Když se řekne „blackmetalový sever“, téměř každý posluchač si okamžitě vybaví Norsko a základní žánrové představitele. Jenže i za mořem, v Kanadě, zejména pak v provincii Quebec, se nachází zajímavá blackmetalová subkultura, na níž jsem třeba na RumZinu už několikráte upozornil. Namátkou mě napadají např. SOMBRES FORÉTS, GRIS či MONARQUE (prvně jmenovaní si dokonce zahráli v Praze). Stále ještě začínající VITRAIL ale jakoby stáli tak trochu stranou. Jejich záliba v církevních textech je přece jen staví do trochu problematické pozice, ovšem tolerantnímu posluchači by ani toto vadit nemělo. Debutová velká nahrávka „Les pages oubliées“ je vskutku dosti otrlý počin. Jsem docela zvědav, jak na poněkud odlišnější umělecké počínání zareguje většina undergroundových médií. Osobně ale z nahrávky necítím nic jiného než kostelní atmosféru, která je v kombinaci s post-black metalem bizarní a tajuplná zároveň. Na mé otázky odpovídal bubeník Richard Turcotte.
Vítej na RumZinu! Když jste zakládali kapelu, jakou hudbu jste poslouchali a co vás inspirovalo k tomu, že jste začali sami hrát?
Jak si dokážeš představit, všichni členové naší kapely poslouchají více hudebních stylů. Například Frederic (baskytara) poslouchá spoustu elektronické hudby, metal obecně a progresivně rockové věci. Já (Richard – bicí) poslouchám hodně jazz, pak také technický death metal a mnoho dalších stylů. Co se týče Simona, tak ten se hodně věnuje black metalu, post-black metalu a dokonce i country hudbě. Jinak hudbu jsme začali hrát sami už jako teenageři, takže je pro nás přirozené prezentovat naše nápady.
Jak bys okomentoval váš postupný vývoj, a to od chvíle, kdy jste začali tvořit?
Zpočátku začínal VITRAIL jako Simonův (kytara, zpěv) sólový projekt. Všechny písně složil doma sám a já posléze přidal bicí, v podstatě to bylo už tehdy, kdy bylo všechno podstatné připraveno a nahráno. Toto se však změnilo u našeho dlouhohrajícího alba, na kterém jsme se podíleli jako kapela všichni. Simon sice stále skládá většinu materiálu, ale celkový zvuk zahrnuje více vlivů a nápadů jednotlivých členů kapely.
Jak byste porovnali přijetí vaší hudby v Kanadě a dalších zemích? Jak těžký byl začátek vaší cesty? Museli jste zpočátku čelit nějakým překážkám a výzvám?
Nemyslím si, že jsme museli čelit nějakým velkým výzvám, snad kromě současné pandemie koronaviru. Když Simon dostal nápad založit kapelu spolu se mnou a s Frederikem, tak se posléze všechno rozběhlo docela rychle. V provincii Quebec má blackmetalová hudba dlouhodobě dobrou pozici, takže si opravdu myslím, že nám právě toto mohlo v začátcích pomoci. Publikum pro tento žánr tu opravdu je. Zároveň mohu říci, že už teď jsme poměrně dychtiví po živých akcích. Když kapela začne působit, tak jsou to právě koncerty, které ji dokáží dostat na světlo a zviditelnit. V naší oblasti však koncerty teď organizovat nelze, a to z pandemických důvodů.
Vaše nové album se jmenuje „Les pages oubliées“. Zkus nám ho svými slovy trochu přiblížit.
Toto album je ve velké míře inspirováno např. DEAFHEAVEN a dalšími post-blackmetalovými kapelami. Přirozeně jsme však do hudby začlenili prvky, které používají třeba MY BLOODY VALENTINE. Patrné jsou ale i vlivy heavy metalu. Album se celkově rozprostírá od velmi drsných, rychlých a agresivních úseků, až k těm měkčím a ambientním. Po celou dobu se však snaží udržovat vážnou náladu. Skladby jsou obecně kratší, než to v průměru u tohoto žánru bývá. Tím, že se všechno rychle mění, se snažíme udržet posluchače v úžasu.
Určitou specialitou jsou vaše texty. Představ nám témata, kterými se zabýváte. Jak bys je zhruba porovnal s těmi z předchozích nahrávek?
Pojem VITRAIL ve francouzštině znázorňuje „barevné sklo“. Čerpáme inspiraci z posvátných textů a umění. Víra sice s časem slábla, ovšem její poselství a symbolika má užasnou sílu v tom, že nás dokáže zaujmout. „Les pages oubliées“ (Zapomenuté stránky) je poctou ztracené moudrosti, kterou lze prostřednictvím těchto relikvií najít. Témata textů VITRAIL zůstala mezi oběma nahrávkami docela konstantní, neboť jsou součástí celkového obrazu kapely.
