R.U.M. zine

Estonskou kapelu METSATÖLL jsem v nedávné době představil prostřednictvím dvou recenzí, nicméně aby byl můj informační servis úplný, rozhodl jsem se, že hlavním protagonistům položím něco málo otázek. Svůj plán jsem však na poslední chvíli přehodnotil. Narazil jsem totiž na rozhovor na stěžejním estonském serveru – http://www.estonianmetal.com a v jednoduchosti jsem se rozhodl, že ho pro naše potřeby přeložím. Domnívám se totiž, že odpovědi na položené otázky jsou zcela dostatečné, alespoň tedy co se základních informací týče. Na otázky odpovídal bubeník Atso.

Hned na úvod bych se zaměřil na vámi vydané CD „Terast mis hangund me hinge 10218“, které je sice prozatím posledním počinem, ovšem nahraný materiál nepatří k nejnovějším. Pověz, co vás vedlo k tomu, že jste oprášili starou demo nahrávku?
Zdravím všechny! Ok, doufám, že se mi podaří všechno patřičně vysvětlit. Nahrávku se stejnojmenným názvem jsme pořídili již před časem, ovšem skladby byly nahrány živě. Také samotná produkce byla dost problematická. Když si tento materiál poslechneš pozorně, postřehneš celou řadu rytmických chyb, které hází na většinu skladeb dosti negativní stín. Prostě ty skladby měly znít úplně jinak, než ve finále znějí. Zadruhé, tehdy jsme ještě nepoužívali nástroje, které používáme teď. Další věc… demo vyšlo v limitované edici 400 kusů a prakticky všechny CD-R byla rozebrána. No a asi tím nejdůležitějším důvodem byl fakt, že tyto skladby hrajeme stále naživo, takže si myslím, že by bylo rozhodně škoda, kdyby právě tyto skladby byly k dispozici pouze v průměrné kvalitě. Všichni mají teď možnost porovnat obě nahrávky. Myslím, že rozdíl je jednoznačný.

Považujete znovu nahraný materiál za plnohodnotné album, a nebo tím dalším v diskografii bude až opravdu následující materiál?
Můj osobní názor se sice neshoduje se zbytkem členů kapely, ale když nad tím tak uvažuji, CD-R bylo zkrátka demo, ze kterého později vzniklo řádové album.

Co vlastně znamená název alba? Má deska nějaký jednolitý koncept?
V překladu název znamená „ Zamrzlá ocel našich duší“. V každé lidské bytosti je schovaný jakýsi meč, lidé ho mají ukrytý v srdci a každý člověk dobře ví, kdy má tento meč použít. Každý člověk si ten svůj meč nese ve svém srdci, ovšem ne každému přinese pouze pozitivní věci. Železo lze zkrátka použít jak v dobrém tak ve zlém. (Celý příspěvek…)

Dlouho jsem přemýšlel, kterak sepíšu tento úvodník. Slovenští HROMOVLAD v nedávné době natočili album, které nutí člověka přemýšlet. To naopak recenzent tápe a hledá slova, která by toto povedené dílko nejlépe charakterizovala. Také já jsem dlouho přemýšlel, a nakonec jsem vymyslel toto: „Tam, kde začíná kouzlo black metalu, tam, kde příroda zahlazuje lidské stopy, tam, kde se lidové tradice pojí s pohanskými Bohy, tam, kde smutek krájí pecen chleba… tam hledejte HROMOVLAD!“ Na mé otázky odpovídal kytarista a vokalista v jedné osobě, Vlad Beelphegor…

Zdravím tě Vlade! Předně gratuluji ke skvělému novinkovému albu, které mě opravdu moc potěšilo. Vím, že jsi ho určitě už představoval nesčetněkrát, učiň ale prosím ještě jednu výjimku. Co můžou posluchači od alba „Ohňa hlad, vody chlad“ čekat?
Srdečná vďaka za gratuláciu a zdravím ako Teba, tak aj všetkých fans, ktorý pri nás stoja. Ďakujeme za podporu! Toľko úvod… Čo môžu čakať? Určite viac melodiky a na rozdiel od debutu „Vládca lesov, skalných stien“ zreteľnejší, vyčistenejší zvuk a technicky lepšie zvládnutú inštrumentálnu formu. Samozrejme pribudli nové elementy akými sú altová, sopránová a sopranínová flauta, panová píšťala a čisté vokály. Nájdeš v ňom všetko. Folkové hopsačky, hymnické skladby, balady a samozrejme i poriadne klepačky. Textovo je album viac prepracovaný a na rozdiel od debutu zhrnutý do epického celku, tvoriaceho jeden príbeh.

