nás krom dvou BM labelů nikdo jiný nebyl a v zahraničí samozřejmě o „no name“ projekt neměli zájem. Rozhodli jsme se tedy oživit mrtvý label NOVÝ ÚSVIT (bývalý ARISTIA DISTRO a BRÁNY BRATRŮ) s tím, že použijeme jen tituly, ale vše se začne dělat jinak a tentokrát pod mým „velením“. To nám vydrželo od roku 2005 dodnes. Vedení distribuce, vydavatelské činnosti a komunikaci řídím já a Typhon se stará o technickou stránku věci spolu s promotion. Taky bych rád podotknul, že veškeré vydělané peníze investujeme do dalšího vývoje a vydání a že z toho jako studenti nemáme nic do vlastní kapsy.

Mně osobně se zdá, že pole firmy Naga se neustále rozšiřuje, ať už je to z hlediska vydávání nových titulů, a nebo distribucí žhavých novinek. Hodláte jít ve své činnosti ještě mnohem dál, a nebo zůstanete spíše ryzím „undergroundovým“ vydavatelstvím?
Ano, to je fakt. Snažíme se neustále zkvalitňovat naši nabídku, ať už distribuovaných nebo námi vydávaných desek. S těmi žhavými novinkami se situace doufám zlepší, jelikož plánujeme rozšířit distribuci o další labely. V současné době se nám daří úspěšně distribuovat naše tituly do zahraničí a můžeme tedy posílit i naši nabídku v e-shopu. Rozhodně nechceme přešlapovat na místě a pořád se snažíme všechno zlepšovat. Myslím, že s našim žánrem zůstaneme undergroundem navždycky, ale chceme, aby naše služby byly ryze neundergroundové a na úrovni.

V minulosti jste vydali alba předních českých black metalových kapel, které rozhodně mají co nabídnout. Viz. třeba HEIDEN, HYPERBOREAN DESIRE…, nicméně mám pocit, že tyto kapely jsou tak trochu neprávem přehlížené, byť třeba recenze na jejich produkty jsou víceméně pozitivní. Abych byl upřímný, raději bych viděl tyto kapely na větších festivalech (např. BRUTAL ASSAULT), než třeba průměrné zahraniční akvizice.
Bohužel máš v tomto pravdu. Recenze na naše kapely jsou vynikající, ale zájem ze strany pořadatelů koncertů a veřejnosti není myslím adekvátní. S HEIDEN si tento rok zahrajeme na BASINFIRE festu, ale tam myslím nebude přesně ta cílová skupina fans, které chceme oslovit. BRUTAL ASSAULT nám je zatím zapovězen, ale nikam se rozhodně nechceme tlačit a hrát budeme jen tam, kde o nás bude zájem. Samozřejmě pořadatele oslovujeme, ale zatím bez úspěchu. Pravda je, že občas dorazí ze zahraničí průměrná až špatná kapela a sklidí ovace větší než výborná česká kapela. Asi tu platí jakýsi český komplex nebo co. Navíc je dost smutné sledovat, jak se na všech koncertech objevují stále ta samá jména a kapely se zvou navzájem na koncerty do různých měst. Tím vzniká strašná sterilita. (Celý příspěvek…)

DARK GAMBALLE jsou zpátky a s novým albem, jež nese název „Perpetuum Gamballe“. Že by se tato kapela vyšplhala na úplný trám dokonalosti? Je to dost dobře možné. Přečtěte si tento rozhovor a následně navštivte „gamballácké“ stránky, kde si album můžete celé on-line poslechnout. Později na R.U.M. webu najdete také recenzi, ovšem to není nic proti tomu, co o novince prozradil vokalista 10.

Ještě než se dostaneme k novince, zastavil bych se u DVD „Běh na dlouhou trať, které jste realizovali loni v létě. Zajímalo by mě, jestli jste zaznamenali třeba nějaké ohlasy ze zahraničí, protože jak po vizuální, tak po zvukové stránce se video opravdu povedlo…
Ohlasy na DVD jsou velice pěkné a přátelské. Co se týká zahraničí, tak si myslím, že DVD tam nikdo neposílal. Už dávno nekoukáme tak daleko .

