Vyškovští DARK GAMBALLE jsou na novém albu znovu svěží, tradičně osobití a nepochybně přesvědčiví. Považte, čtrnácté album! „Kecy, že už tu všechno bylo, ať si dotyční strčí do nejtmavšího místa,“ říká Jirka „10“ Sedláček, jenž se svou kapelou zdaleka nepřipomíná potápějící se bárku bez energie. Naopak! CD „Romance panenky a kladiva“ nabízí spoustu výrazových změn, do jisté míry i poměrně výrazných. Dovolím si tvrdit, že novinka je od předchůdce dosti odlišná, nemluvě o možném srovnání s albem „Panoptikaria“ z roku 2015. Ať je to ovšem jak chce, fanoušek DG se má v příštích týdnech skutečně nač těšit. A klidně mi napište do komentářů, jak se nahrávka líbí právě Vám…
Než začneme pitvat vaši novou nahrávku, zastavil bych se ještě na skok u předchůdce „Hluboký nádech“. I když mám osobně raději „Panoptikarii“ (a ty víš asi proč :)), vnímám, že toto CD bylo opravdu hodně úspěšné. Jak ho s odstupem času hodnotíš?
K albu „Hluboký nádech“ jsme přistupovali s naprostou volností. Neměli jsme žádná pravidla, ani striktní hudební směr. Prostě jsme nahráli vše, co nám múzy poskytly. A z nějakého důvodu, mezi nebem a zemí, tohle album lidem sedlo. Například u alba „Zatím dobrý“ jsme změnili všechny nástroje, přístup, kompletně jsme všechno překopali, udělali gamballskou revoluci a mysleli si, „to se budou lidi divit“. Hovno! Téměř nikdo si těch změn nevšiml. (smích) U alba „Hluboký nádech“ jsme na všechno kašlali, a pak sbírali vavříny. To je, myslím si, super návod. (smích).
Pro DARK potažmo DARK GAMBALLE je „Romance panenky a kladiva“ už čtrnácté řadové album. To už je celkově opravdu neuvěřitelná porce skladeb. Přiznám se, že kdybych vás neznal, asi bych si řekl něco ve smyslu: „Co ta kapela může na čtrnáctém albu nabídnout překvapivého? Vždyť už vše podstatné muselo být řečeno!“
Vždycky můžeš míchat koktejl jinak, stačí jen měnit přísady. To není nic světoborného. Ale míchat koktej tak, aby bylo jasně rozpoznatelné, že jde o DARK GAMBALLE a přitom použít úplně nové ingredience, to už chce odvahu, vůli ještě něco hledat, když už prý všechno někdo někdy hrál, všechno bylo vymyšlené, nebát se zkusit něco nové. Já si osobně myslím, že studnici hudby není možné vyčerpat. A ty kecy, že už tu všechno bylo, ať si dotyční strčí do nejtmavšího místa. Jednou mi jeden můj známý řekl, že radši nikdy nic nenahrál, protože už všechno bylo nahrané. Debilnější alibi jsem neslyšel.
Hudba DARK GAMBALLE nikdy nebyla ortodoxní, nikterak striktní či zásadová. Domníváš se, že právě toto je ve vašem případě lék na dlouhověkost a funkčnost?
To nevím, myslím, že je důležité se naučit spolu vyjít, pochopit se, potlačit ego, někdy ustoupit a mít vůli a chuť pracovat pro tým. Jaká u toho zní hudba, je asi podružné. To, co jsem popsal výše, to je velice těžké. A to my máme výhodu, že jsme „víkendová kapela“. Nevím, jak bychom dopadli po nějakém půlročním turné, spaní v autě, únavě, spoustě chlastu, prášků na spaní a prášků na nabuzení atd. Zažil jsem osm koncertů po sobě a můžu říct, že bych musel hodně rychle změnit přístup, protože takový životní styl by mě určitě sejmul. Takže pokud někdo jede turné tři roky, těžko se může vrátit bez jizev na těle i na duši.
Řekl bys, že kromě zkoušení a hraní je nezbytné i neustálé přemýšlení o tom, co vytváříte? Kolik času denně strávíš jen tím, že nad něčím přemýšlíš a dumáš? Myslím tedy ve vztahu k hudbě.
Tak já myslím, že dosahuju absolutního vrcholu ve svém životě. (smích) Dokonce jsem to dotáhl tak daleko, že ve volných chvílích, kdy o hudbě nepřemýšlím, tak poslouchám 1000x dokola tu píseň, na které dělám. (hurónský smích) To je asi zjevně posedlost, nikdo mě totiž do ničeho nenutí. Na projekty, kterých se účastním, se nestojí fronty v očekávání a davové hysterii. Přesto pořád a stále něco dělám. Miluju hudbu a věci okolo ní.
