V rámci vyhledávání talentů jsem se v nedávné době dostal k tvorbě německé skupiny THE GREAT COLD a jejímu stejnojmennému debutu, jenž vychází právě v těchto dnech. Pokud patříte mezi příznivce post-rockových dobrodružství, do kterých se promítají doomové či blackmetalové elementy, jste v tomto případě na té nejlepší adrese. Přestože THE GREAT COLD dosud nevyprodukovali jedinou nahrávku, tak se na debutu prezentují jako zkušení rutinéři, jejichž velkou předností je vytváření scénické obrazovosti. I z toho důvodu volí kapela čistě instrumentální cestu, neboť slova by mohla krutě narušit harmonii alegoricky vystavěného celku. Na mé otázky odpovídal vrchní skladatel a kytarista Lukas Gräfen.
Než začnu s věcným kladením otázek, musím se tě zeptat na tvé osobní pocity, které se k „The Great Cold“ vztahují. Šlo všechno podle plánů, které jste si předsevzali?
Ahoj Aleši! Vzhledem k tomu, že se jedná o naše první album, těžko říct, jestli šlo všechno podle plánu. Přiznám se, že jsme opravdu nevěděli, co máme očekávat. Měli jsme hodně práce s předprodukcí, takže jsme měli poměrně přesnou představu o tom, jak by mělo album znít. Zároveň jsme měli promyšlenou organizaci nahrávacího procesu, a to ještě před nástupem do studia. Když jsme tam konečně dorazili, cítili jsme se jako v nebi. Rezervaci jsme ale měli jen na pět dní, takže spoustu rozhodnutí jsme udělali spíš intuitivně a spontánně – při poslechu alba ovšem nemůžu říct, jestli jsme mohli něco udělat líp. Než jsme slyšeli první mixy, neměli jsme moc tušení, jak naložit se zvukem z hlediska celku. S výsledkem jsme ale spokojeni. Hodně dlužíme Hennerovi a jeho studiu Tonmeisterei.
Když jste začali s projektem THE GREAT COLD, už předem jste věděli, jakou hudbu budete chtít dělat? Já bych skoro řekl, že se ve vašem případě jedná o jakýsi scénický druh metalového umění…
Materiál pro tento projekt jsem připravoval dva roky před samotným vydáním, přestože ani jedna ze skladeb se na albu neobjevila. Zaručeně však měly velký vliv na náš současný zvuk. Já navíc začal hodně experimentovat s různými zvuky a postupem času začaly v naší hudbě převládat „post“ elementy. Zároveň jsem ale potřeboval nějaké koncepční omezení, jelikož jsem toužil sloučit skladby dohromady. Chtěl jsem do nich vpravit prvky scénických momentů, ve kterých by se promítaly aspekty přírody, které jsem tam chtěl dostat. A byly to právě tyhle aspekty, které se staly pro naši značku určující. Totéž se ale dá říci o zvuku, kterého se nám podařilo dosáhnout. Ono je to vlastně celé tak, jak jsi sám naznačil. Ten scénický aspekt by mohl být mnohem důležitější, než nějaké oficiální žánrové označení, které by nám přisoudil nějaký label.
Nahrávka „The Great Cold“ v sobě kloubí hned několik žánrů, mezi kterými je i black metal. Jaký je tvůj názor na pokusy, jenž se týkají spojování tohoto žánru s těmi víceméně nemetalovými? Co soudíš o konzervativních a v opačném případě ortodoxních kapelách, které dost často stojí proti sobě?
Dokážu pochopit ortodoxní hledisko, protože black metal je hudba, která je značně striktní, což je trochu omezující, a to nejen co se týče hraní, ale i celkové atmosféry a konceptu. Takže pokud chceš využít těchto základů a zároveň je chceš různě převracet, kombinovat s jinými žánry, které jsou ale v zásadě v rozporu, můžeš si být zatraceně jistý tím, že některé lidi řádně nasereš (což je v pořádku). Za druhé pak můžeš usilovat o hudební syntézu, čímž jsi ale předem předurčen k neúspěchu. Pro mě osobně je black metal velmi plodnou hudební škatulkou za předpokladu, že budu tento styl míchat s jinými metalovými žánry. Myslím, že už na to přišlo více skupin, které úspěšně kombinují black metal např. s rockem. Na popularitě jim to ovšem nepřidává, zvláště pak ve vztahu k metalu obecně. Samozřejmě se dají najít i takové hudební šlehy, jinak se to vyjádřit nedá, které jsou i na můj vkus dost kýčovité. Nicméně překračování atmosferických aspektů black metalu, překračování toho, co už bylo dříve vytvořeno, mi ale celkově přijde velmi zajímavé.
Jaká stěžejní myšlenka prochází nahrávkou „The Great Cold“? Cítíte se být např. inspirováni typicky německou přírodou?