Jaké máš zatím pocity z vašeho novinkového alba? Vidíš nějaký „most“ mezi „Bonbonierou“ a „Perpetuum Gamballe“?
Vzhledem k tomu, že sestava zůstala nedotčená a je již třetí deska se stejným týmem, začínali jsme se zaobírat tím, jak se neopakovat. Desku jsme chtěli udělat víc nakopávací, tvrdší a takovou špinavější od „Přemka Podlahy“. Jestli se to povedlo, necháme na kriticích a posluchačích. Nicméně myslím si, že kýžený vývoj zůstal zachován.

Prakticky hned po vydání alba jste absolvovali dva koncerty, na kterých jste novinku pokřtili. Jaké máš pocity a dojmy z těchto akcí? Jak reagovali fanoušci na vaše nové skladby?
Po vydání jsme absolvovali hned čtyři koncerty a z toho tři z nich byly křty. Brno Favál byl nástřel k 555 koncertu INSANIE a byl velmi hustě navštívený a vynikající. Druhý koncert byl Lipov, kde nám CD pokřtil Martin Zeller z COCOTTE MINUTE. Taky bomba, i když těch lidí přišlo „pouze“ 200. No a za týden v B-29 Vyškov proběhl křest v pátek i sobotu. Na obou plný klub s tím, že v sobotu byl plný tak jako by se v pátek nic nestalo. CD pokřtili Tomáš Prek a Stáňa Valášek, postavy české scény, které dle mého názoru měli, mají a budou mít velký vliv na českou metal-rockovou scénu. Vyškov = nadšení. Husí kůži mám ještě teď.

Mezi dvěma posledními alby není až takový časový úsek, přitom nálada obou desek mi přijde hodně protichůdná, dokonce bych si dovolil tvrdit, že novinka je plná smutnějších skladeb, snad kromě úvodního „Výprasku“. Setkal ses už s podobným hodnocením, které zde uvádím?
Určitě ne. Ty mě nikdy nepřestaneš překvapovat svými názory a pohledy na věc. Mně přijde, že je „Perpetuum“ velmi energické, ale je možné, že lidé to budou brát jinak. Uvidíme. (Celý příspěvek…)

Estonskou kapelu METSATÖLL jsem v nedávné době představil prostřednictvím dvou recenzí, nicméně aby byl můj informační servis úplný, rozhodl jsem se, že hlavním protagonistům položím něco málo otázek. Svůj plán jsem však na poslední chvíli přehodnotil. Narazil jsem totiž na rozhovor na stěžejním estonském serveru – http://www.estonianmetal.com a v jednoduchosti jsem se rozhodl, že ho pro naše potřeby přeložím. Domnívám se totiž, že odpovědi na položené otázky jsou zcela dostatečné, alespoň tedy co se základních informací týče. Na otázky odpovídal bubeník Atso.

Hned na úvod bych se zaměřil na vámi vydané CD „Terast mis hangund me hinge 10218“, které je sice prozatím posledním počinem, ovšem nahraný materiál nepatří k nejnovějším. Pověz, co vás vedlo k tomu, že jste oprášili starou demo nahrávku?
Zdravím všechny! Ok, doufám, že se mi podaří všechno patřičně vysvětlit. Nahrávku se stejnojmenným názvem jsme pořídili již před časem, ovšem skladby byly nahrány živě. Také samotná produkce byla dost problematická. Když si tento materiál poslechneš pozorně, postřehneš celou řadu rytmických chyb, které hází na většinu skladeb dosti negativní stín. Prostě ty skladby měly znít úplně jinak, než ve finále znějí. Zadruhé, tehdy jsme ještě nepoužívali nástroje, které používáme teď. Další věc… demo vyšlo v limitované edici 400 kusů a prakticky všechny CD-R byla rozebrána. No a asi tím nejdůležitějším důvodem byl fakt, že tyto skladby hrajeme stále naživo, takže si myslím, že by bylo rozhodně škoda, kdyby právě tyto skladby byly k dispozici pouze v průměrné kvalitě. Všichni mají teď možnost porovnat obě nahrávky. Myslím, že rozdíl je jednoznačný.

