R.U.M. zine

S R.X. Thámem jsem toho prožil opravdu hodně. Do dnešních dnů nemohu zapomenout na to, kterak jsem vedle něj žil, hovořil s ním a on se ani brvou nezmínil o tehdy chystaném projektu (BRATRSTVO LUNY). Vrcholem všeho bylo předání „Gotické duše“, přičemž samotnou tajenku jsem rozluštil až po detailním rozložení obalu. To tedy bylo překvápko! „Já, brat v triku a nic nevědět“? Teda! A že je R.X. na příjemné šokování kadet, to jsem se znovu přesvědčil v době žhnoucího léta, kdy jsem byl naplno zasvěcen do tajů Magické noci a překrásných gothic novin s názvem Trubadůr. Z toho důvodu berte tento rozhovor jako takovou malou pozvánkou k věcem příštím, to jest především k symbolicky pojmenovanému festivalu, který už pomalu klepe na dveře.

Jak tě vlastně napadlo dát dohromady akci typu Magické noci? Kde hledat prvotní impulsy?
Je to zhruba dva roky kdy se z odvážné myšlenky začala zvolna s vizí v konturách rodit realita. Impulsů k uskutečnění takto netradičně pojatého festivalu bylo víc, ale jeden všechny svou intenzitou přebíjí. Chtěl jsem stát na jedněch divadelních prknech po boku české gothic rokové legendy XIII.STOLETÍ. Rovněž jsem si přál BRATRSTVO LUNY předvést na domácí půdě při akci, která bude svým pojetím jedinečná a těžko někdy opakovatelná. Navíc náš festival má rozměr celorepublikového dark indie dýchánku dokonce s přesahem do zahraničí.

Jak probíhal výběr kapel na Magickou noc? Prozraď, která další jména jsi zvažoval?
Dramaturgický základ byl pro mě dlouhou dobu jasný: XIII.STOLETÍ, BRATRSTVO LUNY a PLUTO AND THE PLANETS. U posledně jmenovaných Norů jsem chtěl naši spolupráci s Plutem posunout do roviny, že si nejen zahraje s námi songy, které nahrál na naše aktuální 2CD „La Loba Ante Portas“, ale vystoupí poprvé v České republice i se svoji skvělou kapelou, která produkuje nádhernou romantickou kytarovou hudbu s atmosférou ala PINK FLOYD. Nenásilným sledem událostí jsem dospěl do stádia, že chci mít na Magické noci trubadúrů mostecké ctitele hradu v Karpatech – CARPATIA CASTLE. Naše emoční i lidská provázanost se stále stupňuje a jejich vystoupení v Kralupech bude tím nejlepším hudebním startem, který mohla Magická noc mít. No a pak jsem vybíral jednu kapelu z polské dark indie scény. Tady se možností nabízelo víc a docházelo k různým jednáním. Jsem šťastný, že jsem se domluvil s kapelou velkého formátu, nebojím se říct na polské scéně s kultovní formací ARTROSIS, jejichž koncerty na Castle Party mě vždy moc bavily. Prakticky pak už jsem jednal jen s dvěma polskými kapelami, jejichž jména prozrazovat nebudu, protože se mohou v naší společnosti objevit při jiné příležitosti. (Celý příspěvek…)

Jsou mladí, neklidí a chtějí být jedineční. Seznamte se s formací GENUINE RELIEF! Tedy…seznamte… kdo pečlivě sleduje dění na tuzemské metalové scéně, tak tohle jméno už musel určitě zaregistrovat, nehledě na nepřehlédnutelný zelený digipack debutového počinu „Behind The Smile“. Pravda, k němu samotnému jsem měl v recenzi asi tisíc připomínek, ovšem to nic nemění na faktu, že tento debut patří mezi ty povedenější a pokud klukům vydrží elán, mohou mířit mnohem a mnohem výš. Na mé otázky odpovídal bubeník Dharm…

Jméno GENUINE RELIEF je v poslední době čím dál známější, takřka ve všech médiích jsou postupně uveřejňovány recenze na váš debut. Je tedy vidět, že propagace vašeho jména vám nedělá sebemenší problém. Jak časově je pro vás náročná právě tato nehudební část? Považujete věci kolem propagace jako nutné zlo, anebo vás jednoduše baví i tato část spojená s životem kapely?
Ahoj Alle, popravdě nás tato nehudební část tolik nebaví. Baví nás propagovat naši hudbu formou koncertů a dalo by se říci, že mě to i baví domlouvat. Času nám to příliš nezabere, především pokud se to srovná s přípravou desky, časem v práci, kdy jsme si na to museli vydělat atp. Navíc bych měl zmínit, že MetalGate nám v tomto směru pomáhá.

