Těsně před vydáním novinkového alba „Paradeigma (Phosphenes of Aphotic Eternity)“, které vzešlo z „černé dílny“ kapely INFERNO, jsem uskutečnil tento v pořadí druhý rozhovor. Jeho hlavním protagonistou se opět stal vokalista Adramelech, s nímž jsem, alespoň doufám, rozebral všechna důležitá témata týkající se novinkového počinu. A teď už je to na Vás, na posluchačích…
Vítej u rozhovoru číslo 2. Teď se spolu podíváme na vaše nové album „Paradeigma (Phosphenes of Aphotic Eternity)“. Jak dlouho jste na něm pracovali? V jakém ohledu jste se snažili nejvíce posunout? Jak velké rozdíly spatřuješ mezi novinkou a předchozím počinem „Gnosis Kardias (Of Transcension and Involution)“?
Opět přijmi srdečné pozdravy! Na novém albu jsme pracovali s drobnými přestávkami asi tak tři roky. Každá práce směrem k desce si vždy žádá velké soustředění a vášeň. Vyžaduje i určitou hloubku všech kroků, akcí a úvah. Kapela žije skrze nás a představuje proto v různých úrovních náš vnitřní boj o nedosažitelnou dokonalost. Holistický přístup k naší práci je důležitý. Je zřejmé, že k tvorbě přistupujeme jako k uměleckému dílu a vyjádření sebe sama, místo, abychom jen hráli hudbu pro zábavu. Při tvoření a práci se nesnažíme vědomě posouvat a rozvíjet. Bude to možná znít divně, ale k novému albu jsme přistupovali jako k malbě. Změna byla tedy v přístupu a uchopení. Ze začátku jsem to moc nechápal, ale pak se stala velmi zvláštní věc. Pracoval jsem na nějakých promo fotkách se Skagulem u něho doma na zahradě. Záměrně jsme se vyvarovali tomu, abychom přibrali nějaké lidi na pomoc. Chtěli jsme mít izolovanou atmosféru. Po dokončení fotek, které se nám oběma líbily, jsme se rozešli s tím, že každý z nás fotky ještě doladí doma po svém a následně si představíme výsledky a vize. Tak se i po krátkém čase stalo. Když jsem obdržel fotky od Skagula, byl jsem šokován. To nebyly vůbec ty samé potemnělé fotky. Hýřily všemi veselými barvami, červená, modrá, žlutá. Když jsem se ho ptal, co ho k tomu vedlo, řekl: „Takto jsem to cítil, nic víc.“ Stejně to dělám nyní s muzikou, tóny jsou barvy a já pouze maluji. „Čím více použiješ barev, tím máš větší možnosti.“
V tom je nová deska jinde, v tomto volném a zvláštním přístupu, neohraničenosti a jistému propojení s jiným druhem umění. Proto slovo zvukové krajiny používáme ve vztahu k hudbě, protože ke komponování přistupujeme podobně, jako když malíř míchá barvy na plátně. Snažíme se převést do zvuku a hudby své vlastní abstraktní vize a fantazie. Tyto syrové projekce často slouží jako odrazový můstek nebo impuls řízené kreativity. Podotknu, že na rozdíl od ostatních alb, „Paradeigma“ bylo komponováno s primitivním automatem, který se posléze přepsal a vylepšil až ve studiu, a to na rozdíl od ostatních alb, kde byl živý bubeník už na zkouškách.
Tematicky je „Paradeigma (Phosphenes of Aphotic Eternity)“ opravdu dosti těžké, dovolím si tvrdit, že většina posluchačů, přestože se jim hudba bude líbit, nepronikne ani zdaleka do podstaty toho, co zde předkládáte. Je ovšem nějaký „střed“, takové to minimum, které by sis přál, aby si posluchač odnesl?
