Švédští IN MOURNING patří ke stálicím evropského (prog) death metalu. V roce 2020 dokonce oslavili dvacet krásných let na metalové scéně, které odevzdali hned několik parádních nahrávek. Jednou z nich je bezesporu i nová kolekce „The Bleeding Veil“, jejímž prostřednictvím se tito skvělí instrumentalisté vzdalují od své konkurence mílovými kroky. Jak jsem byl nadšený z předchůdce „Garden of Storms“, tak úplně stejně čerpám energii z aktuálního počinu (viz recenze ve stejnojmenné sekci). Rovněž mám radost i z tohoto interview, které mi poskytl Björn Pettersson, kytarista a vokalista v jedné osobě.
IN MOURNING oslavili v roce 2020 dvacetileté výročí založení. Můžeš nyní vzpomenout plány a sny, jež stály na začátku vaší cesty?
Páni! Jo, máš pravdu, kapele je 20 let, stárneme… Každopádně si myslím, že bylo pár formativních období, kdy se měnily sestavy, a vydávala se různá dema. To probíhalo do doby, než se nám podařilo najít vlastní zvuk, v ideálním případě se k němu přiblížit. Bylo to tak v době vydání posledního dema a prvního alba. Jinak já osobně jsem nebyl součástí kapely od samého začátku, přidal jsem se před posledním demem. Ale beztak jsem součástí IN MOURNING dobrých 15-16 let. Samozřejmě měli jsme spoustu plánů a snů, stále je máme, ovšem okolnosti kolem nás vypadají trochu jinak než dříve. Ohlížet se musíme na naše profese, rodiny atd. Vlastně jsem se nedávno díval na nějaké staré fotky z koncertů a řekl bych, že tyhle zážitky a vzpomínky jsou to, čeho si nyní nejvíc vážím. Cestování, poznávání nových míst, poznávání nových lidí, koncerty atd.
Jak bys definoval váš hudební vývoj? Když se ohlédneš zpět, je něco, o čem si myslíš, že IN MOURNING úplně nesedlo? Co jste třeba zkusili, ale nefungovalo to?
Hmm, ne, myslím, že po hudební stránce není nic, čeho bych litoval. Jestli to fungovalo nebo ne, to je jiná otázka. Také bych řekl, že hodně závisí na definici „fungovalo“. Myslím, že teď to, co jsme udělali, zafungovalo docela dobře. Navíc během těch dlouhých let jsme se v mnoha směrech zdokonalili. Když si teď poslechnu třeba „Shrouded Divine“, slyším tam takovou tu mladickost a nesoustředěnost. Určitě bych tam našel spoustu věcí, které by měly být udělány jinak. Ale ničeho z toho nelituji a ani si zpětně nemyslím, že by něco takového nemělo vyjít. Než na desku něco dáme, hodně nad vším přemýšlíme. Nikdy jsme na poslední chvíli nepřinesli žádná velká překvapení.
Jaká je podle tebe pozice IN MOURNING v evropském (death) metalovém prostoru? Představuje pro vás působení v kapele práci na plný úvazek? Dokážete se takříkajíc živit hudbou?
Všichni máme ještě svá zaměstnání. Kapela byla vždy koníčkem, místem pro zábavu, případně dovolenou. Musím však říct, že v poslední době jsme si dali opravdu více práce se strukturováním kapelních věcí, přičemž právě s aktuálním albem jsme naše pracovní tempo řádně nakopli. Desku jsme se zároveň rozhodli vydat sami, dohromady se společností zvanou Dalapop, která za námi stojí a pomáhá nám. V rámci tohoto vydání jsme šli hodně více do hloubky a ze všeho nyní máme opravdu velmi dobrý pocit. Celé album tak trochu vyvolává dojem, že směřuje k lidem přímo od nás, neboť mezi oběma stranami nyní nestojí žádné prostředníky.
Je mi trochu líto, že na základě toho, jak dobře byla vaše hudba přijímána, se vám jaksi stále nepodařilo docílit daleko lepší pozice na metalové scéně. Vidíš to stejně, nebo se pletu?
No nic není úplně na škodu, ale asi máš pravdu. Existuje tolik skvělých kapel, které tvrdě pracují, přičemž my sami jsme vždy cítili pokoru a vděčnost za pozitivní zpětnou vazbu, kterou jsme v průběhu let na naše desky dostávali. Tohle není nic, co bychom považovali za samozřejmost. Každá možnost podpory pro nás vždy hodně znamenala. Očividně jsme tu už nějakou dobu, ale je těžké proniknout přes takový ten bod zlomu. Zároveň je třeba brát v potaz i to, že stárneme, zakořeňujeme se v rodinách, zaměstnáních, na nichž nám velmi záleží. Vždy tedy musíme zvažovat situaci v dané době a pokoušet se vyjít s penězi i s časovým rozvrhem každého z nás. A to není zdaleka všechno.