Považujete znovu nahraný materiál za plnohodnotné album, a nebo tím dalším v diskografii bude až opravdu následující materiál?
Můj osobní názor se sice neshoduje se zbytkem členů kapely, ale když nad tím tak uvažuji, CD-R bylo zkrátka demo, ze kterého později vzniklo řádové album.

Co vlastně znamená název alba? Má deska nějaký jednolitý koncept?
V překladu název znamená „ Zamrzlá ocel našich duší“. V každé lidské bytosti je schovaný jakýsi meč, lidé ho mají ukrytý v srdci a každý člověk dobře ví, kdy má tento meč použít. Každý člověk si ten svůj meč nese ve svém srdci, ovšem ne každému přinese pouze pozitivní věci. Železo lze zkrátka použít jak v dobrém tak ve zlém. (Celý příspěvek…)

Dlouho jsem přemýšlel, kterak sepíšu tento úvodník. Slovenští HROMOVLAD v nedávné době natočili album, které nutí člověka přemýšlet. To naopak recenzent tápe a hledá slova, která by toto povedené dílko nejlépe charakterizovala. Také já jsem dlouho přemýšlel, a nakonec jsem vymyslel toto: „Tam, kde začíná kouzlo black metalu, tam, kde příroda zahlazuje lidské stopy, tam, kde se lidové tradice pojí s pohanskými Bohy, tam, kde smutek krájí pecen chleba… tam hledejte HROMOVLAD!“ Na mé otázky odpovídal kytarista a vokalista v jedné osobě, Vlad Beelphegor…

Zdravím tě Vlade! Předně gratuluji ke skvělému novinkovému albu, které mě opravdu moc potěšilo. Vím, že jsi ho určitě už představoval nesčetněkrát, učiň ale prosím ještě jednu výjimku. Co můžou posluchači od alba „Ohňa hlad, vody chlad“ čekat?
Srdečná vďaka za gratuláciu a zdravím ako Teba, tak aj všetkých fans, ktorý pri nás stoja. Ďakujeme za podporu! Toľko úvod… Čo môžu čakať? Určite viac melodiky a na rozdiel od debutu „Vládca lesov, skalných stien“ zreteľnejší, vyčistenejší zvuk a technicky lepšie zvládnutú inštrumentálnu formu. Samozrejme pribudli nové elementy akými sú altová, sopránová a sopranínová flauta, panová píšťala a čisté vokály. Nájdeš v ňom všetko. Folkové hopsačky, hymnické skladby, balady a samozrejme i poriadne klepačky. Textovo je album viac prepracovaný a na rozdiel od debutu zhrnutý do epického celku, tvoriaceho jeden príbeh.

Spatřuješ nějaké výrazné rozdíly mezi novinkou a předchozím albem „Vladce Lesov, Skalných Stien“? Já osobně vidím asi největší rozdíl ve větším využívání folkových motivů, které však naštěstí nejsou dominantní, ale jsou zahaleny jakousi mlhavou clonou…
Samozrejme, že rozdiely sú. Už samotné nahrávanie a mastering vychádzal so skúseností ale aj omylov z predchádzajúceho nahrávania. Všetkému sme venovali omnoho viac času, veľakrát sme detailne prebrali každú jednu stopu a prospela aj zmena nahrávacieho štúdia. Toto všetko je určite počuť a nie je to len môj názor, ale i ľudí, ktorý už náš nový album počuli. Samozrejme, je dosť ľudí, ktorým sa „Vládca lesom, skalných stien“ páčil viac kvôli celkovo blackovejšiemu zvuku a UG atmosfére. No my sme nikdy neboli čisto Black Metalovou hordou a myšlienka experimentovať s tradičnými ľudovými nástrojmi v nás kolovala už dávno. A výsledkom týchto experimentov je práve „Ohňa hlad, vody chlad“ v ktorom sme sa ako kapela štýlovo našli a je obrazom toho, čo koluje v našich žilách a mysliach. Čierny kov a ľudová melodičnosť v jednom vyváženom celku bez vyzdvihovania jedného, či druhého.