Narodil jsem se na venkově. Dům mých rodičů se nachází na samém okraji lesa, takže každý den, když jsem šel do blízkého města se psem, procházel jsem lesem a u toho poslouchal hudbu. Myslím, že tak došlo k poměrně silnému spojení hudby a přírody s mojí osobou. Jinak právě les je místo, které patří už dlouhá léta k jakémus německému symbolu. Je to vůbec jeden z nejstarších a nejvýznamnějších motivů německé literatury. Pokud jde o koncept samotné kapely a prvotní nahrávky, tak scénické téma nikterak nesouvisí přímo s německou krajinou, neboť prvotním nápadem bylo zachytit autu obrovsky bílé a drsné krajiny.
Existuje ovšem nějaký základní koncept, který je pojítkem všech skladeb na albu?
Na albu lze vysledovat dva opakující se motivy, které jsou součástí zejména dvou úvodních skladeb, ve kterých se objevují symboly božství („Eos“, „Boreas“). První ze skladeb je alegorická a romantická zároveň, neboť popisuje přírodu jako atraktivní útočiště, druhá následně jako místo ohrožující a nemilosrdné. Následující skladby jsou pojmenovány podle nymf, které reprezentují krajinné oblasti, která byla do hudby vpraveny. Jedná se např. hory, vánky, propasti atd. Hlavní myšlenkou je pak personifikace severního větrů, kterým je právě „Boreas“. Ten zde vystupuje prostřednictvím různých oblastí (hudebně řečeno), ovlivňuje scenérii a zároveň je ovlivněn danou oblastí. Tato probíhající proměna dojde svého vrcholu v předposledním songu „Asterial“ – se syntézou motivu „Eos“ a „Boreas“. Je to v podstatě jakási hudební harmonizace, to pojetí přírody s přidáním dramatického oblouku, který je postaven na mytologii. Všechny tyto mytologické prvky se v určitém bodě setkávají na společné cestě – The Great Cold.
Materiál „The Great Cold“ zatím nevyšel ve fyzické podobě. Je pro vás tento formát vůbec důležitý? Bereš stále to, že mít klasické CD, je otázkou prestiže? Co soudíš o posluchačích, kteří už preferují pouze digitální formáty pro poslech hudby?
Vydání alba ve fyzické podobě pro nás má velký význam. Tvoje otázka oprávněně reaguje na skutečnost, která spočívá v tom, že do těchto chvil na CD stále čekáme. Důvodem, že jsme materiál pustili do oběhu už dřív je to, že jsme dopředu nevěděli, kdy bude výroba CD dokončena. Jednoduše se nám už nechtělo čekat. Jinak já osobně preferuji spíše vinyly, čímž mohu prozradit, že brzy dojde i na tento formát. Nicméně i vzhledem k široké škále služeb datových proudů a vinylovému boomu, je stále CD nejlevnější a nejspolehlivější prostředek k produkci hudby, byť z z vlastních zkušeností vím, že lidi dnes stahují hudbu zdarma, a když už chtějí utratit svoje peníze, zvolí spíš vinyl. Já říkám, že člověk může streamovat a stahovat zatraceně hodně hudby, ale hudební biografie a budoucnost by měla být tvořena fyzickými nosiči, které rádi hromadíme na poličkách a máme k nim tak úplně jiný vztah.
Nějaké nabídky na realizaci alba jste již dostali? V čem eventuálně spatřuješ výhody a nevýhody metalových kapel, které patří k těm nezávislým?
Už máme nějaké nabídky, ale nenarazili jsme na nějakou opravdu lákavou. Byl bych ale pochopitelně rád, aby se to povedlo. Některé věci, které pro kapelu dělám, bych mohl trochu odsunout a mohl se taky trochu soustředit na svůj soukromý život.
Kterak na hudbu THE GREAT COLD reagují posluchači u vás v Německu?
Zpětnou vazbu zatím máme pouze od blogů, které jsou psány v angličtině, většinou se jedná o weby z USA. Reakcí z německých médií jsme se doposud nedočkali, neboť čekáme na to, až jim budeme moci předložit nosič ve fyzické podobě. Celkově ovšem musím říci, že prozatímní hodnocení od posluchačů vypadá pozitivně. To mě opravdu těší.
Jedním ze zlomových faktorů nahrávky je rozhodně velmi syrový zvuk. Jak jste s jeho kvalitou spokojeni? Jste spokojeni s zvukem na debutovém albu? Jak moc složité bylo dojít k onomu finálnímu vyznění?