Přiznám se, že předchozí album „Garden of Storms“ jsem si velmi oblíbil, je to opravdu nádherná sbírka košatých skladeb. Nyní ale k novince „The Bleeding Veil“. Co bys mi pověděl o samotné realizaci? Vydali jste se k cíli tentokráte úplně jinými cestami?
Zcela jednoznačně! Téměř ve všech aspektech jsme k tomuto albu přistupovali jinak. Chci říct, že základy jsou asi tak nějak stejné, ingredience v hudbě a podobně jsou nepochybně rozpoznatelné a taktéž je třeba zmínit propojenost všech tří posledních desek po stránce konceptu textů. Nicméně uznávám, že celkově jsme se chtěli vydat různými směry i v dalších aspektech. Ukončili jsme třeba smlouvu spojenou s možnou realizací další nahrávky. Chtěli jsme si ji vydat sami, a tak jsme to i udělali. Taktéž jsme chtěli celé album vytvořit v jednom studiu, a to s cílem soustředění se na hraní a fungování v jedné společné zóně. I tohle jsme udělali! V neposlední řadě jsme toužili úzce spolupracovat s lidmi, kteří jsou nám bližší, to se nám také podařilo. Jsme obklopeni spoustou úžasných lidí, kteří jsou opravdu skvělí ve svých profesích, takže i prostřednictvím nich jsme se přiblížili k tomu, co jsme od alba očekávali. Myslím si, že má skutečně fajn atmosféru. Alespoň v našich očích tomu tak je.
Dalo se vůbec předpokládat, kterak posluchači na vaši novinku zareagují? Už znáte reakce některých z nich?
Ano, někteří již reagovali, jiní reagují postupně. Dostáváme spoustu pěkných ohlasů, jsme za ně neskutečně vděční. Děláme vše, co je v našich silách. Snažíme se pracovat s internetem, jak nejlépe to jen jde. Také se postupně zlepšujeme v zacházení se sociálními médii, neboť právě prostřednictvím nich cítíme přímější spojení s lidmi, kteří nás kontaktují.
Vaše skladby jsou úžasné pro svou velkolepou rozmanitost, a to nejen mezi alby, ale také v rámci každého alba. Odkud čerpáte inspiraci?
V kapele je pět velmi odlišných lidí. Vždy tomu tak bylo, i přes různé změny v sestavách atd. Zcela odlišné hudební vkusy – samozřejmě s některými vzájemnými shodami. Řekl bych, že rozmanitost v hudbě pro nás byla vždy tak nějak důležitá.
Můžeš mě nyníctrochu provést vaším tvůrčím procesem? Jaká byla hlavní myšlenka „The Bleeding Veil“?
Jak již bylo řečeno, tentokrát jsme chtěli začít úplně odznova. S prázdným plátnem, to bylo pro nás zásadní. Hlavním cílem bylo vytvořit něco temnějšího a organičtějšího. Dostavil se také pocit, že právě tímto způsobem chceme opravdu pokračovat naplno, takový ten správný pocit, když člověk něco stvoří. Vlastně jsme hned poté začali pochybovat o tom, jestli vůbec ještě nějaké album uděláme. Název, kresba i texty hodně pojednávají o kontraktech. Ať už jde o kontrasty mezi barvami, mezi světlem a tmou, mezi životem a smrtí, mezi lidmi, kontrasty malých i velkých, v hudbě nebo obecně. Chtěli jsme, aby album působilo více „skutečně“ a více hovořilo skrze hudbu i texty, aby bylo upřímnější a přímější.
Máte nastavený nějaký vzor pro psaní kompozic? Píšete texty, pak hudbu, nebo je nejprve hudba a následně texty? Nebo záleží vždy na konkrétní skladbě?
Hudební struktury u nás většinou skládá Tobias a já s Timem píšeme texty. Je to tedy tak, že texty a hudba jsou psány odděleně a současně. Samozřejmě se navzájem kontrolujeme a prezentujeme si naše nápady v průběhu procesu. Ale jak říkám, hlavně na začátku fungují obě složky odděleně. Později však věci více a více spojujeme a pracujeme s hudebními útržky a texty. Společně do všech těchto složek vstupujeme a vrtáme se v hudbě ve všech směrech. Když pak skončíme, máme všechno svařené dohromady. Hodně důležité je ovšem ono „lepidlo“, kterým všechny kusy slepujeme tak, aby do sebe zapadly. Ruku v ruce s hudbou pak musí jít i texty a ilustrace. Tohle všechno je pro nás velmi důležité.
Co bylo inspirací pro název alba a ústřední kresbu, jež se nachází na obalu desky?
