Takřka třicet let na scéně, osm řadových alb, živák, DVD a hromady koncertních zážitků. To je ve zkratce vizitka SIX DEGREES OF SEPARATION, o jejichž tvorbě vždy ze srdce rád informuji. Radek Zábojník alias Doctor v rozhovoru říká jednu hodně zajímavou věc: „Každý po svém jsme se dokázali srovnat s tím, že sny jsou jen sny“… Ano, světové turné borci s logem SDOS asi už nepojedou, ovšem ani tato skutečnost jim nezabraňuje v tvorbě vysoce kvalitních nahrávek. Alespoň tedy podle mého názoru. Nyní ale už k rozboru té aktuální, jež kapelu zastihuje v další vzletné fázi „degrees metalu“. Na mé otázky odpovídal samozřejmě dlouholetý frontman.
Radku, moc tě zdravím. SIX DEGREES OF SEPARATION se letos dopracovali k osmému řadovému albu. Je s postupem času pro vás složitější dát hudbu a texty dohromady? Jste na sebe přísnější? Nebo máte už tolik zkušeností, že jednoduše víte, jak na to?
Ahoj Aleši. No to víš, že s dalšími a dalšími alby na kontě je ten proces skládání poněkud komplikovanější, protože musíš občas sakra vzpomínat, jestli jsi ten či onen riff či melodický motiv už někde nepoužil. A občas se i stane, že mi to vůbec nedojde a až na zkušebně při aranžování mi někdo z borců řekne, že to už tady bylo. Tomu se nevyhneš. Asi jsme na sebe i přísnější, víc nad aranžemi přemýšlíme, zkouší se různé varianty.
Tahle deska je ale přece jen v něčem jiná. Objevil jsem kouzlo technologií. Dříve jsem si jednotlivé nápady z části nahrával na diktafon, z velké části je nosil v hlavě, a pak je z té hlavy horko těžko dostával. Teď mám ale apku! A do ní si nápad můžu okamžitě zaznamenat, přidat k němu tam kytary, tam bubny, tam dudy, všechno, co mě napadne. Tím se mi otevřelo netušené pole možností. Během ne zas až tak dlouhé doby si dokážu načrtnout hrubou, přesto velmi přesnou představu o skladbě. Tu navíc pak můžu bezprostředně konzultovat s kapelou.
Je neuvěřitelné, že váš tým je dlouhodobě stabilní. Takřka všechna alba jste nahráli v osvědčené sestavě. Čím bys řekl, že je vaše parta výjimečná a co je hlavními důvody, že si vzájemně vyhovujete?
A jen tak mimochodem, s Tebou to vlastně taky táhneme už nějaký ten pátek. Vlastně od prvopočátku, ne? (ano, je tomu tak pozn.aut.).
V našem případě to bude nejspíše souhra několika faktorů. Zaprvé nic vnějšího nás k ničemu nenutí. Maximálně takový ten osobně vnitřní „muss“ pocit. Dále jsme se každý po svém dokázali srovnat s tím, že sny jsou jen sny. Myslím, že dalším důležitým faktorem může být i to, že se nevídáme úplně zas až tak často, tedy že máme prostor se na sebe víc těšit. A asi nejdůležitější je to, že se nám v sobě daří krotit ega.
Vlasa a Canni působí dlouhodobě i v HYPNOS. Říkal jsem si před časem, jak tohle může fungovat? Ale ono to opravdu funguje! Máte nějak nastavená pravidla, kterých se držíte? Ty sám jsi nikdy neměl chuť vyzkoušet si muzicírování v rámci jiného projektu?
Já sám za sebe bych zřejmě neuměl hrát ve více projektech, nejsem ten typ. Nějaké nabídky přicházely, některé jsem zvažoval, ale nakonec jsem vždy stejně dospěl ke stejnému konci, že by to nefungovalo. Stran soužití s HYPNOS je vše o kompromisech a co se týká termínů v kalendáři, tak je dohoda taková, že kdo dřív přijde, ten dřív mele. Vlasa s Cannim si tak i saturují svoji niternou potřebu hrát živě, kterou já s Pickardem nemáme zas až tak silně vyvinutou. Navíc musím konstatovat, že tím, jak Vlasa i Canni neustále koncertují, tak jsou neskutečně vyhraní a čím dál více sehraní. Což je v konečném důsledku velké plus i pro „Six Degrees“.
