R.U.M. zine

V podstatě úplně náhodou jsem narazil na slovenský folkmetalový projekt BROTHERHOOD, jenž se letos postaral o vydání své debutové nahrávky „Bratstvo Hromu“. Škarohlídi by sice mohli říci, že jejich hudba nepřináší nic extra nového, ovšem na druhou stranu…lehkost, melodie, cit pro slovanskou poetiku…to jsou atributy, které dělají nahrávku velmi příjemnou a zároveň odlišující se od všeho ostatního. Více už prozradí kytarista Arkonian…

Hoj, srdečně zdravím! Přiznám se, že o vaší kapele jsem ještě nedávno vůbec nic nevěděl a proto je pro mě velké překvapení, kterak zní vaše debutová nahrávka. Než se však k ní dostaneme, velice by mě zajímalo, co vlastně symbolizuje váš název BROTHERHOOD?
Zdravím. Naša kapela vydala prvý album len tento rok čiže ešte chvíľku potrvá kým sa dostane k širším masám ľudí. K názvu kapely. Niekedy v období cca pred 4 rokmi, kedy som sme spolu s Lichom začali hrávať sme ani len netušili, že z toho bude fungujúca kapela. Po istom čase sme mali pripravené 3 pesničky, ktoré sme si nahrali svojpomocne s provizórnym zvukom. Bolo načase vymyslieť názov. Nejako spontánne ma napadol výraz BROTHERHOOD, ktorý pre mňa symbolizoval bratstvo a jednotu.

Album „Bratrstvo hromu“ vyšlo cca. před půl rokem. Jaké jsou prozatímní ohlasy?
Nebudem zbytočne skromný. Z predaja CD, komentov či už na bandzone alebo myspace sú ohlasy viac než dobré. Náš prvý profil nám myspace zrušil z neznámych príčin, kde sme mali za niečo menej ako 4 mesiace od pridania prvých 3 skladieb cca 30 000 návštev a 25 000 vypočutí.

Vím, že je to poměrně nudné a na úvod klišovité, nicméně se zeptám, zda mají členové BROTHERHOOD za sebou nějaké další zkušenosti z působení v jiných kapelách? Kde se vzaly první impulzy k tomu, že založíte kapelu laděnou čistě folkmetalovým směrem?
Síce je to otázka klišovitá ale pre fanúšikov určite potrebná. Ja (Akonian) mám za sebou 2 nahraté albumy v projekte PERTERRICREPUS (Ambient-Black metal) a Reborn ma svoj sólový projekt REBORN v ktorom nahral 3 albumy. Pre priaznivcov neo-klasickej muziky odporúčam jeho posledný album „Karpathia“. (Celý příspěvek…)

Tenhle rozhovor bych tu ani mít nemusel. Osobně mě však zasáhlo úmrtí jednoho skvělého člověka, se kterým jsem měl tu čest pracovat. Byl jím PhDr. Jan Pömerl CSc. Hodně jsem se od něho naučil a dozvěděl… do smrti nezapomenu na naše pravidelné polemiky z oblasti kultury, historie, politiky, ale také sportu. Byly to krásné časy…nicméně je mou povinností jeho příběhy a osudy vyprávět dál a právě proto jsem i na stránky R.U.M. zinu zařadil tento rozhovor, který jsem uskutečnil cca. před šesti lety pro internetové stránky SOŠ Velvary…

Pane doktore, mohl byste vzpomenout na svá studentská léta? Vzpomenete si někdy na tuhle dobu?
Na studentská léta vzpomínám v poslední době velmi často, jelikož se střetávám se studenty jinými a to mi připomíná má vlastní léta. Jinak je třeba říci, že ta má generace byla jiná. Vyrůstali jsme v jiných podmínkách a jinak jsme samozřejmě mysleli. Také jsme zlobili. Na základní školu si už přesně nepamatuji. Na střední škole jsme byli třída asi taková, jako jsou tady. Vždycky byla nějaká ta parta, která to vedla. Já jsem byl takový benjamínek třídy, protože jsem byl úplně nejmladší. Začlenil jsem se tedy do jakéhosi průmětu těch, kteří moc neruší a nejsou nijak zvlášť geniální. A časem se projevilo to, že jsem měl zájem o malování a divadlo a stal jsem se tak jakýmsi kulturním referentem třídy. Najedenou to na mě tak nějak spadlo a také mě to bavilo. Přes tyhle věci mě všichni brali a předpokládali, že když bude nějaká kulturní akce, tak já to vymyslím. Faktem je, že když se něco opravdu povedlo a druzí to ocenili, tak mě to těšilo. Trauma však pro mě bylo, když jsem chtěl jít na VŠ a z politických důvodů jsem nemohl. To mě trochu frustrovalo, ale o to víc mě to vybičovalo k tomu, abych hledal jiný způsob, jak se uplatnit. Tam byl asi ten zlom od toho povinného učení. Uvědomil jsem si totiž, že čím víc toho budu vědět, tím mám větší šanci obejít ten zákaz. Ta překážka mě vlastně stimulovala k tomu, abych se více snažil. (Celý příspěvek…)