Spatřuješ nějaké výrazné rozdíly mezi novinkou a předchozím albem „Vladce Lesov, Skalných Stien“? Já osobně vidím asi největší rozdíl ve větším využívání folkových motivů, které však naštěstí nejsou dominantní, ale jsou zahaleny jakousi mlhavou clonou…
Samozrejme, že rozdiely sú. Už samotné nahrávanie a mastering vychádzal so skúseností ale aj omylov z predchádzajúceho nahrávania. Všetkému sme venovali omnoho viac času, veľakrát sme detailne prebrali každú jednu stopu a prospela aj zmena nahrávacieho štúdia. Toto všetko je určite počuť a nie je to len môj názor, ale i ľudí, ktorý už náš nový album počuli. Samozrejme, je dosť ľudí, ktorým sa „Vládca lesom, skalných stien“ páčil viac kvôli celkovo blackovejšiemu zvuku a UG atmosfére. No my sme nikdy neboli čisto Black Metalovou hordou a myšlienka experimentovať s tradičnými ľudovými nástrojmi v nás kolovala už dávno. A výsledkom týchto experimentov je práve „Ohňa hlad, vody chlad“ v ktorom sme sa ako kapela štýlovo našli a je obrazom toho, čo koluje v našich žilách a mysliach. Čierny kov a ľudová melodičnosť v jednom vyváženom celku bez vyzdvihovania jedného, či druhého.

Z novinky je patrná rovněž touha po větší „písničkovosti“, ovšem ne za cenu nějakého vyměknutí. Myslím, že se vám podařilo skvěle skloubit lidovou tvořivost s blackmetalovou syrovostí. Bylo vašim záměrem vytvořit takovéto skladby, a nebo z vás tyhle věci vycházejí naprosto přirozeně?
Prirodzený proces to vystihuje najlepšie. Ale iba hudobne. Skôr než totiž začala vznikať hudobná stránka albumu, texty ako aj celá epická koncepcia už bola na dávno na papieri. A práve pocity, ktoré v nás texty vyvolávali, sa absolútne odzrkadlili pri tvorení hudby. Rovnako je tomu i v týchto dňoch, kedy už máme hotové tri nové skladby na ďalší album, ďalšie dve rozpracované, ktorý plánujeme nahrať a vydať v roku 2009. (Celý příspěvek…)

ABSTRACT jsou šťastným symbolem našeho zinu! Ve svých devatenácti letech jsem právě s touto kapelou uskutečnil historicky první rozhovor pro RUM zine. Nemá snad ani cenu se šířít o tom, jak moc rychle nám čas běží. Naštěstí jsme zatím všechno přežili a já jsem skutečně velice rád, že přežili také sympatiční instrumentalisté z Banské Bystrice. Na mé otázky (stejně jako před lety) odpovídal Peter Lengsfeld.

Ahoj Peter ! Srdečně tě zdravím! Pamatuješ si vůbec ještě na náš rozhovor, cca. z roku 1999? Tehdy jste měli čerstvě venku druhé demo „AestuumII (MCMCVIII)“. Jak na tu dobu vzpomínáš? Jinak, proč připomínám právě tento stařičký, tebou ručně psaný rozhovor! Tehdy šlo o skutečně první rozhovor do RUM zinu vůbec!!!
Nazdar Aleši ! Na tú dobu si samozrejme pamätám a spomínam na ňu len v dobrom, ako skoro na všetko, čo som v ABSTRACT zažil a dúfam, že ešte zažijem. K tomu ešte prvenstvo v tvojom zine. Čo dodať, teší ma to.

Vzpomínáš takhle rád na staré UG časy devadesátých let? Schováváš v paměti nějaký úsměvný zážitek, který se váže k počátkům ABSTRACT?
Samozrejme. Bola to taká pre mňa čarovná doba, ktorej bol ABSTRACT tak isto súčasťou. Niektoré kapely, ktoré vtedy hrali už síce neexistujú, ale aspoň mám v zbierke ich demá alebo prvotiny a tak si môžem pripomenúť staré časy, keď si tie nahrávky znova pustím. No úsmevných zážitkov je veľmi veľa. Hlavne z úplne raných začiatkov kapely, kedy sme mali len staré španielky a tešili sa až si kúpime prvé elektrické gitary značky Jolana a riadne to roztočíme. Ha – Ha …

Proměnila se od té doby nějakým výrazným způsobem tvá osobnost? Zmoudřel si třeba jako já?
Beriem veľa vecí už trochu inak ako som ich bral predtým. Nabral som veľa skúseností, či už v hudobnom, ale aj súkromnom živote, ktoré sa snažím využívať vo svoj prospech. Takže som asi trochu zmúdrel presne ako ty , ale to by mali hodnotiť iní. Tí, ktorí ma poznajú už dlhší čas.