Když jsem viděl inzerci novinky „Never After“, překvapila mě zpráva o vydavatelství. Nakladatelství Olomouc… Jak jste se k této spolupráci dostali? Je něčím výjimečná oproti vašim předchozím zkušenostem s labely?
Ono je to jednodušší, než by se mohlo zdát. Pro Nakladatelství Olomouc jsem začal pracovat před třemi lety. Děláme sice povětšinou knížky, respektive učebnice, ale od knih k CD to není zase až tak daleko. Alespoň co se procesu výroby týká. A když začalo hrozit riziko, že s kapelou vydáme další album, a současně, když se ukázalo, že u MetalGate vydání tentokrát úplně nedopadne, zkusil jsem možnost vydání našeho nového alba naťuknout u vedení Nakladatelství. A paní ředitelka byla přímo nadšená tím skvělým nápadem. Jí se líbí ostatně všechno, co vymyslím. A jak by taky ne, vždyť je to moje manželka.
Deska přináší klasickou hudební tvář SIX DEGREES F SEPARATION, pozná ji každý posluchač, jenž je s vaší tvorbou obeznámen. Nicméně každá ze skladeb je řádně vypilovaná a nápaditá. Na první dobrou žádná hitovka, ovšem o to víc vynikají skladby s dalšími a dalšími poslechy… Řekl bys, že jste svým způsobem stále více „progresivnější“? Asi to slovo není úplně vystihující, ale snad jsi pochopil, na co se ptám… 🙂
Progresivnější …. ti nevím. Ne prvoplánová, to ano. Vyžadující víc poslechů, snad asi taky. Cílem ale bylo udělat lehčí nahrávku, spíše písničkovější a přímočařejší. Ale je také dost možné, že to dopadlo tak jako obvykle: můžeme zkoušet cokoliv a ve výsledku z toho vyleze další variace na téma SIX DEGREES OF SEPARATION.
Album jste nahrávali „na dva zátahy“, a to mezi roky 2022 a 2024. Je tento způsob práce pouze o vašich časových možnostech? V čem je podle tvého soudu tato varianta výhodná, případně nevýhodná?
Naše časové možnosti v tom jistě taky hrají nějakou roli, ale hlavní roli tady hraje podle mě důraz na výsledek. Poprvé jsme tento modus operandi vyzkoušeli u předešlého alba a velmi se nám zalíbil. Jde hlavně o to, že v daném plánovaném nahrávacím kole, se můžeš soustředit na menší objem práce a tím se jí ale také můžeš více pověnovat. Hrát si s detaily. Jak při samotné přípravě skladeb ve zkušebně, tak pak i při realizaci ve studiu.
Deska hraje opravdu neskutečně, ale to už je taková vaše devíza.🙂 Není pro vás trochu nevděčné, že se s tímto parametrem už tak nějak přirozeně počítá? Nicméně dokázal bys vystihnout, v čem je novinka „Never After“ zvukově odlišná v porovnání s předchůdcem „Old Dogs“?
Díky, to rád slyším, že to také slyšíš. Hele, nevděčné to rozhodně není. Spíše je v tom vždy taková ta dětská zvědavost, s čím Standa tentokrát přijde. Když jsme u něj točili „Triota“, tak tehdy (ze srandy?) řekl, že nám zvuk na desce nemůže udělat zas až příliš dobrý, abychom se pak na další desce mohli zase někam posunout. To byla druhá deska, teď máme za sebou osmou. A snad nám tam pořád ještě nějaký ten manévrovací prostor pro posouvání zbývá.