Album „KRF“ je skutečně vhodné pro podzimní měsíce. Stačí si strčit špunty do uší a vyrazit do přírody. Několikrát jsem tento proces uskutečnil a posléze jsem zjistil, kterak je hudba CALES vlastně hluboká a magická. Možná i proto Blackie říká: „hudba CALES není pro každého“ a mě nezbývá nic jiného než souhlasit…

Ahoj Blackie! Když jsem poprvé slyšel CD „KRF“, tak jsem si řekl: „tuhle nahrávku nemohl udělat nikdo jiný“. Tvůj hráčský rukopis je totiž tak výjimečný a rozpoznatelný… Domníváš se, že právě toto je takový ten vrchol, po kterém touží každý muzikant? Dokážeš ty osobně také rozeznat práci někoho jiného v podstatě na jakékoliv nahrávce?
Díky. OK, ale tohle nikdy nebylo mým cílem, ani jsem nikdy neměl v zájmu dojít k nějakému absolutnímu vrcholu. Jednoduše jsem se ke svému stylu propracoval. Vrchol znamená konec, po němž následuje pád. Věřím, že je lepší být na cestě. Rozpoznám styl některých vynikajících hudebníků skoro v každém tónu, i u jejich plagiátorů.

Projekt či kapelu CALES si dal dohromady v devadesátých letech a hned první dvě desky byly načichlé pohanstvím. Tehdy snad ale ani termín „pagan metal“ neexistoval. Máš pocit, že jste těmi úvodními alby předskočili dobu? Paradoxní je, že ta následná populární vlna přišla až za několik let a to už CALES byli zase trochu jinde…
Já ani nevěděl, že přišla nějaká vlna. Až do chvíle, kdy jsem založil profil myspace (minulý rok ) a tam vidím samý Pagan, pagan pagan … skoro všechno z Ruska a kdovíjakých pr..lí. Nebo dokonce Vikingové z Brazílie. Vážně zábavné. Připomíná mi to boom black metalu v devadesátých letech. Spousta hloupostí a kde nic tu nic. Tím však nechci tvrdit, že by mezitím nebyly i skvělé věci. Jestli jsme předskočili dobu musí posoudit někdo jiný. O naše staré i nové nahrávky je stále zájem, takže to asi vypovídá o jejich kvalitě a možná i nadčasovosti. (Celý příspěvek…)

S DARK GAMBALLE se pravidelný čtenář na stránkách R.U.M. zinu setkal už několikrát, a tak nemá význam tuto hudební stálici nějak hlouběji představovat. Je ovšem dobré vědět, že kapela DARK GAMBALLE (dříve jen DARK) nedávno oslavila „dvacáté“ kulatiny a k tomu ještě připravila novinkové album s názvem „Pochyby“ (recenze rovněž na stránkách R.U.M. zinu). Na mé otázky odpovídal dobře naladěný Jirka „10“ Sedláček, ostatně jako obvykle! Příjemné počtení!

Je tu další série mých dotazů, tentokrát k vašemu novému CD „Pochyby“! Jednoduchá otázka na úvod, proč právě tento název? Vyjadřují „Pochyby“ nějakou hlubší myšlenku, a nebo jde pouze o pojmenování stejnojmenné skladby?
Název „Pochyby“ nejlíp vystihuje náladu a náplň desky. Výjimkou budiž cover od Jiřího Schmitzera. Jsi si jistý svou prací, svými činy, tím v co jsi věřil, atd., nebo tě občas nahlodávají pochyby? Čím jsem starší, tím je pochyb více. Zbývá jen věřit, že je tu i nějaká naděje!

