S kapelou INSANIA jsem se poprvé seznámil prostřednictvím pořadu Regina Rock Top Twenty, jenž hned po sametové revoluci vysílal do éteru prakticky nesehnatelné ukázky metalových nahrávek. A právě v té době si Petr Hanzlík do své pravidelné relace pozval Polyho, vůdčí osobnost celého astrálně-hardcorového komparzu. Na tenhle díl vzpomínám opravdu s velkou nostalgií. O INSANII jsem toho totiž moc nevěděl (jako třináctiletý kluk jsem samozřejmě název INSANIA znal, ale to bylo tak všechno) a právě toto interview mě nakoplo k tomu, abych se o kapelu začal výrazněji zajímat. Hodně mě zaujala celková image a naprosto originální směřování kapely, které ještě Poly korunoval nádherným vyprávěním a zároveň také vzpomínáním na léta před rokem 1989. Tohle všechno se odehrálo cca před třinácti lety. Teď máme rok 2008 a INSANIA je stále tady a v plné síle. Posledně tři alba řadím v jejich diskografii úplně nejvýš ze všech a dost možná u mě nejvíce boduje poslední výlisek s názvem „Rock’N'Freud“. Na mé otázky odpovídal samozřejmě Poly…
Ahoj Poly! Otázka na úplný úvod. Jak bys ve zkratce charakterizoval hudební vývoj kapely INSANIA? Můžeš rovněž zmínit největší úspěchy či naopak neúspěchy, které jsi během těch dvaceti let existence zaznamenal?
Myslím, že náš vývoj měl několik linií. Hlavně jsme upustili od zbytečných muzikantských exhibicí, které jsou ještě patrné na CD „Crossfade“ a podřídili jsme linky jednotlivých nástrojů celkovému zvuku. Dnes umíme daleko účelněji aranžovat muziku a snažíme se, na rozdíl od nedávných dob, o opravdu tvrdý a zlý kytarový zvuk. Kromě toho máme větší nadhled než dřív.
V rozhovorech často mluvíš o tom, že INSANIA nikdy nechtěla patřit pod nějakou stylovou či ideovou škatulku, což já osobně beru jako velké plus, ovšem nepřemýšlel jsi někdy o tom, že především mladí posluchači (cca kolem 17let) můžou mít ve vašem sebeurčení přece jen zmatek? Ptám se proto, že přece jen ti mladší mají tendenci se k něčemu upínat… (punk, metal, hip-hop)…
To, o čem mluvíš, jsme řešili mockrát. Jak být originální a přitom se řadit k nějakému lehce definovanému proudu, abys nebyl úplně „mimo“. Kapela, která mísí víc hudebních vlivů, má daleko těžší pozici při hledání fanoušků. Ale o to je to samozřejmě záslužnější práce. My se v poslední době zastřešujeme škatulkou „crossover“, která ti dovolí prakticky cokoli, abychom se alespoň kosmeticky někam „zařadili“. Jinak INSANIA vždy stála někde na pomezí hardcore a metalu.
Tím, že jste vlastně nezařaditelní, pomáháte otevírat lidem oči a prakticky je vyvádíte z toho velkého „stáda“. Dokázal bys popsat takového klasického fanouška INSANIE? Jací myslíš, že jsou vaši fanoušci? Jsou něčím odlišní, např. od takových fanoušků kapely ROOT?
Nová generace lidí, co na nás chodí, je absolutně nedefinovatelná směska. Včetně mladých holek, což nás obzvlášť těší. To je příjemná změna, že sedmnáctileté holky začaly poslouchat takovouto muziku. Obecně jsou to lidi, kteří jdou proti mainstreamu. A ve velké části případů poslouchají kromě nás ještě velký záběr jiné muziky, na což jsme hrdí. S lidmi, kteří chodí na ROOT, se mi to srovnává těžko. Myslím ale, že ti jsou zaměření výrazněji na metal. My máme pojetím blíže spíš k post-hardcoru, tím je daná i odlišnost našeho publika. (Celý příspěvek…)




ABSTRACT jsou šťastným symbolem našeho zinu! Ve svých devatenácti letech jsem právě s touto kapelou uskutečnil historicky
V našich luzích a hájích se příliš pagan/folk metalových formací nevyskytuje, ale naštěstí se najdou i výjimky. Jednou z nich je moravská kapela ŽREC, která však má světlou budoucnost teprve před sebou. Alespoň tedy v to doufám. Demo „Nový věk pohanský“ přináší tři důstojné skladby, které mají rozhodně šanci oslovit nějakého toho metalového příznivce. Na mé otázky odpovídal kytarista Torham…
PROXIMITY = moderní metalová kapela z Prahy, která se nedávno představila na naší jubilejní PIGEON & SHIT & RUM party, kde zanechala velmi dobrý dojem. To byl dost dobrý důvod ke spáchání rozhovoru. Na mé otázky odpovídal bubeník, Tomáš Fejt.
Jsem skutečně velmi rád, že vám můžu představit jednu z nejpozoruhodnějších slovenských kapel současnosti! Slovenská black metalová scéna nabývá na síle a HROMOVLAD stojí naprosto zaslouženě v jejím čele, a to především díky skvělému albu „Vládca lesov, skalných stien“, které vydala česká firma Long Ago records. Hudba HROMOVLAD však není pouze a jen „černá“. Nabízí spoustu nádherných pohanských melodií a vyhrávek, že se z toho všeho až dech tají. Na mé otázky střídavě odpovídali členové Vlad Beelphegor a Mysticus.














