Archiv kategorie ‘Rozhovory’

CORTRIBE

30. 6. 2011

Kapela CORTRIBE pochází z Košic, to znamená z města, kde death metalové kořeny jsou opravdu hodně silné. Poměrně neznámá formace však ke smrtícímu stylu přidává patřičná zrnka metalcoru a o tom, jak jim to hraje, se můžete přesvědčit na jejich webových stránkách, kde se nachází skladby z aktuálního proma. A protože „mladé krve“ není nikdy dost, dávám jim na tomto místě prostor. Na mé otázky odpovídal kytarista Alex Sucháček.

Ahoj Alexi! Jelikož jste kapela poměrně nová, poprosil bych tě o krátké představení…
Zdarec, takže capella CORTRIBE vznikla v roku 2004, po pár personálnych zmenách sa ustálila v zostave: Peter Horník – bicie, Ivan Mesároš – basgitara, Martin Struhár – gitara, Marián Géci – spev a Alexander Sucháček – gitara. V tejto zostave bolo v septembri minulého roku nahrané v popradskom „garage studio“ promo CD „At The Begining“, vzápetí odchádza bicman, ktorého nahrádza Peter Štenda. Začína sa kolotoč koncertovania a propagácie…

Vaše skladby jsou dle mého soudu postaveny na death metalu, přičemž ale nezapomínáte na vysoké procento dalších zajímavých prvků, jež celé dílko dostatečně ozvláštňují. Snažíte se záměrně o jakýsi druh progresivity, a nebo z vás tohle všechno samovolně vychází?
Keďže sme všetci poctivo pracujúci občania, hudba je pre nás formou relaxu, čiže necítime žiadnu potrebu štýlovo sa viazať, takže to množstvo „rôznych prvkov“ možno vyplýva aj z toho. Doterajšie ohlasy nám len potvrdzujú, že je naozaj ťažké našu hudbu zaradiť do nejakého štýlového „chlívku“. Keďže každý z nás má čo to už odohraté, nepovedal by som, že ide o nejaký zámerný príklon k progresívnejšiemu vyjadrovaniu, skôr by som povedal, že naša produkcia je zrkadlom prirodzeného vývoja našich muzikantských schopností, určite nad kompozíciami netrávime dlhé hodiny. (Celý příspěvek…)

HEDVIKA PĚNČÍKOVÁ (alias Yadzza) – exDARK GAMBALLE, PROJECT LAJKA

27. 6. 2011

Ano, konečně! Po delší době můžeme u interview přivítat ženu! Možná, že samotné jméno vám nic moc neřekne, ovšem zdání může klamat. Hedvika (alias tenkrát „Yadzza) patřila dlouhou dobu k legitimním členům kapely DARK GAMBALLE a podílela se na několika zásadních nahrávkách, které okořenila především flétnou a později i zpěvem samotným. V současné době však již působí v kapele zcela jiné… (PROJECT LAJKA).

Hedviko, jak si se vlastně k metalu dostala? Znala si vůbec předtím podobnou hudbu?
Hehe…řekla bych, že jsem k tomu přišla jak „slepej k flétně….:-)) “.Váže se k tomu historka z mých studií v Kroměříži…

Tak se nám pochlub…
Tedy po gymplu jsem dva roky studovala pedagogickou nástavbu a chodila jsem do „lidušky“ hrát na flétnu. Stýkala jsem se s tamními konzervatoristy, což bylo veselé a podnětné. Tam jsem se také dostala ke dvěma stylům hudby. K jazzu a metalu. Mívala jsem ve zvyku hrát na flétnu (zobcovou) všude, pořád jsem ji měla s sebou (co kdybych si s někým zahrála?!). Tak to bylo i na koncertě ve Vyškově. Hráli tam kamarádi z Kroměříže, jela jsem pařit a pařili jsme opravdu důkladně a nakonec došlo i na hraní na flétnu, což zaslechl Jirka Sedláček a hned, co mě uviděl, řekl si….“Tý jo, co kdyby s náma hrála v kapele…“ No a oslovil mě a tak to nějak začalo s DARK GAMBALLE. Před DARK GAMBALLE jsem sjížděla folkový kapely a opisovala noty z flétnových sól a učila se je nazpaměť…

Jak si se mezi klukama vlastně cítila? Přece jen si asi na takový druh hudby nebyla až tak úplně zvyklá? Pouštěli ti třeba své starší nahrávky?
Myslíš Sex and Death?