Mnoho lidí bude pravděpodobně stále zmateno nebo nepřesvědčeno, o čem album „Paradeigma“ vlastně pojednává. Co konkrétně si posluchač z tematického obsahu odnese, záleží na něm samotném. Vodítek, odkazů a zdrojů inspirace jsme představili a uvedli mnoho. To ale bude jen část cesty, vidím to spíše pesimisticky. Hlavni důraz bude kladen na hudbu. A vlastně to je dobře. Dílo stejně působí asi nejvíce jako celek, kdy slova následují hudbu a hudba vykresluje slova. Většinou bude studie konceptu sloužit jen jako jisty úvod a most do světa „Paradeigma“. Možná, že je i částečně důležité, aby se posluchač na chvíli vzdálil od veškeré zvědavosti a studie konceptu. Místo toho by mohl svou soustředěnost směrovat na záležitosti vlastní cesty srdce, duše a rozlišoval barvy pocitů, které leží mezi ním a které přijímá s hudbou. Přece jenom koncept byl důležitý hlavně pro nás ve fázi vzniku alba. Někdy musí být důležitější obětovat své touhy za poznáním, vyšším věcem, které mohou přijít a dojít až k vnitřnímu splynutí. Vytvořili jsme si vlastní hudební a myšlenkový svět a doufám, že i posluchač si ho tam někde najde. Je jedno, že se představy a závěry budou různit. Kvalitu tohoto díla lze najít a ocenit pouze v návratu a upřímnosti k sobě a bez předčasných předsudků k muzice.
Byl koncept kolekce napasován na hudbu, nebo jste nejprve potřebovali mít jasno v tom, o čem má album být?
Už při práci na „Gnosis Kardias“ jsme věděli, že například Jungova červená kniha bude mít vliv na nové album. Nicméně hudba a koncept si jde ruku v ruce, jedno rozvijí druhé. Koncept se zaobírá převážně procesem kosmické samo-organizace, který popsal Michal Ajvaz a stručně teoretizoval Schrödinger, Prigogine a další myslitelé. Archetypální paradigma této samo-organizace je zobrazena jako božská mysl, která plyne věčným časem a prostupuje fyzickým stvořením. Účinky skryté stránky psychiky a obecné role času byly také součástí našich přemítání. Božská bytost je v mnoha ohledech příbuzná Abraxasovi, jak je popsáno v 7 Kázáních mrtvých od C. G. Junga. Tvorba konceptu také v mnoha ohledech emulovala to, co se dělo hudebně. Cíl byl určen. Atypický náhled na konkrétní zdroje, snaha vyhnout se nežádoucím aspektům a hlavně záměr vytvořit prostě něco jiného, svého. Doslova náš vlastní hudební i myšlenkový svět. Jak jsme psali jinde, chápeme tento koncept jako hermetického parchanta hloubkové psychologie, hororu a kosmologie. Nebo jinými slovy: jako synkretismus filozofického, fyzického a nadpřirozeného.
Deska zní vskutku majestátně, myslím si, že se vám podařilo vytvořit něco, co tady hezky dlouho nebylo. Myslím si, že jste se zde definitivně zbavili všech okovů a udělali album nejupřímněji, jak to jen šlo. Vnímáš to podobně?
Budu souhlasit, že jde o naše nejupřímnější album. Na „Paradeigma“ jsme se snažili pracovat co nejsvobodněji se slovem, zvukem i grafikou. Veškeré útoky na smysly byly brány, chápány a servírovány sice jako black metal, protože tahle vášeň a úsilí ho podporovat u nás nikdy nezmizela, nicméně tam bylo silné vnitřní nutkání se oprostit a částečně i jít cestou proti sobě, svému druhému částečnému starému já a zpochybnit koncepční i kompoziční předpoklady žánru. Věříme, že snaha o přijetí uměleckých cílů musí být nedotčena úvahou možného kritického přijetí a všeho, co by znevážilo provedení našich uměleckých snů, cílů a potřeb. Rovněž věřím, že hudba musí do jisté míry odrážet i ducha, který za ní stojí. V tom shledávám naše umění upřímné i za cenu možného odklonu tradičních BM fanoušků, nebo že bude „Paradeigma“ z nějakých důvodů ignorována.