Jak moc složitá byla pro vás finální příprava všech skladeb na debutovou desku „Behind The Smile“? Jak už jsem uvedl v recenzi, na albu se nachází spousta zajímavých úseků, ovšem ne všechny se podařilo dobře zalátovat do sebe. Jako kdybyste najednou nevěděli co si s tolika nápady počít! A nebo je to spíš tak, že jste jednotlivé skladby jednoduše překombinovávali?
Jak už jsme uvedli v rozhovoru pro Fobia zine, náš materiál vznikal postupně a na tom CD rozhodně není nic, co bychom do sebe látali na poslední chvíli ve studiu. Náš problém je v tom, že když už jsme nějaký song dodělali, tak po nějakém čase přestal vyhovovat našim měřítkům a začali jsme ho překopávat. Hodně (z mého pohledu) dobrých songů jsme zavrhli úplně a udělali jiné. A tak by to šlo stále dál, pokud bychom si nedali deadline formou zamluvení studia na určitý termín. To nás donutilo nezahazovat starší věci a pokusit se dát dohromady co nejkompaktnější album. Máme hodně ohlasů, kde jsou posluchači nadšeni tím, co na desce je, na druhou stranu nejsi jediný, komu to připadá překombinované. Nám se to takhle líbilo a tak jsme to tak nahráli. I když uznávám, že v debatách o dalším směřování jsme se dohodli, že se pokusíme příští album koncipovat trochu přímočařeji. (Celý příspěvek…)

Pokud bych měl nějaké kapele předpovídat zářivou budoucnost, jsou pro mě NEUROTIC MACHINERY jasnou volbou. Jinou pozvánku skutečně nečekejte! Ono ani není třeba. Vše podstatné prozradí páni kytaristé – Martin a Michal…

Velice vás zdravím. Na úvod mi dovolte takovou možná zvláštní otázku, ale zkrátka přišla mi na mysl. Jste zatím spokojení s tažením NEUROTIC MACHINERY na naší scéně? Dávali jste si na začátku vaší hudební cesty nějaké primární cíle, kterých jste chtěli dosáhnout, anebo stále chcete dosáhnout?
Martin: ze začátku to byla spíše zábava a postupem času jsem zjistil, že nejsme jedna z těch kapel, co vydají hned desku, všude se o nich mluví a do roka a do dne po nich neštěkne ani pes. Dá se říct, že jsme spokojeni, ale mohlo by to být lepší, proto se stále snažíme všechno zlepšovat. Pořád se nám lepí smůla na paty, ale věřím, že jednoho dne se karta obrátí a dostane se nám zaslouženého ovoce za oddělanou práci.
Naše cíle jsou vysoké, chceme a doufáme, že se jednou dostaneme na pomyslnou špičku.
Michal: já zdravím tebe. Cíle máme jako kapela samozřejmě jen ty nejvyšší , ale na úplným začátku bylo pro nás nejdůležitější sehnat kvalitního baskytaristu, sehrát se a najít mezi námi jakousi rovnováhu, než cokoliv jiného.

V letošním roce jste vydali EP s názvem „Exi(s)t“ a musím se přiznat, že mě velmi mile překvapilo. Dokážete definovat, v čem jsou vaše nové skladby odlišnější oproti předchozím dvěma nahrávkám? Otázku pokládám zcela záměrně, jelikož vaše hudební směřování se poněkud proměnilo…
Martin:proměnilo a s novým materiálem se určitě bude měnit dále. Dle mě je „Exi(s)t“ taková experimentální deska, u které jsme se ničemu nebránili. Songy jsme tvořily tak, jak nás napadlo. Myslím si, že i pro fanoušky je „Exi(s)t“ na poslech zajímavý tím, že si každý v tom najde to své.
Michal: to mě těší! Každopádně, ona „proměna“ byla zcela přirozená. Přece jen, náznaky odklonu se tu a tam objevovaly už na „Opsialgii“, takže to nebylo, že bychom si řekli: „tak a teď uděláme zásadní změnu v hudebním směřováním“… Přece jen i jako muzikanti si už trošku začínáme věřit a proto jsme se nebáli vydat neprobádanými cestami a v tomto nastoleném trendu hodláme pokračovat… (Celý příspěvek…)