Třeba…
No popravdě řečeno, je to velice dávno. Nevzpomínám si, že by mi toto album pouštěli. Chtěli zkoušet nové věci, každopádně jsem se cítila skvěle, protože jsem v té době byla taková divoženka :-) ) a hrát v kapele byl můj sen. Ještě si teď vlastně vzpomínám, že mi na začátku „Darci“ pouštěli své druhé album „Zyezn Gamballe And The Mental World“). (Celý příspěvek…)

DESTROYING DIVINITY

24. 6. 2011

Kapela DESTROYING DIVINITY patřila vždy spíše k nenápadným představitelům naší metalové scény. Jakoby kluci hráli jen tak pro vlastní potěšení, nikam se necpali a ve skrytu svých duší doufali, že jejich čas musí jednou určitě přijít. No a…povedlo se! Po delší pomlce a pečlivé přípravě nového materiálu se moravští bardi přihlásili s albem „Dark Future“, které se myslím hodně vydařilo a navíc ho do světa vypustil americký label! Více však už prozradí pánové Ommurtag (bicí) a Flagin (kytara).

Na úvod mi dovolte možná nudnou otázku, ale nedá mi to. Mezi vašimi dvěma posledními alby je téměř šestiletá mezera. Co zapříčinilo tuto pauzu? Skoro by se dalo hovořit o tom, že jste nový materiál pilovali a pilovali…
Ommurtag: Hell!!!!Zdravíme a děkujeme za zájem o rozhovor. No pauza byla opravdu dost dlouhá, a byla způsobená takovými věcmi jako málo času kvůli práci, cesta do zahraničí,odchod, a pak zase návrat zpět do kapely. Mezitím hledání náhrady, pořízení rodiny,stavba domu…..Prostě pořád se něco dělo mimo kapelu, zkoušelo se málo a tak není divu, že materiál vznikal tak dlouho.

Desku vám vydal americký label. Zkuste ho nějakým způsobem představit? Jak jste se k této spolupráci vlastně dostali?
Ommurtag : OK. Deska vyšla u americké firmy Brutal Bands která vydává kapely jako GORGASM, ANOMALOUS, ELEMENT,AMAGORTIS, DESPONDENCY, INSIDIOUS DECREPANCY atd.Asi nejznámější kapelou u Brutal Bands byli DEVOURMENT, ale ti už jsou u Relapse. Firma patří Scottovi který hraje v kapele INCINERATE.K Brutal Bands jsme se dostali tak, že se nám ozval jednoho dne nějaký týpek jménem Johnny, že nás sleduje a má rád naši tvorbu a rád by nás viděl u Brutal.Bands. Za nějaký čas se pak ozval Scotty, že by si nás poslechl, a když se tak stalo, nabídnul nám vydání CD, které loni v létě vyšlo. (Celý příspěvek…)

LAPSUS DEI

6. 6. 2011

Tak se to nějak sešlo a po poměrně krátké době vám přináším rozhovor s další chilskou kapelou. Po projektu ASTORVOLTAIRES dostávají prostor i velmi agilní doom metalisté LAPSUS DEI, které jsem zastihl právě na jihoamerickém koncertním turné. Na mé otázky odpovídal kytarista Rodrigo Poblete…

Než začneme s rozhovorem, schválně nám řekni, co v těchto dnech děláš a jak se máš?
Ahoj !!!! U LAPSUS DEI je v současnosti všechno OK. Pracujeme totiž na přípravě předprodukce našeho nového alba a zároveň podnikáme koncertní šňůru na podporu ´EP “In Our Sacred Places’s”. Jinak naše koncertní šňůra zahrnuje několik měst tady v Chile a taky Peru, takže se v současnosti skutečně nenudíme!

Co pro vás vlastně znamená metalová hudba? Jaký je to pocit být součástí toho jednoho velkého kolotoče?
No, občas si to možná nechceme připustit, ale mohu říci, že metal je v podstatě náš způsob života. Není to jen o hudbě, kterou děláme, je toho mnohem víc. I třeba o každodenní rutině. Ze všech stran máme přátelé, kterou jsou na tom stejně jako my. Je to zkrátka o stejném druhu života.