Přemýšlíš nad novu cestou kapely tak, že chceš pokaždé přinést nějakou změnu? Jakou paletu „DG“ si podle tvého soudu fanoušci nejvíce žádají? Vyvíjí se i toto? Myslíš, že byste velkou část fanoušků uspokojili snadno a jednoduše tím, že byste natočili „Superstar 2“?
Samozřejmě mě lákají nové směry, nové nástroje, nové efektové pluginy a čas od času něco propašuju do projektů, na kterých dělám. Kluci v DARK GAMBALLE jsou v tom ještě dál než já. Netrpím syndromem, že musím jít s dobou, ale rozhodně nezavírám oči před tím, co se okolo děje. „Superstar 2“ už nikdy nikdo nenatočí, protože těm lidem, kteří na albu hráli je o 17 let víc a jsou už teď jiní. A i kdybychom nechali album analyzovat, nahráli jeho klon, tak se obávám, že by bylo jiné. Mám radost z každého fanouška, udělám pro něj první i poslední, ale možnost tvořit písně tak, jak se líbí hlavně mně, je pro mě jaksi důležitější. Chci mít v tomhle naprosto čistý stůl. Je mi padesát a nechci dělat nějakou hudbu jenom pro to, že zrovna takovou někdo ode mě očekává.
Jsou kapely, které si posluchače dokázaly v průběhu let doslova ochočit. I kdyby dotyční úplně uskočili do prázdna, patrně by jim to u toho ryzího fanouškovského jádra prošlo. Mě by ale zajímalo, jestli při tvorbě muziky vnímáte jistou odpovědnost vůči fanouškům? Pracujete už dopředu s tím, že DARK GAMBALLE jsou dnes už značka, která zkrátka „nemůže kulhat na jednu nohu“?
Samozřejmě že se snažíme neustále natočit nové „Yesterday“ (synonymum pro dokonalou píseň). Co se týká taktiky a nezklamání fanoušku, tak my nejsme dobrý vzorek kapely. Přestože si vážíme každého jednoho fanouška, kdo nás opravdu zná, tak to potvrdí, stejně bláznivě hledáme tu nejlepší píseň, dokonalejší text, sugestivnější obal atd., a to bez ohledu na to, jestli nás fans opustí, nebo jestli tady bude ta lepší možnost, že zůstanou. Zabrousíme-li do minulosti, tak to, co jsme předvedli třeba ještě jako DARK po albu „Sex’n’Death“, když jsme změnili hudební styl, tak to byla třeba hotová sebevražda, která vyvolala i pěstní souboje a nenávist původních fans. Teď už se nebijeme a fans nás mají rádi.
Když jsem zpovídal Toma v rámci jedné z kapitol knihy „Svět za dekou“, řekl mi, že už se posluchači totálně překotných změn u DARK GAMBALLE asi nedočkají. Nicméně novinkové album je z mého pohledu opravdu hodně jiné. Překotně jiné asi ne, ale jsou na něm úseky, které jsme u vás ještě neměli možnost slyšet. Souhlasil bys?
Neumím se ještě podívat na album s odstupem. Celé prakticky vznikalo na počítači ve Spajsiho studiu, a to za přítomnosti všech členů DARK GAMBALLE. To je velice rozdílný přístup oproti minulosti. Rytmicky a přístupem k bicím nástrojům by mělo být znát hodně změn. Bicí vznikaly na PC, kdy si tentokrát největší krajíc práce vzal na sebe Spajsi. Dohlížel Tom, který byl řekněme hodně shovívavý, aby nám to naše dětské hraní nekazil. Mraky kytarových nápadů nabízeli Deady i Spajsi, Gothyšh kontroloval, aby party bicích byly pro něj hratelné ve studiu i naživo a aby se mu líbily. Neexistuje za éry DARK GAMBALLE deska, do níž bych s ohledem na vznik méně mluvil. Líbilo se mi totiž, jakým směrem se vše ubírá. Já sám jsem si jako divák spolupráci celé skupiny užíval. To nikdy nebylo zvykem, většina písní totiž v minulosti vznikala separé, přičemž řád skladbám dával Tom.
Na albu je hodně skladeb ve středním tempu, v některých se dokonce objevují prvky progresivního rocku, harmonie jsou také víceméně jiné ve srovnání s předchozími alby. Dává vám obecně „rock“ větší manévrovací prostor než metal?