Jak jsi vlastně spokojen s hudebním vývojem ABSTRACT? Jsi spokojený s tím co jste dokázali, a nebo sis před časem dával přece jen vyšší cíle?
Za 12 rokov existencie ABSTRACT sme určite spravili kopec roboty. Nahrali sme dva demá a jedno demo CD, ktoré bolo neskôr vydané ako naša prvotina „Fragmenthea“ a MCD Symmetry. No a momentálne máme nahraný nový materiál, ktorý ponesie názov „ „The Pantomime In Neosolium“ a hľadáme preň vydavateľa. Pripravili sme videoklip ku skladbe „ Men Of knowledge“ a teraz pripravujeme ďalší videoklip k novému materiálu. Odohrali sme vyše 120 koncertov. Dali sme do toho všetko, čo sa v danej dobe dalo dať a dúfam, že ešte aj dáme. V súčasnosti som spokojný s tým, čím sme prešli a ako to dopadlo. Viac by sa dalo však dosiahnuť len vtedy, keby sme mali nejaký väčší label. (Celý příspěvek…)

V našich luzích a hájích se příliš pagan/folk metalových formací nevyskytuje, ale naštěstí se najdou i výjimky. Jednou z nich je moravská kapela ŽREC, která však má světlou budoucnost teprve před sebou. Alespoň tedy v to doufám. Demo „Nový věk pohanský“ přináší tři důstojné skladby, které mají rozhodně šanci oslovit nějakého toho metalového příznivce. Na mé otázky odpovídal kytarista Torham…

Srdečně zdravím! Jak prožívají členové ŽREC přechod zimy v jaro? Pravda, letos jsme si toho sněhu moc neužili. Mně zima vždycky nabíjí jakousi nepopsatelnou aurou, a proto se letos cítím jaksi ošizen. Vaše dojmy?
Sláva tobě! Nemůžu si pomoct, ale pořád si letošní „zimu“ spojuji s globálním oteplováním, takže se nejen cítím ošizen, ale taky dost naštvanej. Vždycky ale není posvícení. Zim bez sněhu už bylo… a zase přijdou časy, kdy se z tak krutého mrazu někteří lidi nevzpamatují.

Určitě jsi „nečekal“ otázku ohledně názvu kapely….:). Co tedy tajuplné slovo ŽREC ve skutečnosti znamená?
Ano, jsem velmi „překvapen“ Žrec je název pro kněze ze slovanské předkřesťanské doby. Každý určitě zná keltské druidy a právě žrecové jsou téměř jejich slovanským ekvivalentem.

ŽREC je relativně začínající kapela, která stačila natočit pouze jedno demo, nazvané „Nový věk pohanský“. Mohl bys ho ve zkratce popsat?
„Nový věk pohanský“ považuji za klasický pagan metal, který čerpá jak hudebně, tak i textově ze slovanského prostředí. Obsahuje relativně dlouhé skladby, hudebně ovlivněné východními kapelami tohoto žánru.

Posluchači na něm najdou tři povedené skladby, přiznávám se, že mě zaujala především atmosféra a zároveň také „cit“, který jakoby ani do metalu nepatřil…
Tak to su docela překvapen, že jsi na to kápl. Snažíme se právě čerpat více z folkloru než z metalu, jenže na prvním demu k realizaci folklórních pasáží nebyly prostředky. Všechno víceméně nahradily klávesy nebo kytary, což by se mohlo do budoucna změnit. (Celý příspěvek…)

PROXIMITY = moderní metalová kapela z Prahy, která se nedávno představila na naší jubilejní PIGEON & SHIT & RUM party, kde zanechala velmi dobrý dojem. To byl dost dobrý důvod ke spáchání rozhovoru. Na mé otázky odpovídal bubeník, Tomáš Fejt.