ANIME TORMENT jsou nadějnou štikou v ranku moderního death metalu. Po poslechu alba „Deathwish“ jsem si usmyslel, že nebude na škodu, když si „mladé pušky“ trochu proklepnu. Jak se sami přesvědčíte, do rozhovoru se v podstatě zapojila celá sestava. Nuže…

Na úvod sice možná klišovitá otázka, ale nemohu jinak. Pokus se vaší kapelu nějakým způsobem představit! Klidně můžeš návdavkem přidat také váš prozatímní největší úspěch a zároveň i průšvih…:)
Ondra: jsme litoměřická death/metalová skupina nadšenců, snažící se pátým rokem hrát a hrát a hrát
Největším úspěchem bylo pro nás určitě letošní tour s dánskou skupinou THE PSYKE PROJECT a slovenskými kamarády RatsGetFat. To nám hodně dalo, dost věcí jsme si srovnali v hlavě a nyní víme, jak chceme dál pokračovat. A můj osobní největší průser byl headown z pódia na jednom vánočním koncertu v Ústí. Nějak jsem to ten večer přehnal s Absinthem To jsem byl pěknej looser…

Vaše album „Deathwish“ vyšlo pod labelem Cecek, což je firma, která ve většině případů vydává spíše punkovou hudbu. Jak se to tedy stane, že se deathmetalová formace zatoulá až do těchto končin?
Jirka: no je fakt, že my jsme takový metalový pankáči 

Pokud vím, materiál na „Deathwish“ je skutečně označován coby debutové album, a to i přesto, že časová stopáž nedosahuje ani dvaceti minut. Naskýtá se otázka spojená s eventuálním prodloužením nosiče. Není trochu škoda, že je album takhle krátké?
Honza:škoda to trochu určitě je, ale potřebovali jsme prezentovat svojí novější formu. Mezi „Sakurou“ a „Deathwish“ je znát posun do tvrdších vod metalu a my jsme nemohli hrát songy z „Deathwish“ a prezentovat se „Sakurou“. (Celý příspěvek…)

„Nám samotným nevadí, když naši hudbu někdo přirovná k někomu jinému, ale naštvalo by nás, kdyby nám někdo předhodil přílišnou podobnost s minulým albem“, říká Krusty v následujícím rozhovoru. Domnívám se, že více není netřeba dodávat. Snad jen to, že se na stránkách R.U.M.u brzy objeví komentovaná biografie všech nahrávek FORGOTTEN SILENCE. Rozhodně si ji nenechte ujít! Ale nyní už má slovo Mr. Krusty!

FORGOTTEN SILENCE se na scéně pohybují už pekelně dlouho. V poslední letech vždycky tak trochu zmizíte, aby jste se posléze vynořili s novou nahrávkou, která vždycky každého rozcupe Je pro tebe osobně výhodnější vydávat alba se značným časovým rozestupem, anebo bys raději tvořil a tvořil…
Ahoj….máš pravdu, jsme tady už skoro dvacet let – což mi přijde jako naprosto neuvěřitelné (smích). A díky za kompliment ohledně kvality těch občasných nahrávek (smích). Nedovedu přesně popsat co by pro FORGOTTEN SILENCE bylo výhodnější či nikoliv, ale je jisté, že bychom raději tvořili/nahrávali/vydávali trošku častěji, ovšem i tahle naše frekvence je fajn a realitě celkem odpovídající. Ale spousta věcí uspíšit prostě nejde a tak jsme rádi i za jedno album za šest let (smích). Zase se snažíme vše dotáhnout do nejlepšího možného konce…což se nám povedlo….si myslíme (smích).