Z novinky je patrná rovněž touha po větší „písničkovosti“, ovšem ne za cenu nějakého vyměknutí. Myslím, že se vám podařilo skvěle skloubit lidovou tvořivost s blackmetalovou syrovostí. Bylo vašim záměrem vytvořit takovéto skladby, a nebo z vás tyhle věci vycházejí naprosto přirozeně?
Prirodzený proces to vystihuje najlepšie. Ale iba hudobne. Skôr než totiž začala vznikať hudobná stránka albumu, texty ako aj celá epická koncepcia už bola na dávno na papieri. A práve pocity, ktoré v nás texty vyvolávali, sa absolútne odzrkadlili pri tvorení hudby. Rovnako je tomu i v týchto dňoch, kedy už máme hotové tri nové skladby na ďalší album, ďalšie dve rozpracované, ktorý plánujeme nahrať a vydať v roku 2009. (Celý příspěvek…)

ABSTRACT jsou šťastným symbolem našeho zinu! Ve svých devatenácti letech jsem právě s touto kapelou uskutečnil historicky první rozhovor pro RUM zine. Nemá snad ani cenu se šířít o tom, jak moc rychle nám čas běží. Naštěstí jsme zatím všechno přežili a já jsem skutečně velice rád, že přežili také sympatiční instrumentalisté z Banské Bystrice. Na mé otázky (stejně jako před lety) odpovídal Peter Lengsfeld.

Ahoj Peter ! Srdečně tě zdravím! Pamatuješ si vůbec ještě na náš rozhovor, cca. z roku 1999? Tehdy jste měli čerstvě venku druhé demo „AestuumII (MCMCVIII)“. Jak na tu dobu vzpomínáš? Jinak, proč připomínám právě tento stařičký, tebou ručně psaný rozhovor! Tehdy šlo o skutečně první rozhovor do RUM zinu vůbec!!!
Nazdar Aleši ! Na tú dobu si samozrejme pamätám a spomínam na ňu len v dobrom, ako skoro na všetko, čo som v ABSTRACT zažil a dúfam, že ešte zažijem. K tomu ešte prvenstvo v tvojom zine. Čo dodať, teší ma to.

Vzpomínáš takhle rád na staré UG časy devadesátých let? Schováváš v paměti nějaký úsměvný zážitek, který se váže k počátkům ABSTRACT?
Samozrejme. Bola to taká pre mňa čarovná doba, ktorej bol ABSTRACT tak isto súčasťou. Niektoré kapely, ktoré vtedy hrali už síce neexistujú, ale aspoň mám v zbierke ich demá alebo prvotiny a tak si môžem pripomenúť staré časy, keď si tie nahrávky znova pustím. No úsmevných zážitkov je veľmi veľa. Hlavne z úplne raných začiatkov kapely, kedy sme mali len staré španielky a tešili sa až si kúpime prvé elektrické gitary značky Jolana a riadne to roztočíme. Ha – Ha …

Proměnila se od té doby nějakým výrazným způsobem tvá osobnost? Zmoudřel si třeba jako já?
Beriem veľa vecí už trochu inak ako som ich bral predtým. Nabral som veľa skúseností, či už v hudobnom, ale aj súkromnom živote, ktoré sa snažím využívať vo svoj prospech. Takže som asi trochu zmúdrel presne ako ty , ale to by mali hodnotiť iní. Tí, ktorí ma poznajú už dlhší čas.