Čau Tome! Pro mnoho čtenářů budete jistě neznámým pojmem. Můžeš PROXIMITY v krátkosti představit? Vaše největší úspěchy, trapasy, skandály….
Ahoj. Historie PROXIMITY je v podstatě krátká a moc milníků neobsahuje ) Vznikli jsme na začátku roku 2004, kolem bývalých kytaristů z rozpadnuvších se SCIENCE FICTION. Jmenovitě Martin Fialka a Karel Eremiáš. První jsem se k nim přidal já (Tomáš Fejt – bicí) a začali jsme takhle ve třech zkoušet nějaký věci, co měli kluci složený. Někdy kolem prázdnin jsem potkal zpěváka, Jirku Strejčka a pozval ho na zkoušku, kde už s námi zůstal. Původně jsme dokonce chtěli zpěvačku, která by zpívala něco na způsob NIGHTWISH, ale asi po třech pokusech jsme zjistili, že se nám to jednak moc nelíbí a druhak to nesedí k naší muzice. Asi za další dva měsíce se k nám přidal basák Tomáš Richter, takže cca po ¾ roce jsme měli komplet sestavu. V dubnu 2005 proběhl první koncert, a to v rámci soutěže regionálních kapel Polabský Decibel. Odehráli jsme nervózní set a … vyhráli první místo )))) Začali jsme trochu koncertovat a dělat další materiál. Po nějaký době jsme se rozešli s kytaristou Karlem a zůstali jen ve čtyřech. Tak nám to sedí asi nejlíp. Od té doby se snažíme hrát, kde to jde. Poslední událostí je odchod našeho basáka po koncertě v Ponorce (prosinec 2006). Celkem nás to zasáhlo, byl to skvělej muzikant a kámoš. Stále hledáme náhradu. To je tak nějak ve zkratce asi všechno.

Jak členové PROXIMITY prožívali Vánoce a Silvestra? Padla nějaká ta lahvinka?
Každý jsme slavili Vánoce i Silvestra po svým. Koncert nebo společná akce se nekonala, nicméně lahvinka určitě padla na všech frontách ))) (Celý příspěvek…)

Jsem skutečně velmi rád, že vám můžu představit jednu z nejpozoruhodnějších slovenských kapel současnosti! Slovenská black metalová scéna nabývá na síle a HROMOVLAD stojí naprosto zaslouženě v jejím čele, a to především díky skvělému albu „Vládca lesov, skalných stien“, které vydala česká firma Long Ago records. Hudba HROMOVLAD však není pouze a jen „černá“. Nabízí spoustu nádherných pohanských melodií a vyhrávek, že se z toho všeho až dech tají. Na mé otázky střídavě odpovídali členové Vlad Beelphegor a Mysticus.

Buďte pozdraveni! Jak prožíváte pozvolný nástup podzimu!? Máte rádi toto období?
Vlad Beelphegor: Sláva! No, že by bol ten nástup nejak pozvolný, to sa tvrdiť nedá. Zvlášť tu u nás na severe Slovenska. Leto skončilo doslova zo dňa na deň a skoro ráno, keď idem do práce je teda dobrá kosa. Našťastie tých slnečných dní nám bohovia doprajú dosť, takže jeseń je presne taká, akú mám rád. Chladné rána, hmly, slnečné dni čím ďalej, tým viac chladnejšie. A keď zájdem do prírody, ten vzduch, čisté hory, nádhera. Proste mi toto ročné obdobie, rovnako jako jar sedí. Žiadne horúčavy a naopak, žiadne mrazy. Mám rád jeseň, pokiaľ neleje!!!

