BLUES FOR THE REDSUN je spolek bizarních dobrodruhů, kterým se zalíbila pomalost ověnčená hlukovými průduchy. Demo „Waiting for Enlightenment“ přináší posluchačům skutečné „ego harakiri“ a povzbudivým bodem budiž i to, že zlínská parta je teprve na počátku svého experimentálního tažení (alespoň co se týče počtu nosičů) a má dost sil na to, aby nás v budoucnu překvapila nějakou další zvláštností, která ovšem nikdy nebude určena širokým masám posluchačů. Na mé zvídavé otázky odpovídal Jakub Mořický.
Ve své biografii uvádíte, že vaším primárním cílem bylo hrát zejména „pomalou hudbu“. Je to jediné kritérium, kterého se chcete držet? Čím vás pomalá hudba nejvíce upoutala?
Zdrávas! Určitě! Poslech nahrávky ti asi jasně řekne, že to tak je. Tu stať jsem psal já a ani po cca 8 letech fungování bych na tom nic neměnil, byť krom mě v té kapele nikdo původní nezůstal. V podstatě jenom každý rok v té stati přepisuju letopočet. Díky tvojí otázce jsem zjistil, že jsem to tento rok ještě neudělal. :o) Já jsem se k undergroundové hudbě dostal někdy koncem 80 let, možná spíš začátkem 90´, a tenkrát byl samozřejmě největší extrém hrát rychle. Pak jsem se někdy v roce 2002 dostal k THERGOTHON, SKEPTICISM, EVOKEN, ESOTERIC a bylo to. No a pomalá hudba mě upoutala právě tím, že je pomalá.
Z vaší bizarní produkce cítím, že byste se rádi vymezili vůči přeplněnému trhu, na kterém se sice nachází spousta solidních kapel, ale všechny jsou si neskonale podobné, zní stejně a není divu, že o ně není příliš velký zájem. Je podle tebe na místě, když kapely zkoušejí různé šílenosti, a to i za cenu většího risku a komplikovanějšího hledání vlastní tváře? Je třeba i tohle případ BLUES FOR THE REDSUN?
To si nemyslím. Prostě hrajeme, jak hrajeme a nic víc bych za tím nehledal. A o nějaký trh nám vůbec nejde. S tím zájmem… ani nevím, vždycky mě jde hlavně o mě samého. Pokud to baví někoho dalšího, je to bonus navíc. To, co kdo zkouší, nechám na něm, ale já mám různé extrémní záležitosti rád. Jeden můj kámoš mi říká, že si z toho nejde nic zapamatovat, ale já dám vždycky spíš na tu auru šílenosti, než na to, jestli si to pak budu někde pobrukovat a dolovat z paměti nějakou oblíbenou ne-melodii. Já za tím ani žádný risk nevidím, nejsem na tom nijak existenčně závislý.
Jak moc je pro vás důležitá vidina absolutní umělecké svobody? Tradiční metalové styly mají ve většině případů své limity a zákonitosti a já osobně mám dojem, jako byste se chtěli tomuhle všemu vyhnout. Je tomu skutečně tak?
Jak jsem zmínil v minulé odpovědi. Nejsem na tom existenčně závislý, takže si v podstatě v tomto mém prostoru můžu dělat, co chci. Samozřejmě s ohledem na ostatní zúčastněné. Při komponování máme celkem jasno v tom, jak to bude znít a co z toho chceme dostat. Opravdu moc nepřemýšlíme nad tím, jestli se to od něčeho liší. Vlastně jsme teď při tvorbě nového válu zjistili, že jeden riff zní jak od MONOLORD, tak jsme ho nakonec vyřadili, ale byl to boj.
Je tvorba kapely zároveň odrazem vašich osobností?
Nevím, co by uvedl zbytek kapely, ale já jsem celkem rozvážný a přemýšlivý člověk.
Přiznávám se, že mi hodně imponují noisové prvky, které do své tvorby zasazujete. Používali jste tyto „ruchy“ hned od prvních zkoušek?
