DYING PASSION jsou spolehlivou stálicí na naší hudební scéně. Srdnatě přitom nějaký ten pátek vybočují ze všech tradičních škatulek a krabiček, přičemž mnoho festivalových promotérů si s nimi neví rady. To ostatně přiznal i dlouholetý lídr Standa Jelínek (kytara, doprovodný zpěv), s nímž jsem v následujícím rozhovoru rozebral i toto téma. Prioritou se nicméně stalo novinkové album „Skylor“, na nějž osazenstvo věrných příznivců delší dobu čekalo. Přiznám se, desku mám už slušně naposlouchanou, a přestože není úplně snadným soustem, dělá mi nyní společnost v podstatě každý den. Třeba se totéž stane i Vám!?
Stando, s novým albem „Skylor“ přicházíte po takřka šesti letech od poslední desky „Black Threads“. Zkus na úvod shrnout, co všechno se u DYING PASSION za tu dobu změnilo? Najdeš v tomto mezidobí nějaké zásadní faktory, které se posléze podepsaly i na vyznění novinky?
Jsme zase o něco starší a moudřejší.????Proběhla výměna basisty, Radek se vrátil do CHAOS IN HEAD a nahradil ho basový kytarista Jan Stinka. Taky jsme museli vyměnit zkušebnu, což nás hodně mrzelo, protože tam byly jen tři schody a na novou zkušebnu to jsou tři patra a výtah mnohdy nefunguje. Ale zase to tam voní novotou, respektive novým kobercem.???? V mezidobí s námi koncertoval kytarista Ondra, ale k nové desce se nedopracoval a po asi třech letech odchází. Taky jsem si dovolil natočit nejprve projekt s Martinem Spacoshem, ELBE – Sudety. A druhou desku už jako kapela ELBE („Eschatology“). Mezi zásadní faktory, které ovlivnily desku „Skylor“ v tomto období, patřilo i to, že byla covidová absence koncertů a my se věnovali pouze skládání. Nikam jsme nespěchali a s deskou jsme si vyloženě hráli.
S jakými záměry jste k desce „Skylor“ přistupovali? Bylo vaším cílem vytvořit něco poněkud jiného ve srovnání s „Black Threads“? Nebo bys řekl, že se jedná spíše o logického nástupce, dalšího víceméně typického počinu kapely, kterého fanoušci s potěšením přijmou?
Takhle o tom nepřemýšlíme. Chceme jen natočit dobrou desku, která nás bude bavit. Ovšem podvědomě nás něco nutí to posouvat dál, k lepšímu. A to nejen zvukově, ale i se samotným komponováním. V hudbě jsou neomezené možnosti, a to nás na tom asi baví. To, jak to přijmou naši posluchači/fanoušci, je vždycky pro nás velké napětí. Zpětná vazba je pro nás taky důležitá, ale při skládání se téhle myšlence nepodřizujeme.
Většina nových písní na „Skylor“ mi přijde překvapivě dosti optimistická, z alba nikterak napadají „kapky melancholie,“ jako tomu bylo u některých vašich předchozích desek. Čím si to vysvětlit? Náhoda, nebo je možné, že tyto mé dojmy vyplývají především z toho, že nahrávka je hodně „hravá“, skoro bych se nebál použít slovo „důvtipná“.
Když jsme desku tvořili, tak jsme u toho mysleli na samotné téma alba. A ty nálady a pocity je potřeba zhudebnit tím správným směrem. Nemůžeš hrát „zlo“, když se dotyčný má cítit dobře, je plný dojmů a překvapení. Tedy optimistické polohy jsou na místě. Ale je tam i spousta teskných či melancholických poloh. Myslím, že co se nálad týká, by deska mohla působit pestře. Mám rád barevná alba, která nepostrádají dynamiku a důvtip.
Album pojednává o vesmírných cestách hlavního protagonisty Skylora, ovšem jak některé kapely popisují vesmír jako černý a nebezpečný prostor, tak vy jste se rozhodli spíše k romantičtějšímu vyjádření, jak už bylo řečeno, k mnohem pozitivnějšímu. Čím tě vesmír nejvíce fascinuje?