Kolik ti bylo vlastně let, když jsi začal poslouchat metal? Bylo pro tebe snadné dostat se do kontaktu s tímto druhem hudby? Jaká byla první metalová nahrávka, kterou sis koupil?
Já osobně nebyl až tak mladý, když jsem začal poslouchat metal. Mohlo mi být takových šestnáct… Předtím jsem byl zcela ponořen do klasické hudby, šest let jsem dokonce studoval na konzervatoři. Pak jsem však poznal moje přátele a ti na mě měli špatný vliv :) . V těch samotných začátcích to nebylo samozřejmě jako teď, kdy podpora internetu je masivní. Dříve bylo pro mě všechno cizí a nebylo vůbec jednoduché se k této hudbě dostat. Všechno se tedy řešilo přes dopisy a koupí věcí od různých lidí, se kterými jsme se seznámil. Ještě doplním, že první nahrávkou, kterou jsem si koupil byla „Schizofrenie“ od brazilské SEPULTURY. (Celý příspěvek…)

„80″ aneb o undergroundu s Honzou Cholínským-část 11.

2. 6. 2011

Hodně mě udivilo, když jsi mi řekl, že se o hudbu jako je rock, metal, punk, alternativa … už vůbec nezajímáš? Jak je možné, že tě to po letech úplně pustilo?
Jak už jsem uvedl, rockovou hudbu, kterou jsem poslouchal před dvaceti či třiceti lety, už dneska opravdu neposlouchám. Občas ke mně z hudebních sfér něco bez ohledu na žánr připlave, ale potřebu sledovat hudební scénu nemám. Zabývám se historií, takže spíš čtu a píšu a na poslech hudby jako v minulosti (nehledě na určitou změnu vkusu) prostě nemám čas, ale možná je to i tím, že jsem začal mít rád ticho.

V komunitě undergroundu jste bojovali i za svobodnou kulturu. Jak je ovšem možné, že i dnes v tuzemsku vládne Michal David a spol.? Není trochu absurdní to, že stávající systém dokáže v podstatě popřít i sám sebe?
Michal David „vládne“ prostě proto, že tady (spolu)vládne tzv. masová (pop)kultura. Mám za to, že stávající systém v masové kultuře, která je součástí dominantního kulturně-filosofického proudu a z něho plynoucího tupého konzumerismu, nepopírá sám sebe, ale naopak sám sebe naplňuje, definuje a odhaluje. Média (spolu s tzv. celebritami) vytvářejí pimprdlovou (a komediantskou) iluzi, „vládnoucí lid“ jí baští, oligarchové vládnou a ti kdo hledají svobodu mají krušný život. Nepopírám tím svůj výše zdůrazněný názor, že liberální demokracie je nesrovnatelná s totalitou. Samozřejmě je lepší a poskytuje lidem mnohem víc prostoru, ale přesto se dívám na současný stav věcí hodně kriticky. Možná je čas vážně se zabývat názory rakouského politologa a zastánce monarchie a klasického původního liberalismu Erika Kuehnelt-Leddihna (viz jeho kniha Levicové smýšlení, česky vyšla 2010), který říká, že demokracie jako politický režim a politické dogma je ve své podstatě zkázonosná a dodává: „svoboda nebo rovnost“. (Celý příspěvek…)

„80″ aneb o undergroundu s Honzou Cholínským-část 10.