Od prvních ne, ale už tehdy jsme různě koumali, jak na to. Po rozpadu první sestavy jsme s bývalým bubeníkem usoudili, že by to mohl zkusit. Obměnili jsme sestavu, on si nakoupil equipment (který pořád měnil) a začali jsme s tím experimentovat. Dotyčný (Hrnec) už s náma skoro rok nehraje. Momentálně se o hlučnou složku naší hudby stará Erik (ANGEL EPILEPSIA). Sláva jemu.
V naší mailové komunikaci jsi uvedl, že činnost kapely pro vás není až zas tak důležitá, resp. si patrně nekladete úplně ty nejvyšší ambice. Jak se tento přístup slučuje se samotným vedením chodu BLUES FOR THE REDSUN? Znamená to, že se za každou cenu nikam necpete, nedrtíte propagaci, neupozorňujete na sebe atd. ?
To jsme se asi trochu nepochopili. Fungování kapely je pro nás důležité. Společné zkoušení, setkávání se, sezení na zadku a debatování. S tou druhou půlkou máš pravdu, tohle není kapela, která by měla hrát 50 koncertů ročně a být nějak extrémně na očích. Na druhou stranu, když je o čem informovat, tak o tom vědět dáme. Je to také hodně otázka času a díky rodině není BLUES FOR THE REDSUN úplně na prvním místě peletonu zájmů.
Jak často se vám stane, že si vás posluchači sami najdou a osloví vás? Už se k vám zatoulali nějací zahraniční fanoušci?
Nemáme to nějak zprůměrované. Sem tam se někdo ozve skrz merch, nebo s nějakým dotazem. S tím zahraničím je to tak, že vyšly nějaké recenze na poslední singl a split kazetu s V RUKOU OSUDU.
Aktuálním počinem je demo „Waiting for Enlightenment“, na kterém se nacházejí dvě dlouhatánské kompozice. Můžeš osvětlit, kterak probíhal skladatelský proces, a jakým způsobem jste materiál zaznamenávali?
Nic zvláštního, vzhledem k tomu, že jsme po nějaké době nečinnosti kapelu obnovili, jsme samozřejmě chtěli mít nějaký hmatatelný důkaz o své existenci. V téhle sestavě jsme udělali pět songů. Tři už nehrajeme vůbec, mezi nimi i „White Flood“ z dema a dva zatím ještě prezentujeme živě. „Left Hand Solution“ z dema a singl „Deadspace/Knocking On The Cemetary Gates“. Nahráli jsme vlastně tři, ty dva na demo a zmiňovaný singl. Bicí se nahrávali ve studiu Unart ve Slavičíně, zbytek u Bluma (GATTACA, MARNOST) v Olomouci ve zkušebně.
Protože hrajete i koncerty, zajímá mě, kterak se živá podoba skladeb odlišuje od verzí, jež jsou zaznamenany na nahrávkách? Z kolika procent se jedná o improvizaci?
Neliší se skoro vůbec, možná Erik si tam zkouší různé svoje pazvuky, mění krabičky, atd.
Určitě by ses divil, kdybych se nezeptal na drogovou image BLUES FOR THE REDSUN. Co vás na omamných látkách nejvíce přitahuje? Je to jen jakási umělecká symbolika, nebo máte k omamným látkám jednoduše vřelý vztah? Byla tvorba některých partů složena právě po vlivem „něčeho“? 🙂
Dlouhé roky pracuji s uživateli drog. Sociální dopad samotného užívání je pro mě velice silné téma, což je zároveň i textová (i když silně abstraktní) náplň BLUES FOR THE REDSUN. Co se týká nás a drog, tak každý máme nějaké zkušenosti, ale nijak zásadní roli v našich životech to nehraje. Minulou zkušebnu, kterou jsme sdíleli v protiatomovém krytu ve Zlíně, jsme měli v epicentru dění. Tam byly situace, že to hlava nebrala. Pak už tam bylo i podezření ze strany „chlpatých“, jestli se tam nějaké to „matro“ i nevaří, ale nic z toho nebylo. V té době jeden blázen ubodal chlápka z jedné zkušebny od vedle, tak tam policajti chvilku celkem čuchali, ale krom pár zkrachovalců (jak životních, tak hudebních – nás), tam stejně nic nenašli. Zažil jsem tam i případ, že borec střelil kytarový multiefekt hned po tom, co si přišel zahrát a „love“ pak okamžitě rozdělil mezí „bílé“ a bedny. Borci tam v těch zkušebnách pak i bydleli, protože neměli na nájem. Na konci už to pak bylo spíš na nasrání, a když Hrnec emigroval do Ameriky, tak jsme se přestěhovali do Holešova, protože 3/5 kapely pochází odsud. Tam se na zkušebně sice nefetuje, ale vlastník objektu a jeho parťáci, to je taky velice inspirativní smečka.