Vesmír mě nejvíc fascinuje v tom, že o něm v zásadě nic nevíme. Ten nekonečný prostor může nahánět strach a může se zdát temný a nebezpečný. Ale vše může být taky jinak! Co když jsme v nějaké bublině odtržení od ostatních světů a dimenzí, protože nás tam jednoduše nechtějí? Lidstvo nemusí mít zrovna hezké renomé, neumíme žít sami se sebou a udělat si pořádek u nás na Zemi. K tomu poznat nové světy, jako se podařilo Skylorovi v jeho příběhu, máme ještě hodně daleko. Fascinují mě dnešní technologie, které se během let hodně vyvinuly. Teleskopy, co dohlednou za hranice naší galaxie a třeba teď aktuálně Webbův teleskop, který se chystá nahlédnout až do počátku existence našeho vesmíru. Okrajově se zajímám i o různé teorie vesmíru, něco jsem přečetl od Stephena Hawkinga. Jeho Stručná historie času je asi základ pro každého, kdo se alespoň trošku o tyhle věci zajímá. Např. teorie černých děr. Absolutně si nedokážu představit, že hvězda větší než naše slunce, dokáže černá díra stlačit na velkost tenisového míčku, ale přitom nic neztratit na hmotnosti a síle gravitace.
Měli jste „díky“ covidovým lockdownům více času na finalizaci „Skylor“? Spatřuješ, že je odkaz této „divné doby“ na albu nějakým způsobem rovněž zaznamenán?
Myslím, že na atmosféře alba to vliv nemělo. Ale tím, že se nekoncertovalo, tak zbývalo mnohem víc času na tvorbu desky. Ne že bychom před tím nějak hojně koncertovali, ale na koncert je potřeba určitá příprava a ta zabere nemálo času. My ten čas využili pro komponování nového alba, a to i když byly zavřené okresy, kdy jsme se nemohli osobně stýkat. Pracovali jsme každý sám doma a posílali si nápady po netu. Byl to vlastně takový bonusový čas.???? Kdo ví, třeba by deska bez té „divné doby“ nebyla ještě na světě.
V jakých formátech nové album vychází? Bude k dispozici i na vinylu? Jaký je tvůj vztah k fyzickým nosičům? Upřednostňuješ je stále nad digitálními platformami?
Album vychází na CD v šestipanelovém digipacku s dvanáctistránkovým bookletem. Dostali jsme i nabídku na ultra limitovanou edici pro fajnšmekry na MC, která se bude brzy řešit. Vinyl mám taky v plánu, ale na ten si budeme ještě muset počkat. Náš label vinyly nevydává, takže to vypadá na vlastní náklad. Vinyl je jediný nosič, na kterém nám nevyšlo ještě žádné album, a rád bych si tuhle radost udělal. Tak uvidíme, třeba na Vánoce. Fyzické nosiče čas od času koupím, především na koncertech. Už nějaký čas si plánuji koupit lepší Hi-Fi s gramofonem, protože mám doma spoustu dobrých vinylů a momentálně je nemám na čem přehrát. Takže, jak to bude doma, budu už kupovat asi jen vinyly, navíc nikdo nemusí vymýšlet co k narozeninám a na Vánoce, budu rád za každé pěkné LP. Poslech vinylů pak bude takový svátek, na to si prostě musíš udělat čas. Digitální platformy taky používám, docela dost bych řekl. Nejvíc asi na Spotify, kde se dá v žánrových playlistech objevit spousta zajímavých interpretů. Pak hodně používám i Bandcamp, kde si digitální alba kupuji, abych dané interprety i malinko podpořil.
Jak někdy tvorba nahrávek bývá v poslední fázi o stresu a takové té povinnosti všechno dotáhnout do konce, tak u „Skylor“ mám dojem, že jste se asi museli po celou dobu královsky bavit, neboť oněch „kliček a odboček“ je v jednotlivých skladbách celá řada. Cítíš to stejně? Je po těch dlouhých letech, co spolu tvoříte, těžké vymanit se z té zavedené rutiny a ponořit se do tvorby tak, aby se nadšení znovu dostavilo?
Mě osobně tahle fáze strašně baví. Asi bych to nenazval stres, ale takové spíš příjemné pnutí. Nenechám si ujít žádnou část nahrávání a při mixu jsem s Martinem neustále v kontaktu, kdy mi posílá postupně mixy a různě barvíme celou desku. I když jsme album začali nahrávat už někdy v červnu, tak jsme termín vydání dali až na únor, tedy osm měsíců do vydání. Před tím nikdy tak dlouhá doba na celou produkci nebyla. Když si zadáš nějaký smrtící deadline, tak to pak může být i stresující. Takhle jsme vyloženě nikam nespěchali. A čéče, zatím se po těch letech žádný pocit z nucené rutiny nedostavil. To nadšení vždy nějak samo přichází, myslím, že jak deska vyjde, odehrajeme koncerty a pomalu začnu něco zase skládat. ????