HROMOVLAD vtrhli do centra black metalového dění opravdu impozantním způsobem. Hodně lidí o vás dokonce mluví jako nejstěžejnější slovenské kapele v daném žánru. Zajímalo by mě, kde se vlastně vzaly první myšlenky o založení kapely HROMOVLAD? Stanovili jste si v době začátků nějaké zvláštní cíle, kterých chcete dosáhnout?
Vlad Beelphegor: Hmmm, tak to nás teší. Takže pekne od začiatku. Myšlienka založiť kapelu vznikla v mojej hlave v čase, kedy ešte existoval IMMORTAL HAMMER a uvažovali sme o ďalšom gitaristovi, ktorý by doplnil naše rady. Pracoval som v jednom bare, kam za mnou Mathias prišiel na odporúčanie jedného nášho spoločného známeho. Tak sme sa zoznámili, hodili reč, o pár dní na oslave mojich narodenín sme sa opili a dohodli na prvej skúške. Z tej jednej boli dve, tri a viac. Po pár mesiacoch sa však IMMORTAL HAMMER rozpadol a som rád, že Mathias ma v mojom rozhodnutí zničiť toto zoskupenie podporil, za čo som mu vďačný. Konečne sme mohli realizovať naše myšlienky do reality a vzniku novej kapely nič nestálo v ceste. No chýbal názov. Tento problem bravúrne vyriešil Mysticus, ako jediný možný a vhodný človek na post manažéra kapely. Bola to otázka pár dní. Proste som zavolal Mysticusovi, že s IMORTAL HAMMER končím a mám na plane niečo iné. Tak vymyslel názov, s ktorého som nadšený dodnes. HROMOVLAD – úcta, hrdosť, česť, tradície, príroda a jej sila v jedinom slove! Basgitaru som vymenil za gitaru a v zostave Ja a Mathias sme sa vrhli do práce na nových váloch. Stále však s automatickým bubeníkom a s problémom, nesúcim stale neurčité meno – Bassgitarista! Tak sme ukecali Mysticusa a netrvalo dlho než sa z neho vykľul vynikajúci hudobník. Posledný prírastok do kapely je na našu veľkú radosť konečne živý bubeník Slavfist z kapely Algor. Pôvodne nám mal nabúchať len CD, ale nejak sa mu od nás nechce!!! He, he!!! Ale vážne. (Celý příspěvek…)

Podzim je v plném proudu, všechno je zelené, nahnědlé, a proto není od věci vyzpovídat „nazelanalou“ formaci TROLLECH. Když se podíváte na jejich webové stránky, téměř vše je zelené. Inu, není nad zdravou barvu lesa. A když už jsem zmínil slovo zdraví, buďte si jisti, že to je zrovna to, co plzeňskému tělesu rozhodně nechybí. V současné době totiž propaguje split CD, které vyšlo společně s kapelou HEIDEN u Naga prod. Více však už prozradil skvěle naladěný Asura…

Ahoj Asuro! Co nového ve vašich lesích? Léto je fuč, mohl bys vzpomenout na nějaký výjimečný zážitek, který si o prázdninách prožil?
Zdravím, ALLeši. U nás tak nějak vše v pořádku a k novinkám se jistě dostaneme ještě během tohoto rozhovoru. Asi nejvýraznějším zážitkem tohoto léta bylo stěhování s mou přítelkyní Katjou a malým Samuelfem do Prahy. Na tento dlouhý den asi jen tak nezapomenu, protože jsme po schodech nachodili kilometry… che che che…

Rozhovor bych začal vcelku netradiční otázkou. Velmi by mě zajímalo, jak moc se TROLLECH zabývá propagací svého jména směrem k zahraničí? Já osobně jsem byl v několika východních i západních zemích a samozřejmě jsem se zahraničních fanoušků vyptával, jaké znají české kapely. Téměř všichni odpovídali KRABATHOR, MASTER’S HAMMER, ale také TROLLECH! To tě určitě musí hřát, že?
Abych pravdu řekl, nijak výrazně se propagací směrem do zahraničí nezabýváme. To je spíš práce Alexe z Ketzer Records, Blackyho z Long Ago Records a nemalou měrou se na tom určitě podílí (podíleli) i Pigeon z Pigeonshit Agency a Pavel Maňas z Metal Breath Prouctions a další distributoři a labely. To oni stojí za propagací našeho jména, jejich práce a úsilí. Určitě to potěší a skrývat to nebudu…

Několik zahraničních akcí jste určitě už odehráli. Jak reagovali fanoušci na vaši „live show“?
Zatím toho hraní v zahraničí bylo opravdu poskromnu, ale další koncerty se plánují. Pamatuji si, když jsme poprvé vyráželi do Belgie, těšili jsme se a zároveň jsme byli napjatí, jak nás místní fans přijmou a jestli vůbec nějací přijdou. Nejsme žádná velká kapela a tak obavy byly na místě. Ale to vše se rozplynulo, když byl klub skoro plný a na koncert dorazilo cca 180 platících fans. Bylo to fajn a dodnes nám lidi píšou, kdy opět přijedeme. Nikdy jsme se nesetkali s nezájmem, spíš naopak. Žádné vyloženě negativní zážitky nemáme, co se našich vystoupení týká. A i kdyby byly negativní, my si z nich uděláme pozitivní che che che… (Celý příspěvek…)