Můj názor je i ten, že plno lidí může pracovat s myšlenkou, že „Paradeigma“ může představovat vše, jen ne black metal. Třeba nějaký kosmo-psychedelický ambient nebo soundtrack k vesmírné projekci. Ať si každý album uchopí po svém. Ať ho zasadí do jakékoliv škatulky. Je nám to úplně jedno. Nicméně stále tam jsou silně zastoupeny prvky zlověstné duchovnosti, ohnivé katarze a hromadí se tam ty nejtemnější energie, jako je tomu u typických blackmetalových nahrávek. Možná více než kdy předtím, pod čím jsme podepsáni. Ďábel má mnoho tváří! Možná více, než si myslíme. Klidně to nazvěme Luciferiánskou vzpourou proti nám samotným. Věřím, že nejsvobodnější umění v celé své temné slávě je to nejkrásnější a nejpřesvědčivější, přestože to může působit slepě a chaoticky, i když je to upřímná reakce na vnitřní volání temnot. Je to bezhlučný hrom, který je cítit, ale jen zřídka je chápán v nejhlubší propasti srdce.
Podíleli se na nahrávce nějací hosté?
Ano, k nahrávce se připojila Hekte Zaren, která působí i v projektu stejného jména a můžete ji znát rovněž jako vokalistu ADAESTUO. Už při skládání materiálu jsem cítil, že její všeobjímající šílenství, které dokáže vytvořit hlasem, by bylo přesně to, co by ještě více podtrhlo, násobilo a dalo rozkvést albu „Paradeigma“. Jsem velmi poctěn, že svolila. Máme napojení na stejné duchovní principy a naprosto při nahrávání pochopila, co naše muzika potřebuje a jaké temné vibrace je třeba poodkrýt a zachytit. Všechny její hlasy a glosolálie, směrem k vesmíru byly nahrány v Polsku. Vše nám následně dodala.
Přestože je nahrávka hodně temná a „neuctivá“, skoro bych si dovolil říci, že už patří mezi ty „mezižánrové“. Od kapely INFERNO byli fans dlouho zvyklí na blackmetaloovu podstatu, ať už je v jakékoliv formě, ovšem „Paradeigma (Phosphenes of Aphotic Eternity)“ nabízí v tomto ohledu naprosté vzdalování se. Zeptám se básnickým jazykem: „Tušíš, do jakých vod Vás nyní srdce táhne?“
Naše směrování a cítění jde nyní směrem, kterým jsme se vydali na novém albu. Asi je zřejmé, že máme v muzice rádi mnohoznačnost. Používáme námi typické postupy, vrstvení a nebojíme se jít tam, kam ostatní z nějakého důvodů nemají potřebu jít. Snažíme se nezatracovat věci v počáteční fázi jen proto, že nepasují do škatulky black metal nebo se hned nerozvinou v něco, co nás zaujme. Některé věci na „Paradeigma“, které považuji za nejlepší momenty alba, vznikly z riffů, které se v počátku jevily, jako možná vata. Ale tím, že se s nimi pracovalo, dopadly jinak. Jiným přístupem bychom u nás zabili smysl tvorby. Kam budeme směrovat v budoucnu, to netuším. A je to jen dobře! Přece jen, už myšlenka, že dopředu budeme vědět, co nás čeká, moc povzbuzující a vzrušující není. Předpokládám, že se určitě nebudeme vracet na stejná místa a nebudeme využívat ortodoxní šablonovitosti.
Když jsem nahrávku poslouchal, říkal jsem si, že by se z ní mohlo po nějakém čase vyklubat dílo, které by se mohlo zařadit po bok těch nejúspěšnějších tuzemských nahrávek, alespoň tedy v onom blackmetalovém ranku… Na druhou stranu si ale říkám, že nahrávka není pro tuto „nezbytnost“ vůbec poddajná a konzervativní, to bude asi problém… Můžeš toto nějak okomentovat?