Přestože se „Skylor“ moc příjemné poslouchá, je zjevné, že ani tentokrát jste nevytvořili nahrávku poddajnou. Když přihlédnu k vašim metalovým kořenům, tak mám pocit, že právě novinka reprezentuje pravděpodobně to největší vzdálení se od tohoto původního základu. Je mi jasné, že všichni posloucháte velké kvantum rozličné muziky, ovšem vnímáš to osobně tak, že příkladně třeba post-rock vám dává více možností se jaksi více umělecky rozpřáhnout?
Abych řekl pravdu, tak jakési umělecké rozpřáhnutí budujeme už od první desky. Myslím, že jsme se nikdy ničím nijak nesvazovali. A nesmyslím, že by nám nějaká škatulka, třeba post-rock, pomohla více se rozpřáhnout, spíše naopak. Přijde mi, že se post-rockové kapely poslední dobou už docela samy vykrádají a jako by se nemohly už moc kam posunout. Jsou samozřejmě výjimky, které to posunují dál a dokáží překvapit. Na „Skylor“ jsou místy post-rockové motivy či postupy, ale pokud budeme škatulkovat, tak najdeš i dream pop, darkwave, prog rock atd. Moc nerad škatulkuji, ale chápu, že někdy je to nezbytné. Pro mě je zásadní atmosféra a energie, které album přináší, ať je to pop, rock, metal, na tom už tolik nesejde.
Přiznám se, že už delší dobu v hlavě nosím otázku, na kterou jsem se tě vždy chtěl zeptat. Je ale možné, že nebudu první.????Cesta DYING PASSION mi v mnoha ohledech evokuje hudební vývoj THE GATHERING, jež slavili velké úspěchy se svými doommetalovými deskami. Po odchodu Anneke se však vydali do opravdu nevšedních hudebních končin. Chvíli jsem jejich dráhu přestal sledovat, také jsem podlehl takovému tomu obecnému tvrzení „že už to není ono“, ale zpětně si za to hodně nadávám. Jak tedy vnímáš jejich vývoj ty sám? A spatřuješ tady i jistou podobnost v tom, co děláte s DYING PASSION? No, a pokud si dobře pamatuji, tak jste jim minimálně jednou předskakovali. Už je to sice mnoho let, ale klidně zavzpomínej…
Tuhle kapelu mám moc rád. Sleduji ji od jejich první desky „Always…“ Vzpomínám, když vyšel tento debut, tak moje první reakce byla: „Ty woe, tuhle hudbu jsem hledal.“ A jsem neskutečně vděčný, že natočili tolik krásných desek. A to že ti jejich hudební vývoj evokuje ten náš, tak to asi bude i tím, co jsem popisoval v předchozí otázce. Přišli mi, že se ničím nikdy nesvazují a dělají hudbu tak, jak je baví. Zrovna dneska jsem poslouchal jejich nový singl a je vidět, že se nebojí a vlastně nikdy nebáli experimentovat se zvukem. Těším se na celou desku a doufám, že pojedou turné a vezmou nás s sebou.???? Ostatně jednou mi to kytarista René nabízel. Pak z jistých důvodů měli koncertní pauzu a nic z toho nebylo. A myslím, že už i tolik nekoncertují, tak jak dříve. Nicméně moc rád bych je zas viděl živě. Poprvé to bylo v Roxy v roce 1997, když vydali desku „Nightime Birds“. A v roce 2000 jsme jim dělali předkapelu v Paláci Akropolis. Byl to tenkrát pro mě obrovský zážitek. Navíc jsou to moc milí lidé, což asi tak nějak vyplývá i z jejich hudby. Když jsme dohráli, lidi si přáli přídavek, ale už jsme nemohli přetáhnout svůj hrací čas. Pomohli tomu Anneke a René, kteří stáli na kraji podia a vraceli nás zpět na stage. Pak jsme se ještě potkali na podiu v Abatonu už se zpěvačkou Silje. Tenkrát jsme s nimi měli hrát ještě v Bratislavě, ale tam to nějak z kapacitních důvodů neproběhlo. Tak uvidíme, třeba se nám ještě někdy poštěstí sdílet společně jedno podium.