Ještě k samotnému názvu alba. Přiznám se, že jsem byl dokonale zaskočen, jelikož všechny vaše tituly nesou „nečeský“ název. Řešili jste nějak zásadně toto téma?
Určitě to téma bylo řešeno. V zásadě při poslechu hudby musím uvěřit autorovi, že ví o čem píše. Pokud tento pocit nemám, hudba samotná album nezachrání. Například věřím Katovi z PRAGO UNION, že „Dezorient Expres“ ho párkrát svezl a hluboce se před jeho prací klaním. V současné době je míle daleko od všech ostatních. A je samozřejmě zatraceně jedno, jestli je to hip hop, nebo metal. Chtěl jsem, aby název desky byl jasný a jasně korespondoval s hudební náplní. A POCHYBY se samy nabídly. (Celý příspěvek…)

Tento rozhovor měl původně vyjít úplně jinde, ovšem osud tomu chtěl jinak. Proto se BRATRSTVO LUNY opět objevuje v R.U.M. zinu, ale tentokrát s opravdu pikantní příchutí. Pokec R.X. Thámem jsem uskutečnil v blízkosti hradu Bolków, kde v plném proudu probíhal tradiční festival CASTLE PARTY a možná právě proto se hlavní protagonista tolik rozpovídal…

Když jste jako BRATRSTVO LUNY začínali, říkal si, že je to jen takový váš projekt, kterým jste si chtěli udělat radost. A najednou se vám to v dobrém slova smyslu vymklo z rukou…
Ano! Když vidíš, že se ti něco daří, tak z toho máš zákonitě radost a dál přemýšlíš jak bys některé další věci udělal líp. Další věc je i ta, že když nahraješ demo, dostaneš pak rázem chuť udělat ještě něco víc, to znamená desku se vším, co k tomu patří. Hlavní věcí je však další chuť do práce, která po realizaci „Gotické duše“ byla. Postupně začaly vznikat skladby nové a z toho všeho pak vznikla myšlenka k realizaci koncepčního alba „Goethit“. No, a dnes je situace taková, že máme dobře nakročeno k realizaci druhého alba.

OK! Teď se však vrátíme opět o nějaký ten měsíc zpátky, a to k vašemu regulérnímu debutu. Existuje nějaká ucelená myšlenka, která album „Goethit“ provází?
Předpokladem jakéhosi duchovního růstu je, aby se člověk dokázal zastavit, uklidnit se a přemýšlet nad tím, kterak svůj život nejhodnotněji prožije. Cesta k tomu je však hodně složitá, ovšem pokud se v člověku probouzejí tzv. umělecké podněty (zajímá se o hudbu, čte, baví ho divadlo a filmy), tak by si mohl najít cestu k naší hudbě. V jednoduchosti je tedy tou vizí schopnost člověka nastavit si život tak, aby byl šťastný. Proto říkám, že člověk je v podstatě sám sobě čarodějem, sám sobě mágem. Naše album je v podstatě jedna z mnoha cest, kterou se člověk (posluchač) může vydat.Naše skladby jsou totiž o toleranci, lásce, oslavě pozitivních hodnot, respektu k historii atd. (Celý příspěvek…)

Kdo pečlivě sleduje dění na tuzemské metalové (?) scéně, určitě se setkal s kapelou, jejíž název je skutečně podivný. ESAZLESA…co to asi bude? Dobře uděláte, když si přečtete recenzi na debutovou placku „Vyhlídky a konce“, o které jsem vedl rozpravu hned se třemi členy souboru…

Srdečně zdravím! Je mi jasné, že nejčastěji se vás lidé ptají, proč se jmenujete právě ESAZLESA! Já se ovšem zeptám trochu jinak. Lze váš název chápat jako protipól k tomu co hrajete, a nebo se jedná pouze o jakýsi druh provokace?
Honza: Určitě jsme chtěli použít k naší hudbě odlehčený název a zároveň jsme měli chuť mít název provokativní. Názvy jsme si psali, bylo jich opravdu hodně, ale ani jeden jsme nepoužili. Až pak jednou Zdeněk u piva název vyslovil. V tu ránu jsme všichni vyprskli a bylo jasno.
Ondra: Ono ani o protipól nejde. Do kapely jsem přišel už v době, kdy název existoval a musím říci, že skousnout to, že budu v kapele s tak, jak to říci … ehm … pro mě podivným názvem, mi dalo trochu práce. Dnes už si ale nepřipouštím, že by tomu mělo být jinak. Všechno mi po čase do sebe perfektně zapadá včetně názvu ESAZLESA.