Domníváš se, že je dnes vůbec možné, aby si kapela, jež vydává desku každým rokem, udržela vysoký kredit nejen u posluchačů, ale také u žurnalistů? Je vůbec možné se ve své podstatě neopakovat?
Myslím si, že pokud jsi megaproduktivní a extrapotentní – hrozí nebezpečí, že se omrzíš a okoukáš. Zvláště pokud je hudba tvojí obživou a ty prostě MUSÍŠ komponovat, nahrávat, vydávat….. Zákonitě se musíš opakovat. Dokonce bych si dovolil tvrdit, že se svým způsobem opakovat chceš, neboť proto si tě lidi platí a kupují (smích). Tím pádem ztrácíš kredit. Jsi nudný a předvídatelný. Klasickým příkladem jsou „zábavovky“ ála ALKEHOL, ŠKWOR….(dosaď jakoukoliv kapelu jezdící v této společnosti koncerty). Naopak naprostou výjimkou je UMBRTKA, která to solí rok co rok….ale mě osobně zatím nenudí, ba naopak (smích) (Celý příspěvek…)

LUNATIC GODS jsou od nynějška skutečně Božští. Stále se nemohu ubránit názoru, že z „Vlnobytie“ se jednou stane další důležitý milník česko-slovenského metalu. Upřímně bych si to velmi přál. LUNATIC GODS byli vždycky hodně „vysoko“, ovšem novinkou jakoby sami přestřelili vlastní možnosti a zároveň tím i otevřeli novou komnatu, která jim byla doposud zapovězena. Pikantní na tom všem je, že LUNATIC GODS nikterak zásadně nexperimentovali. Vsadili „pouze“ na své tradiční atributy a naprosto přirozenou cestu uměleckosti. Pokaždé, když „Vnobytie“ poslouchám, mám husí kůži po celém těle! Nyní už však k samotnému rozhovoru, ke kterému jsem si pochopitelně přizval Mr. Hiraxe…

Ahoj Hiraxi! Ještě než se dostaneme k jádru rozhovoru, tak mi dovol, abych ti pogratuloval k narození dcerušky. Jaké tebou nyní hýbou pocity, když máš doma takový poklad?
Je to skvelé. Ja som vždy miloval deti, sú veľkými učiteľmi

Velká pravda! Každopádně hned po tak velké události tu máme další album kultovních LUNATIC GODS s názvem „Vlnobytie“. Nebudu chodit kolem horké kaše, vaše novinka mě skutečně posadila na zadek, mám pocit, že se vám na ni podařilo namíchat všechny „lunatic gods“ ingredience, kterými byla tvá parta roky proslulá. Zatímco tedy někteří metaloví matadoři pomalu stagnují, vy naopak zrajete jako víno. Čím si to vysvětlit?
Ja sa to ani nebudem pokúšať vysvetľovať. Proste hráme to, čo cítime. Nešpekulujeme, nekalkulujeme. Priznám za celú kapelu, že sme ani nečakali taký ohromný úspech „Vlnobytia”. Čakali sme, že ľudia pochvália, iní pohania, ale zatiaľ fans iba chvália. Dokonca aj takí, ktorí LUNATIC GODS nikdy nemuseli.

Považuješ se osobně za lepšího hudebníka než jsi byl cca. před osmi lety? Domníváš se, že se do vaší hudby promítá i jakási lidská vyzrálost vašich osobností? Mám pocit, že právě na posledních dvou albech jste se jako kapela definitivně našli, a to tedy všechna čest i vašim legendárním nahrávkám z let devadesátých…
Hehe, prečo práve pred 8 rokmi? Nie, určite to flákam, gitaru beriem do rúk veľmi málo. Najčastejšie na záchode, tam to zo mňa padá. „Ante Portas” aj „Vlnobytie” sa v hrubých črtách narodilo práve tam. S tým sa vždy spája šťastie . Ale na druhej strane oveľa viac cítim také to „producenstvo“ a „aranžovanie“. Viem, ako to má znieť, čo za sebou dobre pasuje, čo by sa kam hodilo, čo by malo ako pokračovať. Takisto okamžite vycítim, že keď niečo zahrám, že toto je „dobré“. Pri „Vlnobytí” som vyhodil veľmi málo, všetko sadlo ako riť na šerbeľ. Čím teda menej hrám, tým teda myseľ pracuje ekonomickejšie, hehe. A keď hrám, zameriavam sa skôr na feeling, pískačky už doriešujem do krajnej podoby, proste snažím dať dych každému jednému akordu či tónu. Samozrejme, keď som rozohratý a nemám technické problémy, čo ja mávam často, hehe. Už mi nejde o rýchlosť, ale o melódiu, už mi nejde o technickosť skladby, ale o pocit zo skladby, už mi nejde o zložitosť, ale o metalovú lunatic „pesničku“. Stárnem, vidíš, čo píšem . (Celý příspěvek…)