26. 5. 2011

Angažoval jsi se ty sám po sametové revoluci nějak politicky?
Ne. Vlastně jo – když se kladenská radnice v rámci malé privatizace rozhodla zrušit klub Zenit a prodat nemovitost v centru Kladna, kde klub sídlil, sepsal jsem petici. Stálo v ní, že v Zenitu probíhala po několik posledních let před převratem kvalitní alternativní kultura (což byla pravda – mj. tam za komunistů promítali všechny filmy Miloše Formana, pořádali koncerty, přednášky o umění atd.) a že jeho zrušení by poškodilo nezávislou kulturu ve městě. Podepsalo to několik desítek lidí a já s bubeníkem kapely Fabrika „Susim“ jsme s tím šli na úřad. Před listopadem by se s námi dvěma vypořádali jako s vagabundy asi tak během minuty, nebo by nás předhodili estébákům. Ale byla ona kouzelná doba a tak nás přijal sám vedoucí odboru kultury a bral to (nebo se tak alespoň tvářil) vážně, asi se bál o místo. Přišlo nám to k smíchu, protože nám připadal jako evidentní soudruh z „dřívějších“ časů. Výsledek byl kupodivu ten, že budovu klubu sice prodali (později tam bylo nějaké skladiště), ale pro klub vyčlenili náhradní budovu.

Jak to s touhle náhradní budovou dopadlo?
Vznikl z ní rockový Klub 19, s jehož provozem už jsem ale neměl nic společného i když jsem chvíli pomýšlel na to ucházet se o místo vedoucího klubu. Měl o to ale zájem Martin R., který k tomu bývalému klubu Zenit měl blíž než já a tak se mi s ním nechtělo soutěžit. Dostal to a pojal to po svém a to úplně jinak, než jaká byla moje představa. Přesto jsem pro klub ještě zhruba v roce 1994 zprostředkoval z Okresního úřadu Kladno dost peněz na stavební úpravy a další peníze z Městského úřadu Kladno na programy. Byl jsem tehdy jako zaměstnanec (sociální pracovník) Okresního úřadu pověřen jeho přednostou zajišťováním komunikace mezi klubem a úřady, protože klubové programy rušily lidi bydlící v jeho blízkosti a byly okolo toho nějaké třenice. Jak to s klubem dopadlo, to ponechám bez komentáře. V první polovině 90. let jsem už měl jiné starosti a jiné zájmy. (Celý příspěvek…)

„80″ aneb o undergroundu s Honzou Cholínským-část 9.

19. 5. 2011

Z tvých odpovědí je celkově znát, že tvůj názor na underground, kontrakulturu a hudební alternativu se dost výrazně proměnil. Jak se tedy dnes díváš na underground a jaký máš názor na umění vůbec?
Underground jako dobová záležitost a forma odporu proti komunistické totalitě je jedna věc, jsem mu vděčný za někdejší azyl. S jeho řekněme nadčasovou filosofií, která má sklon prioritně popírat společenský mainstream, ale nahrazovat při tom jeden typ konzumerismu jiným, případně rezonovat s různorodými revolučními tóninami, jsem se ale přestal ztotožňovat – stal jsem se tedy odpadlíkem.

A umění v obecném smyslu?
Ivan M. Jirous se v nějakém TV dokumentu zmínil o názoru, že umění může dělat každý (už si nepamatuji do jaké míry se k tomu hlásil). Já se s tímto názorem neztotožňuji. Vyjádřit se uměleckou formou (hudbou, obrazem atd.) může být dobrý prostředek pro relaxaci, komunikaci nebo autoterapii. Uměleckých forem se ale může užívat i jako prostředku k vyřvaní existenciálního zoufalství či v nejhorším případě jako kanálu pro obscénnost a perverzi. Vyjádřit se uměleckou formou, ale ještě automaticky neznamená tvořit umění. Hlásím se k názoru, že k tomu, aby se jednalo o umění je třeba co nejlépe zvládnout techniku a mít schopnost spojení s onou „hudbou sfér“ nebo jinak řečeno – spojení s „můzami“. Co se týče dopadu na posluchače, diváky atd. skutečné umění nepoučuje, nementoruje, nešokuje ani nevyvolává extázi, ale pomáhá vyladit a povznést duši. Nechce bořit, ale tvořit. Má spirituální (duchovní) základ a neobejde se bez krásy.