Máš pravdu, konzervativní není vůbec. Možná, že album pro někoho má onen potenciál, který zmiňuješ, ale možná taky ne. Tak či tak, to není naše starost, není to vůbec důležité. Nahrávka to jistě není na první poslech jednoduchá, určitě nebude fungovat jako kulisa k nějaké činnosti. Potřebuje prostor a plné soustředění, jako asi každá jiná hudba, aby mohla růst. Možná i navození atmosféry znásobí prožitek. Každý ví nejlépe, jak si muziku vychutnat. Řada lidí na tohle album pravděpodobně zaujme odlišný pohled. V každém případě věřím, že pokud albu lidé opravdu věnují svůj drahocenný čas a oprostí se od všech svazujících podnětů, mohou být odměněni, a nové světy se jim otevřou. „Paradeigma“ bude asi více rezonovat u fanoušků, kteří mají v oblibě intelektuálnější uchopení muziky a nahlížejí více svobodně na umění bez limitů a hranic.
Jako vokalista jsi v dřívější době vždy dbal na to, aby ti bylo dobře rozumět, kladl jsi důraz na texty a jejich obsah. V nové éře však tohle všechno padlo, podřídil ses celku, přičemž tvůj hlas působí jako jeden z dalších nástrojů. Bylo pro tebe těžké se s tímto smířit a opustit tuto zavedenou parketu?
To, že je vokál takto nízko položený, vzešlo z mé vize a iniciativy. Dokonce jsem v kapele ten, který tvrdí, že by mohl být ještě níže, i když ostatní razí názor, že tohle je maximum.
Už v předchozím rozhovoru jsem zmínil label Debemur Morti Productions, pod jehož značkou deska vychází. Co mohu soudit takto na dálku, zdá se, že vaší nahrávce hodně věří, z jejich strany je promo opravdu příkladné. Dělají podle tvého soudu rozdíly mezi kapelami, které zastupují?
Tak to opravdu netuším. Tohle je více otázka na ně samotné a já nechci hovořit o něčem, do čeho nevidím. Takže ti de facto ani neodpovím. Promiň. Mezi námi, přijde mi logické, že můžou mít své tahouny, kterých si více hýčkají.
OK, ale ještě jednu otázku směrem k labelu si neodpustím. Pouštěli jste Francouzům ukázky z nahrávky, chtěli mít alespoň částečně pod kontrolou to, co vydávají? Nebo dostali nahrávku až v kompletu?
Obdrželi kompletní nahrávku. Tudíž nám bezmezně věřili. V počáteční komunikaci jim byl představen pouze koncept a nějaké rozpracované texty.
Mají to podle tvého názoru kapely z východu stále těžší než „konkurence“ ze západu? Jistě si vzpomínáš, že v devadesátých letech se bez této otázky neobešel žádný rozhovor s metalovou kapelou…
Tak na polovic. A jak v čem a v jakém stylu. Budu se ale držet black metalu a dovolím si tvrdit, že nyní jsou síly v některých ohledech už docela vyrovnány. Kupříkladu pořízení dobrého aparátu, nástrojů, vybavení studia, zkušebny, služby, servis, ekonomické poměry a zkušenosti, to dávno není žádné sci-fi, pokud si to člověk vezme jako prioritu. Určitě za západem v tomto směru nezaostáváme. Dávno pryč je tupá závist, když přijela kapela ze západu na východ, jak tomu bylo v raných devadesátkách. Kde trochu vidím problém, tak to je v uvažování kapel. Na toto téma jsme již hovořili v první části rozhovoru. Nechci se tady prezentovat, že jsem arbitr na vkus, že mám patent na rozum, jen říkám, co si myslím. Ať si každý říká, co chce. Ovšem doba totality nás moc nenaučila. Jít věcem naproti a být houževnatý a poctivý sám k sobě, se moc neuchytilo. Spíše se razilo, že věci nějak dopadnou, bez přičinění, nebo že to za nás někdo udělá. Kvalitativně a instrumentálně jsou ale některé vybrané spolky východního bloku dokonce mnohem lepší. Určují směr a působí opravdu výjimečně, ale není jich mnoho. Skvělá je například polská scéna, která se z nějakého, pro měe zvláštního důvodu, vymyká tomu, co tady píšu. Možná to je tím, že nebereme svůj vliv na kompozici dostatečně ze svého nitra, ale pokoušíme se částečně ten západ přece jen kopírovat. Nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že jsme tam všichni vzhlíželi.