Slíbený rozhovor s novou tuzemskou kapelou REALM OF ALGOL je tady. S Maestusem se známe opravdu už nějaký ten pátek a já jsem opravdu moc rád, že právě R.U.M. zine může podpořit jeho zajímavé hudební choutky…

Uctivě zdravím! Doufám, že se máš fajn! Pamatuješ si ještě na doby, kdy jsme se docela často vídali na Kladně? Jak na tyhle časy vlastně vzpomínáš? Vybavíš si nějaký extrémní zážitek, který sis uchoval v paměti do těchto chvil?
Ahoj, Aleši! Na doby, kdy jsme řádili na Kladně, si samozřejmě pamatuju. Byly to opravdu skvělé časy. Myslím, že jsme si užili hodně legrace, hlavně s Davidem a Radimem, takže na tu dobu vzpomínám opravdu rád. Nějaký extrémní zážitek? No tak těch bylo asi víc. Samozřejmě v tom měl prsty buď David nebo Radim! No, nevím jestli je extrémní, ale fajn bylo, když jsme s tebou a Radimem předváděli tanec senegalských fanoušků v podnapilém stavu na Kladně na hlavní třídě… Opravdu legrace!

Jako kytarista jsi působil v kladenské kapele MENTALLY BLIND, která už patrně neexistuje. Jak vzpomínáš na tuto partičku? Vídáš své staré spoluhráče?

Kapela MENTALLY BLIND byla opravdu velkou součástí mého hudebního života a hodně mi dala. Odehráli jsme spoustu skvělých koncertů a máme spoustu zážitků z té doby.. Bohužel jsme nevydali žádnou demo nahrávku, což dodneška vidím jak obrovský mínus. Myslím si, že skladby jsme měli dobrý a i ohlas na koncertech tomu odpovídal. V této kapele sem hrál od svých 17ti let a byl jsem tam absolutně nejmladší, tudíž její členové mě hodně pomohli. Dodneška nevím, od koho bych v té době sehnal nahrávky black a deathových kapel.. Internet neměl snad nikdo a o nějakém stahování či mp3 jsme si mohli nechat jen zdát. Takže díky členům této kapely sem získal solidní přehled v metalu a poznal opravdové kořeny blackové a deathové hudby. Co se týče bývalých spoluhráčů, tak baskytarista se asi propadl do západního Německa, protože o něm nemá zprávy snad nikdo. Kytarista žije tuším na Sýkořici, oženil se a má rodinu… Jediný koho vídám je Míla, bubeník, který je shodou okolností můj švagr, a zpěvák (Honza), který občas přijede popít na Kladno.. S Mílou a Honzou v současné době chystáme dát živou podobu vynikajícímu blackovému projektu FRONDESCENT GOUT, který nahrál jen jeden člověk – Exnihilo z Prahy. Jeho demo doporučuju! V českých končinách opravdu něco neslýchaného! (Celý příspěvek…)

Asi tak před půl rokem jste si mohli na našich stránkách prohlédnout fotogalerii z mých cest po pobaltských republikách. Přivezl jsem si spoustu zážitků, ale také kontaktů na tamní metalovou scénu. Jedním z mých úlovků je estonská kapela BESTIA, která má na svém kontě teprve jedno CD „Hallutsinatsioon“ , ale v současné době začíná dost silně vystrkovat růžky. S kytaristou a vůdčí osobou kapely, Andresem, jsem se potkal v talinském klubu Rockstars. Docela jsme si padli do oka a tak jsme klábosili ovšem možném, přičemž hlavní témata se točila především kolem hudby.. Andres je příjemný chlapík, možná až moc skromný. Pamatuji se, že jsem ho nejvíc rozhodil v momentě, když jsem chtěl, aby se mi podepsal do bookletu jejich alba . V té době jsme si slíbili vzájemnou spolupráci a tenhle rozhovor je vlastně takovým logickým vyústěním…

Čau Andresi! Jak se máš ? A jak si vůbec přežil Vánoce? Doufám, že dobře a také věřím, že to v klubu Rockstars žije alespoň tak jako v létě…
Zdravím! Mám se skvěle a doufám, že ty jsi na tom podobně! My jsme letos měli opravdu metalové Vánoce! V tuto dobu proběhlo docela dost koncertů a to nejen v klubu Rockstars, ale i v některých dalších. Bylo tak docela jednoduché se odprostit od těch komerčních a církevních sraček, které do nás rok co rok hustí televize a další jiná média.