Hudba, kterou tvoříte, nemá v Česku určitě takové zázemí, jako je tomu v zahraničí. Už vás např. oslovily nějaké firmy s žádostí o spolupráci? Měli byste zájem vaši hudbu vyvést ven a pokusit se prorazit?
Ale jo, sem tam se někdo ozve skrz distribuci, ale s tímto materiálem to ještě neřešíme. Něco maličko už jsme za hranicemi odehráli a doufám, že v tom budeme pokračovat. Ale že by to měla být nějaká expanze moravského sludge hnutí, to asi ani ne. :o)
V poslední době je poměrně v kurzu funeral doom metal a jistě to lze přisuzovat i tomu, že většina ústředních spolků se nedávno prezentovala svými novými nahrávkami. Např. SHAPE OF DESPAIR, PROFETUS, TYRANNY, SKEPTICISM a další. Máte v tomto hudebním ranku své oblíbence? Myslíš si, že se „pomalé hudbě“ v tom mezinárodním měřítku daří lépe, než tomu bylo ještě před několika lety?
Hodně se mi líbí debut ruských ABYSSKVLT, takové pojetí mám rád. Novým TYRANNY jsem celkem dlouho nemohl přijít na chuť, ale už je všechno v nejlepším pořádku (ovšem „Tides Of Awakening“ je pro mě nedosažitelná záležitost, brutalita). SHAPE OF DESPAIR se mi líbí, zní to, jak kdyby se těch 11 let nic nezměnilo. I když vlastně v mezičase jim vyšli dva sedmipalce, které jsem docela dost celkem vrtěl na gramci. SKEPTICISM mě moc nebere, vystačím si se „Stormcrowfleet, Aether“. Naopak poslední PROFETUS se mi líbí víc než „Open The Pasages At Dusk“, ale demo „Saturnine“ mám asi nejraději. Každopádně kupuju všechno, co vydají. Ten záchvěv zájmu byl podle mě způsobený hlavně návratem legend, který zmiňuješ. Podle mě byl o funeral doom celkem zájem cca 8 let zpátky, trochu se to svezlo s tehdejší vlnou depressive black metalu. Dost berou věci jako ILL-OMEN (nová deska je dobrá), FUNERAL MOURNING, ABYSSMAL SORROW ( Austere je mistr). Z našich luhů a hájů samozřejmě MISTRESS OF THE DEAD.
Už se ve vašich hlavách, počítačích, zkušebnách… rýsují kontury nových skladeb? Bude další album už tím ryzím debutem?
Další nahrávka bude zřejmě debut. Po novém roce chceme začít řešit studiový záznam. Jeden song už je z větší části hotový, má skoro 20 minut, takže se přes hranici dvou asi znovu nedostaneme.
Přemýšlíte už nyní, kterak novou tvorbu kapely pojmout? Můžeme se těšit na nějaké další čerstvé prvky, které jste doposud nikdy nepoužili?
Asi těžko něčím překvapíme. A popravdě nám o to ani moc nejde. Nová tvorba bez hlučné složky zní o něco hudebněji než předchozí počiny. Osobně doufám, že to Erik svým zásahem pošle zpátky do hlubokého bahna, kam to podle mě patří.
Díky moc za rozhovor! Ať vás inspirace neopouští!
Díky za prostor a podporu, Aleši. „Nikdy nelži sám sobě“.
Pokusím se! 🙂
ALL