Velmi aktivní jste na sociálních sítích. Spolupracuje s vámi nějaký PR nadšenec? Nebo si všechno stihnete zabezpečit vlastními silami? Řekl bys, že aktivita na FB či TW v určitých ohledech rozhoduje o úspěšnosti (některých) kapel? Je to podle tvého soudu podstatný jazýček na vahách?
Žádného PR nadšence nemáme. Veškerou práci si zvládnu ohlídat. No i když… Nyní mi hodně pomáhá další člen kapely Spící Hrdlo Antikrista, protože je toho poslední dobou fakt hodně a nebývale více než v časech „Gnosis Kardias“. O možném úspěchu dle mého nerozhoduje ani tak velká aktivita na sociálních sítích, ale hlavně kvalita muziky, její instrumentální dovednost, uchopení, potenciál a přidaná hodnota.
Situace kolem Covidu – 19 je stále značně nepřehledná. Máte alespoň mlhavě jasno v tom, jakým způsobem byste mohli album podpořit? Koncerty, tour… atd.?
Koncertní blízkou budoucnost moc neřešíme. Dokončili jsme desku. Vydání je na spadnutí, práce na promotion si žádá své a v tak nepřehledné době a situaci se nechceme zabývat něčím, co nikdo nemůže moc ovlivnit a předvídat. Jsme také v procesu, kdy musíme album „Pardeigma“ připravit pro koncertní činnost a to si žádá svůj čas, protože není tak jednoduché přepsat na dvě, tři kytary to, co se na desce odehrává. Prozatím máme v plánu zůstat ve čtyřech. Je to nyní otázka celkové vnitřní soudržnosti po personálních změnách, kdy jsme se rozloučili s basistou a bubeníkem. Určitě se ale v budoucnu nebudeme bránit rozšíření. Snažíme se vyvíjet a přizpůsobovat dané situaci, jež si pravděpodobně bude žádat více členů na podiu. Není totiž možné nové album přetavit do živé produkce tak, jak bylo zkomponováno a nahráno. V tento moment zkoušíme všechny ostatní ruchy, zvuky a nástroje řešit formou samplů a uvidíme, jak tento alchymistický proces bude fungovat. Naše vize musí být bezesporu naplněné, produkce organická a je potřeba také obsáhnout živě i nejzlověstnějšího ducha. Uvidíme. Budoucnost je otevřená. Před covidem bylo rozjednáno americké, evropské a čínské tour, nějaké samostatné koncerty po Evropě, které byly zrušeny nebo přesunuty. Nezbývá nic než doufat.
V jaké pozici by sis chtěl v ideálním případě představit INFERNO cca za pět let? Máš ještě nějaké sny, které by sis chtěl s kapelou splnit?
Netuším, kde bude INFERNO za pět let, případně, kde by mohlo být. Moc nad těmito věcmi nepřemýšlím. Snažím se vždy více jednat a moc věci neřešit. Nepotřebuji si plnit sny. Aspoň ne ty kapelní. Za 25 let v jedné kapele jsem toho zažil na dva životy. To je má odměna. INFERNO by mohlo existovat, dokud bude mít co říci.
Moc děkuju za rozhovor, držím Vám palce!
Také děkujeme za prostor ve tvém zinu.
ALL
https://pureinferno.bandcamp.com/