UMBRTKA je metalová kapela z Plzně založená roku 1999. Svou hudbu, v níž snoubí prvky black metalu, doom metalu, undergroundu a industrialu nazývá „šedým“ metalem, vydává až tři alba ročně, koncertuje minimálně… tohle je text, který jsem našel na portálu „Wiki“ a docela mě pobavil především ten jednoznačný dodatek. Ale vem to čertík, mnohem důležitější je, že UMBRTKA stále propaguje aktuální album „Spočinutí“ a spolu s ním i další hudebně-vizuální díla (viz. nový videoklip pod tímto rozhovorem). Na mé otázky odpovídal samozřejmě Lord Morbivod…

Ahoj, velice tě zdravím! Na úvod mi dovol takovou možná zvláštní otázku. Pod vlajkou UMBRTKY jsi vytvořil už velkou spoustu nahrávek. Nemáš vůbec někdy i ty sám problém se v té široké diskografii zorientovat? Existuje nějaká nahrávka UMBRTKY, kterou bys s odstupem času úplně předělal?

Taktéž zdravím. Diskografii UMBRTKY mám v paměti docela dobře, ovšem kdybych měl kupříkladu vyjmenovat z hlavy skladby z alba „Kladivo pracuje na 110%” nebo “Paměti špinavé lávky”, měl bych co dělat. Mám ale výhodu, kdykoli se mohu podívat na naše stránky a paměť osvěžit. Všechny nahrávky jsou obrazem dob, kdy vznikaly, jsou tam zachycené naše zážitky, nálady a aktivity. Cokoli se v minulosti i v současnosti objevuje na albech UMBRTKY, je pro nás správně, takže určitě bych nic nepředělával. Kupříkladu píseň „Na kolejích duší“ z alba „Hymny šedé síly“ je z obecného hudebního hlediska možná slabá, nepřesná instrumentace tomu také moc nepřidává, ale Karl ji měl vždycky hodně rád, tak je dobře, že tam je.

Uvažoval jsi někdy nad tím, že bys vydal nějaký ucelený „umbrtkovský komplet“? Je to samozřejmě hodně o penězích, nicméně sběratelé raritek by se určitě zaradovali a co je možná nejdůležitější, ne všichni fans mají i ty staré nahrávky (mě nevyjímaje). Dají se vůbec ještě někde sehnat?
Já mohu uvažovat jak chci, ale co je to platné, my bychom se nebránili vydání všech starších alb na CD, LP, MC a fonografických válcích, ale prozatím necítíme tak velký zájem ze strany fanoušků, aby se výroba něčeho takového vyplatila. Bohužel těch sběratelů není tolik, zájem je spíše o nová alba. Prozatím lze využít volného šíření těchto nahrávek po internetu. (Celý příspěvek…)

Jirku „Desítku“ mám moc rád a ještě radši s ním dělám (pravidelná) interview:) Tento rozhovor se však pro někoho možná překvapivě nebude točit kolem DARK GAMBALLE… Společně totiž zabrousíme na planetu KURF7, což je mimo jiné i název nového hudebního projektu, který založil Bormann (PIGSTY), jež si krom „Desítky“ přizval ke spolupráci i mírumilovného a věčně vysmátého Gothyše (bicí DARK GAMBALLE). Myslím, že existuje víc jak jednadvacet důvodů, proč se tato rozprava měla uskutečnit! Vítejte ve znovu nalezeném gamballském světě, tentokrát řádně zvepřeném…

Na světě je nové hudební těleso. Čtenáře bude s určitostí zajímat, kterak se vaše sestava dala dohromady a co vlastně bylo tím prvním podnětem k tomu, že jste se pustili do společného jamování?
Úplně na začátku byla spolupráce s démony z PIGSTY na jejich desce „Pigs Are Back“. Hned poté mi Bormann poslal nějaké demáče a vše mohlo začít. Že to trvalo několik let je způsobeno tím, že máme mnoho práce. Jak té hudební, tak především té, která nás živí. Další čas zabrala i trocha té lenosti.