Tohle je myslím Deadyho zásluha. Ač věkově nejmladší, tak tíhne spíš ke klidné, melancholické rockové hudbě. Taky jeho písně mají čím dál tím víc progresivní nádech. Je to tím, jak se stále více hráčsky posouvá. Myslím, že se skvěle doplňuje se Spajsim, který je spíš riffový sekerník. Ale možná bys v jeho hře na novém albu mohl vysledovat, že v současnosti poslouchá GOJIRu, PERIPHERY a stále jím milovaného Tremontiho. Nevidím rozdíl mezi „manévrovacím prostorem“ v rocku nebo metalu. Pokud nemáš strach experimentovat, tak máš celý život co dělat. Tom se svými čtyřstrunnými bestiemi pak dal písním řád a propojil melodie s rytmikou.
Z hudby jste v podstatě vytěsnili veškeré umělé zvuky. Jednu dobu jste ale právě Vy patřili k těm největším inovátorům v rámci kombinace metalu a elektroniky u nás. Máš pocit, že jste z téhle tůně vytáhli skutečné maximum?
Oni tam ty zvuky jsou, ale nedostaly příliš prostoru a hlasitosti, tentokrát dokreslují barvy v refrénech a nenápadně bublají. Nemyslím, že bychom vyčerpali studnici elektroniky a metalu, ale teď nás to jednoduše baví takto. V budoucnu nevylučuju návrat k elektronice.
Vaše poslední alba zdobí skladby plné kontrastů. Na aktuálním albu jste však tuto svou vlastnost vyostřili non plus ultra. Výsledkem je v podstatě „pop ‚n‘ core“, z mého pohledu neuvěřitelně zábavný a jako vždy hodně troufalý. Vnímáš, že v tomto kontrastování kráčíte čím dál tím víc do hloubky? Řekl bys, že právě tento znak je pro DG charakteristický napříč celou diskografií?
Ano, myslím, že je. Už v minulosti to byli mistři FEAR FACTORY, FAITH NO MORE, NINE INCH NAILS, kteří měli odvahu smíchat protiklady. A my k nim vzhlíželi! Dle mého jsou v těchto polohách DARK GAMBALLE velice silní. Troufalí jsme byli vždycky, někdy hudbu od nás lidé vezmou, jindy třeba vyšumí, ale bez toho napětí by to celé nebylo dobrodružné. Je to tak dobře. Konstruktivně míněné facky i obejmutí jsou solí hudby. Vždycky nová hra, nové karty.
Vím, že o tom takto nepřemýšlíte, ale tak nějak se nemohu zbavit dojmu, že touto nahrávkou musíte logicky ztratit určitý počet posluchačů (těžko říci, jak velký bude), neboť ne všichni dokáží mít takový záběr. Vnímáš album „Romance panenky a kladiva“ jako další důležitý předěl ve vaší biografii, nebo nahrávku bereš jako „pouhé“ další album, a to bez těch všech složitostí, které jsem popsal?
Nevidím „Romanci“ jako nějakou revoluci, ale můžu se mýlit. Nebylo by to poprvé ani naposled (smích). Tohle je nové album DARK GAMBALLE a čas ukáže, jak si povede. Samozřejmě doufáme, že bude přijímáno jak pistáciová smetanová zmrzlina posypaná nadrcenými kešu ořechy. Věřím, že nás fanoušci nenechají stát samotné. Nepotřebujeme ale, aby se album líbilo každému, protože taková hudba by se nám určitě nezamlouvala.
Objevem nahrávky jsou pro mě místy až progrockové pasáže, jimiž jste skladby z mého pohledu řádně „zkomplikovali“ (skladba s příznačným názvem „Píseň“ je opravdu skvostná). Jako kdybyste se jako hudebníci navraceli k tomu krásnému rockovému základu, u kterého to všechno začalo.
Tohle je už dnes klasická Deadovina za přispění producentského gurua Toma. Nepokrytě miluju tuhle píseň a natočím k ní klip, i kdyby čert na koze jezdil.
Řekl bych, že jako autor textů se čím dál víc otvíráš, více necháváš posluchačům nakukovat do svých karet. Pozoruješ, že i v tomto u tebe nastal určitý posun? Je např. skladba „Protipóly“ tvým autobiografickým příběhem? Takhle nějak si představuji vkusnou píseň věnovanou ženě…
S odstupem času nechávám víc nahlédnout posluchačům pod pokličku. S přibývajícím věkem mám větší potřebu, aby mé texty byly pochopitelnější. Ale u mě to berte s rezervou. Nějak přirozeně se leitmotivem mých textů napříč projekty staly vztahy mezi dvěma lidmi. Láska, příběhy a peripetie s ní spojené. Některé texty jsou ovlivněny mými zkušenostmi nebo událostmi kolem mě. Většina z nich jsou ale vymyšlené příběhy. Které a proč, to zůstane tajemstvím. Písně, kterými muž věnuje slova obdivované a milované ženě, u mě rozhodně nejsou novinkou.