Pokud v hudební, literární, výtvarné apod. produkci chybí spirituální rozměr, krása (tou ovšem nemám na mysli kýčovitou medovost) – a to je dnes nejen u tzv. alternativní kultury a kontrakultury celkem běžné, tak se jedná v lepším případě jenom o nástroj sociální komunikace, v horším o exhicibionismus, někdy o jakousi veřejnou „autopsychoterapii“ nebo dokonce vyžívání se v obscénnostech. U masové kultury jde samozřejmě hlavně o peníze, ale to už dnes platí asi i o té „nemasové“. Nesouhlasím tedy s názorem, že umění může dělat každý a že nezáleží na jeho kvalitě. Nesouhlasím taky s tím, že umění má být nástrojem revoluce (ať už kulturní – viz surealismus, avantgarda, kontrakultura nebo politické – viz nacistický a komunistický realismus). Z hlediska výtvarného umění jsou na toto téma k dispozici třeba zajímavé texty francouzského uměleckého kritika Jeana Claira (Surealismus; Úvahy o stavu výtvarného umění; Odpovědnost umělce) nebo studie amerického sociologa a uměleckého kritika Rogera Kimballa, kterou, otiskla před časem revue Střední Evropa (č. 107/2001) pod názvem „Umění bez krásy“. (Celý příspěvek…)

CUTTERRED FLESH

16. 5. 2011

S počiny drtící mlátičky CUTTERRED FLESH jste se měli možnost v R.U.M. zinu už setkat, ovšem samotný rozhovor tu přece jen maličko chyběl. Když jsem si tento „error“ uvědomil, okamžitě jsem kapelu kontaktoval a celkový výsledek si můžete nyní v pohodě a klidu přečíst. Na mé otázky odpovídal tlučmistr Frčoun…

Zdravím CUTTERRED FLESH! Jaká nálada v současnosti panuje ve vašich řadách? Jak jste s odstupem času spokojeni s aktuálním počinem?
Ahoj Aleši, my tě taky srdečně zdravíme. U nás teď panuje skvělá nálada, naše řády se rozrostly o dva nové hráče a s jejich příchodem se všechno hodně zlepšilo. V loni na jaře jsme se rozloučili s naším dlouholetým basákem Pechounem a začali hledat nového. Dlouho jsme nemohli nikoho najít a až v září jsme objevili mladého nadějného kytaristu Davida. Měsíc na to se k nám přidal nový basák Zdeněk. V pěti členné sestavě dostala naše hudba úplně nový sound, teď s druhou kytarou to zní daleko víc zabijácky a přesněji než před tím. Větší spokojenost v našich řadách zatím nepanovala. A jak jsme spokojeni s posledním albem? Nebudu omílat, jako skoro každý, že by se dalo udělat to a to jinak a jiný bláboly. My jsme v danou chvíli odvedli maximum, hodně nám pomohl ve studiu Mr. Otyn , poradil nám, co se týče nahrávání i jako muzikant. Takže s nahrávkou jsme spokojeni.

„Cause The Apocalypse“ disponuje skutečně zabijáckým soundem! Dbali jste na tuto důležitou složku zvláštní důraz? Jak třeba u CUTTERRED FLESH probíhá taková diskuze o tom, „co a jak má znít“?
Samozřejmě vždy se snažíme udělat co nejlepší zvuk, ale hodně záleží i na studiu kde se nahrává. Měli jsme tu čest vyzkoušet již tři studia. První CD jsme nahrávali ve studiu Hostivař, druhou nahrávku pro split ep jsme nahrávali v Domažlicích ve studiu Franz Kavkaz. (Celý příspěvek…)

„80″ aneb o undergroundu s Honzou Cholínským-část 8.

12. 5. 2011

Jak bys přiblížil různé sféry rockové hudby v Československu v 80. letech? Co třeba oficiální scéna?
Oficiální scéna kapel a zpěváků (zahrnující i některé rockery) vydávajících pravidelně LP desky, vystupujících v kulturních domech apod. byla koncem 80. let dost široká. Připomínám, že někteří z jejích starších protagonistů podepsali v roce 1978 během honu na underground komunistický pamflet tzv. Antichartu. Podpořili společně se všemi známými herci a dalšími osobami ze světa oficiálního komunistického umění svým podpisem stanovisko komunistického režimu a od pronásledovaných lidí z undergroundu a z Charty 77 se distancovali a spoluprohlásili je za ztroskotance a samozvance. Bylo to nechutné. Mezi těmi v komunismu oficiálními hudebníky a herci o tohle podepsali, ač jsem o nich nikdy neuvažoval jako o celebritách, ale spíš jako o nájemných komediantech, je přesto i několik těch, u kterých mě to překvapilo. Vše je zhruba zdokumentováno zásluhou Terezie Pokorné z časopisu Revolver Revue v brožuře Anticharta i s fotografiemi podpisujících se a tím „prostitujících“ umělců (chtěli jenom hrát, zpívat, malovat…).