Mně se při poslechu proma tvá spolupráce s PIGSTY vybavila v podstatě okamžitě. Byl to tedy ten stěžejní důvod pro vaší další kooperaci?
Určitě ano. To byl vlastně první kontakt. Jak jsem již uvedl, Bormann nabídl písně a Otyn následně zvukové zastřešení. Práce je s nimi zábavná, žádná prasečina jim není cizí. To, co bych se do DARK GAMBALLE neodvážil použít, je zde přijímáno s úsměvem.

Co vlastně znamená dosti zvláštní slovo „kurf“? Navíc k tomu ještě KURF7!?
Tak to je tajná šifra! Nemůžeme na sebe všechno prozradit! O čem bychom mluvili až budeme slavní?

Nu dobrá, tak tedy dále… Ve třech skladbách, které jsou k dispozici je evidentní, že ses jakožto výsadní vokalista skutečně vyřádil. Ke slyšení je hned několik poloh, přičemž ani brutální growl nezůstal ležet ladem. Co si budeme povídat, stále to máš v hrdle, ovšem do tvorby DARK GAMBALLE už by se to jaksi nehodilo. Byla v tobě i z tohoto důvodu touha si zas „pustit hlasivky na špacír“?
Prostě jsem měl pocit, že se takový výraz do KURF7 hodí. Netrpím pocitem, že bych se u DARK GAMBALLE omezoval, nebo šetřil. Tam je zpívání také šichta, ale v jiných podobách. Nicméně bavil jsem se velmi dobře. (Celý příspěvek…)

„Tohle je nejlepší rozhovor jaký jsem kdy dělal“. Tak přesně taková jsou slova Dejvyho Krédla, kterému jsem v průběhu jednoho lednového večera pokládal otázku za otázkou. Co bych zapíral, kompliment mě samozřejmě velmi potěšil, ovšem je tady ještě jedna skutečnost. R.U.M. zine je vůbec první medium, které přináší interview s nově vzniknuvší death metalovou formací SECTESY. Je tedy dobře možné, že z toho všeho bude jednou kultovní besceler… a já budu konečně bohatý!!! Ale tak… OK, konec srandy. Přineste si něco dobrého k jídlu, nalijte si skleničku a můžete se pustit do čtení. Premiérový rozhovor SECTESY právě začíná…a mimochodem…doufám, že vás potěší!

Na úvod mi dovol takovou nevděčnou otázku, téměř se za ni omlouvám. Kdy se v tobě vlastně zlomila víra v další fungování DESPISE, jež v podstatě vyústilo v založení nové kapely SECTESY?
Tuhle otázku nenávidím (smích). Je to pro mě hrozně těžký, musíš totiž přihlédnout k faktu, že pro mě v podstatě nebylo určitou část mého života nic důležitějšího. Všechny rodinné oslavy, narozeniny, svátky, Vánoce (i 25. prosince jsme často hráli) jsem netrávil se svou rodinou, nýbrž s DESPISE. Pořád tu byla kapela na prvním místě – nikdy jsem si nedokázal představit, že to jednou skončí. Vše se zlomilo, když odjel Štěpán (drums) do zahraničí. Stále si myslím, že jde o jednoho z nejtalentovanějších bubeníků tady u nás – došlo mi, že bez něj nemá cenu pokračovat, protože všechno další co bychom tvořili s někým jiným by bylo pod úrovní toho na čem jsme v posledních měsících pracovali. V momentě Štěpánova odjezdu jsem si uvědomil, že i my jako DESPISE jsme smrtelní. Když poté došlo k rozpuštění kapely, byla to pro mě prozatím ta největší prohra v mém životě. Byl to pro mě jeden z nejsmutnějších životní momentů, které jsem kdy zažil. Chvíli trvalo než jsem se vzpamatoval. Teď je však načase jít dál. Cítím, že po roce a půl od konce DESPISE přichází ten pravý čas vydat se po jiné životní cestě.