Obal alba je znovu nádherný. Můžeš představit záměr, se kterým jste ke grafice přistupovali tentokrát?
Tomáš Kučerovský dostal píseň, fotky z klipu, nějaké postřehy a absolutní důvěru, neboť jeho práce jsem znal od Toma. Jsem z výsledku naprosto nadšený a kluci taky. Nikdy nepřestanu cítit fascinaci a pýchu, že tohle je obal našeho alba, když se na kresbu Tomáše podívám. Velmi často si obraz prohlížím.
Album „Hluboký nádech“ se dočkalo rovněž vinylového zpracování. Pro DARK GAMBALLE to byla první velká placka. Jak realizaci s odstupem času hodnotíš? Oprášil jsi také gramofon? Vyjde i „Romance“ na vinylu?
Gramofon mám, ale je z roku 1910 a současná LP si na něm nepustíš. Bráním se zuby a nehty koupi nového gramofonu, protože jak se znám, začal bych opět shromažďovat a už teď mám na půdě tisíce audio kazet, VHS videokazet a CD. Vydání LP je časově i finančně náročná věc, protože investované peníze se vrací pomaleji než u CD nebo oblečení. Pokud se vrátí koncerty a naplníme zase pokladničku, tak LP bude.
Nahrávku v současné chvíli nebudete moci podpořit koncerty. Nebudu se ptát, jak moc ti živé hraní chybí, spíše mě zajímá, jak nyní nakládáš s volnými víkendy? Věnoval ses kupříkladu aktivitám, na které jsi delší dobu neměl čas?
Točím klipy s kamarády Michalem Šteflovičem a Petrem Bařinou, maluju, dělám výtvory z dřevěných naplavenin, které pak „vyvenčím“ v klipech, s mojí ženou jezdíme a hledáme zajímavá místa, jako jsou opuštěné objekty nebo jinak krásné lokality, které opět „prodám“ v klipech. Pořád se učím nové věci. Většině nerozumím, ale přesto je dělám. (smích) Nenudím se, ale koncerty a kapelní „techtle mechtle“ okolo mi citelně chybí.
Máte připravené nějaké promo akce na podporu desky, alespoň jako částečnou náhradu za koncerty?
Uvažujeme o jistých věcech, ale rozhodneme, kterou cestou půjdeme až podle toho, kolik dáme dohromady financí.
Nicméně… změnil se nějakým způsobem klíč, podle kterého vybíráte koncertní skladby? Předpokládám, že výběr songů je čím dál těžší. Nasloucháte v tomto případě i prosbám fanoušků?
My používáme tuhle cestu: vybereme písně, u kterých si myslíme, že budou fungovat naživo, natočíme k nim klip a uděláme promo akce. Teprve pak vyzkoušíme, jak fungují koncertně. Většinou tahle taktika zabere, ale jsou i písně, které nám nějak hráčsky neseděly, nebo se nesetkaly s přízní fanoušků. Jak by řekl Mistr Joda, je to hra světel a stínů.
V květnu to bude pět let od vydání knihy „Svět za dekou“. Prožil jsi během dalšího času nějakou zajímavou příhodu, která by se v knize s určitostí vyjímala?
Nevím, jestli by se tato událost v knížce vyjímala, ale pro mě osobně je zásadní. Vlastně až do minulého roku jsem nikdy neměl vlastní pokoj. Mám dva sourozence a s těmi jsme se v minulosti dělili o jednu místnost. Později, když přišly na svět moje děti, tak na mě zase nezbylo. Najednou ale přišel čas, kdy se můj starší syn rozhodl vyletět z hnízda a nejednou tu byl k dispozici volný pokoj. Ten jsem vyklidil a začalo budování domácího studia. Velice trpělivě a pečlivě jsem pokoj odhlučnil a pomocí pěn, basových pastí, melaminových desek, vytvořil místnost pro nahrávání zpěvu, kytar, kláves atd. S radami ohledně akustiky a vybavení mi hodně pomohli mistři Staňa Valášek a Otyn. Naprosto tohle místo miluju a trávím v něm většinu času, když jsem doma. Děkuju za otázky, některé mi daly opravdu zabrat, ale nudné rozhodně nebyly. Čest a sláva tobě na věky věků.
ALL