Klubová scéna?
Klubová neboli alternativní scéna byla mnohem zajímavější a taky zcela bez signatářů Anticharty. Nejproslulejší byly pražský Junior Klub Na Chmelnici a pražský Klub Opatov a klub v Brně-Husovicích, ale fungovalo spousta dalších regionálních center, většinou pod hlavičkou SSM případně jiných oficiálních zřizovatelů. Pozoruhodné pražské kapely – PSÍ VOJÁCI, GARAÁŽ, KRÁSNÉ NOVÉ STROJE, MCHBAND, dále tepličtí UŽ JSME DOMA, myslím, že i mostecká LAURA A JEJÍ TYGŘI atd. Zvláštní případ je Brno, kde se vyrojil neuvěřitelný houfec zajímavých kapel různých stylů – ODVÁŽNÍ BOBŘÍCI, PRO POCIT JISTOTY, JEŠTĚ JSME SE NEDOHODLI, PODCHODEM VCHOD, E, DUNAJ, TŘETÍ VLNA BAVLNA, Z KOPCE atd. Další kapely z Moravy byly MŇÁGA A ŽĎORP nebo BETULA PENDULA. (Celý příspěvek…)

PAČESS

9. 5. 2011

Pokud sledujete dění v metalovém undergroundu, určitě jste museli narazit na umělce, který pod pseudonymem PAČESS nedávno vydal své premiérové sólové album. Ano, je to ten Pačes, jenž zároveň působí také v blackmetalové formaci ASGARD a nyní se rozhodl k pozvednutí „vlastní značky“, která by měla potěšit především  milovníky chladných melodií. Nyní už však k samotnému rozhovoru…

Velice tě zdravím! Na úvod taková pochopitelná otázka. Kde se vzal ten hlavní podnět k tomu, že ses rozhodl zrovna pro sólové album?
Ahoj, zdravím čtenáře R.U.M.zinu a tebe ALLe!!! Podnět k natočení desky se ve mně rodil již delší čas, alespoň tématicky. Hudebně však vznikl plynule a zcela přirozeně. A jelikož jsem chtěl vytvořit koncepční, takřka regionálně-patriotní desku, tak jsem ji nemohl vsunout do skupiny ASGARD, nebo jiných kapel, ve kterých jsem tehdy působil. Po konzultaci s Mistrem Blackhoshem jsem nakoupil různé mašinky,potřebné k natáčení hudby doma na PC, učil se s programy a novými postupy ve skládání. Natočil jsem si demáč, kterej byl natolik kvalitní, že jsem to chtěl pustit mezi lidi. Spojil jsem se s Blackiem a u něj uvařil tuhle pochutinu:).

Své nápady sis schovával v průběhu doby do šuplíku, anebo se ve tvém případě jedná o jasně cílenou práci?
Na jaře roku 2010 vyšly u Panda Music desky ASGARD a DEFEATED, které jsem prakticky celé složil a připadal jsem si skladatelsky totálně vyždímanej. Když se pak najednou cosi zlomilo, takřka během měsíce října a listopadu jsem složil materiál, který se objevil na desce „Monte Liliorum“. Tudíž jsem pracoval cíleně!!

Z tvých skladeb cítím ovlivnění legendárními BATHORY, přičemž tvá produkce je laděna ještě o trochu víc do melodična, nemluvě o využití akustických vyhrávek. Máš obecně rád v tomto metalovém ranku zjemňující či zklidňující pasáže?
Ano, BATHORY je (jsou) pro mne velice inspirativní a tu hudbu miluji!!! A ty pasáže na které narážíš mám opravdu rád – houpavé melodie, snové akustiky, pohádkovou tématiku – tohle vše jsem chtěl na desce zachytit a doufám, že se mi to podařilo. Avšak do BATHORY to má daleko – Quorthon byl skutečný genius a to já nejsem. (Celý příspěvek…)