Změnil se v tvém případě nějak zásadně přístup ke komponování hudby? Ptám se proto, že SECTESY jsou přece jen trošku jinde než DESPISE, a když třeba poslouchám promo, které jsem od tebe dostal, mám pocit, že jsi vstoupil do poněkud odlišnějšího levelu…
Já bych to nenazýval jiným levelem. Vše je to jen o „mě“, mé „hlavě“, „myšlenkách“ v ní a schopnosti „přetavení“ do tónů a melodií. Uvědomil jsem si (vím kam svou otázkou míříš), že komponování technické muziky není až zas tak složité, jak se to na první pohled jeví. Ve své podstatě ti stačí si denně sednout na čtyři (a více) hodin ke kytaře a cvičit, cvičit a cvičit s pocitem že „chceš přistoupit na pravidla nastolené olympiády daného stylu“. (Celý příspěvek…)

„S podivným zalíbením sleduji vodní hladinu, uklidňuje mě. Máloco na světě asi potřebuji víc. Ne všechny vzpomínky či vjemy jsou ovšem takové. Někdy zůstane jen ta voda a všechno kolem je docela jiné. To nesu těžce“. Tak přesně tato slova patří ke skladbě „Na břehu“, jež je součástí mimořádně zdařilého alba „Dolores“, které vyprodukovala stále respektovanější foemace HEIDEN. Michal alias Kverd (kytara, vokály) mi do jednoho z posledních mailů, které jsme si vyměnili napsal: „my jsme asi takoví podivíni…“. Ano, chlapci „Jste“, říkám já! „Možná i proto jste schopni přistupovat k vlastní tvorbě bez tisíckrát ošuntělého klišé…“

Ahoj Michale! Jak se cítíš v době, kdy na vaše album „Dolores“ pějí chválu snad všechny hudební weby včetně tištěných magazínů. Je tento úspěch přímo úměrný pozitivním ohlasům fanoušků?
Ahoj, cítím se trochu zmateně, mám pocit, že si nic kolem „Dolores“ vlastně ani nepřipouštím, jednoduše jsme udělali desku. Myslel jsem, že to děvče bude mít, vzhledem ke své formě, mnohonásobně těžší než „Obsidian“ a dopadlo to úplně opačně. Přijetí kritiků i posluchačů bylo skvělé a já mám vlastně pořád trošku tendence tomu nevěřit (smích).

Tuzemské příznivce bude jistě zajímat, kterak si „Dolores“ vede v zahraničí. Získali jste nějaký zajímavý ohlas, který tě skutečně potěšil či přímo pobavil?
Zahraničí je v zájmu o nás očekávatelně vlažnější. Něco málo ohlasů máme, ale hádám, že na utvoření nějakého komplexního obrazu přijetí si budeme muset ještě počkat. Jsou moc hezké recenze jako např. nizozemský Lords Of Metal, jsou i recenze dost debilní, třeba od Nora, který nám recku poslal doslova obratem (říkali jsme si jestli to za tu dobu vůbec mohl doposlouchat). Baví mě i lidi z blogů, kteří jsou pořád schopní materiál tagovat jako pagan black metal, nevím…

Jistě mi dáš zapravdu, že album „Dolores“ mohlo být za jistých okolností ještě o kapku „otevřenější“, anebo se naopak mohlo více držet „zajetých metalových kolejí“. Jak jste se při hledání finální cesty v kapele vlastně shodli? Domníváš se, že společná tvůrčí činnost je především otázka kompromisů?
No my jsme k té shodě dospěli přirozeně, ty souvislosti a vazby jsme si uvědomovali spíš až při finálním aranžování a nahrávání předprodukcí. Album se mohlo pohnout tisíci směry a vlastně ani neumím odpovědět na to, proč zrovna tenhle byl „ten pravý“, cítili jsme prostě, že je to ono a skladby samotné nijak nuceně ne(de)formovali. (Celý příspěvek…)