Studio Šopa a Stanislav Valášek = letitá spolupráce se SDOS. Mohl bys čtenářům popsat, čím si obě strany nejvíce vyhovují? Jak to např. vypadá, když se vyskytne nějaký zádrhel? Víš, očekávám „nějakou klasicky vtipnou historku z natáčení…“
Naše vzájemná hudební symbióza přerostla za ta léta v přátelství. Známe se od roku 2001, nahráli jsme spolu 8 studiových alb a jedno mini. U toho jsme spolu strávili spoustu času a díky tomu se známe více než dost. Do jisté míry víme, co od sebe navzájem můžeme očekávat.
Vtipná nahrávka z natáčení? Tak ta není zas až tak vtipná, alespoň pro mě tehdy nebyla. Jde o mé první setkání se Staňou v době, kdy jsme ve studiu Shaark natáčeli debut a on tam pracoval jako externista. Měli jsme ten den v plánu začít natáčet zpěv. Koukali jsme na sebe přes okno ve studiu, já u mikrofonu, on za mixem. Pak jsem to rozbalil a po chvíli nahrávání slyším, jak mi do sluchátek říká: „Co s tím budeme dělat, co s tím budeme dělat“?! Velice motivační. 🙂 Následovalo kolečko, kdy jsem několik dní zvažoval a sháněl, kdo by nám tak tu desku nazpíval … pak jsem se zdravě nasral a ono to nějak dopadlo.
Ve skladbě „Live hard“ dokonce Staňa Valášek vypomohl s vokály. Měli jste toto dopředu připravené, nebo vše vzniklo takříkajíc souhrou náhod?
Staňa je mimo jiné výtečný zpěvák a jako zpěvák dříve v rockové kapele i působil. To je pro něj evoluční výhodou i při práci ve studiu a v kombinaci s výtečným sluchem je to i zárukou, že dokáže dohlédnout na správnou intonaci a celkové ladění během nahrávacích prací. To je další věc, které si na něm velmi cením. Někdy to ale bolí, myslím, že i jeho. Občas ho lituju, s jakým materiálem musí pracovat (myšleno se mnou). S myšlenkou nabídnout mu part na desce jsem si pohrával už delší dobu, vlastně několik let. Během nahrávání předchozí desky se mi jej přemluvit nepodařilo, zůstával neoblomný, prý neumí anglicky. Teď jsem na to šel trošku víc od lesa a připravil mu part, kde angličtinu nepotřeboval … a na takový úskok zjevně nebyl připraven. Nebo měl prostě jen slabší chvilku a nechal se umluvit.🙂
Další perličkou je coververze HYPNOS („Breeding the Scum“), ze které jste ovšem vytvořili „Breeding the Wrath“, a to rovnou se samotným Brunem coby hostujícím zpěvákem. Myslím, že toto je vskutku vděčný důvod se na vše podstatné zeptat. Asi by ses divil, kdyby tomu tak nebylo… 🙂
Tenhle nápad přišel od Bruna ještě někdy v průběhu covidových lockdownů. Idea byla taková, že uděláme vzájemné coververze našich songů. HYPNOS zrealizoval naši „Light Hates Me“ a povedlo se jim to dle mého soudu náramně. My jsme zvolili skladbu „Breeding the Scum“, která se v našem podání jmenuje „Breeding the Wrath“. Hudební část skladby pro nás upravil Canni, já jsem si vzal na starost na to vymyslet a napasovat melodickou zpěvovou linku. Což byla svým způsobem výzva, protože ta zvýšená kvarta v refrénu mi moc manévrovacího prostoru pro melodii nenechávala. Ale nápad nakonec přece jen přišel. A stejně jako já jsem si zahostoval na předělané „Light Hates Me“, tak i Bruno obohatil naši verzi hypnosácké skladby svým murmurem.
Dá se koncept alba „Never After“ nějakým způsobem shrnout do několika vět? Už samotný obal jakoby symbolizoval „jedinečnost okamžiku“ atd. Měl by si posluchač z desky odnést nějakou zásadní myšlenku, nebo spíše soubor emocí?