Jak jsi vlastně spokojen s hudebním vývojem ABSTRACT? Jsi spokojený s tím co jste dokázali, a nebo sis před časem dával přece jen vyšší cíle?
Za 12 rokov existencie ABSTRACT sme určite spravili kopec roboty. Nahrali sme dva demá a jedno demo CD, ktoré bolo neskôr vydané ako naša prvotina „Fragmenthea“ a MCD Symmetry. No a momentálne máme nahraný nový materiál, ktorý ponesie názov „ „The Pantomime In Neosolium“ a hľadáme preň vydavateľa. Pripravili sme videoklip ku skladbe „ Men Of knowledge“ a teraz pripravujeme ďalší videoklip k novému materiálu. Odohrali sme vyše 120 koncertov. Dali sme do toho všetko, čo sa v danej dobe dalo dať a dúfam, že ešte aj dáme. V súčasnosti som spokojný s tým, čím sme prešli a ako to dopadlo. Viac by sa dalo však dosiahnuť len vtedy, keby sme mali nejaký väčší label. (Celý příspěvek…)

V našich luzích a hájích se příliš pagan/folk metalových formací nevyskytuje, ale naštěstí se najdou i výjimky. Jednou z nich je moravská kapela ŽREC, která však má světlou budoucnost teprve před sebou. Alespoň tedy v to doufám. Demo „Nový věk pohanský“ přináší tři důstojné skladby, které mají rozhodně šanci oslovit nějakého toho metalového příznivce. Na mé otázky odpovídal kytarista Torham…

Srdečně zdravím! Jak prožívají členové ŽREC přechod zimy v jaro? Pravda, letos jsme si toho sněhu moc neužili. Mně zima vždycky nabíjí jakousi nepopsatelnou aurou, a proto se letos cítím jaksi ošizen. Vaše dojmy?
Sláva tobě! Nemůžu si pomoct, ale pořád si letošní „zimu“ spojuji s globálním oteplováním, takže se nejen cítím ošizen, ale taky dost naštvanej. Vždycky ale není posvícení. Zim bez sněhu už bylo… a zase přijdou časy, kdy se z tak krutého mrazu někteří lidi nevzpamatují.

Určitě jsi „nečekal“ otázku ohledně názvu kapely….:). Co tedy tajuplné slovo ŽREC ve skutečnosti znamená?
Ano, jsem velmi „překvapen“ Žrec je název pro kněze ze slovanské předkřesťanské doby. Každý určitě zná keltské druidy a právě žrecové jsou téměř jejich slovanským ekvivalentem.

ŽREC je relativně začínající kapela, která stačila natočit pouze jedno demo, nazvané „Nový věk pohanský“. Mohl bys ho ve zkratce popsat?
„Nový věk pohanský“ považuji za klasický pagan metal, který čerpá jak hudebně, tak i textově ze slovanského prostředí. Obsahuje relativně dlouhé skladby, hudebně ovlivněné východními kapelami tohoto žánru.

Posluchači na něm najdou tři povedené skladby, přiznávám se, že mě zaujala především atmosféra a zároveň také „cit“, který jakoby ani do metalu nepatřil…
Tak to su docela překvapen, že jsi na to kápl. Snažíme se právě čerpat více z folkloru než z metalu, jenže na prvním demu k realizaci folklórních pasáží nebyly prostředky. Všechno víceméně nahradily klávesy nebo kytary, což by se mohlo do budoucna změnit. (Celý příspěvek…)

PROXIMITY = moderní metalová kapela z Prahy, která se nedávno představila na naší jubilejní PIGEON & SHIT & RUM party, kde zanechala velmi dobrý dojem. To byl dost dobrý důvod ke spáchání rozhovoru. Na mé otázky odpovídal bubeník, Tomáš Fejt.