Ano. S výsledkem poměrně spokojeni jsme. Samozřejmě jsou tam určité úseky, které mohly znít živelněji, něco se dalo udělat jinak, ale tak je to vždycky. Totéž se týká výběru studia. Podle mě jsme ale vsadili na místo, kde dnes vznikají vůbec ty nejlépe znějící nahrávky v Německu. Chtěli jsme, aby album hrálo syrově, ale zároveň jsme toužili po hutném zvuku, který ovšem nespoliká jemné detaily, které jsou tu a tam skryté. Při koncertech se pak náš zvuk mírně mění, protože si vždycky hrajeme s laděním a efekty, Chceme, aby koncerty byly zajímavé jak pro fanoušky, tak pro nás. To víš, s novým pedálem přicházejí nové možnosti. Neodvažuji se ale nikomu říkat, jaký křáp pedál jsem použil třeba právě na desce. Rozhodující prostě je, že všechno zafungovalo správně. Od toho jsme se odrazili. Nicméně i ty další, řekněme modernizované, budou mít zásadní vliv na to, jak naše hudba bude znít v dnešní době.
Vaše písně mají docela složité a krkolomné struktury. Jak ve vašem případě vypadá proces skládání? Jak moc těžké je pro vás převádění skladeb do koncertní podoby?
Při psaní skladeb ve svém pokoji s amp simulací bicích z počítače, zní všechno v pořádku a výhodou je, že mohu okamžitě realizovat nějakou představu, než bych ji zapomněl a ztratil. To mi dává příležitost přicházet s riffy a zapojovat i ostatní nástroje. Jakmile dostanu surový nápad „na papír“, dostává se ke slovu vylepšování a zvýrazňování určitých pasáží. Snažíme se takto vytvářet co nejvíce jedinečných nápadů. Album například obsahuje hodně opakujících se riffů a melodií, které se liší v tempech, harmoniích a frázování. Je patrné, kterak se hudba postupně vzdaluje od těch prvotních nápadů, přestože i k těm původním se občas vracím. Když je ovšem skladba dokončena, s ostatními se sejdeme ve zkušebně, kde nacvičujeme a také soustavně diskutujeme. Během tohoto procesu pak dostávají skladby další rozměr, každý z nás přidává nějaké své nápady. Nepoužíváme overdubs a ani samply, což je důvod, proč jsou pro nás zkoušky tolik důležité. Někdy člověk přijde s nápadem, který třeba zní v předprodukci skvěle, ale následně z toho vzejde ne úplně dobrá věc. Pak je třeba začít úplně od nuly. Tak tomu bylo třeba u skladby „Nephelai“, kterou jsem složil jednou v noci. Další příběh je pak opřen o skladbu „Asteriai“, kterou jsem dával dohromady víc než dva roky. Dodnes mám v počítači asi tak třicet verzí.
Lze nějak definovat postavení THE GREAT COLD na v rámci metalové scény? Sledujete dění tak nějak celkově, nebo se raději držíte těch kapel, které jsou hlouběji zakořeněny v undergroundu?
To jsou všechno věci, na které z vysoka chčiju, vůbec mě nezajímají. Totéž se týká nácionálně-rasistických hnutí, jež se dotýkají konkrétních metalových žánrů, velkých tradičních festivalů, které jsou navrženy tak, že jsou z nich zábavné parky, nemluvě o cenách, za které hrají všechny ty big bandy. Pro malé festivaly je o to víc těžké, aby s tím vším vůbec udržely krok. Spousta mých starých hrdinů doslova nutí své fanoušky, aby si od nich kupovali každé hovno. Ono se to tedy netýká ani tak těch kapel, jako spíše jejich vychytralých manažerů, kteří dobře vědí, že metalový fanoušek si od své kapely koupí prakticky vše, co se objeví v nabídce. To je i důvod, proč je underground tak důležitý a stále tolik živý (alespoň tady v Německu). Máme tady spousty menších festivalů, které scénu opravdu drží, totéž se dá říci i o fanzinech, jež se zaměřují na ty nejpodstatnější události z undergroundu. Právě tyto festy a ziny jsou skutečným srdcem hudby, neboť jdou proti proudu veškerého svinstva, které sebou mainstream přináší.
Jaké jsou tvoje plány do budoucna? Na co se v současné době hodláš soustředit? Pracuješ už třeba na nějakém novém materiálu?
Něž jsem vůbec začal psát nový materiál pro THE GREAT COLD, potřeboval jsem určitou pauzu. Chci si být jist, že v budoucnu budu schopen vymyslet něco nového. Nechci se opakovat. Rozhodně netoužím po tom, abych znovu přinesl to, co už bylo na „The Great Cold“. I z toho důvodu nyní pracuji na takovém doom/sludge EP. Už jsem nahrál nějaké písně pro zpěváka, který je zároveň vrchním skladatelem tohoto projektu. Zároveň už mám takřka dokončenou první píseň pro nové album. Jsem opravdu hrdý na to, co se mi podařilo vytvořit, neboť je to rozhodně to nejlepší, co jsem doposud stvořil. Dalšího pokračování se už nemohu dočkat.
Děkuji ti moc za rozhovor a přeji ti vše dobré!
Děkuji mnohokrát!
ALL