Jak v současnosti vypadá sestava kapely BESTIA? Dokázal bys nějakým způsobem popsat její stylovou orientaci? Ber to jako vodítko pro naše čtenáře…
OK! Sestava tvoří Tarmo – sword (meč), Pavel – knife (nůž), Reivo – sekera, Timukas – scythe (kosa) a Andres – chainsaw (řetězová pila). Naše hudba se dá stručně popsat jako kombinace pagan black metalu s prvky death a trash metalu. Takto nás také charakterizuje veřejnost.

Pomalu se dostáváme k vašemu CD „Hallutsinatsioon“. Můžeš k němu podat patřičný komentář?
Je to vlastně naše první (demo) album, které jsme nahráli v průběhu podzimu 2003 a zimy následujícího roku. Za tu dobu jsme nashromáždili poměrně dost materiálu, ze kterého jsme vybrali ty nejlepší skladby a rozhodli se, že je předhodíme širší veřejnosti k posouzení. Některé skladby jsou docela rozdílné, protože byly napsány v průběhu tří let, přičemž se také do jisté míry upravovala naše sestava. Proto tak trochu rozdílná tvář naší tvorby. Totéž se však týká ohlasů a recenzí. Někdo by nám z deseti bodů nedal ani bod a od někoho jsme zas dostali i deset bodů z deseti, což bylo pro nás skoro nad očekávání. Takže tady máš dva naprosto protichůdné pohledy. (Celý příspěvek…)

Na kapelu CHAOS IN HEAD jsem narazil během léta. Velice mě zaujala jejich „live show“, kterému v současnosti vévodí především mladičká vokalistka Petra. Při poslechu jejich skladeb jsem si však stále říkal: „název CHAOS IN HEAD jsem už někde slyšel“. Po několika písních mi ale všechno došlo. Za bicími jsem totiž objevil Petra Kopce, známého z působení v death metalovém KRABATHORU. Následně se mi podařilo vzpomínky ještě více rozčeřit a rázem jsem došel tam, kam jsem chtěl. CHAOS IN HEAD byli vždy Petrovou kapelou, na kterou však hudební veřejnost skoro už zapomněla. Současnost je ale naštěstí úplně jiná! CHAOS IN HEAD v nové sestavě často koncertují a v současné době chystají dokonce nové album! Více už v rozhovoru…

Ahoj Petře! Hned na úvod bych tě chtěl poprosit o krátké představení CHAOS IN HEAD. Přece jen je vaše historie tak trochu kostrbatá a do jisté míry i překvapivá…
Kapelu jsem založil bezprostředně po mém odchodu z KRABATHORu, což bylo tuším na podzim 1993. CHAOS IN HEAD a sestava rovná se nekonečné problémy s frontmanem. Mimo let 1996-1999, kdy se skupina rozpadla a jen občas jsme jamovali já a Chorche, to bylo neustálé hledání nových a nových zpěváků. Až jsme v podstatě z donucení museli sáhnout k řešení, které do té doby nikoho z nás ani nenapadlo – totiž vzít do kapely ženskou. No, ženskou… pubertě sotva odrostlý živel. A zdá se, že to nebyla špatná volba.

Tvoje jméno bývá ve vzpomínkách často spojováno s působením v legendárním KRABATHORu. Dle nových skladeb CHAOS IN HEAD však předpokládám, že jsi se hudebně vyvinul úplně jiným směrem. Mohl bys tenhle proces malinko rozebrat?
Někdy v roce 1992 nebo 1993 se mi dostala do rukou deska od ALICE IN CHAINS „Dirt“ a naprosto mě okouzlila. Slyšel jsem temnou, smutnou, depresivní a tvrdou hudbu, ale hlavně neskutečné pěvecké linky. Věděl jsem, že je to něco podobného, co chci dělat. Tvrdá muzika se zpěvákem, který umí i zpívat a jen neřve. Toto nebylo v KRABATHORU možné a přispělo to k mému odchodu z kapely. No a já chci i teď dělat pořád to, co jsem chtěl tehdy. Relativně tvrdou hudbu s opravdovým a zajímavým zpěvem. Možná i proto mé nároky na zpěváky byly vždy velké a byly asi i příčinou jejich „vysoké úmrtnosti“. (Celý příspěvek…)