A nyní znovu zpět k aktuální nahrávce. Ta má opět naprosto famózní zvuk, skutečně klobouk dolů. Lze vůbec slovy definovat snahu spojenou s cílem se znovu posunout, a to s ohlédnutím k ostatním nahrávkám?
Díky za kompliment, zvuk je pro nás důležitý. Tentokrát jsme zvolili trochu jiný postup než u předchozí desky. Tyhle věci probírám hodně s Martinem Spacoshem, posíláme si různé nahrávky a řešíme, co a jak kde zní a že by taky nebylo špatný to nějak tak zabarvit apod.
Nahrávání probíhalo na několik etap. V červnu jsme nahrávali bicí ve studiu Svárov, kde se náběry moc povedly. A tohle je, myslím si, pro výsledný zvuk docela zásadní. Je tam výborná technika, akustika a především zkušenosti Lukáše Martínka a Michala Šindeláře, kteří nám bicí natočili.
Druhá část nahrávání probíhala u nás v Šumperku, v Black Chambers Studiu, jehož majitelem je náš bývalý kolega Dušan Miky Mikulec. Podílel se coby kytarista na deskách „Amplify“ a „Transient“. U Mikyho jsme natočili vše ostatní, kytary, basu a zpěvy. Výhoda spočívala hlavně v tom, že to bylo doma a nemuseli jsme nikam dojíždět a přespávat. Pak všechny náběry putovaly do studia Martina Spacohe, který desku mixoval. Nikam se nespěchalo, na mixu jsme si chtěli nechat záležet. Začalo se někdy v září a skončili jsme v prosinci. V průběhu jsme přemýšleli, komu poslat mix na mastering. Spacosh navrhl Jacoba Hansena, se kterým má už zkušenosti. Jacob mastroval i Martinovo poslední album BETWEEN THE PLANETS, která se mi (nejen) po zvukové stránce moc libí. Tak jsme se rozhodli mu „Skylor“ také poslat. Myslím si, že jsme udělali dobře. Mám z celkového výsledku opravdu radost a troufám si říct, že jsme lepší zvuk neměli.
DYING PASSION mají na hudební scéně patřičný kredit, nevím, jestli to i Vy takto vnímáte!? Nicméně jste často oceňováni nejen posluchači, ale i recenzenty, dostává se vám pozornosti v médiích atd. Je něco z toho, co by se podle tvého soudu dalo posunout ještě o něco víc? Jak se kupříkladu mění (nebo měnily) vaše ambice v čase?
Jsem opravdu rád za těch pár vděčných fans, kteří si vždy po vydání koupí naši desku, případně se přijdou podívat na koncert. A také za hudební publicisty, kteří jsou ochotni desku poctivě naposlouchat, napsat recenzi a třeba nabídnou i rozhovor, aby tímto nové album podpořili. Toho si opravdu moc vážíme. Co bych si ale opravdu přál, je, abychom se dostali do širšího povědomí. Dostat se na nějaký letní festival je téměř nemožné, v podstatě jsme většinou mimo žánr a koncepci. To neznamená, že chci hrát všude, ale některým rockovým, alternativním či metalovým festivalům by naše hudba prospěla.???? Letos nás čekají pouze dva festivaly, a to Czech Death Fest a AFOD. A od toho se odvíjí ty ambice v čase, na které se ptáš. Když jsme vydali první desku, tak mi přišlo, že šlo tak nějak všechno snadno. Naše ambice nebyly tak vysoké, po tom, co všechno v podstatě přišlo samo. Ani si nedokážu moc vysvětlit, čím to bylo. Takže přirozeně si nastavíš laťku a chceš ji dál posunout. Ale buď jsme si sáhli na strop, anebo jsme prostě nebyli dostatečně cílevědomí. Postupně jsme si vytvořili současnou pozici, kde už jsme zlomili hůl nad vizí hrát po boku větších kapel. A rovněž být součástí většího labelu.
K životu kapely patří nejen úspěchy, ale i zklamání. Vzpomněl by sis na něco, co tě v souvislosti s DYING PASSION opravdu zamrzelo, čeho zpětně lituješ?
Potkali jsme se s pár nepříjemnostmi, což je zcela přirozené. Osobně ničeho nelituji, vše špatné je k něčemu dobré. „Co tě nezabije, tě posílí.“
Uvažovali jste někdy o realizaci nahrávky, která by byla kompletně v češtině? Když pominu to, že v angličtině se vám lépe tvoří, myslíš si, že by se pro většinu posluchačů mohli stát DYING PASSION o něco přístupnější? Je třeba toto téma, jímž jste se při vzájemných diskuzích zabývali?