Hodně jsme mluvili o kontrastech a filtru mezi dvěma kontrasty. Chtěli jsme vyjádřit předně to, že všechny věci nejsou obvykle černé nebo bílé, všechno tak či onak. Mezi nimi je obvykle něco, co přetéká z obou stran a rozmazává čáry. Snažili jsme se tímto albem vyjádřit více a říci více, než tomu bylo u předchozích počinů. Zároveň jsme však chtěli lidem dát dostatek prostoru pro vlastní interpretaci. Co se týče obalu, tak hlavním záměrem bylo mít album s abstraktní kresbou. Caroline, jež nám obal a layout vytvořila, známe už z dřívějška. Osobně miluji její způsob abstraktní malby. Na začátku jsme jí představili nějaké nápady, texty a ona se pak postarala o zbytek. Svými obrazy nás ohromila!
Je Dalapop opravdu vaším novým labelem? Je to hodně zvláštní značka. Jak jste je objevili? Nebo si oni našli vás? Pověz mi o tom něco bližšího?
Jo i ne. Dalapop ve skutečnosti není běžná nahrávací společnost, ale album jsme vydali s těmito lidmi v koprodukci. Jde o subjekt, jenž spolupracuje a pomáhá místním umělcům z našeho regionu. Během celého procesu, který byl s vývojem albem spojen, pro nás bylo důležité pracovat s lidmi, k nimž máme blízko. Spolupráci s Dalapopem tedy považujeme za přirozený krok, prostřednictvím kterého mají všechny složky k sobě blíž, přičemž i my se určitým způsobem více přibližujeme k domovu. Abych řekl pravdu, jsou to naprosto skvělí kluci.
Pokud vím, tak mnoho fanoušků si všimlo, že vaše hudba je čím dál víc progresivnější a rozmanitější. Čeho se však mohou posluchači od IN MOURNING dočkat v budoucnu?
No, doufejme, že se už v blízké budoucnosti dočkáme nějakých koncertů. Po stránce hudební je přece jen ještě brzy na ponoření se do další práce. Jinak je zajímavé, že vnímáš naši tvorbu jako progresivnější, protože mám pocit, že právě teď jsou struktury našich skladeb pravděpodobně ty nejnormálnější, jaké jsme kdy vytvořili. Ale také si myslím, že jsme si s tímto albem trochu omočili nos díky ponoření se do temnějších vod. Na to jak jsme odlišní lidé a jak máme často hodně rozdílný hudební vkus, tak právě v této věci jsme byli ve zcela jednoznačné shodě. Myslím si, že přesně tohle je ten patřičný prostor, který bychom chtěli v budoucnu více prozkoumat.
Měla pandemie koronaviru dopad na IN MOURNING, případně i na vaše osobní životy? Nebo u vás fungovalo všechno jako obvykle? Měli jste možnost odehrát nějaké koncerty?
Tato situace měla samozřejmě dopad i na nás a na všechny ty věci kolem. Jak jsme byli po „Garden of Storms“ nastartovaní, tak hned poté šlo všechno do háje. Skladeb z této desky jsme si naživo moc neužili. Následně jsme začali pracovat na novém albu, a přestože jsme kolem něho vytvořili patřičnou kulisu, stále je opravdu těžké obejít celou tuhle covidovou situaci.
Máš vůbec čas poslouchat hudbu někoho jiného? Slyšel jsi v poslední době něco zajímavého? Doporuč nám nějaké nové kapely?
Určitě! Rád poslouchám hudbu. V dnešní době upřednostňuji spíše jemnější věci. Miluji nové album od THE WAR ON DRUGS, to je dobré album třeba k vaření. Také mě v poslední době hodně baví skupina WOVEHAND. Z jejich nového singlu jsem skutečně nadšený! Další skvělou kapelou ze Švédska jsou VIAGRA BOYS. Pokud jsi o nich nikdy neslyšel, rozhodně si poslechni jejich nejnovější nahrávku „Welfare Jazz“. Ale abych měl v tom seznamu i nějaké divoce zkreslené kytary, že? Tak třeba MUNICIPAL WASTE a jejich deska „The Art of Partying“. Není to úplně nové, ale pro mě tak trochu nedávno objevené.
Prozraď nějaké vaše plány do budoucna? Je nějaké konkrétní místo, kde by sis chtěl zahrát? Kdybys měl možnost vytvořit si vlastní turné, s kým bys v ideálním případě vyrazil?
Je spousta míst, kde bychom rádi hráli. A vlastně i několik míst, kde také plánujeme hrát. Jakmile to situace dovolí, určitě pro začátek vyrazíme na nějaké evropské tour. Naše ideální turné bych si dovedl určitě představit s METALLICOU, která by přehrávala celé album „Load“. K tomu by mohli dále být ještě MISFITS s Glennem Danzingem. No a k tomu my! Skutečná definice „smörgåsbord“.
Děkuji za rozhovor, bylo mi opravdu velkým potěšením. Hodně štěstí s propagací nové desky!
Děkujeme, že jste s námi byli, moje radost byla ještě větší! Opatruj se a pokračuj!
ALL