Nemám za to, že by za albem byl nějaký sjednocující koncept, alespoň ne v prvním plánu. Spíš nás, nebo alespoň některé z nás, potkalo v mezidobí mezi alby pár životních milníků nebo věcí, které utvářejí pohled na život, a ty věci se do podoby alba musely zákonitě propsat. Byl bych rád, když by si posluchač po doposlouchání desky mohl říct, že ten výsledek našeho čtyřletého snažení má své kouzlo.
V roce 2026 uplyne neskutečných třicet let od založení SIX DEGREES OF SEPARATION. Už se vám v hlavách rodí nějaký záměr spojený s možnými oslavami? Nějaká reedice starších nahrávek by samozřejmě nebyla špatná, nemluvě o první dvou demáčích. Jo, Radku, kdy jsi je slyšel naposledy?
Spolu s Tebou jsme se o demáčích nedávno bavili, což mě vyprovokovalo k zanoření se do archívu a něco jsem si z nich pustil. Taky jsem kouknul do fotek a zavzpomínal na nahrávání. Moje paní z toho něco slyšela taky a jen suše konstatovala, že od té doby jsme se fakt posunuli. Dál to nijak nerozváděla, tak snad. Reedice by asi špatná nebyla a třeba na ni taky dojde, v tuhle chvíli je však pro mě prioritou vydání nové desky i na vinylu.
Za takhle dlouhou dobu se na vás nabalila řada příznivců, mnozí si vaše nahrávky oblíbili, jsou vám věrní. Ale co noví posluchači? Je pro ně hudba SDOS dostatečně atraktivní? Ptám se hlavně z toho důvodu, že jste dlouhodobě žánrově nezařaditelní, jednoduše hrajete „degrees metal“… 🙂
Mám vypozorováno, že máme kolem sebe takové víceméně stabilní jádro lidí, kteří nás mají z nějakého důvodu rádi. Jsou to tváře a jména, která se v čase opakovaně vynořují a objevují a jsme za ně rádi. Ta žánrová nezařaditelnost asi pro některé lidi problém být může, stejně jako vím, že stejný problém mají někteří s mým zpěvem nezpěvem. Věci jsou ale takové, jaké jsou.
Kromě hudby ses vždy o scénu aktivně zajímal, lidé tě mohli potkat na řadě festivalů i jako prostého fanouška. Jak je tomu v současnosti?
Máme malé děti a chození na festivaly teď nepřipadá moc v úvahu. Jsme rádi, když se nám podaří urvat aspoň na část večera do kina nebo na nějaký koncert … a i to je spíše výjimečně. S přibývajícími lety se ty šance zase naskytnou, ale letos jsme byli rádi, že jsme mohli vidět alespoň PRAŽSKÝ VÝBĚR a následně pak INSANII. Na jaře jsem vzal na RAMMSTEIN bráchu, který je ještě neviděl. A za pár dnů se chystáme na SOEN, na ty se těším moc. Většinou času teď spíše koukám na Binga nebo Prasátko Pepu.
Novinku „Never After“ určitě podpoříte koncerty. Na jaký program se mohou fanoušci těšit? Můžeš nyní prozradit, kolik nových kousků budete naživo hrát?
Co se týká hraní, bude se pravděpodobně jednat spíše o jednotlivosti, nic ucelenějšího jsme neplánovali. Alespoň prozatím. Z nové desky máme v setlistu zařazeny tři kousky, a sice hned úvodní „Little Red Running Hood“, následující „Optionless“ a ještě „A Star Has Not Been Born“. Do konce roku nás chystají ještě dvě vystoupení, příští rok je ve fázi plánovaní. V případě zájmu doporučuju sledovat naše webky.
Radku, moc děkuji za rozhovor. Věřím, že příběh s názvem „Six Degrees Of Separation“ zdaleka nekončí.. a já se už nyní těším zase napříště…
My děkujeme za podporu, zájem a prostor na Tvých stránkách. Tenhle příběh zřejmě opravdu ještě nekončí. Ve chvíli, kdy se spolu bavíme, máme s borcema rozpracovány tři nové skladby a další jsou na pochodu. A vypadají chutně.
ALL