Čau Tome! Pro mnoho čtenářů budete jistě neznámým pojmem. Můžeš PROXIMITY v krátkosti představit? Vaše největší úspěchy, trapasy, skandály….
Ahoj. Historie PROXIMITY je v podstatě krátká a moc milníků neobsahuje ) Vznikli jsme na začátku roku 2004, kolem bývalých kytaristů z rozpadnuvších se SCIENCE FICTION. Jmenovitě Martin Fialka a Karel Eremiáš. První jsem se k nim přidal já (Tomáš Fejt – bicí) a začali jsme takhle ve třech zkoušet nějaký věci, co měli kluci složený. Někdy kolem prázdnin jsem potkal zpěváka, Jirku Strejčka a pozval ho na zkoušku, kde už s námi zůstal. Původně jsme dokonce chtěli zpěvačku, která by zpívala něco na způsob NIGHTWISH, ale asi po třech pokusech jsme zjistili, že se nám to jednak moc nelíbí a druhak to nesedí k naší muzice. Asi za další dva měsíce se k nám přidal basák Tomáš Richter, takže cca po ¾ roce jsme měli komplet sestavu. V dubnu 2005 proběhl první koncert, a to v rámci soutěže regionálních kapel Polabský Decibel. Odehráli jsme nervózní set a … vyhráli první místo )))) Začali jsme trochu koncertovat a dělat další materiál. Po nějaký době jsme se rozešli s kytaristou Karlem a zůstali jen ve čtyřech. Tak nám to sedí asi nejlíp. Od té doby se snažíme hrát, kde to jde. Poslední událostí je odchod našeho basáka po koncertě v Ponorce (prosinec 2006). Celkem nás to zasáhlo, byl to skvělej muzikant a kámoš. Stále hledáme náhradu. To je tak nějak ve zkratce asi všechno.

Jak členové PROXIMITY prožívali Vánoce a Silvestra? Padla nějaká ta lahvinka?
Každý jsme slavili Vánoce i Silvestra po svým. Koncert nebo společná akce se nekonala, nicméně lahvinka určitě padla na všech frontách ))) (Celý příspěvek…)

Jsem skutečně velmi rád, že vám můžu představit jednu z nejpozoruhodnějších slovenských kapel současnosti! Slovenská black metalová scéna nabývá na síle a HROMOVLAD stojí naprosto zaslouženě v jejím čele, a to především díky skvělému albu „Vládca lesov, skalných stien“, které vydala česká firma Long Ago records. Hudba HROMOVLAD však není pouze a jen „černá“. Nabízí spoustu nádherných pohanských melodií a vyhrávek, že se z toho všeho až dech tají. Na mé otázky střídavě odpovídali členové Vlad Beelphegor a Mysticus.

Buďte pozdraveni! Jak prožíváte pozvolný nástup podzimu!? Máte rádi toto období?
Vlad Beelphegor: Sláva! No, že by bol ten nástup nejak pozvolný, to sa tvrdiť nedá. Zvlášť tu u nás na severe Slovenska. Leto skončilo doslova zo dňa na deň a skoro ráno, keď idem do práce je teda dobrá kosa. Našťastie tých slnečných dní nám bohovia doprajú dosť, takže jeseń je presne taká, akú mám rád. Chladné rána, hmly, slnečné dni čím ďalej, tým viac chladnejšie. A keď zájdem do prírody, ten vzduch, čisté hory, nádhera. Proste mi toto ročné obdobie, rovnako jako jar sedí. Žiadne horúčavy a naopak, žiadne mrazy. Mám rád jeseň, pokiaľ neleje!!!

HROMOVLAD vtrhli do centra black metalového dění opravdu impozantním způsobem. Hodně lidí o vás dokonce mluví jako nejstěžejnější slovenské kapele v daném žánru. Zajímalo by mě, kde se vlastně vzaly první myšlenky o založení kapely HROMOVLAD? Stanovili jste si v době začátků nějaké zvláštní cíle, kterých chcete dosáhnout?
Vlad Beelphegor: Hmmm, tak to nás teší. Takže pekne od začiatku. Myšlienka založiť kapelu vznikla v mojej hlave v čase, kedy ešte existoval IMMORTAL HAMMER a uvažovali sme o ďalšom gitaristovi, ktorý by doplnil naše rady. Pracoval som v jednom bare, kam za mnou Mathias prišiel na odporúčanie jedného nášho spoločného známeho. Tak sme sa zoznámili, hodili reč, o pár dní na oslave mojich narodenín sme sa opili a dohodli na prvej skúške. Z tej jednej boli dve, tri a viac. Po pár mesiacoch sa však IMMORTAL HAMMER rozpadol a som rád, že Mathias ma v mojom rozhodnutí zničiť toto zoskupenie podporil, za čo som mu vďačný. Konečne sme mohli realizovať naše myšlienky do reality a vzniku novej kapely nič nestálo v ceste. No chýbal názov. Tento problem bravúrne vyriešil Mysticus, ako jediný možný a vhodný človek na post manažéra kapely. Bola to otázka pár dní. Proste som zavolal Mysticusovi, že s IMORTAL HAMMER končím a mám na plane niečo iné. Tak vymyslel názov, s ktorého som nadšený dodnes. HROMOVLAD – úcta, hrdosť, česť, tradície, príroda a jej sila v jedinom slove! Basgitaru som vymenil za gitaru a v zostave Ja a Mathias sme sa vrhli do práce na nových váloch. Stále však s automatickým bubeníkom a s problémom, nesúcim stale neurčité meno – Bassgitarista! Tak sme ukecali Mysticusa a netrvalo dlho než sa z neho vykľul vynikajúci hudobník. Posledný prírastok do kapely je na našu veľkú radosť konečne živý bubeník Slavfist z kapely Algor. Pôvodne nám mal nabúchať len CD, ale nejak sa mu od nás nechce!!! He, he!!! Ale vážne. (Celý příspěvek…)