Debutovou nahrávku jste realizovali v podobě LP. Má to nějaký specifický význam? Mohou se na vás obracet i fanoušci, kteří preferují pouze CD?
Ondra: První nahrávkou je EP (extended play) nikoliv LP (long play), nejedná se vlastně ani o albový debut. Materiál je dlouhý zhruba 24 minut, což je délka, která se tak akorát vejde na desetipalcový vinyl. Máme samozřejmě i CD, nyní jsme začali pálit CD, které mají texturu vinylu, takže i milovníci CD formátu dostanou vlastně malý digitální vinyl. (Celý příspěvek…)

„HAKKA MUGGIES je pražská kapela, založená v roce 2002. Ve své tvorbě kombinuje lidové melodie Irska, Skotska a Bretaně s rockem a občasnými odbočkami k metalu a punku (zkráceně a nepřesně někdy „celtic rock“), využívá mužský i ženský vokál a texty jak vlastní v češtině, tak i původní folklorní zejména v angličtině“. Tato charakteristika je psána perem samotných HAKKA MUGGIES a já osobně se pod tyto slova mohu podepsat oběma rukama. Ještě upozorňuji, že recenzi na album „„Feed The Fairies“ najdete v našich aktuálních recenzích. A nyní už má slovo vokalista Martin…

Jakým způsobem vlastně HAKKA MUGGIES vznikli? Jak jste vlastně došli k tomu, že bude tvořit hudbu, která je pro českou kapelu dosti netradiční?
Tenkrát jsme hráli, a stále ještě hrajeme, s Markétou (housle) ve folkové kapele FIANNAN, která to „Irsko“ hraje tradičním způsobem. A protože jsme se při tom chtěli trochu vyřádit, běhat po pódiu, řvát, skákat do lidí a tahat se s těžkými věcmi, přibrali jsme Erika i s jeho el. kytarou a pak i další lidi a šli jsme do toho.

Jakým způsobem vlastně skládáte hudbu, a kde např. berete lidové písně ze zahraničí? To musí být docela dost náročné?
Sehnat lidovou píseň zase takový problém není, procházíme třeba různé archivy na webu, výzva je spíš najít věc dostatečně silnou a nosnou, která zároveň není příliš „profláklá“. Pak se přeme, co je dobré a co méně, co jsme schopni zahrát a co vůbec ne, a pak z toho všeho něco vznikne. V případě našich skladeb většinou Erik s Markétou přinesou základní kytarový riff a základ houslové nebo kytarové melodie a společně zaranžujeme do konečné podoby. (Celý příspěvek…)

SLUNOVRAT je název zajímavého hudebního seskupení, jenž v nedávné době vydalo debutové album s názvem „Sword & Iron Cross“, a protože mě právě toto dílko vcelku zaujalo, položil jsem několik otázek vokalistovi Midgardovi, kterého jistě mnozí znají z působení v ENOCHIAN, a nebo v projektu BLACKCOUNT BAALBERITH.

Ahoj! Na úvod se naskýtá jednoduchá otázka! Kterak jste se vlastně dali dohromady? Přece jen každý z vás působí ještě v dalších kapelách či projektech?
Zdravím Rum zine, myšlenka založit projekt či následně plně fungující soubor mi nedala spát, a tak jsem oslovil pár svých dobrých přátel z hudební branže. Zhruba jsem jim nastínil, o čem by to vlastně mělo být, a tak jsme to dali dohromady a začalo to fungovat jako projekt, protože chlapci měli i další aktivity ve svých kapelách. Počali jsme tvořit materiál na naše CD
.
Lze SLUNOVRAT považovat za legitimní kapelu, a nebo jde pouze o projekt, který ani nemusí mít další pokračování?
Po vytvoření materiálu na „Sword And Iron Cross“ jsme se domluvili, že SLUNOVRAT bude fungovat jako kapela a bude vystupovat a tvořit i nadále. Pokračovat samozřejmě budeme a naši tvorbu stále a stále zlepšovat.

SLUNOVRAT…to je dost zajímavé pojmenování pro kapelu. Jak vás to vlastně napadlo? Přiznám se, že jsem si pod tímto názvem představil spíše folk metalovou kapelu, kterou ovšem vy nejste…
A to je právě to: všichni si pod názvem Slunovrat představí buď pagan nebo folk metalové uskupení a nám se název líbil, protože je vše říkající a když to tak vezmeš, tak i z toho pohanství tam něco najdeš. Ale právě nechceme být jenom další ovce v davu… (Celý příspěvek…)

Jak si budete moci v následujícím rozhovoru přečíst, Poly a jeho INSANIA hledí do budoucnosti! Nelze však zpochybnit, že právě tato brněnský hydra patří k tuzemským undergroundovým legendám, přičemž právě slovo „legenda“ lze brát jako velký kompliment, ze kterého kapela paradoxně vůbec netěží, to spíše opak je pravdou. Poly a spol. jsou v nejlepší formě, o čemž svědčí i aktuální novinka „Kult hyeny“, o které jsem diskutoval právě s Polym…

Nejprve přijmi gratulaci za další velmi povedené album, které zkrátka otevřeného posluchače musí vtáhnout. Z prvních reakcí posluchačů jsem vystupoval toto: “nová INSANIA je více metalová“. Co na to říkáš?
V dnešní době už skoro ztrácím přehled, co která škatulka přesně znamená. Jestli se tím ale myslí, že jsme dali ještě větší prostor tvrdě nasekaným, podladěným kytarovým riffům, tak souhlasím, že jsme teď víc metaloví.