Tohle jsme už samozřejmě probírali, ale nenašli jsme důvod, proč zpívat česky. Angličtina je zkrátka mnohem zpěvnější a tak nějak se k naší hudbě víc hodí. Ale nemám nic proti tomu zpívat česky. Obdivuji zpěváky, kteří si umí s češtinou krásně vyhrát. Jejich určitě spousta, ale napadá mě třeba David Koller nebo Desed z DARK GAMBALLE. A líbí se mi třeba Jakub König a jeho „Zvíře jménem Podzim“, ten tou češtinou vyloženě maluje. S mojí druhou kapelou ELBE máme taky dvě česky zpívané skladby, ale to bylo dané okolnostmi. S DYING PASSION jsme zatím tuhle potřebu nenašli.
V roce 2020 opětovně vyšlo debutové album „Secretly“. Jedná se o čistou reedici, nebo byl materiál nějakým způsobem zvukově upraven? Máte v plánu reedice také dalších nahrávek?
Tenhle nápad přišel až z Řecka. Titus z labelu Sleaszy Rider nám nabídl vydat k dvaceti letům reedici debutu „Secretly“. Měl jsem zájem album lehce přemixovat, ale ve studiu Půda, kde jsme desku natáčeli, se celý záznam se všemi stopami ztratil. Takže jsme nakonec upravili jen lehce mastering. A zase si říkám, aspoň to má kouzlo té doby. Kdybychom do toho už moc zasáhli, tak by to asi ztratilo autentičnost. Titus nám nabídl do budoucna reedice více desek. Letos bude deset let od vydání „Amplify“ a dvacet let od „Voyage“. Uvidíme, ale asi bychom to měli zrealizovat.
Je z předchozích osmi desek nějaká, na které bys při veškeré své přísnosti vůbec nic nezměnil? Dokážeš se jako posluchač snadno přenést nad určitými nesrovnalostmi (které třeba vnímáš jen ty sám), jež s odstupem času ve skladbách slyšíš? Znám spoustu muzikantů, jimž toto vadí natolik, že své starší věci nejsou schopni poslouchat. Jak je tomu u tebe?
Popravdě, naše staré věci moc neposlouchám, respektive. jen tehdy, když je připravujeme na živá vystoupení. Ale před nedávnem jsme dělali na Fobii s Lukášem Hořínkem takový seriál, který měl zmapovat celou naší diskografii. Popisovali jsme i jednotlivé songy. Tady jsem byl donucen vše poslechnout. ???? A musím říct, že jsem byl občas překvapený, cože to z nás vlastně lezlo. Ale byly i momenty, kdy jsem si říkal „proč???“ Samozřejmě vždycky lze udělat něco jinak, ale beru to jako odkaz té doby. Tak nějak jsme tenkrát uvažovali a komponovali. Jak bychom to udělali a nahráli dnes, může být typický příklad songu „Severance“ z alba „Voyage“ (2002). Celý song jsme předloni nahráli znovu, zpomalili jsme tempo, upravili aranže, zkrátka nahráli vše se současným soundem. Nazvali jsme ho „Severence MMXX“ a vydali jako singl. A právě tohle podání nás bavilo na tolik, že jsme k tomu natočili i videoklip.
Na jaře vás čeká série koncertů se SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY. Počítám, že už se nemůžete dočkat… ???? Představují tyto koncerty ve vašich očích stále určitou „specialitu?“ Třeba i ve srovnání s tím, co jste zažívali kdysi?
Na koncerty se vždycky moc těším. A tyhle šňůrečky miluju. To že hraješ několik víkendů po sobě, je vždy znát. To se kapela nejvíc vyhraje, v půlce turné už ani nepřemýšlím, co hraji a jde to samo. Nejhorší je, když hraješ po několika měsících jeden koncert a pak dalších několik měsíců nic. Což se teď vlastně dělo.
Ještě před covidem jsme se SSOGE hráli v jednom klubu a vše perfektně fungovalo. Padl návrh, že by se mohlo udělat více akcí. Pak dlouho nic, covid, delta, omicron. Ale letos to konečně uskutečníme. Tak nám drž palce, ať to nic neohrozí. A tím to Vás všechny srdečně zvu, stačí se podívat na naše stránky, kde najdete všechny termíny a místa konání.
Děkuji za rozhovor, ať se Vám daří na všech frontách.
Taky děkujeme.
ALL