Podzim je v plném proudu, všechno je zelené, nahnědlé, a proto není od věci vyzpovídat „nazelanalou“ formaci TROLLECH. Když se podíváte na jejich webové stránky, téměř vše je zelené. Inu, není nad zdravou barvu lesa. A když už jsem zmínil slovo zdraví, buďte si jisti, že to je zrovna to, co plzeňskému tělesu rozhodně nechybí. V současné době totiž propaguje split CD, které vyšlo společně s kapelou HEIDEN u Naga prod. Více však už prozradil skvěle naladěný Asura…

Ahoj Asuro! Co nového ve vašich lesích? Léto je fuč, mohl bys vzpomenout na nějaký výjimečný zážitek, který si o prázdninách prožil?
Zdravím, ALLeši. U nás tak nějak vše v pořádku a k novinkám se jistě dostaneme ještě během tohoto rozhovoru. Asi nejvýraznějším zážitkem tohoto léta bylo stěhování s mou přítelkyní Katjou a malým Samuelfem do Prahy. Na tento dlouhý den asi jen tak nezapomenu, protože jsme po schodech nachodili kilometry… che che che…

Rozhovor bych začal vcelku netradiční otázkou. Velmi by mě zajímalo, jak moc se TROLLECH zabývá propagací svého jména směrem k zahraničí? Já osobně jsem byl v několika východních i západních zemích a samozřejmě jsem se zahraničních fanoušků vyptával, jaké znají české kapely. Téměř všichni odpovídali KRABATHOR, MASTER’S HAMMER, ale také TROLLECH! To tě určitě musí hřát, že?
Abych pravdu řekl, nijak výrazně se propagací směrem do zahraničí nezabýváme. To je spíš práce Alexe z Ketzer Records, Blackyho z Long Ago Records a nemalou měrou se na tom určitě podílí (podíleli) i Pigeon z Pigeonshit Agency a Pavel Maňas z Metal Breath Prouctions a další distributoři a labely. To oni stojí za propagací našeho jména, jejich práce a úsilí. Určitě to potěší a skrývat to nebudu…

Několik zahraničních akcí jste určitě už odehráli. Jak reagovali fanoušci na vaši „live show“?
Zatím toho hraní v zahraničí bylo opravdu poskromnu, ale další koncerty se plánují. Pamatuji si, když jsme poprvé vyráželi do Belgie, těšili jsme se a zároveň jsme byli napjatí, jak nás místní fans přijmou a jestli vůbec nějací přijdou. Nejsme žádná velká kapela a tak obavy byly na místě. Ale to vše se rozplynulo, když byl klub skoro plný a na koncert dorazilo cca 180 platících fans. Bylo to fajn a dodnes nám lidi píšou, kdy opět přijedeme. Nikdy jsme se nesetkali s nezájmem, spíš naopak. Žádné vyloženě negativní zážitky nemáme, co se našich vystoupení týká. A i kdyby byly negativní, my si z nich uděláme pozitivní che che che… (Celý příspěvek…)