INSANIA je kapela, se kterou si prožil dobré i zlé. Od časů zákazů až po zisk Anděla s předchozí deskou „Rock ´n´ Freud. Jaké pocity v tobě probouzejí vzpomínky? Vedeš si třeba archiv starých článků či rozhovorů?
Mám doma docela podrobný archiv se vším, co o nás vyšlo v tisku, ale přiznám se, že posledních cca. 10 let už to tolik nesleduji. S nástupem internetu to navíc přestalo mít smysl. Jinak já nejsem založený nostalgicky, takže vzpomínky ve mně neprobouzejí nic hřejivého. Spíš naopak. Radši koukám dopředu.

S jakou vizí jste přistupovali k tvorbě nových skladeb? Existuje nějaká spojitost mezi „Kultem hyeny“ a deskou „Rock ´n´ Freud“?
„Kult hyeny a „Rock ´n´ Freud“ jsou si, myslím, po hudební stránce, docela podobné. „Kult Hyeny“ je ale daleko ostřejší, nasranější album. Po stránce textů i zpěvu. „Rock’ n´ Freud“ byl ještě spíš takový zasněný, plný metafor. (Celý příspěvek…)

MASTURBACI zná každý …a nebo snad ne?! Shodněme se alespoň na tom, že tu pražskou rozhodně. Kapela provokující perverzními texty a až úsměvně ortodoxní image, dělající si legraci z kruhu, ve kterém se všichni pohybujeme (METAL!, he!) „Nablinkáno, nakakáno, spapáno“ je aktuální počin, o kterém semnou spravil řeč lídr Matěj Lipský (alias Agos!)

Na úvod otázka skutečně pikantní. Pamatuji si na rozhovor s MASTURBACÍ, který vyšel tak cca. před patnácti lety v Bang!u a zde jste uvedli něco v tom smyslu, že na vás chodí i Lucka Vondráčková či co ? O co tehdy přesně šlo?
Ne to my chtěli z recese dostat malou Lucku na nahrávku MASTURBACE. To se pak ale neuskutečnilo. Nejdál jsme byli tam, že jsme si ji nechali podepsat na náš demáč „The Labyrinth Of The Round Square“. Dnes už máme zase jiné choutky… třeba hosty z Mexika apod.

Slovo „masturbace“ jako název kapely…uff, mámpocit, že si tímto názvem tak trochu koledujete o nepřízeň z řad kultivovaného publika. Často jsem slýchával: „MASTURBACE? A to je jako kapela? To musí být hrozný“…
To je asi pravda, ale pro tyto lidi my nehrajeme, tak je to jedno. Stejně si to pak tajně pustí, jako si to tajně udělají… a hrozný to není, mám osobní zkušenost.

Na aktuální novince jste se pustili do ostřejší satiry metalového (nebo tedy black metalového) publika. Domníváš se, že většina metalistů sdílí váš smysl humor? S jakými ohlasy ses prozatím setkal?
Trefujeme se do vlastních řad a kupodivu nám to prochází. Většina lidí, co poslouchá black, tak podobně jako my, odsuzuje ty neofašistické a rasistické tendence, které se v poslední době na této scéně objevily. Navíc se jim ta parodie líbí, alespoň podle recenzí a reakcí z řad fanoušků. Ctíme totiž styl, jen text je trefný a závěr z toho dělá maškarádu. Jde o pozérství, které je ale nebezpečné, pokud zachází do takovéhoto projevu extremismu. Posledně jsme se navezli do neofašounů v řadách skins, tentokrát bijeme do vlastních řad. Souvisí to s naším přesvědčením. Nicméně na příště si trochu dloubneme i do naší xenofobní společnosti, kde jakmile napíšeš, že cikán něco ukradl, tak jsi rasista. Mára už má název, ale zatím ho nebudeme veřejně prezentovat… musíme to dost dobře promyslet, abychom nedopadli jako Aleš Brichta . Nám nejde o Romy (mimochodem pojem od společnosti, správně je to cikány), ale o naši společnost, která je xenofobní, někdy až rasistická a schovává se za tyto pózy. (Celý příspěvek…)