A jak moc jsou tedy texty pro vás důležité?
Texty napsal sám Simon. Mají pro něho hluboký osobní význam. Jsou to příběhy, ke kterým se vztahuje a ze kterých se můžeme všichni poučit. Pokud jde o zbytek kapely, i když zcela nesdílíme určité přesvědčení, v těchto slovech stále nacházíme význam a hodnotu.
Co vás primárně inspirovalo ke vzniku alba? Jaká témata se na něm nejčastěji objevují?
Jak vidíš na obalu alba a v textech, VITRAIL čerpá inspiraci z církevních textů, ovšem z historického a uměleckého hlediska. Můžeme být považováni za kapelu, která je založena na víře, protože většina naší inspirace čerpá z všudypřítomnosti křesťanské víry v našem okolí.
Jak vnímáš vývoj blackmetalového žánru obecně? Kam podle tebe bude black metal v budoucnu směřovat? Třeba zrovna vaši hudbu lze považovat za neortodoxní a plnou různých prvků…
Myslím, že VITRAIL zapadá do toho, co můžeme nazývat třetí blackmetalovou vlnou. Čerpáme inspiraci z klasických norských blackmetalových kapel, pokud jde o skládání hudby. Naopak stranou dáváme politiku, netoleranci a špatnou produkční hodnotu. Jsem rád, že současnému black metalu nechybí vysoce kvalitní produkce a že jsou do nových nahrávek postupně začleňovány různé prvky. Je vzrušující vidět tento žánr, který je tu s námi více než třicet let, jak se mění, vyvíjí a jak dokáže stále produkovat nové umělce a hudbu.
Pamatujete si ještě na vůbec první blackmetalovou kapelu, kterou jste kdy poslouchali? Jaká byla vaše reakce?
Frederic: Mým spolubydlícím byl bubeník z CANTIQUE LÉPREUX, což je docela velká blackmetalová kapela z Quebecu. Byl to právě on, kdo mě s black metalem seznámil. Přiměl mě třeba k poslechu WOLVES IN THE THRONE ROOM, díky kterým se zcela pozměnil můj náhled na tento žánr. Od těchto chvil jsem se začal více zajímat právě o post-black metal.
Richard: Jako první to byli CRADLE OF FILTH, DIMMU BORGIR a DARK FUNERAL, když mi bylo asi 14-15 let.
Quebecká blackmetalová scéna byla dlouhodobě poměrně silná, vždy se na ní našlo několik hodně zajímavých kapel. Jak si podle tebe stojí v současné době a jak do ní zapadá vaše kapela?
Těžko říct, když vidíme, že jsme spíše takovými těmi outsidery „quebecké blackmetalové scény“. Pocházíme zkrátka z různých hudebních prostředí a na scéně se až tak dlouho nepohybujeme.
Je mi to líto, ale i vás se musím zeptat na situaci spojenou s koronavirem. Jak moc vás současná situace omezuje? Jaký je nyní stav věci v Kanadě? Pomáhá stát tamním umělcům?
Upřímně řečeno, quebecká vláda v době pandemie uměleckým komunitám nepomáhá. Omezení, s nimiž se musíme vypořádat, spočívají hlavně v tom, že je nyní nezákonné setkávání se ve skupinách, přičemž musíme i respektovat zákaz vycházení… Tudíž je teď pro nás obtížné společně zkoušet (dokud se život nevrátí do normálu).
Jaké jsou další plány vaší kapely?
Rozhodně odehrát několik koncertů! Jakmile to bude možné, chceme vystoupit na pódium a představit náš nový materiál naživo. Do té doby budeme pokračovat v psaní nových písní pro případné druhé album.
Děkuji za rozhovor a přeji hodně štěstí v budoucnu. Nyní můžeš zanechat čtenářům nějaký vzkaz… A jen tak mimochodem, byli jste už někdy v České republice?
Vím, že to zní jako klišé, ale vyzývám čtenáře, aby sledovali nebo se přihlásili k odběru našich stránek a sociálních médií. Jen tak budou dobře informováni o tom, co chystáme! Máme také nový obchod s merchem na webu Melogy Musicraft: https://www.melogymusicraft.com/vitrail V České republice jsme nikdy nebyli, ale mohlo by být úžasně se k vám podívat. Doufejme, že jednou budeme moci vaši zemi navštívit v rámci evropského turné!
Sestava:
Fred Custeau – Bass
Richard-William Turcotte – Drums
Simon Tremblay – Guitar, Vocals
ALL